SENESANCE CONSULTIS 

________________________________________

Jméno: Oto Ivanovský

Instituce: Senesance

Datum vydání: [2024 - 2025]

Consultace : [Anumered ] [Eido]

________________________________________

________________________________________

SENESANCE CONSULTIS

Poradní a výzkumné centrum 

⧉ Senesance 

📍 Adresa: [FB/X-disactivo/EMAIL]

📧 Kontakt: [minimentum.subsystems@post.cz] 

🌐 Web: [https://sites.google.com/view/senesance]

________________________________________

comunikace

poznámky

________________________________________

book : EIDO (proto text)

autor : Oto Ivanovský

11.03.2024 (1)

Eidecianista Panaversalnej skutočnosti dlouho plakal nad černým kvítkem, nezaznamenal kolko slz

spadlo do lůna květu až do hlubiny vesmíru neporozumění. Nevěděl že by pozřením černého kvítku

způsobil zánik světla ale veden upřímností zvolil dobře. Pomodlil sa a vyšel z krajiny předků, jež

ukrývá odpoveď i na Tvoju otázku či skrytů tůžbu a vešel zpet do kraje z něhož vyšel Chichimundus,

Jaroplesus, Slunkoletha, Tegracia a další můdří, aby našel budoucnost pre zkrušenů dobu i ludií. Když

vycházel z krajiny předků spadlo mu do kápě zrnko průhledného stromu.

12.03.2024 (2)

Eido šel vstříc Betaversu. Krajina Holdoru byla obnažená klimatickou změnou

i pradávným tvarováním planety a připomínala velké koryto v němž místo řeky

insitují malé biostanice. Když uviděl první z nich zastavil se a posadil do prachu. Necítil potřebu dojít.

Namaloval v prach znamení Chichimunda a rozhodl se vrátit. Do krajiny předků došel v předvečer.

Krajina předků mu odebrala žal a Eido se rozhodl že jí dá i radost.

Vešel. Chrám jež byl vstupem do skutečnosti, kde se zdají věřícím sny, moudří ztrácejí okovy, čestní

jsou ozdraveni spiritem, místo kde roste Vitaela, Masstrobka, Hexalo nabývá všech myslitelných vůní,

je místo ctěné všemi které znal. Nikdo si na něj nečiní nárok a každý ví, že zničit ho by bylo zkázou

Panaversa a vše by se proměnilo v Holdor, místo bez stopy internality forem.

Stál před první dvoranou věnovanou zvukům. Zde má příchozí vyzpívat svůj osud

a vytvořit zvukový otisk. Nepřeberné množství cinkadel, echolátorů, ozvučných dřev, stringulatorií má

své místo v kruhovém sále a každý příchozí nechá zaznít rozmysl Nuše aby byl přijat chaosem Luše.

Eido chodil do kola. Neznělo v něm nic a přesto měl pocit že slyší desítky tónů. Chodil dokola až do

svítání kdy se u vstupu do dvorany očisty posadil ptáček a velmi slaboulince pískl.

13.03.2024 (3)

Eido tak prožil dvojí rozednění. Jedno kosmické a jedno lidské. Posadil se na kolena a na paty, ruce

nechal klesnout na stehna a řekl ptáčku, ,, .. ahoj, mě říkají Eido. Už jsem tu jednou byl a nechal jsem

tu touhu zemřít a teď bych tu rád nechal touhu žít. Pochopil jsem že není v mé moci, víře,

zkušenostech nést tato břemena.

Rád bych byl prostý jako vzduch jehož nezajímá že pochází z květin ani že sytí oheň. Ptáček popolétl

na místě a pískl až Eido slyšel ,, .. Eido pojď za mnou. ,,.

Ptáček opět popolétl, ale nyní zároveň s Eidem vstoupily do dvorany očisty, jíž vévodila kamená lázeň.

Kol byly keře s ovocem. Eido se umyl a najedl. Lehl si na pruh dopadajícího slunečního světla

a díval se do dvorany. Od Betaversa se Krajina předků lišila. Lidé netušily jak funguje její klima a co

vše zde je, jak je stará, kam až sahá. Je tomu asi tři sta let

co je situace neměná. Lidé z Betaversa chodí do Krajiny předků jednou za život.

