Dominiku, niku, niku, ty jsi světu radost nes‘, chudý a bez peněz.

Všude, kde jsi putoval, slovo Boží zvěstoval, slovo Boží zvěstoval.

Za Přemysla Otakara,

který v Čechách kraloval,

Dominik pln horlivosti

Albigenské potíral.

Jednou jeden bludař v zlosti

přes trní ho schválně ved‘,

Dominik však laskavostí

obrátil jej za to hned.

Bez koní a dostavníku

pěšky chodil Evropou

od Dánska až po Provenci

šťasten svojí chudobou.

Všechna mládež, hoši, dívky

nadšením proň každý jat,

k hlásání on pravdy Boží

kazatelů zřídil řád.

Když pak jednou s bratry svými

v nouzi byl a bez chleba,

andělé jim jídla dali,

kolik bylo potřeba.

Viděl ve snu pod ochranným

pláštěm Panny Marie

svatých, co kdy v světě žilo

bratří celé legie.

Zachovej nám, dobrý Otče,

radostnou vždy prostotu,

ať svým žitím ukazujem‘

lidstvu Boží dobrotu.