Dva týdny po tom, co Nokinka poprvé přijela do Prahy a zvykla si na nový život s mámou a tátou, jen co se trochu rozkoukala v Praze, vyjela na svůj první výlet. O Velikonoční neděli 5. dubna roku 2015, za studeného aprílového počasí vyjela s rodiči na chatičku za tetou Růžou a kamarádem Tedíkem. 

Tetu Růžu, strejdu Pavla a Tedíka znala již od prvního dne a tak se s nimi vřele uvítala jako se starými známými. Ale byli tam i noví lidští kamarádi Filip, Viktor a dokonce sám Juan z Nocaimy. Vždyť po jeho rodišti v Kolumbii dostala jméno, vlastně Juan je takový její kolumbijský kmotr.  S lidmi se kamrádila jak se svými dlouholetými známými a lítala kolem Tedíka ve snaze rozpoňoukat ho ke hře. Však Tedík tehdy snad poprvé v životě naznačil výzvy ke hře. Trochu jsme s báli, aby Tedík Nokinku nezašlápl, stejně jako jsme dávali pozor, aby jsme na štěně nešlápli my. Počasí bylo studené, spíš zimní než jarní, každou chvíli se objevily sněhové přeháňky. Ale výlet to byl naprosto, žůžo, či žúžo? Prostě štěně bylo poprvé v lese, nebálo se spousty lidí ani velikého pejska. Čumáček nevěděl na co se dříve soustředit, hned skok sem a hned skok tam, krátké i delší lítání, na nic nebyl pořádně čas, prostě domů jsme ten den přivezli šťastné, ale naprosto urvané štěně. 

Tedy první výlet byl úžasný. Nezahálela ani kamera tak si můžeme zavzpomínat, jaká to tehdy byla v lese náramná legrace.