Začalo to tím, že si moje mamka přečetla měsíčník naší městské části. V něm se dozvěděla, že je možné zažádat o kompostér zadarmo na našem úřadě. Naše rodina měla dvě možnosti, buď si přinést menší kompostér pouze pro naší rodinu, nebo do kompostování zapojit i ostatní obyvatele naší bytovky. V celém našem baráku je osm bytů, z toho tři mají zahradu a pak je tady ještě jedna malá zahrádka společná. Mamce se zdálo, že nejlepší bude požádat o kompostér velký, abychom mohli zapojit všechny naše sousedy. Čím více lidí se do kompostování zapojí, tím lepší je to pro naše prostředí a tím lehčí bude se o kompost starat. Můj táta je hlavním správcem kompostu. Stará se, aby se do něj nedostal odpad, který tam nepatří, a běžně ho provětrává. Ne vždy to bylo lehké s našimi sousedy. Mnoho z nich neví, co do kompostu patří, a také bylo těžké některé přesvědčit, že se do kompostu musí dávat i bioodpad z kuchyně. Neustálé vzdělávání a informování bylo nejdůležitější částí projektu. Nejen naši sousedé se přiučili mnohému, ale i naše rodina se dozvěděla různé zajímavosti o bioodpadu. Dnes už máme náš kompostér několik let. Samozřejmě ne všichni se zapojují, ale už to, že se do kompostování zapojila polovina obyvatel, je úspěch. Kompost slouží nejen nám a planetě, ale dokonce posloužil i jako přechodné zimoviště naší želvě, když byly teploty hluboko pod nulou.

Anička