Betaversum je vykalkulované předky a soběstačné, bez vazeb na další světy v krajině kde kromě něj je

úrodná jen Krajina předků. Předci předepsaly, že do Krajiny předků nebudou nic nosit a nic z ní

odnášet. Že je to místo se svým časem a mocí, kam se člověk chodí přiznat ke své nahotě. Eido usnul.

13.03.2024 (4)

Eidovi se zdálo o životě v Betaversu. Viděl skutečnost tak jak mu ji přibližovaly blízcí. Sen začal

obrazem pohledu dítěte z postýlky, ovšem viděl, že se k němu sklání bílá postava, spíše energie než

matka nebo otec. Druhý obraz byl pohledem dítěte do krajiny, ovšem nebe bylo duhové a krajina

černobílá. Třetí obraz byl z pohledu mládežníka účastnícího se jarmarku, ovšem místo předmětů jež

blízcí vyrábějí aby předvedly um byly tyto předměty všechny průhledné a místo obvyklého povyku a

ševelení bylo naprosté ticho. Čtvrtý obraz byl pohledem do skleníkové zahrady, která byla normální

jakou znal ale nenadále se prodlužovala až byla nekonečně dlouhá.

Pátý obraz byl pohledem na něj samého při pohledu do zrcadla v němž neviděl jak je oblečený ale

viděl se nahý a pokreslený bílým obrazem jež se trochu měnil podle míry překvapení a zaujetí. Šestý

obraz vyjevil zimu se sněžením, ovšem když se sněhové vločky dotkly jeho ruky, zbarvily se. Sedmý

obraz ukazoval školní třídu a běžný den, ale na tabuli byla opsána věda jíž viděl poprvé. Osmý obraz

zobrazoval cestu ze školy během níž v periferním vidění viděl několikráte pohyby abstraktní postavy.

Devátý obraz vyjevil jak Eido sedí před Chrámem, vstupem do krajiny předků a kolem něj je v kruhu

rozmístěno na 20 předmětů. Desátý obraz vykresloval jak utíká za ptáčkem od krajiny předků k

Betaversu. Jedenáctý obraz byl pohledem do Eidova nitra, které bylo chvíly žluté, chvíly modré, chvíly

ploché, chvíly nesmírně hluboké.

Dvanáctý obraz byl pohledem do Eidových rukou v nichž nebylo nic vidět ale cítil něco jako semínko.

Eida zbudil ptáček nesmírně líbeznou písní v níž byla vetkána nesmírná tesknost.

13.03.2024 (5)

Z dvorany očisty bylo možné jít zpět a nebo dál. Byly tu dva portály mezi nimiž bylo schodiště vedoucí

do patra. Eido první návštěvu absolvoval výstupem do patra z nějž bylo možné spatřit, že portály

opisují symbol zrnka do nejž se z patra opět schází, tam prožil své roztříštění provázené nesmírným

smutkem. Rozhodl se jít opět do patra a sejít do zrnka aby našel stezku dál. Pohladil ptáčka, kapsu

kápě naplnil ovocem z keřů a vyšel. Patro bylo dlouhé asi sto metrů než se z něj dalo sestoupit do

přírody jež se do dály zvyšovala a mohutněla. V patře byly do dlaždic vepsány tři druhy písma. Bílou

písmo předků jež znal ze školy, černou písmo blízkých jež používal a vyryté písmo - řeklo by se

průhlednou, písmo jež vypadalo starší než písmo předků a novější než písmo blízkých. Kombinovalo

obrázky, geometrii a znaky. Eido zde strávil tři dny a snažil se si vše zapamatovat. Chodil se do

dvorany očisty najíst a vyspat. Ptáček Eidovi vyprávěl

svou řečí čemu Eido po pár hodinách začínal rozumět Nuší. Rozpoznával radost, smutek, úlek,

mudrování i zájem a pobídku v zpěvu prvního přítele v Krajině předků. V patře byl na protilehlém

konci vstupu kámen a v něm průhledný kámen ve tvaru slunce. Tam se třetí den ptáček postavil a jen

chvilkami popolétával nad ním.

