Dobrý den, milý čtenáři.


Dovol mi, abych se představila.


Nepatřím už k nejmladším, poprvé jsem vyšla už v roce 1957. Nikdo o tom, že se chystá mé vydání, neměl ani tušení. Vždyť můj autor nebyl žádný spisovatel. Bylo mu už 62 let a já byla první kniha, kterou napsal. I když ke světu literatury nikdy neměl daleko. O literatuře přednášel, byl univerzitní profesor v Marseille i Paříži, a při tomto povolání psal divadelní hry. A velmi úspěšné. Později divadlo opustil a věnoval se filmu. Byl režisérem, scénáristou, producentem a dokonce chtěl na jihu Francie vybudovat evropský Hollywood!


Ale dost už o něm. O čem jsem já? Jsem hodně osobní. Můj autor se na mých stránkách vrací do dob, kdy byl nejšťastnější. A i když byl velmi úspěšný muž, rád vzpomínal na své dětství. Měl opravdové štěstí, prožil ho v kouzelném kraji nedaleko městečka Aubagne, v horách pohoří Luberon. Vzpomínky patří rodičům, přátelům, svérázným postavám a charakterům z tohoto kraje. Skoro vše je popisováno tak idylicky... jak s růžovými brýlemi, které nosíte jen, když jste děti. Ale nenechte se, milí čtenáři, snadno ošálit. I když příběhy jsou krásné, laskavé a moudré, často bude i méně citlivá povaha potřebovat kapesník k setření slzy, která při čtení ukápne.


Sama o sobě si myslím, že jsem ideální kniha pro dlouhé studené zimní večery. Dokážu zahřát, potěšit a příjemně naladit. Jsem cítit tymiánem, levandulí. Jsem takový vitamín C v knižní podobě.