Městec Králové (8.května) 12.místo
V Dymokurech dvanáctý, to už tu jednou bylo. Tuším před dvěma roky. Tentokrát se to ale dobře pamatuje, s dvanáctkou dvanáctý.
Jindřichův Hradec (17.července) 5. místo
Ale jak si zapamatovat, že v Hradci byl pátý? Je to jednoduché. Jindřichův Hradec má patnáct písmen, vítězné bedny jsou tři. 15/3=5. Nebo: závod se jel sedmnáctého sedmý. 17 - 7 = 10. A to je přesně dvojnásobek té pětky. Ale jde to i jinak. Závod, který se jel sedmnáctého, nemohl s číslem dvanáct dopadnout jinak, než 17-12=5. Je všechno jenom náhoda?
Brno (31.července) 9.místo
V Brně Zdeněk vybojoval stejné umístění, jaké měl nakonec v celé sezóně. Byla to šťastná devítka. Podívejme se na fotografie ze startu závodu. Troliga na své Suzuki vystartoval první a první byl také v cíli. To bylo jednoduché. Zajímavější okamžiky závodu se rodí v pravé části snímků. Zdeněk se chystá prohnat svého stájového kolegu Petra Javůrka(č.7). A že to pak byl nějaký fofr, to rozmazanost třetího snímku jenom dokazuje. Připomeňme jen, že nakonec Javůrek skončil v závodě sedmý.
Piešťany (14.srpna) 5.místo
Opět krásné umístění na trati, kterou Zdeněk neměl v oblibě. Na snímku vidíme nervy drásající souboj s účastníkem GP Norbertem Heilesem.
Banská Bystrica (21.srpna)
Na dvacáté výročí trvalého vstupu spřátelených vojsk na území dějiště mistrovství ČSSR oděl Zdeněk svůj stroj do černé barvy. Dokonce se nebál na kryt napsat 1968-1988. Opět němý protest. Ty správné protesty měli soudruzi připraveny až po pádu berlínské zdi. Jestli černá barva někomu přinesla smůlu, byl to Zdeněk a byl to opět řetěz. Nicméně nic to neměnilo na Zdeňkově postupu mezi deset nejlepších, číli, jak je dnes v módě říkat, dostal se do TOP TEN.
Účast na Mistrovství republiky je skvělá věc. Mezi nejhodnotnější úspěchy motocyklového závodění však také patří odmávnutí šachovnicovým praporkem v Hořicích. Cesta k hořickému praporku však nebyla bez obtíží. K barevné fotografii z tohoto roku dodejme, že Zdeněk závod nedojel pro technické obtíže. Článek z Večerní Prahy roku předchozího musíme v zájmu historické pravdy trochu korigovat. Zdeňka ani Petra Javůrka jejich vzhledné pětistovky nezradily. Oba nedojeli vlastní vinou. Zdeněk si z tohoto závodu odnesl další úlovek do své úrazové galerie, poměrně kuriózní - zlomenou lopatku. Hořice však přesto zůstaly Zdeňkovou nejmilovanější tratí a jejím cílem později projel mnohokrát.