Historie

41. tábor – Nebeská Rybná 2022

Táborová hra: Fantasy svět

Puťáky: Letohradsko a Góry Stołowe

30 dětí, 11 instruktorů, 10 vedoucích

(Bude doplněno)

40. tábor – Nebeská Rybná 2021

Táborová hra: Piráti

Puťák: Orlické hory

31 dětí, 14 instruktorů, 11 vedoucích

(Bude doplněno)

39. tábor – Nebeská Rybná 2020

Táborová hra: Avatar – poslední vládce větru

Puťák: Orlické hory

41 dětí, 6 instruktorů, 11 vedoucích

Rok vzhůru nohama poznamenaný celosvětovou pandemií byl i pro náš tábor velkou výzvou. O to příjemnější bylo, když se po tak netradičním jaře přihlásilo na 40 dětí více méně na celou dobu tábora. Karanténní výpadek oddílového fungování pak nepoznamenal ani dospělé. Tábor se opíral o stabilní sestavu 6 instruktorů a stále rostoucí vedoucovskou základnu.

Hygienická opatření nás provázela celými třemi týdny, třebaže zásadní dopad na chod tábora nakonec příliš neměla. Je pravda, že jsme omezili naše vícedenní putování pouze do rajonu Orlických hor, abychom se vyhnuli cestování vlakem, a i návštěvy koupaliště byly potlačeny, běžná činnost v táboře však vyšla bez úhony. Táborový příběh, v němž bylo na dětech spojit síly 3 národů země, vody a vzduchu proti nenasytnému chování ohněvládců, byl inspirován japonskou mangou Avatar – Poslední vládce větru. Barevný svět magie, jehož pilíři jsou rovnováha, soulad s přírodou, ale i význam přátelství, oddanosti či důvěry, zanechal v dětech hodnotnou stopu. Právem pak po pochopení významu těchto hodnot, ale i přírody, krajiny a lidského chování v ní zvládly společnými silami potlačit národ ohně, svrhnout jejich hamižného vládce a v zemích země, vody a větru šířit mír a pochopení.

38. tábor – Nebeská Rybná 2019

Táborová hra: Asasíni

Puťák: Moravskoslezské Beskydy

40 dětí, 8 instruktorů a 10 vedoucích

Přestože účast dětí oproti loňskému roku lehce upadla (zejména přechodem několika dětí do řad instruktorů) a ne všichni byli na celou dobu, na fungování tábora neměla tato skutečnost negativní vliv. Ba ani změna formátu 4 oddíly a 8 družin nebyla přítěžím, v mnoha ohledech dokonce naopak. Zásadnější vliv mělo výrazné omlazení instruktorského kádru a třebaže nechci nastupující generaci nijak hanit, naskytly se situace, ve kterých byla nezkušenost patrná. Jako protipól předchozím létům fungovalo tento rok počasí. Zákaz ohňů nepřipadal v úvahu, deštivých dnů bylo požehnaně. Jelikož se však jednalo povětšinou o rychlé bouřky, na programu se nepřízeň počasí podepsala jen minimálně.

Motivací tábora bylo udržení míru v centru všeho dění, Jeruzalémě. Od nepaměti válčící strany Peršanů a Křižáků se ve dnech našeho tábora přetahovaly o moc a žádná nechtěla couvnout. Vše navíc komplikovala síla 3 artefaktů, po níž vládci obou národů tak horoucně prahli. Nám, asasínům, strážcům míru, tedy nezbývalo, než artefakty najít, společně zničit a alespoň na chvíli potlačit hněv války. Tu se rozhodně nepodaří omezit dočista, v místě střetu tří civilizací jsou konflikty nevyhnutelné, asasínskou povinností však je vyrovnávat misky vah, aby svět neupadl v majetek jedné stran. Pro tentokrát jsme uspěli, příště už to bude na našich potomcích.

37. tábor – Nebeská Rybná 2018

Táborová hra: Detektivové

Puťák: Podkrkonoší – Maloskalsko

42 dětí, 6 instruktorů a 8 vedoucích

Účastnická základna byla v roce 2018 zcela ideální pro fungování tábora. Všech 42 dětí se znalo díky celoroční činnosti a jelo na celou dobu. Rozdělení do 6 družin a 3 oddílů je nejlépe fungující variantou. Nejstarší šestice dětí navíc platně plnila roli tzv pre-Instruktorů, čímž se připravovala na své brzké instruktorování. Celý tábor doprovázelo pěkné počasí. Možná až příliš pěkné. Letní vedra a jen ojedinělé deště zapříčinily i letos zákaz ohňů, což lehce ubíralo na táborové atmosféře. Povážíme-li však, že byl zákaz ohňů největším zádrhelem tábora, vyjde nám, že se jednalo o skutečně bezproblémové tři týdny.

Příběh tábora byl velmi sofistikovaný. Zdánlivě prostá zápletka přerostla brzy v nadnárodní zločin a nám, detektivním oddílům alfa, beta, gama, delta, epsilon a zeta nezbývalo, než co nejrychleji rozluštit sto let starou záhadu a zažehnat scénář, jež se teroristická organizace jala vštípit současnému světu. Jelikož v rámci celotáborové hry nedošlo k posunu v čase, přišly děti o dobové zajímavosti, ale na straně druhé se mohly těšit z nástrah současného světa. Těmi byl videohovor s jedním ze zástupců OSN, zneškodňování opravdové bomby či dešifrování počítačových hesel a šifer. V samotném závěru se nejodvážnější detektivové vydali do prastaré šachty pro antivirus, díky němuž se podařilo teroristické snažení zmařit.