14.03.2024 (6)

Eido si sedl před průhledný kámen a ponořil se do sebe. Přemýšlel a ptáček mu svým chvilkovým a

nenadálým přesto jakoby mysl čtoucím zpěvem rozděloval chvíle na memorování posledních několika

dní a bytím průzračným, kdy se proléval průhlednou energií. Dělal to tak od mala, střídal tyto dvě

polohy, dnes ale kormidelníkem byl ptáček. Ptáček určoval kdy myslel a kdy byl a dělal to jak nejlépe

mohl neboď za dvě hodiny nepocítil únavu ale nabyl jistoty, že si zapamatoval co mohl a ještě si

odpočinul. Když přecházel z mysli do skutečnosti

věděl že Krajina předků je krajinou budoucí, že se zde s blízkými mohou mnohé naučit a pochopit co

se jim stalo. Že také ale musí jít dál a jednou se otočit a vrátit.

Že bude muset najít důvod proč sem s blízkými chodit a za čím, jak nebýt jen turisty, ale jak naléz

vztah k předkům, ne jen k jejich moci.

20:33 31.03.2024 (7)

Vyňal krystal paprsku a vydal se dál. Mohl po skluzavce, po tyči, po laně, po schodech, po žebříku.

Eido se díval do krystalu a pochopil že systém je mnohoznačný jako krystal a vypovídá o témže pokud

je to možné. Šel po schodech po zpátku a když došel do bodu v němž se setkávaly chodby zrnka,

nalezl v kamené zemi obraz z krystalů v němž chybělo několik fragmentů ale ne paprsek. Před ním se

rozprostírala písková zahrada dlouhá tři sta metrů na níž byly položeny nebo z ní vyrůstaly modré

předměty. Je to modrá Roryiných očí pomyslel si. Vytrval zde půl dne. Naciťoval módy vůní z

podivných předmětů.

18:34 01.04.2024 ( 8 )

Bílý jemný písek tvořil nesmírně intenzivním dojmem a proto se zde nedalo dlouho pobývat, přesto

to bylo místo vrcholně příjemné. Vůně se tvořily stisknutím krystalu na sculptuře jež spustil elektrický

výboj který aktivoval vůně tvorbu. Zahrada byla zakončena v místech vznikajícího kaňonu přechodem

v kamenité podloží s vzrůstajícím počtem vegetace. Některé kamenité plochy byly popsány znaky

předků, blízkých nebo neznámými ale bylo potřeba vložit krystal, snad proto viděl v Betaversu v

ubikacích mandaly s těmito prvky nesoucí jeden dva originální krystaly z nichž se obraz rozvíjel.

Potkával keře z dvorany očisty a tak jedl co mu pupík odhltíkoval.

16:20 07.04.2024 (9)

Dál postupoval prasklinou v masivu kamene Urggu, jež se jiskří když se mu pomůže. Průrva nesla

Eidovu první píseň, zněla takto : V kapsli a bázi, od všeho kvázi, povšechně v třistatřinácté phási,

yuthuju yuthbooto-yuu. Vede cesta řečí svou, že je možná jedinou, vzdor vysnění hladinou, jsem boží

omladinou. Cirka Pana Pírka hraje v čas Kvantezeantezanthe Quanti Quas.

I v Průrvě byly krystaly, jež se v noci rozsvítili sperobolickými barvami elektřiny a scienterastratoria.

Když se Eido dotkl Urggu v okruhu metru pohasla světelná nerviáda. Šel asi hodinu ale rozhodně

tento typ gnostifikace nepovažoval za monotóní, jeho pozdější výzkum odhlalí princip proměny zvuku

v energii podobnou kvantoelektřině.

