Těmito úlohami začínáme vždy, bez ohledu na to, jak moc si myslíme, že skupina je pokročilá. Poskytují učiteli cennou zpětnou vazbu.
Dá se určit, kdo ze skupiny skutečně má algoritmické myšlení a kdo má pouze namemorované postupy. Pozor na to, že prospěch hraje jen velmi malou roli.
Dá se poznat, kdo je rozený lídr a kdo jen pozér.
Poznáme, kdo má kázeň a mlčí, dokud si není jist řešením a kdo pokřikuje a nebo až je vše vyřešeno, přijde se svým "já jsem to říkal".
Učitel se dozví hodně o třídě, ale i o sobě. Na co si dát pozor?
Jsem přístupný i nečekaným řešením?
Přistupuji k žákům skutečně objektivně?
Nemám snahu špatné pokyny od svých "kamarádů" upravovat a vysvětlovat tak, aby měli pravdu, zatímco špatný pokyn od neoblíbeného žáka smetu jako hloupost?
Nepreferuji křiklouny a nepřehlížím ty mlčící?
Pokud máte jistotou, že neděláte tyto chyby a jste schopen se vyvarovat neobjektivního hodnocení, můžete velmi pěkně podpořit ty pomalé a slabé a naopak upozadit ty hlasité a machrující. Stačí vhodně zvolit úlohy a dát vhodnou oporu.
Důležité je nikdy nehodnotit "nejrychlejší" nebo "nejlépe pracující" skupinu. Nejde o soutěž, jde o pochopení principu věci. Žádná odpověď není špatná a nikdo neuvažuje hloupě. Může uvažovat úplně jinak, než my, ale jeho postup může být inovativní, lepší, rychlejší. Nebo naopak nějaký krok přeskočí jako zbytečný. I tím se hodně naučíme - žák o tom, jak pracovat efektivněji, učitel o tom, jak žák uvažuje a co je třeba cvičit.