36. tábor - Nebeská Rybná 2017

Táborová hra: Čarodějnická škola

Puťák: Lužické hory - pokračování z 2016

40 dětí, 6 instruktorů, 9 vedoucích

Mortem (náš hlavní záporák) spolu se Zlomeny (její pomocníci, většina otroci) se snaží ovládnout kouzelnický svět. Cíl Mortem je sestavit co největší armádu kouzelníků a převzít vládu nad kouzelnickým světem, zabít co nejvíce kouzelných tvorů, kteří by jim mohli stát v cestě a zničit přírodní památky kouzelnického světa.

Mortem touží po křišťálu Moci (který jsme získali na Lyžáku od Anny a Mercedez). S ním a se svou armádou by už totiž byla neporazitelná. Zlomeni se pokouší v průběhu tábora ukrást křišťál. Když to po pár nepovedených pokusech vzdají, vydají se najít Gillu (vědma, kterou jsme potkali na lednovém výletě) Gilla jim ovšem odmítne pomoci, a proto se jí rozhodnou zabít (na bojovce nalezneme tělo vědmi)

Otroci Mortem vykradou banku u Gringotů, aby se dostala k Pobertově plánku (aby zjistila kde je křišťál a kdo ho schovává) Poté je ohrožen člověk co u sebe má křišťál a děti naplánují výpravu do doupěte Mortem, jí ukrást Pobertův plánek. 

Mortem ještě naposledy táhne v noci na Nebestice (přepady) kde přijde o velké množství Zlomenů. Po posledním útoku na Nebestice se schyluje k poslední bitvě. V té jsme všechny porazili a dorazili do doupěte Mortem, která je zraněná. V tu chvíli ale přijde Spencer (kouzelník z cechu kterého jsme potkali na prvním výletě) a začne Mortem bránit s tím, že to je jeho sestra. Prosí děti aby se slitovali a nechali je odejít pryč, že už se nikdy neobjeví v jejich světě a nebudou je už nikdy obtěžovat. Odmítáme a předávám Mortem Azkabanu, čímž úspěšně zakončujeme tábor.

35. tábor - Nebeská Rybná 2016

Táborová hra: Zaklínač

Puťák: Lužické hory - předčasný návrat

36 dětí, 6 instruktorů, 5 vedoucích

Na táboře roku 2016 naše řady konečně rozšířila velká pomoc nových instruktorů od 15 let, počet vedoucích se ale ztenčil, na celou dobu přijelo jen asi 5 vedoucích. To vytvářelo velký tlak na personální obsazení a těm, kteří táhli tábor po celou dobu, patří velký respekt a dík. Tábor ale zároveň doplnilo spousty vedoucích kteří přijeli jenom na část tábora nebo vedoucích z druhého oddílu. Lvíčat si na našem táboře velmi vážíme.

Tábor byl veden příběhem Zaklínače, což byla ve výsledku velmi dobrá volba. Příběh si užívali jak děti tak dospělí. Na téma Zaklínače se totiž velice efektivně připravovaly kostýmy a materiály. Děj byl velice poutavý i pro dospělé. Tábor ve stylu světa Zaklínače byl obohacen o nové herní prvky jako například strom dovedností, kde děti sbíraly zkušenosti a následně se posouvaly dál a dál. Vůbec systém získávání vyšších zaklínačských úrovní a s ním spjaté zaklínačské zkoušky plněné u táboráků byly skvělým prvkem. Také herní bojovky jsme se snažili dělat velmi efektní - kostýmy příšer a soubojový systém jsme dotáhli na táboře opravdu na vysoký level. Po celou dobu jsme provázeli Geralta z Rivie při jeho snahách umožnit Ciri - děvčeti které podle legend může zachránit svět - bezpečný návrat do našeho světa z jejích cest mezi planetami. Závěrečný večerní program, kdy se Ciri konečně bezpečně teleportovala přímo do kruhu dětí, byl možná vrcholem několikaleté snahy přinést skutečně efektní a napínavé příběhové programy.

34. tábor - Nebeská Rybná 2015

Táborová hra: Divoký západ

Puťák: Žďárské vrchy

34 dětí, 4 instruktoři, 8 vedoucích

Skvělý tábor provázený vedry, která však na Divoký západ tak nějak patřila. Zejm. co do počtu dětských členů takřka ideální tábor, přesto narážel na určité problémy. Stále chyběli členové starší 15 let. Mezera, která vznikla mezi lety 2000 a 2009 a zcela zásadně se projevila v roce předtím, stále působí kapacitní nedostatek zejm. mezi instruktory. Také počet vedoucích se ztenčil. Na celou dobu přijelo jen asi 8 vedoucích, z nichž navíc někteří se museli věnovat přímo družinám. Naštěstí aktivity Záře jsou přitažlivé i pro nečleny a tábor tak doplnilo poměrně velké množství plnoletých z řad kamarádů z jiných oddílů. Vysoká byla též účast vedoucích z oddílu Lvíčata na našem táboře, čehož si velmi vážíme. Zejména mladí Lvíčecí vedoucí odvedli na Zářecím táboře velký kus práce.