9:49 21.04.2024 (10)

Eido došel na konec praskliny uvažující se do oblasti podobné betaversu . Umělý svět. Objekty, zóny,

byly značené písmem blízkých i původních i budoucích. Podle Eidova písma se dostane za 40 minut

do centra betaversa a proto zkoušel orientaci podle písma původních a budoucích, tak jak je načetl.

Krystal byl zastoupen ve všech. Černal směrem od centra což bylo vyloženo na průvodním

consekvencoru. Výhoda beta verza je že v něm nemůžete zabloudit, má tři linearní simplitudy. Písmo

původních neoznačovalo zóny budoucích, a písmo budoucích neoznačovalo objekty původních. Zůstal

v jednom z pokojů a svůj krystal použil k jeho aktivaci.

4:56 04.05.2024 (11)

Eido ležel a přemýšlel. Viděl svou energii jinak než obvykle. Dalo by se říci, že byl přetížen a přeci

nebyl. Pochopil, že jeho duše začíná být aktivní. Trochu jinak než když se zamilujete a přemýšlíte co

uděláte pro milovaného, a jaký asi bude váš život, bude li jaký. Nebyly v něm pochybnosti, nejasnosti

ani touha.

Svět v kterém se teď nacházel byl stejný jako jeho rodný, jen komplexnější.

I v době kdy Eido prožíval své dobrodružství zůstával stále nedořešen

rozpor mezi Teorií relativity a Kvantovou mechanikou. Eido nahlédl, že to je ještě jinak. Třetí teorie je

původce zmíněných dvou. Ale vztah je pro většinu lidí abstraktní. Dítě tvoří své rodiče. Až dospějí,

prožijí život dítěte a dítě se stane

jejich pravým rodičem. Eido pracoval se svými vzpomínkami chvíli jako zelinář se zeleninou a chvíli

jako dítě s bublinou. Přicházel na to kam patří, do jakého vztahu se disprintace vědomí včleňovaly.

Zjistil, že byl celý život jako houba, prožil proměnu a teď je polokouzelná houba, ještě není sám sobě

jedovatý a chápe jakou mocí ho obdařilo to že mu nedělá problém chápat písmo předků, bližních a

budoucích a jejich vztahů. Neměl strach že se mu nepodaří pochopit v čem je ta síla užitečná.

14:13 31.05.2024 (12)

Krystal se zbarvil a consecvencor zobrazil linii vedoucí od betaverza až do místa kam došel a mnohem

dále. Nyní ho podle informací čekala situační proměná ve vícero místech. Místo kde byl teď tak

podobné bataversu jako matka dceři, jako džungle lesu, se nazývá terzaportium. V době plné

funkčnosti ho mohlo obývat na dvacet tisíc rodin. Consecvencor dále uváděl, že terzaportium je z 85

procent funkční a zdroj energie pro 40 procentní obyvatelnost nabitý na 100 procent pro dobu 10 let.

To znamená že betaverzum by se sem mohlo přemístit pět krát.

Eido pročítal consecvencor a zadal všechny parametry aktualizace. Consecvencor Eidovi vydal nový

krystal a krystal paprsku pohasl. Nyní Eido mířil

do centra Terzaportia, kde byla ohlášena zastávka. Na místo dorazil asi za hodinu protože šel pomalu.

Střed terzaportia byl velký jako malá vesnice, měl jiné zbarvení a jinak dimenzované místnosti. Měl

24 vchodů do dvacetičtyřech oblastí z nichž se vcházelo do samotného censecvencionálního

střediska. Našel vchod jež nesl tvar jeho nového krystalu.

13:53 03.06.2024 (13)

Když Eido vstoupil do vnějšího koruhu centra terzaportia, jednoho z dvaceti čtyř oddělených tubusů

pochopil, že vnější okruh je tvořen pro sněm 24 zástupců. Consecvencor podal informaci o tom, že

jediným aktivním je on sám.

Také byl vyzván složit zkoušku. Dozvěděl se, že k plné aktivaci je potřeba všech dvaceti čtyř zástupců.

