Příběh Joëlle

Ahoj, jsem Joëlle. Přijela jsem do Ústí z Francie, pocházím z Madagaskaru. 

Jak se mi tu líbilo a co jsem dělala?

Přijela jsem sem dokončit svoji evropskou službu. Před tím jsem půl roku byla národním dobrovolníkem ve Francii, v organizaci Unis-Cité, která je největší svého druhu, která využívá národní dobrovolníky na plný úvazek. Ve Francii jsme pracovali na různých aktivitách ve větších skupinách mladých lidí, nás dobrovolníků. Hodně mě proto zajímalo, jaké to bude v České republice.

A jaké to bylo?

Úplně jiné. Přístup všech v DC byl srdečný, přátelský a podporující. Ne, že by ten francouzský byl horší :-) Moc jsem to ocenila, protože krátce po začátku mise jsem působila hlavně v DC, kde jsem připravovala články v Canvě na sociální sítě, abych promovala zahraniční příležitosti pro všechny mladé lidi v Ústí, pořádala jsem spolu s Kelvinem také z Francie, French café – dostali jsme volnou ruku, připravovali kulturní, animační a osvětové aktivity, které byly otevřené pro kohokoliv, kdo má alespoň základ francouzštiny.

Docházela jsem také do domova pro seniory, kde jsem hrála na kytaru a zpívala pro klienty a vedla spolu s dalšími lidmi arteterapii - vyjadřování nálad a emocí pomocí výtvarného umění.

Co jsi zpívala, jak si vybírala repertoár?

Na doporučení koordinátorky jsem zpívala starší francouzské šansony. Byla to výzva, protože žádné takové jsem skoro neznala. Ale pochopila jsem, že lidé v ČR chtějí slyšet Aznavoura a Bécauda :-) 

Ze začátku jsem byla strašně nervózní, senioři mě při hraní a zpěvu moc neslyšeli. To bylo náročné. Ale nakonec jsme vymysleli, že jsem zpívala do mikrofonu a to bylo pak super.

A co bylo dál?

S přicházejícím podzimem a vůbec z osobních důvodů se mi zhoršila moje psychiatrická diagnóza a já upadla do depresí. Když to zkrátím, díky všem v týmů a hlavně terapeutce, která se se mnou setkávala každý týden jsem se opět nadechla. 

Domluvily jsme se, že se zaměřím na sebe a budu dělat jen tolik, kolik zvládnu a co mě bude těšit a udržovat v dobré náladě. 

Zaměřila jsem se víc na zpěv a hru na kytaru. Připravila jsem si hodiny kytary v Kulturním klubu DC a  měla pravidelně 3-5 účastníků.

Taky jsem se potřebovala rozhodnout, co budu dělat, až mi skončí mise v DC. Vyšli mi vstříc a pomohli zprostředkovat kontakt s gymnáziem Jateční, kde jsem začala spolupracovat s paní učitelkou Lucií Granátovou. Připravovala jsem si prezentace o Madagaskaru, Francii a tématech, která studenti probírali. To mě moc bavilo

Co bylo pro tebe v Ústí nejlepší, nějaký zážitek?

Asi můj vlastní koncert. Překonala jsem sama sebe a přijala nabídku, abych se připravovala na své první veřejné vystoupení. Stalo se to během vánočního času, moc ráda na to vzpomínám… Koncert na Lidickém náměstí během vánočních trhů…

Děkuji všem za trpělivost, mému mentorovi Frederikovi, Irence a vůbec všem, že jsem tu mohla být a snad pomoct tam, kde bylo potřeba.