Bohumilice
Bohumilice, původně nazývané Bohumělice, se již během desátého století objevují v majetku pražské svatovítské kapituly a bezesporu patří k nejstarším sídlům Vimperska. Kostel samotný je v písemných pramenech výslovně zmiňován až v roce 1379, dochované stavební prvky, zejména mírně hrotitý portál v severní zdi lodi, s pětilaločně vykrojeným tympanonem a s talířovými hlavicemi, je datován již do doby kolem roku 1250. Svědkem vrcholně středověké historie kostela je kamenná křtitelnice, zdobená reliéfním panelováním ve tvaru trojlistů, umístěná jako kropenka vedle portálu.
Podle pověsti měl být kostel postaven na soutoku Volyňky a Spůlky. Podvakráte na to místo navezli materiál a podvakráte se do rána ztratil. Holubice pak stavitele dovedla do lesa, kde ztracený stavební kámen nalezli. Místo vyklučili a postavili zde chrám Páně. Podle mínění hydrologů se pod presbytářem kostela nachází silný pramen.
Zasvěcen byl původně sv. Martinovi, postupně však převážilo nynější zasvěcení Nejsvětější Trojici. Plebánie je zde zmíněna k roku 1359, roku 1384 byla spojená s vimperskou. V průběhu 16. století došlo k oddělení obou farností.
Společenský a hospodářský úpadek země po třicetileté válce se dotkl i Bohumilic. Románsko-gotická stavba byla v roce 1663 na spadnutí, a proto byla zahájena důkladná rekonstrukce. Tehdy byl zaklenut presbytář valenou klenbou s výsečemi, ze stejné doby je patrně i valená klenba sakristie a křížová klenba severní předsíně. Tyto úpravy, přestože jsou prováděny až po třicetileté válce, si v podstatě ještě zachovávají ducha renesanční stavební tradice. Vrcholně barokní doba, která tak výrazně poznamenala množství kostelů a celou českou kulturní krajinu, se na vzhledu kostela buď vůbec neprojevila, nebo byly její stopy setřeny pozdějšími úpravami.
Další důkladné opravy se dočkal v rozmezí let 1817/18, neboť v únoru 1815 zachvátil část obce požár a díky silnému větru shořelo šest selských dvorů, pět chalup, škola, kostel a farní budova s hospodářskými staveními. Žár byl tak obrovský, že se dokonce roztavily kostelní zvony.
K dalším stavebním úpravám bylo přistoupeno v letech 1861 – 1862. Bylo zvoleno novorománské plastické členění s charakteristickým tvarem nově postavených věžiček a s vodorovným pásováním, kruhovým oknem a obloučkovými vlisy v novém západním štítu. V západní části lodi byla zřízena kruchta. Z téže doby je také samostatně stojící zvonice v severozápadním rohu hřbitova. Zajímavým dokladem pozornosti věnované vnitřnímu zařízení, v letech po této opravě, je obraz na oltáři sv. Barbory, signovaný „swobodná panj Kosoř Malowec z Malowic“ a datovaný k roku 1867.
Současné varhany pocházejí z roku 1937 a jsou dílem kutnohorského varhaníka Josefa Melzera. Posvěceny byly na svátek Posvěcení chrámu 17. října 1937. Ty předchozí, z roku 1835, byly dílem Františka Halady z Vídně.
V druhé polovině šedesátých let minulého století byl kostel za pomoci farníků opraven a nutno říci, že jak finanční, tak manuální pomoc obyvatel obcí farnosti byla příkladná. Celkovou rekonstrukcí prošel kostel v prvním desetiletí 21. století za působení P. Jana Janouška. Vzhledem k napadením dřevomorkou byl opraven doslova od střechy po podlahu. Byl rovněž vymalován, opatřen novou fasádou, zrekonstruován interiér. Během budování odvodnění uvnitř kostela byly objeveny zajímavé poznatky z různých stavebních etap.
