zopakovali jsme učivo o vodě
pokud jste nestihli přečíst zprávy, které jsem pro vás našla minulý týden, můžete to dohnat tento týden, protože jsme neprobrali nic nového :- ))
lidské tělo je přibližně ze 70 % tvořeno vodou
povrch Země tvoří hydrosféra (moře, oceány, řeky, ...) zabírá přibližně 71 % zemského povrchu
asi 98 % vody na světě se nachází v oceánech
pro obyvatele planety je k dispozici pouze 1 % vody → podíl pitné vody ještě klesá
Za posledních 60 let se významně snížil obsah kyslíku v oceánech. Dramaticky se šíří i „mrtvé zóny“, tedy velké oblasti, kde není prakticky žádný kyslík.
Mezinárodní svaz ochrany přírody IUCN v těchto dnech zveřejnil zprávu o stavu kyslíku v oceánech. A není to příliš radostné čtení. Podle všeho v posledních desetiletích dochází k citelnému poklesu obsahu kyslíku v oceánech a moře se na mnoha místech planety doslova „dusí“. Příčinou je dílem globální oteplování a dílem dramatické znečišťování moří.
Ze zprávy IUCN vyplývá, že mezi lety 1960 a 2010 světové oceány ztratily asi 2 procenta kyslíku obsaženého v mořské vodě. Další velmi špatnou zprávou je, že se v oceánech dramaticky šíří „mrtvé zóny", tedy velké oblasti, kde není prakticky žádný kyslík. Před rokem 1960 jsme takových oblastí znali 45, dnes jich je kolem 700.
Pitnou vodou se aktuálně zabývá celý svět. Zatímco v České republice nám pořád teče z kohoutků, jiné části světa vysychají. A podle odborníků ubývá podzemních vod i u nás. To nám může zásadně zkomplikovat život.
Už od roku 1993 se 22. března slaví Světový den vody. Slavíme ho i v České republice. Tento den má upozornit na skutečnost, jak velkým problémem je nedostatek pitné vody, a že zatímco v Evropě si kdykoli natočíme sklenku vody, jinde na světě je vody kritický nedostatek.
Odborníci odhadují, že do roku 2025 bude celá polovina populace žít v oblasti s nedostatkem vody. Voda se může stát novým zlatem nebo ropou. Katastrofické scénáře dokonce hovoří o válkách o vodu. Ačkoli si možná říkáme, že nás ve středu Evropy se to netýká, není to tak docela pravda. Sucha začínají trápit i Českou republiku. Ubývá podzemních vod, lesy stále obtížněji zadržují vodu.
Tématem roku 2017 se stala odpadní voda. Hrozivé je, že podle oficiálních zdrojů OSN se 80 % odpadní vody, kterou společnost vyprodukuje, vrací zpět do ekosystému, aniž by byla znovu upravena nebo použita. V České republice naštěstí máme dostatečnou a moderní infrastrukturu, která vodu čistí a vrací zpět do oběhu. Přesto nemusíme mít zdaleka vyhráno.
Ani území České republiky není ochráněno před klimatickými změnami, kdy období sucha střídají přívalové srážky i povodně. Problém je v tom, že v krajině se dlouhodobě neřeší schopnost přírody zadržovat vodu. Po intenzivních srážkách přicházejí bleskové povodně. Klesají také hladiny podzemní vody. A setkáváme se s tzv. agronomickým suchem.
Z hlediska sucha jsou nejvíce ohrožené oblasti jižní a střední Moravy, potom region mezi Prahou, Ústím nad Labem a Žatcem. Nejméně rizikový region byl vymezen pouze v horských pohraničních oblastech na Šumavě, Slavkovském lese, v západní části Krušných hor, v Lužických horách, Jizerských horách, Krkonoších, Orlických horách, Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách.
Ministerstvo životního prostředí nyní řeší otázku, jak udržet vodu v zemědělské a lesní půdě, která je poškozena erozí. Česko bývá často označováno za střechu Evropy. Jinými slovy, když naprší, srážková voda odtud odtéká.
Pomoci by mohla výstavba nových přehradních nádrží, které ministerstvo naplánovalo ve čtyřech lokalitách, dvě budou stát ve Středočeském kraji, další nádrže mají vzniknout na Zlínsku a Královéhradecku.