Proč?

X: Proč to vlastně všechno musíme dělat? Víš, já za tím vším moc smysl nevidím. Nebo jako že… jasný, pomůže to něčemu, ale jako proč musíme pomáhat?

Y: No… To je ošemetná otázka. Musíme se snažit, abychom pomohli planetě, abychom neznečišťovali, neničili přírodu, aby kvůli nám nevymíraly druhy. Taky to děláme kvůli lidem, kteří tady budou žít po nás.

X: Takže to neděláme kvůli sobě? Tyhle změny nejsou pro nás? Já si tady celou dobu myslím, že to musíme dělat, protože chceme lepší život pro sebe.

Y: Ne tak docela. My se máme na týhle planetě vcelku dobře. Problém je v tom, že naše činy mění to, jak všechno na planetě funguje. Jsou to tak velké změny, že vlastně ani nevíme, co pořádně čekat. A planeta? Ta tady bude ještě dlouho. Je to kámen plující ve vesmíru, ten kámen si nějak poradí. Ale problém je, že to jak si poradí, se nám nemusí líbit. Planeta se nás nebude ptát, jestli se nám tady bude žít dobře.

X: Aha.

Y: A hlavně musíme myslet na ty, kteří nemají hlas a nemůžou za sebe bojovat. Tím myslím živočichy a rostliny. Oni tady taky žijí s námi. Máme doopravdy právo na to, jim brát prostředí pro život? Nebo budoucí generace. Jak se bude žít jim?

X: No to dává úplně jinou perspektivu. Musím se nad tím pořádně zamyslet. Chápu, co říkáš. Jenom je to těžko uchopitelný. Ani nevím, jak si to mám představit. Všichni pořád jenom strašej nějakými čísly, ale já si pod tím nedovedu představit nic.

Y: Ono je hodně velký problém i v tom, že jsem se jako lidé odcizili od přírody. V historii jsme byli vždy součástí přírody. Příroda řídila lidský pokrok, byla zabudovaná do kultury a mytologie. Dnes už nás příroda nezajímá. Cítíme se být jejími vladci. Musíme se znovu napojit na přírodu, protože jsme její součástí, i když to popíráme.

X: Tak já se jdu napojovat na přírodu teda. Asi začnu procházkou.

Andrea