San Polo e Santa Croce
Čtrvrtě benátské se nazývají sestieri a tím se stávají šestinami. Šest zářezů na gondole znamená schopnost plavidla proplouvat všemi šestinami města, na šest provincií dělili Benátčané i ostrov Krétu, která kdysi byla jejich državou. Když budeme jednotlivé sestieri počítat dojdeme však k číslu sedm. Je to proto, že v 16. století přibyla k základní šestici Giudecca. Pokud chceme zachovat původní počet sestierií musíme některé sloučit. Pak můžeme čtvrtím dále říkat šestice a ne sedmice a nemusíme přidělávat na gondoly žádný další zářez. Běžné jsou dva základní způsoby. První sloučení se nazývá Giudecca e Dorsoduro. To je dost časté a je to logické neboť takové seskupení představuje dva břehy jediného průlivu. Druhá možnost je přimknout nejmenší Santa Croce k nepříliš velkému San Polo a máme tu jedinou Santa Croce e San Polo.
A my si na tomto webu zvolili obojí možnost. Giudeccu ani Dorsoduro jsme nenavštívili a učinili jsme jediný snímek Giudeccy a jeden snímek kostelní věže v Dorsoduru (k tomu ještě můžeme přičíst snímky lešením pokryté Santa Maria della Salute). Budeme mít co dělat stránku Giudecca e Dorsoduro dostatečně zaplnit. V Santa Croce jsme se ocitli pouze na břehu Canal Grande před kostelem San Stae. Takže si můžeme dovolit i druhý způsob sloučení a je tu tedy tato stránka. Poslední chvilky našeho nádherného výletu do Benátek vedly spletí kanálů a úzkých cestiček po čtvrti, nazvané po Svatém Apoštolu Pavlovi, kterého od pradávna Benátčané nazývají San Polo.
Vlastně jediným naším cílem bylo shlédnutí domu Carla Goldoniho, a to prostě proto, že na Goldoniho rádi chodíme do divadla, scéna vždy rychle ubíhá a je to pokaždé dost veselé, zejména moc príma je pak “Lhář“ v Divadle v Dlouhé. Ca´Goldoni jsme našli, minuli jsme kostel San Polo aniž bychom se tam podívali dovnitř na krajana z Nepomuku od samotného Gambatisty Tiepola, zato jsme nakoukli do františkánského kostela Santa Maria Gloriosa dei Frari a bylo nám jasné, že navštívit jakékoli místo v Benátkach bez úžasu a nadšení není prostě možné.
Na jih od Canal Grande se vlastně nalézá jakési svaté součtvrtí. Podívejme se na to, proč byla tato sestieri takto pojmenována.
Santa Croce
Velkou roli v náboženském životě Benátčanů hrála relikvie svatého kříže. Do jaké míry byla pravá může být jistě předmětem debat, ale bez diskuse je, že v Benátkách se s relikvií svatého kříže děly věci. Uzdravil se s její pomocí kdekdo, nějaký Pietro Ludovici v blíže neurčeném kostele snad někde v Castellu, jeden ze zázraků dokonce může potvrdit i cyperská královna, zázrak sledovala hned jak relivii darovala bratrům ze Scuola di San Gioavanni Evangelista. Každopádně oba zázraky výborně zdokumentoval Gentille Bellini, další zázrak máme zdokumentovaný na plátnu Lazzara Bastianiho, vynikající svědectví podává i Giovanni Mansueti a Benedetto Diana. A pokud by ještě někdo pochyboval, je tu svědectví uzdravení posedlého, a to kousek od Rialta. Vittore Carpaccio podává nezpochybnitelné svědectví o pravosti relikvie svatého kříže a nepřipouští naprosto žádné pochybování. Takže už nezbývá než oblast, kde se relikvie nalézá, po svatém kříži pojmenovat.