Dějová linka tábora byla vedena příběhem Divokého Západu. Tuto legendu hodnotím jako možná nejlepší možnou, neboť skýtá prostor pro efektní a přitom elegantní kostýmy, pro mnoho dramatických zápletek, pro realistické efekty a pro použití spousty rekvizit, které do legendy snadno zapadnou, neboť s nimi na táboře tak jako tak zacházíme. Od vzduchovek přes sirky, džíny, spaní ve stanech, táborové ohně až po vlak, který se pro jednou nemusí stát ničím jiným než prostě vlakem. Chybí jen koně. Především herní bojovky jsme se snažili dělat velmi efektní a zároveň dbát na vysokou hratelnost, což se skvěle dařilo. Program “věšení maršálky” byl rozhodně z těch fotogenicky na vrcholu. Cestu naší vlakové společnosti zkřížil legendární padouch, který jako fantom cestoval po celých Státech a nebyl k dopadnutí. Nakonec se ukázalo, že padouch nebyl jeden, ale rovnou dva - dvojčata k nerozeznání. Nakonec jsme se s nimi vypořádali a jejich gangy rozprášili.

Tábor hodnotím celkově jako velmi zdařilý – hodně dětí, dobrý program a smysluplný příběh. Jen puťák v parnu a čtyřicetistupňových vedrech sice skutečně evokoval Mexiko, kam jsme jej herně směřovali, ale opět nás přesvědčil, že Žďárské vrchy jsou na zážitky celkem skoupé.

33. tábor – Nebeská Rybná 2014

Táborová hra: Starověké říše

Puťák: Jeseníky

30 dětí, 2 instruktoři a 12 vedoucích (I tentokrát některé děti odjížděly, nebylo jich však zásadně moc).

Dětských účastníků nebylo nijak závratně hodně, ale přes pětadvacet dětí už je slušná účast, aby program dával smysl a mohl dostatečně nastartovat konkurenci mezi družinkami. Počasí nebylo nijak zlé, jen některé dny se musel program přesouvat nebo rušit. Velkým příslibem do budoucna je generace starších dětí, které mají dobrou partu a o dění v oddíle se zajímají. Naopak trápil nás nedostatek instruktorů, který se bude lámat až přespříští rok. V oddíle totiž chybí takřka celá jedna generace, která nepřišla v letech 2006-2008. U dvou družinek tak statečně fungovali dospělí. Táborem se nesla povětšinou dobrá nálada, i když program nebyl nijak nápaditý ani nabitý. Přesto spousta zážitků přetrvá.

Herní příběh se točil kolem tažení Alexandra Makedonského. Po dobytí Babylónu jsme se jako zástupci různých národů z jeho velké říše starali o správu hlavního mesta, bránili hranice před nájezdníky a snažili se včas vystihnout a překazit intriky těch, kteří toužili po moci nebo dokonoce po Alexandrově smrti. Když přesto nastala, museli jsme řešit budoucnost říše, aby se nepropadla do krvavých sousedských válek. Nakonec se území poklidně rozdělilo mezi nástupnické dynastie, tj. naše družiny.

32. tábor – Nebeská Rybná 2013

Táborová hra: Amerika 30. léta - MAFIE

Puťák: Jestřebí hory - Babiččino údolí 

28 dětí, 5 instruktorů a 9 vedoucích (Bohužel cca1/3 dětí nebyla na celou dobu, vedoucích byl větší počet až na poslední týden, kam se přijeli podívat i bývalí členové se svými dětmi, které třeba jednou přivítáme mezi táborníky).

Účastníků byl podobný počet jako předchozí roky, akorát velký úbytek byl v posledním týdnu, kdy plánovaně odjelo mnoho účastníků. Naším povzbuzením je to, že odjíždějícím dětem se líbilo a do jisté míry by zůstaly a slíbily, že příště jedou na celý tábor. Důkazem toho by mohl být i fakt, že žádné dítě nebrečelo do telefonu o předčasný odjezd, ale naopak se některé děti dožadovaly zůstat oproti plánu na celý tábor. Nálada a atmosféra byla tedy opravdu perfektní. Mohlo tomu pomoci i počasí, které v prvních dvou týdnech bylo prakticky tropické a proto jsme byli hned první celý den tábora na plavání v Pekle, což si za dvaadvacet let nepamatuji. Za celý tábor pršelo jen párkrát a to již tradičně v době kdy byl v plánu táborák.

Náš příběh se odehrával ve druhé polovině třicátých let v Americe konkrétně v NY. Již ze zimního tábora jsme byli v rámci rodiny Alessandra Abruzziho "pány" na Staten Islandu a s ostatními rodinami, které ovládaly ostatní části NY, jsme drželi mír. Ten však narušila japonská Jakuza a komiksový padouch, který, jak se nakonec ukázalo, byl domluven s jedním z donů na převzetí moci nad celým městem. Nám se tento plán podařilo přerušit i díky praktikám, které do třicátých let v NY patřily. Shodou okolností se nám podařilo získat moc nad celým NY, když za nevyjasněných okolností zemřeli všichni ostatní donové. Jak to ale nakonec v těchto dobách bývalo, ani don Abruzzi se neradoval z moci dlouho a na závěr byl po sicilském způsobu zvražděn před zraky svých členů rodiny. V NY tak nezůstala jediná mafiánská rodina.

31. tábor – Nebeská Rybná 2012

Táborová hra: Svět Pána Prstenů

Puťák: Jeseníky

29 dětí, 6 instruktorů a 6 vedoucích (I tentokrát bohužel mnoho dětí nebylo na celou dobu a vedoucích byl větší počet až na poslední týden).

