Nevolnost. Zavřené oči, tvář skrytá v dlaních. Nevolnost z plastového odpadu. Výdech a nádech. Nevolnost z nezměrného množství plastového odpadu produkovaného lidmi a ze skutečnosti, že se tento proces zdá být nezastavitelný. Zatnuté pěsti a – stop. Oči otevřené dokořán, v nich plameny neuhasitelného odhodlání. Změním svět.

Když jsem se před čtyřmi roky rozhodla omezit svou spotřebu jednorázových plastů, ani ve snu by mě nenapadlo, na jakou cestu se vydávám. Dlouhou, jistě, a takovou, která v tuto chvíli ještě nemá konečnou stanici. K učinění změny ovšem stačí vykonat pouze několik kroků – ku příkladu nosit si vlastní láhev, krabičku na obědy či plátěnou tašku na nákupy. Když každý den některý z těchto kroků udělá několik dalších lidí, z dlouhodobého hlediska jednoduše musíme dosáhnout změny – vždyť jen za čtyři roky, během nichž jsem se na jednorázové plasty zaměřila já sama, pozoruji enormní změnu v přístupu společnosti k této problematice. Proto nepřestávám věřit, že časem šťastně dorazíme do konečné stanice naší cesty.

Bára