Městec Králové (10.května) 12. místo
Se třináctkou si Zdeněk dojel na dvanácté místo. První závod ve druhé sezóně mezi nejlepšími. Určitě pěkný výsledek, ale!
Přeci jenom je to umístění dvouciferné. A loni byl koncem roku tak blízko bedně.
A navíc, Zdeněk jezdil mistrovství republiky v půllitrech na třistapadesátce, na Jawě mezi Japonci. Druhá Zdeňkova sezóna MR ČSSR byla charakteristická výměnou motocyklů. A závod v Městci Králové byl poslední čistokrevný závod "javičkovský".
Určitě nebude od věci, když dalšímu vyprávění předřadíme dobový snímek, na němž Zdeněk ve společnosti Karla Novotného pohlíží na svůj nový majetek, ostrý dvoutakt Yamaha 350 RD. Na Zdeńkově tváři lze vysledovat zjevné zalíbení. Na dalších snímcích totiž uvidíme stroj se soutěžním číslem, přidělaným k sériové mašině. Zdeněk s touto japonskou krasavicí odjížděl sérii tréningů, aby si Javičku šetřil pro závod. (Tento stroj je ve Zdeňkově stáji doposud).
Most (22.června) 14.místo
Jindřichův Hradec (20.července) 12.místo
Banská Bystrica (10.srpna) 15.místo
Piešťany (17.srpna) 11.místo - Klasika .......
...... v tréningu s yamaží sériovkou,
v závodě s Jawou.
A než sérii závodů v MR 1986 ukončíme závodem posledním, zavzpomínejme ještě jednou nesoutěžní fotografií. Je z Hořic. Ten sympaťák s knírkem není nikdo menší než Hans Petr Reichl. Byl to právě on, kdo Zdeňkovi dopomohl k půllitru a v rozebraném stavu mu dopravil Yamahu 500 RD YPVS. To bylo nějaké radosti a dodnes je radostného vzpomínání. Méně radostné je však vzpomenutí faktu, že o tři roky později se Hans těžce zranil v Hořicích a je od té doby upoután k elektrické židli. Ono je to závodnické vzpomínání vůbec již ve svém principu neustále něčím kaleno. I samotné Hořice nesou jméno borce, který, byť v "civilu", se zabil na motorce. A také i poslední snímek na této stránce je dílem člověka, který zahynul při fotografování na brněnském okruhu.
Stát se majitelem sériové Yamahy a ještě Yamahy soutěžní, to by nebylo možné bez prodeje stroje nade vše milovaného. Dvouválcová vodou chlazená třistapadesátka s geniální čtyřklíčovou elektronovou brzdou musela najít nového majitele. Zdeněk tomuto stroji neřekne jinak než Javička a smutně vzpomíná na den rozloučení. Dnes je tento stroj ceněným veteránem a jeho cena jde ke třem stům tisíců. Tehdy však dvacet tisíc, které za ní dostal, byla spása.
Takže ještě jednou ve zkratce.
Milá Javičko, Zdeněk na Tebe nikdy nezapomene.
Na to, jak s Tebou s přehledem vyhrál sendražický okruh,
na to, jak jste spolu dojeli pro první výkonnostní třídu,
na všechny ty krásné jízdy do věnců i mimo ně.
Strakonice (21.září)
Poslední závod sezóny byl první Zdeňkův závod s půllitrovou Yamahou. V jistý okamžik v jistém místě nezvládl jeden ze soupeřů situaci a zavadil o Zdeňkovo zadní kolo. Ve svých „úrazových vzpomínkách“ řadí Zdeněk Strakonice 1986 na jedno z čelních míst, co se týče prvního dojmu. Když viděl zkrvavený zdemolovaný kotník, podivně se kmitající na těžko definovatelném závěsu bez pocitu výrazné bolesti, tehdy vážně pochyboval, že někdy bude normálně chodit. Je to už banda let, co běhá jako veverka, nicméně tehdy musel nějaký čas poležet v nemocnici, jejíž adresa je čitelná na posledním snímku. Sám slavný Jarda Sejk vytvořil ze své fotografie pohlednici a zaslal normální poštovní cestou. Jiří Franek hovoří o Jaroslavu Sejkovi jako o ikoně mezi fotografy motocyklových závodů, a řekl bych, že i ve Zdeňkově sbírce fotografií má tento "pohled" velmi čestné místo.