Přestože dětí opět nebyl kdejaký počet a zmíněné odjezdy nás oslabily ještě více, byla atmosféra mezi dětmi po celou dobu tábora úžasná. Poprvé od doby mobilních telefonů jsme zažili, že ani jedno dítě nepřišlo první sobotu (první sobota s možností volání) s tím, že chce domu telefonovat. V kategorii nestarších by bez posunutí hranic příliš dětí nebylo, ale věříme že časem se to přirozeně změní. Marodka zela prázdnotou téměř celý tábor. Počasí už k ideálu chybělo asi opravdu jen malilinký krůček. Na koupališti jsme byli hned 3x a na hřebeny jsme také dostali hned několikrát. Přes menší počet vedoucích bylo příjemné, že se můžeme obrátit a spolehnouot na již zkušené instruktory, kteří plnohodnotně nahradili nedostatek vedoucích. Počet 6ti insrtuktorů dovolil zas po mnoha letech použít osvědčený model šesti družinek, které po dvou tvořili celkem tři oddíly.

Dle knižní a filmové předlohy a pozvání pana Bilba Pytlíka na posledním výletě, jsme se ocitli na oslavě 111 narozenin Bilba. Odtud jsme se vydali vlastní cestou na pomoc Středozemi a pomoci Frodovi zničit Sauronův prsten moci. Naše oddíly vedli Eomér, Faramir a Aragorn. Oproti předlohám jsem pod jejich vedením zažívali známá i neznámá dobrodružství, která vedla přes putování s Gandalfem zapálit majáky až k velké bitvě před Minas Tirith a vylákání Sauronových vojsk před Černou bránu. V samém závěru se nám podařilo zneškodnit i Sarumana a vyčistit Kraj.

30. tábor – Nebeská Rybná 2011

Táborová hra: Indiana Jones - lovci pokladů

Puťák: Broumovské stěny a Adršpašsko-teplické skály

30 dětí, 5 instruktorů a 10 vedoucích (Ani tentokráte nebyli všechny děti, vedoucí ani instruktoři na táboře po celou dobu. Čtyři přihlášené děti ani nedorazily).

Co do počtu účastníků se jednalo o podobný tábor jako dva předchozí. Mnoho z nich bylo na táboře již po několikáté a nejpočetnejší věková kategorie se z nejmenších přelila do středních. Zárověň byl tento tábor vinou různých příčin téměř bez kategorie nejstarších dětí, kterých bylo po málu. Proto se ani nekonaly nějaké větší akčnější noční akce. Snad se to do příště změní. Již přes klasický nářek v prvním týdnu kdy se mnoha dětem zejména dívkám stýskalo, bylo na dětech vidět, že se jim tábor líbil a sami řikali, že rádi pojedou znovu. Zároveň se jednalo o tábor kdy počasí bylo na tábor téměř ideální (v Pekle na plavání jsme byli 2x) do okamžiku, kdy jsme prohlásili, že bude táborák - v tu ránu pršelo. Na táboře se dalo po několika letech opět spolehnout na začínající Instruktory, kteří věříme půjdou v našich stopách.

Na táboře pátrali čtyři světové university pod vedení Dr. Jonese po Světlu života. Cestou narazili na japonské samuraje, Yetyho v Himalájích, v Indii na uctívače Khálí či na jihoamerické krvelačné indiány. Největším nepřítelem byl ovšem nakonec Stuard Rawenwood (vnuk Abnera) který se pod přezdívkou Djed snažil získat Světlo pro sebe. Obě putování vedli po Indii v Adršpašsko teplických skálách (starší i v Broumovských).

29. tábor – Nebeská Rybná 2010

Táborová hra: Rytíři

Puťák: Český ráj

29 dětí, 4 instruktoři a 11 vedoucích (Bohužel ne všechny děti, vedoucí ani instruktoři byli na táboře po celou dobu). 

Počet dětí nebyl příliš vysoký, oproti loňskému roku ale ubylo dětí, které by přijížděly a odjížděly. Pár se jich přeci jen objevilo, ale tentokrát to nemělo naštěstí takový vliv na celkovou motivaci a atmosféru tábora. Mnozí táborníci i z řad mladších členů byli na táboře již po několikáté a to s sebou neslo snadnější chod tábora a větší vážnost tradic. Zdravotní problémy se nám tentokrát téměř úplně vyhnuly, naopak počasí nebylo úplně nejlepší. Nedá se mluvit o špatném počasí, ale na koupališti jsme s dětmi byli pouze jednou. Příslibem do budoucna by mohla být nálada všech dětí od sedmiletých po čtrnáctileté při odjezdu z tábora. Na všech dětech bylo vidět nadšení a věříme, že se generační obměna přeci jen vydaří.

Arklešovo sídlo sloužilo jako útočiště pro všechny panoše kteří se chtěli stát rytíři a pomoci světu od zlého Badguye. Velké putování vedlo do Českého Ráje, kam se vydali ti nejstarší hledat Avalón. Mladší vyrazili na hřebeny Orlických hor hledat pomoc před zlým Badguyem, který v té době věznil nejmladší v táboře.

28. tábor – Nebeská Rybná 2009

Táborová hra: Piráti

Puťák: České Švýcarsko

33 dětí, 5 instruktorů a 11 vedoucích (Bohužel mnoho dětí a vedoucích se na táboře střídalo).

