Výlet na chatičku byl prvním výletem Nokinky a stál za to. Byl to jednodenní výlet velikonoční a je popsán tady. Že se bude se štěnětem jezdit do lesa bylo jasné.
9. května, v rámci květnových svátků, jsme vyjeli opět, tentokrát už na noc. Před výjezdem Nokinka vyhrabala díru na zahrádce, navíc se zasvinila od hlíny, tak jsme to od mámy pěkně schytali, spolu ještě s Vitárkou, která měla přetržený řemen a tak jsme museli jet Pikáskem, který radši nejel až na hřiště. Na chatičce byl jenom Viktor, bylo teplo, občas zapršelo, Nokinka poprvé loudila u táboráku a spala jako dudek. Druhý den si zase všechno v lese očuchala, měla za sebou první noc v lese, byl to už zkušený zálesák. Po návratu se hned zase ptala, kdy pojedeme zase.
V sobotu 30. května jela máma s mažoretkami do Strakonic, tak Nokinka jela sama s tátou, tentokrát už s Vitárkou v cestovní houpačce. Na chatě byl Filip a kmotr Juan, takže si pěkně zaloudila u táboráku a sama bez mámy jenom s tátou šla na kutě. Druhý den vstávala vyspalá do růžova, strejda Pavel vezl Vikiho na tréning, tak vyjížděla s Vitárkou z parkovacího místa, prostě celou operaci s autama řídila, na kamínku se s tátou posadila a Vitárku pomohla naložit starou třešní. Tu táta řezal ještě s Ichiferem. Po příjezdu byla zase děsně spokojená a hned se ptala, kdy na chatičku pojede zase. Všechno nadšeně vyprávěla mámě, která se vrátila se Strakonic se zprávou, že Nokinka pojede na mažoretky do Poděbrad. Tehdy jsme nějaké fotky udělali, tady jsou.
Je to snímek rozmazaný odpovídající výzvám ke hře
Pěkný portrét štěněte ve stáří čtyř měsíců
Ve vysoké trávě se skrývá tolik zajímavého dobrodružství
Nokinka hodnotí senoseč kolem kamínku
Lezení po střeše Nokinka zopakovala ještě v Krkonoších. Výšek se nebála.
Za dva týdny se jelo na chatičku znova. Zase Vitárkou, ovšem celá rodina s mámou i tátou, bylo docela vedro a cestou před námi byly strašné mraky. Ty mraky spadly na vyděšenou tetu Růžu v podobě strašné bouřky. Všechno ale dobře dopadlo, Nokinka lítala v mokru jako sněžná undatra a za ní vlála svízel přítula. Ale i v mokru jsme rozdělali táborák, takže zase nějaký ten vylouděný kousek buřtíku a večer se do postele svalil špinavý a děsně urvaný pes. Druhý den byl pěkný, bez deště, pohodový den s očividně šťastnou Nokinkou. Vitárku jsme opět naložili starou třešní, tou, co táta řezal ještě s Ichiferem, a vyjeli k domovu z posledního jarního výletu.