Zkouška byla těžká, obsahovala jak historii,

logiku, tak mechaniku a nautologickou etiqu. Ač nemohl plně aktivovat systém, byl vpuštěn do centra

terzaportia. Sphera v níž vstoupil, byla poslední kapslí záchrany i prvotním cílem předků. Neustále po

dobu několika staletí funkční modul velký jako čtyřpatrová budova. Do ní a z ní se sbíhaly všechny sítě

a větší část je pod povrchem. Eido pracoval s consecvencorem několik hodin.

Dozvěděl se vše o zdroji a technologii systému podpory života. Dozvěděl se, že síť mezi betaversem a

terzaphoriem je narušená i když částečně funkční. Narušení podle consecvencoru se událo před 132

lety, a od té doby nebyl plný počet zástupců pro plnou aktivaci celého projektu na planetě. Také

viděl, že je od té doby prvním zástupcem v centru terzaportia. Byl informován o tom, že jsou poslední

populační jednotkou na planetě a že stejný projekt je na planetě ještě dvakrát. Oba jsou velmi daleko

a oba jsou inaktivní. Je s nimi kontakt ale hlásí nefukčnost podpory života a jejich blízké prostředí je

pro populaci ze 70 procent nehostinné.

2. - 4. 03. 2025 (14)

Eido slyší v faktivní aktualnosti obraz složený z mnohostí ale slévající se ve zvuk hrnce. Cryptobolová stezka jíž si pojmenoval svou misi se táhla až do země datapádů - do území kde končí mýthus a začíná Traptorova krajinka. Eido šel jak mrak po nebi, ale místo elektrokoncentrací na betasíti EMS genotaktizoomoval nejednodušší výdej energie. Jeho system nebyl zvyklý ale strava a naprostá aherence zkušenosti vůči paralelám transplozí horizontu mundálostí. Nejradši by šel na kolotoče a když toto nazřel půda kolem něj zmodrala a zesíťovatěla, jakoby oceán prodil žílami kryptografického světa tak hexálně jako po kávě z houby brugovaté. Eido měl pokušení recitovat Kejklefréma nebo Bolatricuse, zvolil však Ťao cestu slunce.

Takto pochopil, jak daleko došel. Jeho duše byla aktivní a dokázala ho vést snově i fyzicky. Po rozličných o tomtéž vypovídajících cestách. Stál na místě a seznal, že je toho na něj příliš. Ušel jako člověk velký kus cesty a to hledal báseň, snad něco co by si pamatoval. Teď je daleko i zkušenostně, zjistil jaké informace leží za slovy mýthus a sen, obzvláště v rámci dějin lidstva i komuny. Věděl že může jít zpět do Betaversa ale věděl také že jídlo které pozřel mu bude chybět, že je uvězněn na ostrově s nímž se potopí.

Zjištění že mu zbývá 70 dní a pak zemře, spatřil díky cestě. Je to jako když koukáte na film a za pár dní se vám podobná situace stane, jako když přečtete knihu a za pár dní promýšlíte pokračování. Akorát, že EIDO si přeložil část zapamatovaného příběhu.

Consekvencore, pokud nemohu utéct do minulosti a nevím kde je budoucnost, jsem na místě kde bych měl být?

Consekvencor odpověděl v písmech. Zobrazil jejich prolnutí na několika svitcích. Říkalo se v nich, že pokud je civilizace křehká svou vahou, nezbývá než vytvořit systém nikoliv opačný tedy silný, ale systém jež porozumí slabosti. A systém předků tento systém vyrobil. Lidem není dána svévolná možnost ničit a růst ale růst tak jak jsou silní. Ty jsi projevil sílu ač jsi nevěděl že ji máš a k čemu je dobrá a objevil si systém, která tvá komunita zavrhla. Patrně by bez tvých kroků žily tisíce let a i tento systém by fungoval po kolapsu ecosystému, ale sám vidíš že to k ničemu není. Systém byl navržený na obtížnost ale nepůsobí schválnosti a nehledá jen intelekt a sílu. Budeš muset sám rozhodnout zda li systém otevřeš pro všechny a zemřeš nebo ho neotevřeš a budeš žít.