Po několika letech se podařilo na tábor přilákat více členů, avšak mnoho z nich bylo na táboře pouze na dva týdny, což celkové motivaci spíše škodí. Věkový průměr byl velice nízký a to zejména kvůli novým členům. Povedla se tedy generační obměna, což je pro další vývoj oddílu příznivé. Naopak nováčci s sebou nesli neznalost některých táborových zvyků a tradic, což se jistě do dalších let zlepší. Zdravotních problémů naštěstí moc nebylo. Jediným větším problémem se ukázal návštěvní den a mobilní telefony dětí. Do dalších let se proto musí vymyslet zlepšení.

Velké putování směřovalo snad poprvé v historii do Českého Švýcarska, kde se pirátská skupinka pokusila najít Bludného Holanďana. Celý tábor se tedy nesl v pirátském duchu s pěknými kostými a rekvizitami.

Věříme, že se tábor dětem líbil a že nastartuje početnější časy oddílu.

27. tábor – Nebeská Rybná 2008

Táborová hra: Stroj času III

Puťák: Pastviny

Doplní se

26. tábor – Nebeská Rybná 2007

Táborová hra: Starověké Řecko

Puťák: Malá Haná - Bouzov

Doplní se

25. tábor – Nebeská Rybná 2006

Táborová hra: Indiáni

Puťák: Moravskoslezské Beskydy

Doplní se

24. tábor – Nebeská Rybná 2005

Táborová hra: Husité

Puťák: Český ráj

Doplní se

23. tábor – Nebeská Rybná 2004

Táborová hra: Narnie

Puťák: Jeseníky

Doplní se

22. tábor – Nebeská Rybná 2003

Táborová hra: Boj s pašeráky drog II - jednotka OSN

Puťák: Broumovské stěny a Adršpašsko-teplické skály

Doplní se

21. tábor – Nebeská Rybná 2002

Táborová hra: Pohádkový Les

Puťák: Moravský kras

Doplní se

20. tábor – Nebeská Rybná 2001

Táborová hra: Cesta kolem světa s prázdnou kapsou

37 dětí, 11 kvalifikovaných instruktorů a 8 dospělých vedoucích, z toho však jen čtyři na celém.

Čtrnáctidenní tábor. Vztaženo k počtu členů, byla účast vysoká, a bylo tam i dost nováčků (bylo mi jich pak strašně líto, neboť někteří můj odchod oplakali – ale po dvaceti letech a v předvečer 40. narozenin už byl opravdu nejvyšší čas předat veslo, navíc jsem se musel starat o těžce nemocné rodiče). Nedošlo k nejmenšímu úrazu, nebylo třeba řešit žádné závažnější výchovné problémy, hospodaření skončilo vysokým, cca 20tisícovým přebytkem. Poprvé v historii však byl po prvním dnu zrušen puťák, protože přišla obrovská bouře. Tábor snad byl dobrým východiskem pro další činnost oddílu.

19. tábor - Nebeská Rybná 2000

Táborová fantasijní hra: „Tajemství tří mečů“

Puťák do Babiččina údolí

32 dětí, 16 instruktorů a 11 vedoucích

Vzhledem k osobním problémům hlavního vedoucího jen 14 dnů, které do značné míry propršely. První tábor, kde jsme nebyli na koupališti - prostě pořád lilo. Ale děti byly zdravé. Poprvé chyběl starý dobrý UAZ. Velmi pěkné, romantické atributy k táborové hře, kterou vymyslel a vedl Tomáš Jindřich.

18. tábor - Nebeská Rybná 1999

Táborová hra: Boj království o území II

Puťák do Krkonoš

37 dětí, 9 instruktorů a 11 vedoucích

Činnost silně ovlivněna vysokým podílem čtrnácti- a patnáctiletých. Většina „dětských“ účastníků byla se Září na táboře již poněkolikáté, často posedmé. Pozitivem této situace je, že není třeba přílišného vysvětlování a poučování, nikdo nebrečí, hlídky hlídají, služby fungují, nikdo se neštípne sekerkou, neřízne nožem apod. Jenže oddíl tak po letech opět dospěl k mezní situaci, kdy členská základna potřebovala zásadní generační obměnu.

Táborová hra představovala soupeření tří států o životní úroveň a území, byla velmi dobře přijatá a skončila vzájemnou spoluprací všech zúčastněných. Vydařený puťák do Krkonoš s noclehy ve Vrchlabí a ve Špindlerově Mlýně. Příjemným zpestřením činnosti byl například výlet do Polska přes místní hraniční přechod na Šerlichu. Poprvé ve svých dějinách stanula Záře na vrcholku nejvyšší hory Česka.

17. tábor – Nebeská Rybná 1998

Táborová hra: Pravěk

Puťák do Žďárských vrchů

49 dětí, 2 instruktoři a 13 vedoucích (z toho 5 jen části)

Táborová hra byl pravěk, oddíl se dělil na tři kmeny a každý kmen na dvě tlupy. Velice dobrý tábor, jemuž však předcházely katastrofální záplavy v nedalekém okolí. Puťák do Žďárských vrchů. Zdalipak víte, co je to mamutobus? Pak jste asi na tom táboře byli. Jinak to byl zřejmě rok, kdy byla Záře, pokud jde o počet dětských členů, největší.

16. tábor – Nebeská Rybná 1997

Táborová hra: Stroj času II

Puťák do Teplických a Adršpašských skal

43 dětí, 5 instruktorů ve věku do 18 let a 9 plnoletých vedoucích (někteří však jen části).

