Příběh Kelvina

Kelvin k nám přijel v květnu ze Štrasburku. Rozhodl se rok dobrovolnictví v zahraničí využít jako hledání sama sebe a rozhodování se o budoucnosti.

Jak se mi tu líbilo a co jsem dělal?

Vyzkoušel jsem spoustu různých aktivit. Asi nejvíc mě bavila práce na speciální škole a potom výtvarné lekce, to jsem měl moc rád.

Zprvu to byl velký šok, nikdy jsem takhle necestoval. Ale naštěstí jsem měl svého mentora Gerrita, který mě seznámil s dalšimi neměckými dobrovolníky. Společně jsme pak trávili hodně času, jezdili na výlety, hráli společně deskovky a tak.

Co ses v Ústí naučil?

Naučil jsem se pár věcí česky na lekcích češtiny, ale je to hrozně složitý jazyk. Většinou jsme se dorozumíval anglicky. Naučil jsem se také vyplňovat dokumenty, jako cestovní doklady a pravidelné reporty. To jsem nikdy nedělal.

Co bylo pro tebe v Ústí nejlepší, nějaký zážitek?

Jednoznačně oslava narozenin Gerrita. Hráli jsme tam celovečerní murder mystery hru a byla to velká legrace.