San Polo
San Marco je patron Benátek, svatý kříž dělal zázraky, ale proč mezi desítkami významných světců vybrat pro název další čtvrti právě Svatého Pavla? Je to jednoduché. Svatý Pavel z Tarsu je nazýván apoštolem národů a jeho misijní činnost je zmapována i v samotném Písmu. Svou pastorační aktivitou výrazně připomíná obchodní aktivity Benátčanů. Svatý Apoštol Pavel je vlastně Marco Polo mezi svatými. Takže tedy sestieri San Paolo, benátsky zkráceně San Polo.
Oblast na jih od Rialta je nehustěji zabydlená. A hustota obyvatelstva sebou přinesla i větší výšku budov kolem úzkých kanálů, tedy i větší stísněnost prostorovou i světelnou. Na zeleň tu nejčastěji narazíme v okenních truhlících.
A tady v dáli vidíme docela velký kus zeleně v podobě celých vzrostlých keřů.Je to dokonce kousek zahrady.
Zde máme také nějakou zeleň mezi zdivem, ale relikvii svatého kříže by jsem tu lovil obtížně a nerad.
Průřez stavebními materiály a stavebními metodami.
Takhle tu končí nejedna ulička.
Santa Maria Mater Domini v Santa Croce
Hranice mezi Santa Croce a San Polo není zřetelná a o našem pohybu nám něco napověděly až fotografie. Podle nich jsme se především pohybovali po San Polo. Ve čtvrti Santa Croce však nepochybně vedly naše kroky kolem kostela Santa Maria Mater Domini. Je to logické. Dílo Maura Codussiho nám osudově prostě nemohlo uniknout. A stejně jako v případě kostelíka San Giovanni Crisostomo v Cannaregiu, i zde je v nenápadné Codussiho stavbě ukryta malá galerie. Tintoretto nám popisuje, jak jinak, nalezení svatého kříže, to znamená že poznáváme svatou Helenu. Nejkrásnější obraz je tam Zjevení Svaté Kristýny. Autorem mimořádně prosvětleného a optimistického plátna, skutečné náboženské roztomilosti je Vinzenzo Catena, žák Belliniho. To víme ovšem až nyní, když jsme si ledacos o naší cestě zpětně zjistili. Tehdy jsme však jen intuitivně vyfotili zajímavé temné průčelí v úzké uličce, a to s přesvědčením, že tam musí být něco zajímavého. Dnes víme že se tak stalo proto, že naše kroky řídil duch Maura Codussiho.
To není světlá vnitřní codussiovská šeď, to je tmavá vnější šeď času.
Těžko lze ve vnitřku tušit takové něžné a světlé tóny.
Chiesa San Polo di San Polo a to vše u náměstí San Polo
V sestieri San Polo je náměstí Svatého Pavla a jemu vévodí kostel Svatého Pavla. Museli jsme tudy prostě jít. A učinit nepříliš pěkný snímek proti světlu. Ale máme ho. Gimp nám pak umožnil poněkud zvýraznit kresbu a tak se můžeme podívat na boční vchod do kostela. Dovnitř jme nešli, možná bylo i zavřeno, ale hlavní je, že tam při příští návštěvě Benátek zavítáme. Když jsme odpočívali na nábřeží Canal Grande před kostelem San Stae a rozhodovali se, jestli jet dále na západ, nevěděli jsme, že socha Jana Nepomuckého je právě někde v dílně na rekonstrukci. Dokonce jsme ani nevěděli, že Benátky, na volně stojící sochy skoupé, samostatnou sochu českého světce vlastní. Instinktivně jsme se rozhodli na západ nepokračovat a vydali jsme se na jih, abychom alespoň prošli kolem dalších obrazů slavného českého rodáka. Jeden obraz visí přímo naproti vchodu do kostela svatého Pavla a jeho autorem není nikdo menší, než sám Giovanni Batista Tiepolo. Jmenuje se Zjevení Svaté Panny Marie Svatému Janu Nepomuckému. Druhý vyniká značnou dynamičností, jmenuje se Umučení Jana Nepomuckého a pochází z dílny Giambatistova syna Domenica. U Tiepolů si českých světců vážili, nezapomeňme na Apotheosu svatého Zdeňka ze Strakonic.
