Ukazatele

Adresy proměnných

Ukazatel

Deklarace a inicializace ukazatelů

Dereferenční operátor

Práce s ukazatelem

Příklad pro lepší pochopení

Příklad použití ukazatele

Ukazatele a pole

Adresy proměnných

Počítačový program musí při ukládání dat sledovat tři základní vlastnosti:
- Kde je informace uložena,
- jakou má hodnotu,
- jaký druh informace je uložen.
Jak zjistit adresu proměnné:

Výstup:

Hodnota promenne a: 10

jeji adresa: 0x6dfeec

Ukazatel

Jedná se o zvláštní typ proměnné, který obsahuje adresu hodnoty.
Když napíšeme int *adresa, tak se nám vytvoří proměnná, stejně jako když deklarujeme int a.
Díky ukazateli můžeme přistupovat k samotné hodnotě proměnné jak klasicky, tak přes její adresu.
Každý ukazatel zabírá v paměti právě 4 bajty.
int *adresa (tedy ukazatel) má taky svou vlastní adresu, ale jako hodnotu si bere adresu cizí proměnné.

Výstup:

Hodnota promenne a: 10

adresa: 0x6dfeec

adresa pomoci ukazatele: 0x6dfeec

Deklarace a inicializace ukazatelů

Počítač musí sledovat typ proměnné, na kterou se ukazatel odvolává.
- Adresa proměnné char nebo float vypadá stejně, ale každý typ používá jiný počet bajtů, proto musí deklarace ukazatele specifikovat, na jaký typ dat ukazatel ukazuje:

int *adresa;

- - Tento zápis stanovuje, že *adresa je typu int.
Říkáme, že adresa ukazuje na int nebo adresa je ukazatel, *adresa je int (nikoli ukazatel, viz dereferenční operátor).
Deklarace int *p1, p2; vytvoří jeden ukazatel (p1) a jednu klasickou proměnnou (p2) typu int.
Na deklaraci ukazatelů ostatních typů použijeme stejnou syntaxi:

double *meridlo;

char *str;

Problém:

int *prom;

*prom = 123;

- Ukazateli prom se nepřiřadila adresa, proto není možné říct, kam se uložila hodnota 123.

Dereferenční operátor

Dereferenční operátor * nám umožňuje zpřístupnit hodnotu na dané adrese.

Výstup:

adresa pomoci ukazatele: 0x6dfeec

hodnota na adrese: 10

Práce s ukazatelem

Výstup:

Adresa pomoci ukazatele: 0x6dfeec

Hodnota na adrese: 10

Nova hodnota promenne na adrese: 34

Hodnota promenne a: 34

Příklad pro lepší pochopení

Příklad použití ukazatele

Dejme tomu, že chceme mít v programu funkci, která zvýší hodnotu proměnné o 10.
Asi by nás napadlo napsat nějaký takový program:

Výstup:

Tento program ale nefunguje, jelikož funkce si vytvoří lokální proměnnou „cislo“, do které uloží hodnotu proměnné "cisilko", a nepracuje přímo s proměnnou „cisilko“.
Řešením je použití ukazatele.
- Funkci zvysovac předáme adresu proměnné, jejíž hodnotu chceme zvýšit.

Výstup:

Ukazatele a pole

Pomocí ukazatele lze manipulovat s prvky daného pole, a to z toho důvodu, že pole je vlastně ukazatelem na místo v paměti, kde se nachází první prvek tohoto pole.
Platí tedy:

*pole je ekvivalentní pole[0]

*(pole+1) je ekvivalentní s pole[1]

*(pole + n) je ekvivalentní s pole[n]

Výstup:

Adresa pole: 0x7ffdd03a3c50

Hodnota prvniho prvku: 1

Hodnota druheho prvku: 2

Z toho plyne, že pokud je pole argumentem funkce, tak při modifikaci tohoto pole ve funkci dojde k modifikaci "původního" pole (toto se při práci s jednoduchými proměnnými neděje!):

Výpis:

11 2 3 4 5

Alternativní zápis pomocí ukazatele:

Page updated

Report abuse