Areál kostela Nejsvětější Trojice je chráněn jako kulturní památka. Kromě již zmíněné zvonice k němu patří márnice, romanticky historizující rodinná hrobka Holoubků, kovaný kříž z roku 1767 a celý hřbitov vymezený ohradní zdí se třemi vstupy. O kulturně historickém kontextu života místní farní obce mnohé vypovídá mimořádný soubor kamenných znakových a figurálních náhrobků ze 16. až 19. století.
STŘÍPKY Z PAMĚTNÍ KNIHY
P. Pimprle ohluchnuv v Bohumilicích úplně, odebral se na odpočinek do Písku roku 1855 obtíživ faru Bohumilickou břemenem velmi citelným, an z příjmů fary odvádělo se mu ročně 420 zl. v. č. Až do roku 1873 v kterémž roce zemřel 9. května.
Farář Svátek následkem nepravidelného cirkulování krve upadl v těžkomyslnost a dopustil se samovraždy zastřelením roku 1868 dne 19. srpna.
V roce 1877 zakoupila pro zdejší chrám Páně Terezie Trojanová z Cuclavic č. 5 skleněný lustr za 175 zl. Ze skelných hutí hraběte Haracha.
V roce 1886 byly oltáře v chrámu Páně opraveny a zařízena v tom roce socha Panny Marie lourdské za 52 zl. Z Prahy od sochaře Krejčíka.
Roku 1892 stavěla se v Bohumilicích dráha Strakonice – Vimperk, k níž mnoho pozemku vzato od fary za cenu dosti malou.
Roku 1898 na oslavu Jeho Apoštolského Veličensva a krále našeho Františka Josefa, vystavěli osadníci ve Vyškovicích kapli Bolestné Panny Marie a o poslední neděli téhož roku ji vysvětil biskupský vikář Matěj Šulista, farář ve Vacově.
Dne 28. ledna 1923 se stala zde velice politování hodná událost. V týž den byla zde svatba. Po mši sv. hosté zašli do hostince a nutili též kostelníka zdejšího, aby tam s nimi vešel. V hostinci tom byl též panský hajný a ten vyzval kostelníka, aby mu podal ručnici. Na otázku, je-li nabitá, řekl, že není. Kostelník si vzal ručnici a žertem zamířil na jednoho hosta, velmi dobrého svého přítele. V tom rána vyšla a ten člověk klesl uprostřed své ženy a dítek mrtev k zemi. Oba, jak hajný, tak kostelník udali se ihned ve Vimperku u soudu a dostali se za to do Písku před senát a ten odsoudil kostelníka na 5 neděl a hajného na 4 neděle do vězení. Kostelník jsa po tom činu zoufalý přiběhl do fary a chtěl se tam oběsit a dalo velikou práci mu v tom zabránit. Jest v tom vidět trestající ruku Boží. Člověk ten zmíněný, chtěl se před krátkým časem oběsiti pro domácí třenice, ale bylo mu v tom zabráněno náhodou příchodem jednoho muže a za krátký čas byl v hostinci zastřelen. Po něm zbyla vdova a 6 malých dítek, nejstarší 13 roků.
Na místě, kde stával kříž, postaven byl na rozšířeném prostranství pod tarasem pomník padlým ve světové válce, zhotovený od akademického sochaře Rud. Kubeše z Tábora. Tento posvěcen byl slavnostně dne 17. června 1934. Slavnostní promluvu měl místní duchovní správce, který po odhalení a posvěcení pomníku sloužil polní mši svatou.
