Zdeněk Sedláček - první úspěchy - Závod do vrchu Komořany

Závod do vrchu Komořany - Točná 1980

Bývaly doby, kdy se nejedno nedělní sportovní odpoledne proháněly na obrazovkách televizorů do kopců Trabanti, Wartburgy a Embéčka, a mezi nimi nějaké to vozidlo jednostopé.

Sledovanost těchto černobílých přenosů byla poměrně vysoká. Ostatně, kdo se chtěl v neděli válet u televize, mnohdy nic jiného ani sledovat nemohl. Dnes to má pohodlný motoristický fanda jednoduché. Zasedne doma k internetu, pustí si Zdeňka na Streamu a ještě si ho může pouštět dokola a zpomaleně.

Tehdy však mohl pouze nepřetržitě sledovat obrazovku v neustálém strachu, že zrovna propásne Bohumila Stašu nebo Zdeňka Sedláčka. A propásnout Zdeňka při závodech do vrchu bylo velice snadné. Už proto, že kopce jel maximálně tak třikrát a televize to tehdy snad ani nepřenášela. Důležité je, že tehdy nezahálel černobílý kinofilm, a kdo nepropásl tyto stránky, nemůže propásnout ani Zdeňka. A závod z Komořan na vrch Točná v roce 1980 byl prvním Zdeňkovým závodnickým počinem.

Hořejší čtveřici snímků lze rozdělit horizontálně podle charakteru okamžiku a vertikálně podle charakteru jezdců. Zatímco dělení řádkové příliš mnoho rozdílů nenabízí, členění sloupcové vytváří rozlišnosti velmi významné. Levý sloupec popisuje mistra nad mistry, pravý sloupec je pak věnován borci v tomto okamžiku ještě nevýznamnému. Vlevo se rozjíždí Bohouš Staša k vítězství, vpravo se Zdeněk chystá do příkopu. Od skvělého světového stříbra levého jezdce, rozuměj nezapomenutelné Brno se čtyřválcovou ČZ, uběhlo devět let, na své první oblastní stříbro si jezdec vpravo musí ještě rok počkat.

Zdeněk Sedláček a Karel Novotný, dva kluci po návratu z vojny. Ještě není rozhodnuto mezi silnicí a terénem. Ale to hlavní, nějaká mašina, to už tu je. Je tu sice motor ze stopětadvacítky naroubovaný na karter Jawy 90 Roadster, ale tenkrát se to na tratích různými hybridy jenom hemžilo. Zdeněk si prohlíží chladící žebra a je mu jasné, že má-li motor dobře fungovat, musí se dobře chladit. A motor vzduchem chlazený se nejlépe chladí rychlým luftem. V letošním tisku se Lukáš Pešek vyjádřil ke svým pádům slovy, že bez pádů se nedá zrychlovat. Kdyby se tehdejší tisk ptal Zdeňka, řekl by totéž. Jízdy do kopce absolvoval dvě a zrychloval pokaždé.

Dvě jízdy, dva vejmazy. Fiasko? Jak se to vezme. Výsledek rozhodně nic moc, ale. Sehnali mašinu a prošli vstupní kontrolou? A nalepili číslo? Skutečné, regulérní, kdesi odborně zaznamenané číslo na skutečnou závodní motorku? A odstartoval? Je při tom vyfocený? Na stejném závodě jako Staša? Na stejné trati a na stejném startu?... Tak na tyto otázky se dá odpovědět jenom ano, jistě, jasně, samozřejmě.