Kousek paměti, kam si můžeme uložit nějaká data.
Každá proměnná má své jméno a typ.
Například: int vek je celočíselná proměnná s názvem "vek".
Celočíselný typ: int
integer
např.: int vek
Reálný typ: float
např.: float obsahCtverce
Typů proměnných existuje více (např. char, bool), o těch ale až později.
Abychom mohli s proměnnou v programu pracovat, musíme ji nejdříve definovat.
Syntax definice (jak ji obecně píšeme) proměnné: typ název_proměnné;
např.: int vek;
float stranaCtverce;
Název proměnné by měl být smysluplný – z názvu by mělo být patrné, jaká hodnota je v proměnné uložená.
Pokud chceme definovat více proměnných jednoho typu, můžeme to udělat naráz:
int a, b, c, d;
Takto můžeme definovat čtyři celočíselné proměnné s názvy a, b, c, d.
Hodnotu ukládáme do proměnné pomocí znaku =
Můžeme nejdříve proměnnou definovat a poté do ní něco uložit:
int vek;
vek = 15;
Nebo hodnotu do proměnné uložíme při definici:
int vek = 15;
Následující zápis je také správný:
int mujVek = 24, tvujVek, jehoVek = 40;
Tak jsme definovali tři celočíselné proměnné, do dvou jsme rovnou uložili hodnoty.
Proměnnou vypíšeme pomocí cout a jména proměnné: cout << název_proměnné;
např.: cout << stranaCtverce;
Pomocí jednoho cout lze vypsat více proměnných a řetězců
např.: cout << "Strana a obdelniku je " << stranaA << ", strana b obdelniku je " << stranaB;
Pokud nechceme, aby ostatní (nebo my sami) měnili existující hodnoty proměnných, použijeme klíčové slovo const (to deklaruje proměnnou jako konstantu, což znamená, že je neměnná a pouze pro čtení):
Pokud máme proměnnou, jejíž hodnota by se v průběhu programu neměla měnit, tak bychom ji měli definovat jako konstantu.
Napiš program, který bude obsahovat proměnnou vek, jejíž hodnota je tvůj věk. Program pak tuto proměnnou vypíše.
Muj vek je: 29