Pobyt na Radosti 17. - 24. 2. 2024
Cílem tohoto deníku budiž uchovati pro generace příští zprávu o tom, jak jsme se uprostřed třeskuté zimy v půlce února měli v lůně hor Orlických.
Už cestou pršelo. Jen sám Rampušák ví, co nás ještě čeká?
Čekali nás špagety, a maso, a červená omáčka. Pak jsme si rozebrali pokoje a šli se ubytovat. Připravili jsme si pokojíčky k úplné spokojenosti a pak šli na malou procházku. Po osmnácti kilometrech a devíti hodinách chůze (oprava: po třech kilometrech a čtyřicetipěti minutách chůze jsme se navrátili. Po večeři jsme probírali, co bude zítra. No jasně - lyžovačka. A dál? To se uvidí. Zítra jedeme. Dobrou noc.
Neděle
Vstávali jsme do slunečného rána. Vstávali jsme nadšeně protože jsme se těšili na svah jak malí. Nejdřív jsme se ale museli nasnídat. Pak jsme se oblékli na svah. Do ruky vzali své přeskáče a vlezli do autobusu. Obligátní otázky jsou: máte všichni rukavice, přilby, lyžáky, permanentky?
Odpovědi jsou ano, ano, ano/ne, ne. Boty neměl každý druhý, protože si je brali v půjčovně. Permanentku neměl nikdo, protože jsme je museli teprve koupit.
Lyže jsme půjčili i těm, kdo si je zapomněli objednat předem. Lístky jsme koupili a bylo na čase vyjet na kopec. Tak, jak jsme se rozdělili do družstev, tak jsme to i odlyžovali. Nikdo se nenacpal mezi dobré ani se nevložil mezi horší lyžaře.
Červení: "Fakt mě překvapilo, že jsem nemusel nikomu říct - běž do horšího družstva. Jsou dobří, každý se může zlepšit, ale je to jen na vás."
Žlutí a zelení: "Bez chyby není nikdo. Družstva jsou povedená. Všichni dělali, to co mají a jezdili pěkně a bezpečně."
Oranžoví, to jsou ti nejhorší. Jen podle označení. Byli nejlepší. Podávejte se na fotky a na videa. Uvidíte, jak byli nejvOranžovější.
Dobrou noc.
Pondělí
Tak až na posledního vzdorovače jezdí všichni. Každý dneska sjel alespoň dvakrát. Na to, že jsme měli 15 začátečníků jsou to celkem draci. Začátečníci jedou pomalu a bezpečně. Málo padají a pěkně zatáčí. Svah byl dneska měkčí než včera. Večer pršelo tak sněhu zase ubylo. Jestli to takhle půjde dál, bude to hrůza. Zatím ale lyžujeme. Podívejte se na fotky a na videa.
Jezdili jsme do půl druhé. Po obědě začalo trochu poprchávat a když jsme si měli jít hrát ště ve čtyři ven, rozpršelo se fakt z husta. Tak jsme si zašli na malou procházku. Po asfaltu ke kostelu a zpátky. Procházeli jsme se slabou hodinku a navíc nepršelo tak moc, jak se původně zdálo. Procházka byla fajn a trochu jsme rozbili odpoledne.
K večeři byl pan Prase s knedlíkem a se zelím. Jen co nám trochu slehlo, přišel večerní program. Hodinu jsme hráli hry a pozorovali, jak jsou děti unavené. Je, že zítra je třetí - kritický den. Trochu si přispíme, uděláme si volno a odpoledne zajdeme na výlet do Deštného.
Snad nabereme dost sil na další tři dny a snad nám ny ty tři dny vydrží taky sníh.
Úterý
Třetí den je kritický, tak se nelyžuje. Horší v nebezpečnosti je jen den poslední. Třetí den lze vynechat, poslední nikoliv. Kdybychom nejezdili například v pátek, byl by posledním a tedy nebezpečným dnem čtvrtek. Kdybychom vynechali čtvrtek, stala by se posledním a tedy nejnebezpečnějším dnem středa. A takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna. Někdo by z toho mohl snadno dovodit, že byla chyba když naši předkové slezli se stromů a začali lyžovat. A jiní by mohli tvrdit, že i ty stromy byla chyba a hnal by nás zpátky do moře. A vodní lyže, to už skoro ani nejsou lyže, i když ... . Ale to jsme dost odbočili. Prostě třetí den na rozdíl od posledního vynecháváme.
Tak jsme si dali volné dopoledne. Nabídli jsme pingpongový turnaj a film. Po obědě pak procházku do Deštného, kde kapesné dostalo slušně na zadek. No a autobusem domů. Na chatě jsme byli celkem brzy, tak jsme měli ještě dlouhé volno. Báli jsme se, že při takhle dlouhém volnu bude na chatě šrumec, a ono nic. Po večeři byl tradiční program, tentokrát trochu akčnější, když jsme tak odpočatí.
Akce byly, jak ukazují videa, tvrdé ale fér.
Zítra jedeme zase na lyže a jsme moc zvědaví, kolik sněhu nám tam zbylo.
Středa
Tak dneska konečně. Po třeskutých vedrech, po strašidelné vlhkosti dostalo počasí konečně rozum a začalo pršet. Střídavě pršelo celý den. V tomhle by lyžoval jenom blázen. Proto jsme byli na svahu skoro sami. No byly tam ještě dvě školy bláznů a nějaké skupinky. Na to, jaké bylo počasí tam bylo lidí docela dost. Jen jsem se snažil sdělit nějak šetrně, že lyžujeme déšť - nedéšť.
