Obrázkové vzpomínky na první letní dovolenou na chatičce začneme momentkami na kamínku

Druhá letní dovolená na chatičce začala v neděli 9. srpna a jednalo se o výlet kombinovaný s výletem na chaloupku. Bylo dost pod mrakem a snesitelně, každopádně jednalo se již o poslední vlnu veder, která měla končit za týden. Nokinka se vřele uvítala s Tedíkem a zaposlouchala se do zvuků kombajnů i vláčení na druhém břehu potoka. Druhý den byl dnem řádění u řeky i na jezu a to i s jinými pejsky. Udělali jsme si i výlet do zátočiny. V noci pak po půlnoci přijeli Šináglovi. Nokinka začala strašně vrčet a zuřit a když zjistila o jakého narušitele jde, začala se hrozně radovat. Druhý den přišel ke slovu zase jez, zase děsné lítání po jezu i válení v prachu na břehu a pokaždé zase chtěla něco děsně najít u Trmalů. Kdo ví, co tam za chatu házeli, ale tento zvyk jí už zůstal. Ve středu se pak už jelo na chaloupku, vyměnit Sázavu za pískovnu.

Po velkých výletových akcích se jezdilo na chatičku dále často a zvesela, Vitárka se snažila zachránit renomé po období květnové nepojízdnosti. Na chatičku se jezdilo ob týden často i týden po týdnu, každou sobotu a neděli.

Konec srpna byl především ve znamení příprav na svatbu Sofie a Kuby. Však se i Nokinka na událost připravila návštěvou salónu. Jinak ale s tátou na přípravách moc potřeba nebyli, a tak dne 22. srpna v poledne vyjeli na chatičku spolu sami, jenom tak holka s tátou. Byli tam tenkrát Tedík, Filip, Juan, Růža a  Viki a samozřejmě večer táborák. Druhý den byl moc krásný, strávený většinou na kamínku, Nokinka tam loudila u snídaně a taktéž nošením poslední třešně do auta, té kterou táta řezal ještě s Ichiferem.  Domů se vrátili až za šera. 

Po úspěšném průběhu svatby jsme se vypravili na chatičku hned v sobotu 5. září. Táta si v závěru svatební veselice narazil pánevní kost a pohyboval se s obtížemi. Ale když zůstal rovně, mohl se i ohýbat. Dokázal porazit břízu i při nutnosti vyřešit zaseklou čelní rozetu. Večer byl opět táborák. Teta Růža i s Tedíkem byli v Itálii, tak tam bylo trochu smutno. Tím spíš při představě operace, která Nokinku čekala příští týden. Druhý den k té melancholii patřily i pohledy do korun obrovských dubů pod chatičkou. Třeba je jednou někdo pokácí a bude tu výheň. Kdo ví, kdo tam ten pozemek jednou bude vlastnit?.  A tak vznikl nápad, co tak ty duby jednou vlastnit sami? A ten nápad nakonec směřoval k tomu, že příští rok jsme už jezdili na chatičku vlastní, s pozemkem s velikými duby. Vitárku jsme pak naložili částí břízy a odjeli domů se spoustou napínavých otazníků?

V úterý 15. září se Nokinka náhle přeměnila ve veselého pejska, začala řádit a divočit a samozřejmě se těšit na Tedíka. Tak jsme za ním hned v sobotu 19. září vyjeli. Moc hezky bylo tehdy na kamínku. Ve stejný den, jako začala být Nokinka veselá, opustili tátu i bolesti ze zranění zadku, tak stačil porazit ještě jednu suchou břízu. Nokinka ukazovala při přelepování náplasti tetě Růže bebí a koulela při pohledu na ní očima tak, že to už málokdy překonala. Druhý den poprchávalo až pršelo a absolvovali jsme velmi dlouhé video přehrávání z cesty po Itálii. Ale tetu Růžu také zaujala myšlenka na tu chatičku dole.

Hned za týden, tj. 3. října jela Nokinka na chatičku znova, a to sama s tátou. Máma jela s mažoretkami na Mistrovství Evropy. To bylo s těmi, co jim Nokinka fandila a co se s nimi vyfotila v Poděbradech. Bylo moc hezky, na kamínku i u táboráku. Druhý den Nokinka s Tedíkem začala předvádět, jak asi vypadá nuda v Brně. Nudu jsme nakonec rozehnali až procházkou a lítáním po poli. Naložili jsme poslední dříví do Prahy a pro Nokinku si před odjezdem musel táta dojít. Bylo to jako s Ichiferem, prostě z chatičky nechtěla.  

Jednodenní výlet připadl na 1. listopad. Chtěli jsme ozkoušet dron. Dron nelítal, Juanovi to bylo líto, ale na listopad to byl opravdu nádherný den. Také jsme našli knížku z Mořinky, Bruna od Marie Majerové. 

Krásné počasí bylo i za týden v neděli 8. listopadu. Obědvali jsme dokonce venku. Návštěvy chatičky v tomto roce byly zakončeny dlouhou procházkou po poli s Růžou a Tedíkem, k silnici a pak nad řeku a Hvězdonice. Táta si zavzpomínal a Nokinka se statečně prodírala oraništěm. Vrátila se strašně urvaná.

Tak skončil první rok cestování na chatičku. Následují rok se tam Nokinka podívala hned na Nový rok, a to nejen na původní chatičku, ale jela se podívat i na chatičku novou. Jenom její.