Ca´Goldoni
Nad úzkým kanálem se tyčí dům veselého dramatika Goldoniho. Nelze ho přehlédnout především pro jeho novotou zářící oděv. Udržovaný dům působí vůbec v Benátkách jako pěst na oko. Můžeme zde odhadaovat ze kterého okna se Goldoni díval, když třeba vymýšlel způsoby, jak vymluvit Beatrici nebo Rosamundě díru do hlavy. Nejkrásnější místo v Benátkách to rozhodně není, ale našli jsme dům Goldoniho a to je to hlavní.
Náměstí San Rocco
Campo di San Rocco neboli náměstí svatého Rocha je umístěno v jakémsi trojném bodě mezi čtvrtěmi San Polo, Santa Croce a Dorsoduro. Je tu kousek k relikvii svatého kříže ve Scuole Grande di San Giovanni Evangelista, je tu kousek ke kostelu svatého Pantalona na Dorsoduru, kde se na stropě nalézá největší olejomalba na světě, ale hlavně, je tu kostel Svatého Rocha a především Scuola Grande di San Rocco. Proč především Scuola?
Svatý Roch je nejvýznamnějším patronem v boji proti moru. Benátky, jako každý přístav, zákonitě vzhlížely k tomuto svatému s úctou, která překonávala všechny mariánské kulty, co jich na světě bylo. Strach z nepříliš doloženého posledního soudu se mohl finančně zhodnotit v kasičkách všech kostelů, prakticky bez rozdílu svatých autorit. Strach z konkrétních a viditelných morových ran přinášel nesčetné dary náboženské obci, která působila právě v referátu svatého Rocha. Špatně na tom nebyli ani Kosma a Damián, ale například prosté Milosrdenství si až zas tak nepřilepšilo, jak uvidíme na mohutné, neozdobené stavbě Scuoly Grande di Misericordia. Scuole svatého Rocha peníze nikdy nedošly. A je to vidět nejen na exteriéru, ale hlavně vevnitř. Svatý Roch financoval především Tintoretta a jeho rodinu a milovník výtvarného umění může scuole věnovat v pohodě celý den.
Pohled od Františkánů.
Domeček, rozbořená zvonice... naproti bohatá Scuola.
Průčelí kostela svatého Rocha v celé kráse.
Bok kostela a průčelí scuoly grande.
Santa Maria Gloriosa dei Frari (Santa Maria Assunta)
Jeden z boků náměstí svatého Rocha tvoří areál františkánského kláštera. Františkáni jako žebravý řád na tom s penězi nebyli také špatně.
A také je to znát. A jak !!
Popisovat interiér nemá smysl, nedá se to popsat. Prostě dojem obrovský, z obrovského a světlého prostoru, sloupy z tesaného kamene, lomené gotické klenby v kombinaci s dřevěnými trámy, prostě vznešená velkolepost a mezi obrazy obrovské Nanebevzetí Panny Marie od Tiziána. Načervenalé odstíny, jemné kresby ..... ne ne, je to zbytečné, musí se to vidět. A když si uvědomíme, že největšími žebravými konkurenty byli Dominikáni, že přišli do Benátek zhruba ve stejné době a že kostel františkánský soupeřil s kostelem dominikánským, pak je nám také jasné, že při další návštěvě Benátek se nevrátíme jenom sem, ale že musíme navštívit i konkurenční kostel dominikánský v Castellu, zvaný San Giovanni e Paolo, benátsky San Zanipolo. Jo, a ještě něco, Frari je také benátská zkrácenina. Je to výraz pro bratry Františkány.
Celistvý záběr se pořizuje obtížně.
Takže alespoň takhle.