Tentokrát jsme měli ideální počasí – hezky, a přitom dost vody ve studni. Během tábora se nevyskytly žádné potíže s kázní dětí. Táborová hra „stroj času“ byla částečně reprízou obdobné hry z roku 1989. Oba tyto tábory mi posloužily jako motiv ke knize „Zítra bude včera“. Samotný „stroj“ zkonstruovaný tentokrát Davidem Hertlem byl po technické stránce ještě zajímavější než předchozí, ale zaujetí dnešních dětí, které jsou z videa apod. zvyklé na nejrůznější technická kouzla, bylo menší. Přesto je tato motivace nesmírně vděčná: Je-li zapotřebí někam jet vlakem, můžeme se přesunout do dob, kdy už znali železnici, a není tedy třeba volit nějaké krkolomné konstrukce, že auto je kůň a vlak volský povoz. Vynikající byl puťák do Teplických a Adršpašských skal vedený Honzou Bartákem. Soudě podle účasti na schůzkách, tábor byl velmi úspěšný. Obtěžovali nás ale místňáci.

15. tábor - Nebeská Rybná 1996

Táborová hra: Pohádky II

Velký puťák do Jeseníků

33 dětí, 10 instruktorů, 9 vedoucích

Podobný tábor jako předchozí, ale instruktoři a vedoucí se už naučili lépe vařit. Výborně je hodnocen puťák. Opět naprosto skvělá závěrečná hra. Poprvé v dějinách pečeme na konci tábora sele – je to lepší i než kuřata, i než jehně.

14. tábor - Nebeská Rybná 1995

Táborová hra: Cesta kolem světa za dinosaury

Hvězdicový puťák z Pastvin

28 dětí, 8 instruktorů, 7 vedoucích

Jako instruktoři začínají Tomáš, Kristýna, Katka, Soňa, Eva... Do kategorie dospělých přecházejí Pavel, Žabák, David... Na konci tábora proběhla naprosto skvělá velkolepá závěrečná hra, pečlivě připravená Petrem R. a Žabákem. O ničem jiném pak táborníci doma nemluvili a dokonce i někteří rodiče vyslovili uznání. Což se stává vzácností.

13. tábor – Nebeská Rybná 1994

Táborová hra: Námořníci, objevování ostrova

34 dětí, 12 instruktorů, ale na celý tábor jen tři dospělí, z toho zdravotnice Věrka vlastně cizí!

Po posledním náboru přišly do oddílu nové, nezkažené děti. Tábor trochu trpěl nekázní žáků končících 8. třídy, ale vše jsme nakonec zvládli. Byl to první tábor například pro Katku Hájkovou.

12. tábor - Nebeská Rybná 1993

Táborová hra: Boj tří království o území

35 dětí, 7 instruktorů, 6 vedoucích

Puťáček: Západní část Orl. hor, Deštná

Před táborem nás postihlo několik nepříjemností. Napřed jsme přišli o poslední klubovnu. Bob s Hankou oznámili, že kupují hospodu, a že s námi tedy nejedou. Tábor byl kvůli tomu poznamenán nedostatkem dospělých. Trval jen 14 dnů, což byla v dosavadní praxi výjimka. Táborová hra byla skvělá, asi nejlepší a nejpřitažlivější v dějinách oddílu vůbec. Státy si předem chystaly národní kroje, vlajky a další atributy. Konaly se slavné korunovace, majestátní průvody, sportovní slavnosti, vojenské přehlídky. Vydělávaly se peníze, kupovaly se zbraně i území, vedla se diplomatická jednání, uzavírala a porušovala se spojenectví. Každý stát měl svého panovníka, ministry, folklór, hymnu... Do konce tábora se osud všech sporných území rozhodl a byla velká mírová konference.

11. tábor - Nebeská Rybná 1992

Táborová hra: Inkové

38 dětí, 6 instruktorů, 7 vedoucích

Puťák směr Žamberk

Na počátku roku 1992 jsem změnil profesi - z vedoucího zásobování Tesly VÚST jsem se stal novinářem. Zkraje jsem vůbec neměl možnost chodit na schůzky, ale chtěl jsem to oddílu vynahradit táborem. To se povedlo. Táborová hra včetně nočních akcí byla skvělá, také díky Bobovi a Hance. V dějinách oddílu patří tento tábor mezi nejzdařilejší, až na několik případů infekční angíny. Pro drtivou většinu účastníků to však byl klidný, pohodový, a přitom zábavný tábor.

V roce 1992 skončilo období spojené s Bobem. Ten byl velkou oporou. Byl to všeumělec. Velmi přispíval klidu a pohodě. Chápal přesně co chci. Měli jsme společné zážitky z mládí, takže také přesně věděl, co nechci. Navíc se odvážil vést zimní tábory. Tak sám poznal, co funkce hlavního vedoucího obnáší.

10. tábor - Nebeská Rybná 1991

Táborová hra: Roboti

30 dětí, 8 instruktorů, 6 vedoucích

Původně plánovaný velký puťák zrušen kvůli zdravotním potížím, malý na Pastviny.

Přichází střídání generací. Katka Dohnalová se v posledním ročníku základní školy stává instruktorkou pod podmínkou, že si sežene děti. To skutečně dokázala. Počet dospělých vedoucích na táboře se prudce snížil. Zrušili jsme proto oddíly a komunikovali přímo s šesti vedoucími družin. Šlo to taky, a mnohdy lépe. Motivace táborové hry nejspíš nebyla nejšťastnější, RUR skoro nikdo neznal, takže jsme dost improvizovali. Zato jsem na táboře napsal spoustu povídek o robotech, které pak přetiskly různé časopisy.

