Zdeněk Sedláček - první úspěchy - Tachlovice 1983

Úvodní stránka

Tachlovice 1983 - Jawa 250 versus Jawa 350 Junior

Tachlovice 1983 - závod ve zrychlení

Zrychlení motorových vozidel vždy přitahovalo pozornost značkových konstruktérů i amatérských vynálezců, vrcholových jezdců i nadšených diletantů. Absolutní světové rekordy s oblibou padaly na dně Velkého solného jezera, lokální rekordy české pak nejednou vznikaly v režii automotoklubu Tachlovice na západním okraji Prahy.

Podívejme se spolu na jeden takový podnik, kdy se na asfaltové rovince sešli borci ze světa české akcelerace. Píše se druhá polovina srpna 1983. Je to jen pár týdnů, co v nedaleké Uhříněvsi na východě Prahy padl teplotní rekord 41 stupňů Celsia. Padnou na druhém konci Prahy další rekordy? Vše je pro to připraveno. Vždyť na divoký úprk silnicí lemovanou dozrávající kukuřicí je připraven výkvět české vynalézavosti. Lze shlédnout stroje s upravenými motory Tatra 603 (mladším čtenářům připomeneme, že se jedná o vidlicové, vzduchem chlazené osmiválce 2.5 l) a lze tu i nalézt monstrum s leteckým řadovým šestiválcem Walter. My se však, jak je na těchto stránkách dobrým zvykem, věnujeme kategorii motocyklové.

Prohlédněme si nejdříve trať. Vidíme příjezd strojů na seřadiště borců. Vidíme stroje cestovní, ale vidíme také slavný stroj závodní, to je záběr Zdeňkovy dvěstěpadesátky (o zavazující slávě čísla 53 jsme již psali). A kromě Zdeňka se na seřadiště blíží i Zdeňkův kamarád Libor Duba. Po rychlé analýze situace je jasné, že na špici se bude jednat o souboj právě těchto mistrů.

Nejdříve se podíváme na stáj Zdeňkovu. Karel Novotný chybět nemohl, to je jasné. Jméno dalšího chlapíka jsem bohužel od poslední redakční besedy se Zdeňkem zapomněl, ale ihned ho sem umístím, jak se ho opět dozvím. Každopádně ze snímků týmu čiší nejen technická erudice, ale i radost z členství. Na snímku vlevo dole vidíme, že i sám Libor Duba přispěl nejednou cennou radou a připomínkou. Vždyť zde půjde o něco přes deset vteřin, musí se jednat o okamžiky bez jediné chybičky. A jakou zvolit taktiku? Začít hned odspoda, nebo víc protáčet a práskat to přes spojku? A jak krotit nešené figury? Po zadním kole rekord neudělám i když cenu diváků budu mít jistou.

A nyní se podívejme na jezdce vítězného. A hlavně, na vítězný stroj. Na Jawu 350 Junior v silničním hávu i v hávu dragsterském. Že vám na obrázku vpravo připadá něco divného? Správně, ale nejedná se o snímek s obrácenou perspektivou, to přední kolo je opravdu výrazně menší kola zadního. To přední kolo je totiž kolo z Babety. Díky vlažným bezpečnostním normám pořadatelů Libor dokázal snížit těžiště vskutku kuriózním způsobem. Konstrukční maximální rychlost Babety byla 45 km/h. Konstruktéři v Povážské Bystrici jistě vzali v úvahu i možnost rychlosti dvojnásobné, ale na rychlost 180 km/h určitě nikdo nepomyslel. Také nepomysleli na to, že ho někdy bude pohánět třistapedesátka. Závodní jednoválec přezdívaný kladivo na čarodějnice.

Na šestici následných obrázků můžeme porovnat eleganci čistokrevného silničního stroje s dragsterkou nabubřelostí Liborova vynálezu. A to přímo na startovní čáře. A jak to vlastně dopadlo? Libor jel od začátku „odspoda“, Zdeňkovo protáčení vykazovalo ztráty. Soustředění na krocení nešených figur stálo cenné zlomky vteřin. Zvítězil Libor Duda. Jednalo se o čtvrtmíli, tedy velmi blízko 400 m. Za čas 12,3 sekund při dosažení rychlosti 181 km/h by se nemusela stydět současná sériová šestistovka.

A na závěr pohled na slavnostní ceremoniál. Vlajky Mototechny, vlahé pozdní letní odpoledne a k tomu všemu diplom. Co více si přát? Život umí být krásný.