BOHUMILICKÉ DUCHOVENSTVO
Zdejší farní obvod byl značně rozsáhlý, což ukazuje i na poměrně velké stáří zdejší fary. Dokonce vimperský kostel sv. Bartoloměje pocházející z poloviny 13. století byl přifařen do Bohumilic. V letech 1655 až 1666 sem náležel i farní obvod Lštění a do roku 1666 i fara svatomářská. Jak dokládá farní urbář z onoho roku, tvořily farnost mimo Bohumilic i Boubská, Cejsice, Cuclavice, Čkyně, Dolany, Horosedly, Hrabice, Hradčany, Modlenice, Přetenice, Putkov, Spůle, Vnarovy, Vonšovice, Vyškovice, Záhoří a Žáro. Farní obvod se zmenšil po vytvoření lokálie ve Čkyni a přifařením některých obcí k Vimperku, Vacovu a Zdíkovci
Matriky byly v Bohumilicích vedeny až od roku 1655, a tak se kompletní seznam zde sloužících kněží dá sestavit právě od tohoto roku. Neúplný a nepřesný přehled však lze vytvořit i z mnoha jiných dochovaných dokumentů a listin.
První farář je zmiňován v roce 1359 v souvislosti s instalací kněze v Záblatí. Jeho jméno však neznáme. V roce 1367 zemřel kněz Martin a jeho nástupcem určil Herbord z Vimperka kněze Jakuba z Prachatic. Po jeho smrti je Karlem IV. na místo bohumilického faráře dosazen Petr, syn Václava z Kadaně. Po jeho smrti sem Václav IV. navrhl podjáhna Stanislava z Práčova. Poté nastoupil Jan, který zemřel roku 1406, a nahrazuje ho Václav z Mostu. Toho vystřídal kněz Pikna a roku 1414 Jan z Brozan. V roce 1417 abdikuje klerik Mikuláš a ze Sedlce se do Bohumilic stěhuje kněz Václav, jehož působení ukončí v roce 1426 smrt a novým bohumilickým farářem se stává Vojtěch. V roce 1435 zde působí Jakub Krakovský. V roce 1621 je zde kněz Jan Libertin Nymburský a o tři roky později Rupert Stuhlberger, který spravuje i Čkyni. Do roku 1645 zde působí Šebastián Ferd. Sauer, který se stěhuje do Volyně. V roce 1654 se pak setkáváme se jménem Ferdinand Pokorný a poté lze již díky matrikám sestavit kompletní řadu.
1655 – 1666 Jakub František Fortelides
1666 – 1671 Jan Bedřich Hostinský
1671 – 1687 Matěj Vojtěch Špalek
1688 – 1736 Mikoláš Rokoš
1736 – 1785 (Filip) Jakub Blažej
1785 – 1792 Antonín Skoumal
1792 – 1824 Václav Dvořáček
1824 – 1840 Dominik Wirth
1840 – 1855 Matěj Pimperle
1855 – 1868 Anton Svatek
1869 – 1890 Jan Hanžl
1891 – 1922 Jan Hanzl
1923 – 1967 Josef Matouš
Poté byla farnost spravována z Vimperka a Čkyně
1967 – 1971 Jan Krejsa (Vimperk)
1971 – 1985 Jan Preisler (Čkyně)
1985 – 1995 Václav Hes (Vimperk)
1995 – 1999 Jan Lacky (polský kněz – Čkyně)
1999 – 2001 Jindřich Hybler (Čkyně)
Od 2001 – Jan Janoušek (Čkyně)
Bohumilice jsou rodištěm 11. českobudějovického biskupa ThDr. Antonína Lišky. Bohumilickým farníkem byl i P. Vojtěch Kohout, rodák ze Spůle, který měl v Bohumilicích v roce 1937 primiční mši svatou a v Bohumilicích je pohřben. Pochován je zde P. Jan Hanžl a jeho nástupce P. Jan Hanzl. Hanzlův náhrobek se však nenachází na místě, kde byl pohřben, neboť jeho hrob byl v době totality zrušen. A nelze zapomenout ani na pátého, zde pochovaného kněze pocházejícího z této farnosti, a to ThDR. M. Tvrdka. Většinu života strávil v italském exilu. Po své smrti v roce 1996 byl pochován na zdejším hřbitově.
Zpracoval Jaroslav Pulkrábek