9. tábor - Nebeská Rybná 1990

Táborová hra: Boj s pašeráky drog

35 dětí, 7 instruktorů, 6 vedoucích

Velký puťák do Jeseníků na pět dnů, malý na Pastviny

Celkem slušný tábor s ucházející táborovou hrou, ale ne tak klidný jak předchozí. Nejsilnější zastoupení měli sedmáci a na táboře bylo i několik čtrnáctiletých dívek, kvůli kterým jsme si s Bobem občas připadali spíš jak hlídací psi. Po každé revoluci navíc dochází k uvolnění kázně, takže někteří vedoucí se z poněkud rozjívených dětí chytali za hlavu. Z hlediska dětí ale tábor nebyl vůbec špatný. Nesplnily se obavy, že po znovuzaložení Junáka nebudeme dost přitažliví.

8. tábor - Nebeská Rybná 1989

Táborová hra: Stroj času

31 dětí, 6 instruktorů, 7 vedoucích

Tři menší puťáky (Pastviny, Kamenec a Červenohorské sedlo)

Po programové stránce byl tábor snad ještě lepší než minulý. Bob s Honzou sestrojili nádherný stroj času a námět táborové hry se ukázal jako nesmírně nosný. Překvapilo nás, co všechno členové o dějinách vědí, ale stejně se ještě mnoho dozvěděli. Jako na předchozím táboře jsme žasli, jaké máme chytré a milé děti. Když jsme někam jeli autobusem, řidiči nám chodili říkat, jak jsou slušně vychované, že to se nevidí. Pohodový tábor, na kterém si lidé odpočinuli. Cizí turisté si oddíl nadšeně natáčeli na video. Děti byly celkem zdravé a pokud se i nějaká bolístka objevila, zdravotnice Jana si s ní věděla rady a nemyslela si, že jí to dělají schválně. Snad jediným nedostatkem byly přemnožené vosy. Mnozí táborníci léta vzpomínali, jak byli v pravěku, za dinosaury, v budoucnosti, ve starém Řecku, v době objevitelských cest, ve válce Severu proti Jihu či v Severní Koreji velkého vůdce soudruha prezidenta Kim-Ir Sena.

7. tábor - Nebeská Rybná 1988

Táborová hra: Pohádky

28 dětí, 6 instruktorů, 7 vedoucích

Dva puťáky pro všechny (malý na Pastviny a velký na Náchodsko)

Stal se zázrak, ve který jsme už pomalu ani nedoufali. Po pěti letech máme konečně zase krásný tábor, na který od prvního dne svítí sluníčko. Parta vedoucích už něco zažila a v ideálních podmínkách podává fantastické výkony. Perfektně a bez velkého domlouvání funguje dělba práce mezi vedoucími. Tábor jede od prvního dne do posledního, program je nabitý. Pohádky fantasticky chytly všechny děti, i ty starší (věkový průměr byl 11 let). Každý večer si na poradě nemůžeme vynachválit, jaké jsou ty naše děti skvělé. Dobrá nálada se vrátila, v táboře je klid a pohoda. Téměř v každém rozkaze vychází nějaká pochvala. Tábor jsem částečně popsal v knížce „Nejsi ty trdlo?“. Nezapomenutelné byly například pohádkové scénky (Jeníček a Mařenka, Smolíček Pacholíček, Mám tě ráda jako...). Báječné byly oba puťáky, zvláště ten na Náchodsko. Mladší táborníci si sami dokázali vymýšlet soutěže, scénky, hry. Postavili jsme dřevník a palandy v budově.

6. tábor - Nebeská Rybná 1987

Táborová hra: Osídlování divočiny

37 dětí, 7 instruktorů, 5 vedoucích

Putování na tři dny, Pastviny, Čermná

Poprvé byl s námi i Bob Huml, z něhož se stal nejzdatnější pracovník. Poprvé jsme měli na táboře automobil UAZ. Velice se hodil, když nás na puťáku vyplavila průtrž mračen. Byl to poslední tábor, kterého se kromě členů oddílu účastnilo i asi deset dětí z patronátního podniku.

5. tábor - Nebeská Rybná 1986

Táborová hra: Pátrání po mimozemšťanech

Z oddílu jeli téměř samí nováčci. Vedoucí družin většinou osmáci a zcela bez zkušeností. Hlavně však lilo. Pršelo každý den. Potok zaplavoval cestu. Bahno se valilo. V Praze přitom bylo normálně, tak nám to nikdo nevěřil. Poprvé jsme měli na táboře auto, Arnoušova moskviče, takže na nákupy se už nemuselo chodit pěšky s krosnou. Ale byl to tábor, kdy si všichni vedoucí oddechli, že už je po něm. Děti to zřejmě tolik nevnímaly. Všechny pokračovaly v činnosti. Ocenili jsme například statečnost čtrnáctiletého Martina – když nás po cestě napadly rozdrážděné vosy a malý kamarád tam nechal chlebník, nedbal na žihadla a vrátil se mu pro něj.

4. tábor - Puťák z Prahy na Panské pole (Orl. hory) 1984

Táborová hra: Po stopách alchymisty

Tábor byl pečlivě připravený. I tentokrát mě však pronásledovala smůla. Před odjezdem jsem se v Praze staral o děti ze Spišské Teplice, kam jsme výměnou jezdívali na lyžovat. Na Slovensku byl jiný systém očkování. U Slováků se vyskytovaly choroby, které již byly v české populaci potlačeny. Chytil jsem spalničky. První tři dny mi nic nebylo, ale pak vyskočily horečky. Neměli jsme auto. Jít puťák v horečce, to byl zážitek! Koncem prvního týdne se objevila vyrážka. Zdravotnice zavolala sanitku. Zatímco já se trápil v nemocnici, zástupce Honza dovedl zbytek puťáku. Pak přijeli lékaři. Všechny děti dostaly injekci. Když jsem se po týdnu vrátil, musel jsem spát v budově a neměl jsem moc sil. Ale účastníkům se tábor většinou líbil.

