Laguny vznikají jednak jako výplň prohlubní horopisných sil, jednak vznikem rovnovážné oblasti mezi silami mořského příboje a gravitačního účinku sladké vody. Prostě hranicí přetlačování řeky a moře, nazývané liman. Jiný než písečný liman není znám, neboť řeka se s mořem nedokáže stabilně přít o hrubé kamení, ani o bahno nebo hlínu. Jenom kamenná drobotina zvaná písek dokáže přesně vymezit hranici zájmů jednotlivých živlů tak přesně, že se zde časem bez obav může ukotvit nějaká ta rostlinka s kořínkem, trávy, rákosí, ba i ty stromy v proudu věků. A máme tu lagunu.

Hranice laguny však musí vytvořit v příhodném místě spojení mezi sladkou a slanou spojenou nádobou. Pokud je takové místo jedno, je laguna tvořena dvěma poloostrovy. Pokud je jich více, je laguna hraničena souostrovím ostrovních nudlí. Benátská laguna má takové průlivy dva, a je tedy hraničena poloostrovem mezi městy Jesolo a Punta Sabione a jedním veledlouhým ostrovem. Ten ostrov se jmenuje Lido. A slovo lido v italštině znamená písčité pobřeží. Jak jinak? Proč se do angličtiny toto slovo dostalo jako výraz pro otevřený bazén už tak jasné není, ale není to pro nás ani důležité. Prostě ostrov Lido je hranicí Benátské laguny a do moře se z něj můžeme dívat z dlouhých písečných pláží. A můžeme se z něj dívat i na Benátky. A to je to největší kouzlo tohoto místa. Ale také jediné.

Podloží ostrova je odlišné od podkladu historických Benátek a vnitřních ostrovů. Je to kus skutečně suché a pevné země. Chybí tu tedy kanály, mostky a gondoly. Najdeme zde několik zajímavých kostelů, několik roztomilých míst, ale jinak je to dnes místo s hromadnou pozemní dopravou, silnice, křižovatky, parkoviště, soukromé letiště a hlavně spousty luxusních hotelů. Na úvodním snímku vidíme dominantu ostrova, kostel Santa Maria della Vittoria, vybudovaný v letech 1933-35 a věnovaný obětem světové války. Na Lidu se nešťastně přejedl cukrovkář Il Impresário Grande Sergej Djagilev, pohřební gondolu na ostrov San Michele zde vypravili i s Igorem Stravinským. Jinak se milovník památek nebude na Lidu nijak dlouho potloukat.

Na Lidu najdeme stopy nejstaršího osídlení Benátské laguny, ale jinak zde nic příliš lidového nenajdeme. Na přelomu 19. a 20. století se jednalo o vyhlášené letovisko, kde se na plážích scházeli zástupci třídních nepřátel, šlechty a buržoazie. Hogo fogo židovského původu později vytlačila elita fašistické politiky, lenošil zde Mussolini, flákal se tu Goebbels a po válce zde nastupuje opět původní elita. V duchu goebbelsovské demagogie se tu však pokračuje i nadále. Na Lidu se dnes rozdávají okřídlení benátští lvi na Benátském filmovém festivalu.

Zdálo by se, že pro návštěvníka typu pisatele těchto řádek nemůže být tento ostrov příliš přitažlivý, ale podívejme se na tento snímek.

Kostel San Giorgio Maggiore stejně jako samotný chrám Svatého Marka jsou zakrývány obrovskými stromy benediktýnské klášterní zahrady a zdá se, že zdaleka nejmohutnější stavbou v Benátkách je dominikánský San Zanipollo. Věž kostela Santi Apostoli nám pak prozradí neočekávanou blízkost Rialta a půjdeme-li po břehu dále na jihozápad, uvidíme Benátky přes stavby na Giudecce. A pohledů na Benátky ze žádných směrů není nikdy dost.

Googlovy snímky nám umožní udělat si představu o možných výhledech a z nich plynoucích námětů na výlet. Takže vlastně i návštěva Lida může být zajímavá a povznášející. Omlouvám se, promiň Lido.

Tady vidíme jaké pohledy na Benátky lze získat ze severního břehu Lida. Je to rozhodně koukání na Arsenál a ostrov Svatého Petra, dále San Giorgio Maggiore a Giudeccu. A můžeme dostat i chuť navštívit nějaké ty ostrůvky.