Stejně šetrně bych vám chtěl oznámit, že pokud jste s námi dítě poslali, už doma nemáte nelyžaře. Lyžují všichni. I úplní začátečníci to dneska sjeli nejmíň sedm krát a někteří z nich u toho zapomněli i spadnout. Skvělý výkon.
Skvělé výkony podávají všichni. Fronty skoro nejsou, takže se moc nečeká a hned se jede nahoru. Nikdo nefňuká a nekňourá, že už nemůže, kdy pojedeme domů, ... . Na navíc zatím jezdí opatrně, zodpovědně a hezky. Tak jen aby nám vydrželo. Hlavně ten déšť aby nezmizel. A hodný děti taky.
Odpoledne jsme si chvíli hráli na louce. Půl hodiny jsme si hráli všichni a pak se postupně jednotlivci začali trousit domů. Poslední jsme zaháněli až za hodinu a půl, takže nakonec bylo hezky i venku.
Po smažáku s brambory jsme si hráli hodinu v jídelně a teď už je jen volno před večerkou.
A teď je po večerce a my myslíme, doufáme, že všichni spí. Zítra jedeme na kopec a doufáme, že i v pátek.
PS: je neuvěřitelné, co místní vlekaři dělají se sněhem. Jak kanibalové ukusují okraje sjezdovek a stažený sníh hrnou doprostřed na poslední sjízdné pásy. Sjezdovky jsou v provozu jen za cenu nezměrného úsilí a precizního plánování, kde se dá sníh oželet, a kde je nezbytný. Je jasné, že i jim jde o peníze z jízdenek, ale snaha o udržení provozu je nezměrná a možná ne tak úplně rentabilní. Kdo ví?
Třeba nechtějí zklamat své zákazníky a to i za cenu ztrát. Klobouk dolů!
Čtvrtek
Včera nepršelo, to byl omyl. Jak vypadá pořádný déšť na sjezdovce jsme poznali až dnes. Odjížděli jsme o tři čtvrtě hodiny později protože okolo deváté sprostě lilo. Pak už jen sprostě pršelo a my vyrazili. Včera byl sníh mizerný. V noci rozhrnuli to, co si včera připravili, sníh pěkně ztuhl a tak lyžování dneska bylo mnohem lepší než včera. A taky jsme v dešti byli skoro sami.
Jezdili jsme na modré, červené i černé a dost si to užili. Jen přejezd z červené na modrou opršel tak, že to bylo jen na staré lyže a ještě na půjčené. Někteří účastníci kurzu se tvářili dost naštvaně, že musí jít asi 4 minuty pěšky a nenecháme je jet po blátě a kamení.
"Hele támhleta ženská normálně jede!"
"No a co, my nejsme prasata"
Přesně v tu chvíli najela ta paní na směs trávy a kamení. Paní dál pokračovala v započatém pohybu zatímco lyže se okamžitě zastavily. Následkem toho se její vertikální poloha se změnila na horizontální, potenciální energie se vynulovala a minerální pleťová maska byla aplikována. Prostě spadla hubou do bahna. Inu karma.
Komplikace vytátým přejezdem byl jediný problém, protože na déšť jsem si zvykli a jinak to v mezích možností byla paráda. Protože nebyly fronty, jezdili jsme pořád a protože svah byl celkem tvrdý, jezdili jsme docela pěkně. Na olympiádu by to asi nebylo a na pořádnou ostudu určitě ne.
Teď je asi devět, venku dost prší, a nějací norové (co jim je vůbec do nás) tvrdí, že pršet bude až do rána. Před chvílí mě jen letmo napadlo, že nás tam nahoře někdo nemá rád, ale to snad ne.
Pátek
Tak norci se nakonec spletli (norská předpověď počasí). Ráno nepršelo. Až pak, věřte nebo ne, taky nepršelo. Svah byl měkký a těžký. Do půl dvanácté jsme jezdili po družstvech a pilovali techniku.
A teď je místo na otřesnou zprávu: už nemáme žádné ortodoxní pluhaře. Pluhem si už někdo jen sem tam přibrzdí, a nikdo pluh nepoužívá jako základní techniku.
Po perníkové svačince jsme si mohli vybrat - družstvo(a) na červenou a černou nebo jezdit samostatně po skupinkách na modré. Většina volila "jízdy bez dohledu". Samozřejmě jsme na kopci koukali, jestli někdo moc nedivočí a ... nedivočil.
Taky jsme včera večer probírali, že poslední se neříká, protože polovina úrazů se stane poslední den a z nich polovina se stane poslední jízdu ( to je můj velmi hrubý odhad). My jsme naštěstí statistiku nerozšířili a nic se nikomu nestalo
Před večeří jsme hráli divadlo. Skupinky po sedmi měli sedm pohádkových postav a měli sestavit a nacvičit příběh s těmito postavami a vtipným koncem, Zhostili se toho náramně, jak je vidět na videích. Po večeři začala diskotéka a tancovalo se do půl dvanácté.
Je moc hodin, dodělám to tady zítra.
Příjezd ke škole ne naplánován mezi 12:00 a 12:30 a jako obvykle podotýkáme, že děti, které nemohou jít sami domů a nikdo si je nevyzvedne dáme do chudobince 😀.
Dobrou noc Zilva