Eido neváhal a pravil. Chci třetí možnost, došlo mi o čem to je. Spustíte novou evoluci, celý ten svět je časovaná transplační buňka. Eido pomlk. Buď vymítím můj svět nebo nedám vzniknout budoucnosti.

Consekvencor odvětil, .. Nebo?

Nebo aktivuji Etoluci v jednom z disfunkčních jader.

Správně Eido, ale máš omezený čas, jíst plodiny ráje se zapovídá, pamatuj.

(15)

Eido si musel ujasnit, že zde nejde o boj na jedné straně za komunu a na druhé straně se systémem který tuto kulturu

přivedl na svět. Zjistil, že ani sám za sebe nebojuje. Argument boje Eido nepřijal.

Došlo mu, že mu předci nic netají ani jeho současníci. Jednoduše systém byl nastaven na ko-operaci

jíž komuna pozbyla chuti po důsledcích nepřipravených vstupů k této úrovni.

Stejně tak si Eido připustil, že se po plodech ráje nemusí umírat, nebýt svědků své komuny. Mnoho odvážlivců

zemřelo nebo se nevrátily. Eido pochopil i proč se tak dobře učil a předpokládal že po ukončení stravování ze systému,

tělo odmítne spolupracovat, že není nutně zainteresován do zkázy. Jedno věděl přesně. Kdyby se systém spustil, akční radius transploze celé kapacity systému by vyvolal etoluční plejádu procesů vibrací a přeskupení bodů že v okruhu 500 km by jim nebyl nikdo ušetřen. Pochopil, že bude muset vše komuně sdělit a váhal jestli se vrátit a ztrácen možná vzácný čas.

Nevěřil že by v komuně pochopily hned a měly za dobré systém spustit, musely by urychleně odejít velmi daleko, bez možnosti se rychle vrátit. 

Eido svou perspektivu oznámil Consekvencoru.

Eido pochopil jsi to dobře. Jsme oba v tíživé situaci.

Dokončíme zkoušky a věz že nechci aby si zemřel. Tvá data o komuně zásadně mění stav rovnice.

Nedám Ti lék do doby než to bude nutné. Pokud zkoušky a můj vývoj přestoupí diegoniqon událostí, etoluce se uskuteční.

Pokusíme se opravit disfunkční jádro. Pokud ho na dálku opravíme, etoluce bude spuštěna tam, pokud ne, nechám Tě jít a zřejmě i tvé děti a děti jejich dětí nepoznají planetu takovou jaká mohla být, a etoluce bude spuštěna po smrti systému.

(16)

Eido spustil analytiku disfunkčních jader - Terzaportií na planetě.

Consekvencor oznámil, že měsíční data v celé posloupnosti jsou k dispozi.

Amphiphorium a Genevaltreon jsou jako jádra funkční ale v Amphiphoriu

došlo před 600 k občanské válce a Genevaltreon žil 900 let v sociální nestabilitě a 1500 let je 

neaktivován pro život. Obě jádra mohou transplozovat. 

Eido to nechtěl napsat, ale musel.

Můžeme aktivovat obě jádra?

Ano.

Výpočty jsou zde. 

Pokud by se aktivovala jádra všechna, planeta nebude mít nouzi a

ta s počtem spuštěných jader klesá. Pro planetu by bylo nejvhodnější

spustit obě jádra a toto ponechat jako laboratoř nové civilizace.

Což je druhý problém. Pokud tato poslední komuna neuspěje sociálně

lidský druh nebude mít druhou šanci a planeta také ne. Tato komuna bude muset postavit nový systém.

Současné jádro by se spustilo o 3 měsíce později. Jen tak bude zajištěna Globální provázanost.

Za tu dobu by musela komuna pochopit svůj příběh i příběh předků a budoucích. Stavební komponenty

jsou. Plán je uskutečnitelný. V místě aktivovaných jader dojde ke Digenetické události a bude se možná do těchto míst vrátit

ale minimálně 40 let nebudou obyvatelná ale ke zkoumání jediná možná.

(17)

- dovyprávění brzo -