Zdeněk Sedláček - první úspěchy - Vranovice 1981

Hlavní stránka

Vranovice 1981 - Jawa 350 Junior

Než se takový kluk bez potřebných známostí a bez peněz někam dopracuje, musí hodně improvizovat, musí využívat všech možných náhod a nápadů, hrabat se ve strojích mnohdy dobrodružného původu a dávat je dohromady pomocí ještě dobrodružnějších dílů. A s výsledným technickým kontingentem pak vyrážet na všemožné podniky, které se vyznačují alespoň nějakým startem, nějakým cílem a nějakou kubaturou. Co to Zdeněk v tom jednaosmdesátém vlastně jezdil? Oblast A,B nebo A,C? Těžko říci. Rozhodně se nedá vyloučit, že na trať v moravských Vranovicích ani nepatřil. Také se nedá vyloučit, že zjevení vlasatého „Máničky“ z Prahy nezpůsobilo radost ani pořadatelům, ani lokální jezdecké elitě. Zvláště pak, když si drzý pragocentrista na mládežnickém motocyklu Jawa 350 Junior dojel pro druhé místo.

Řekl bych, že ze všech těch záběrů Zdeňkových beden patří ty vranovické mezi ty nejméně srdečné. Snímek vlevo zobrazuje myšlenky vítěze při pohledu na klacka, o kterém doposud nikdo nikdy neslyšel, prostřední snímek vyniká zjevnou strnulostí a na záběru vpravo vidíme, že oslavný ceremoniál nehodlal vítěz závodu zbytečně protahovat. Okamžiky, kdy ostatní oslavenci přijímají gratulace od svých mechaniků, nepovažuje vítězný jezdec za hodny osobní účasti a mizí v jásajícím davu. Jinak Milan Šobáň nebyl žádné máslo a již v této době měl nasbírány světové body.

Podívejme se na úspěšný Zdeňkův stroj podrobněji. V šedesátých letech byly v Jawě vyrobeny motocykly s cílem účelově naplnit svůj název – Junior. Vycházely z úspěšných soutěžních jednoválců a jejich úkolem bylo rozmnožení počtu méně podporovaných fandů na silničních závodech. Stály tenkrát půlku Trabanta a skromný, výdělečně činný a hlavně svobodný nekuřák se k ní skutečně mohl dopracovat. Jawy 250 Junior při obsahu 246 ccm (70 x 64 mm) dávaly na brzdě 32 koní při 7700 ot/min. Nejvyšší krouťák to mělo při 6750 ot/min. a při pětirychlostní převodovce jste se svezli do 190 km/h. Třistapadesátky (80 x 69 mm) pak vlastnily navíc nějakých pět koní a snad byly o něco i klidnější. Stroj na snímcích je oproti původní verzi vodou chlazený, ale snímky jsou oproti původní verzi také o nějakých 13 let mladší. I když tyto jednoduché stroje nikdy neohrozily závodní speciály, přeci jen byly pro mnohé svou dostupností přínosem. A Vranovice 1981, kdy neznámý jezdec dosáhl oblastního stříbra, mohou být pro mnohé důkazem, že Jawa 250 (350) Junior až zas tak blbým nápadem nebyla.

Koukněme na okapotovanou mašinku vlevo dolů. Působí rozhodně příjemným a elegantním dojmem. Vpravo dole si můžeme povšimnout pečlivosti, s jakou tým Zdeňka Sedláčka k závodu přistupoval. Je zřejmé, že za úspěchem nestojí pouze kvalita jezdce a výkonová charakteristika motoru, ale i veškerý detail přípravy. Momentální Zdeňkova hmotnost (bez provozních náplní), viskozita vzduchu ve Vranovicích přepočítaná na hladinu moře, hodnoty Reynoldsova kritéria pro všechny uvažované rychlosti a uvažované prostory, koeficient povrchové laminace, střední smýkavost pneumatik, a jiné a jiné veličiny vstupují spolu s parametry okruhu do precizních výpočtů, jejichž výstupem je přesné dávkování paliva a oleje.

A níže si můžeme prohlédnout celou stáj, včetně přívěsného vozíku a zadku věrné Volhy Carevny. Také si můžeme prohlédnout Zdeňka ve chvílích úvah o taktice jízdy. Ten poklopec nezapomněl zapnout, to není poklopec, ale výkroj z kombinézy. Nebojte, Zdeněk není žádný exhibicionista.

A na závěr pohled na dokonalý pár, Zdeňka a Jawu, při průjezdu kolem místní jednotřídky. A také snímek, který tak jako mnoho jiných dokazuje, že stejně jako rozhovorům s novináři, nevyhýbal se Zdeněk ani rozhovorům s mládeží.