Třetí a čtvrtý tábor tvoří druhou etapu vývoje oddílu. Na obou jsme měli pech. Oddíl tyto katastrofy ale přežil celkem ve zdraví, protože přes rok fungoval skvěle. Jako student vyšších ročníků jsem na něj měl čas, už jsem schůzky i výlety uměl vést, a ještě jsem na to měl sílu a elán. Například jsme v té době měli dva zimní tábory, jeden o prázdninách a druhý mimo.

Počínaje rokem 1983 s námi začaly jezdit děti z patronátního podniku, z OPBH. Některé děti z OPBH k nám pak dokonce začaly chodit. Rok 1984/85 jsem strávil na vojně. Oddíl vedl Honza. Hlavním vedoucím tábora na Panském Poli v roce 1985 byl Arnouš Kodíček, ale členů Záře na něm bylo jen pár. V říjnu roku 1985 začínám ne od nuly, ale v mnohém znovu. Po náboru přicházejí nové děti. Tehdy se tu objevují nováčci, kteří v STTO působili dlouhá léta- třeba David Hertl, Katka Dohnalová, Petr Ritschel, Jana Fajtová a Markéta Veselá, na tábor s námi jel i Jan Barták (Žabák, tehdy ještě člen Satelitu).

3. tábor - Ostrov (Orlické hory) 1983

Táborová hra: Na cizí planetě

Zatímco předchozí tábory byly uprostřed prázdnin, tento poprvé až na konci srpna. V červenci jsem totiž byl na vysokoškolském vojenském soustředění. Měl jsem tam čas si tábor připravovat. Táborová hra byla zdařilá, začátek nádherný. Jenže na té vojně řádila žloutenka. Přišel mi rozkaz, že musím do Prahy na odběry krve. U lékaře jsem však zjistil, že to byla žloutenka, která se přenáší jen injekční stříkačkou či tělesným kontaktem. To mě uklidnilo. Tak jsem se za čtyři dny vrátil. Tím jsem zachránil tábor. Tam se totiž mezitím děly věci: Nezkušení mladí vedoucí začali být po mém odjezdu velice nároční, ale jen na děti, ne na sebe. Na druhou stranu děti, které povětšinou chodily do páté třídy, dospěly k názoru, že si mohou dělat co chtějí. Došlo i k jakési vzpouře. Po mém návratu se situace zklidnila a tábor dopadl dobře. Byl už v mnohém takový, jako dnes. Kvůli té komplikaci sice odpadl puťák, ale na konci se peklo jehně. Poprvé jsme také měli zdravotnici, Helenku. Jako zdravotnice byla výborná a měla ráda děti.

2. tábor - Horní Stropnice 1982

Táborová hra: Pátrání po indiánech zavlečených do Čech

22 dětí rozdělených do čtyř družin. Puťák údolím Lužnice (spalo se v Příběnicích a v Bechyni). Opět velice pěkný tábor, ale v podstatě pokračování předešlého. Při puťáku přišla průtrž mračen. Děti seděly úplně promáčené v restauraci. Instruktoři běhali po Bechyni, ale nic nesehnali. Naštěstí se nad námi přímo v té hospodě slitovali hasiči a půjčili nám klubovnu. Tři z dětí se také naučily plavat, takže nakonec nikdo neodjížděl jako neplavec. Nikomu se nestýskalo. Když se poslední den pekla kuřata, všichni byli smutní, že tábor končí.

Táboření v Horní Stropnici skončilo kvůli nařízení, které stanovilo, že stany by měly mít podsadu. Ve srovnání se pozdějšími tábory jsme měli jednodušší život: jedno jídlo denně jsme odebírali z restaurace. Panovala dost přísná kázeň i mezi dospělými, natož instruktory. Každý večer jsme se v klubovně společně bavili, zpívalo se, hrály se psychologické hry apod.

1. tábor - Horní Stropnice 1981

Táborová hra: Hledání husitského pokladu

Zúčastnili se 3 vedoucí, 2 instruktoři a 16 dětí rozdělených do tří družin. Byly to nádherné tři týdny. Měli jsme obrovskou radost, že se nám hned první tábor tak vydařil. Tři nejstarší chlapci se fantasticky starali o mladší děti, kterým většinou bylo devět let. Navíc jsme měli neuvěřitelné štěstí na vedoucí. Karel a Jiřina byli vzácní lidé: velkorysí, pracovití, stále usměvaví, vzdělaní a ochotní. Skvěle hráli na kytaru. Od nich se to učili tehdejší instruktoři a od nich další a další... Měli jsme i obrovské štěstí: Byl jsem zároveň zdravotník, ale úplný amatér. Nevím, co bych si počal, kdyby se někomu něco stalo. Naštěstí byli všichni celý tábor zdraví. Každý večer jsme si četli knížku pana Wericha. Tábořili jsme u koupaliště, jen do pořádného lesa bylo dost daleko. Táborníci byli nadšení. Jeden byl diabetik a museli jsme mu vařit zvlášť. Ještě po patnácti letech se některé z tehdejších dětí vypravovaly do Novohradských hor vzpomínat na dávno minulé hry.