Putování 4. tlupy

Jednoho večerního rána se vydali dva zlomyslně přihlížející vedoucí se svou bandou šestnácti nevyspalých táborníků na dalekou cestu nikým netušící kam. Ušli sotva pár kroků a už měli v botách rybníky (už jen ty ryby tam chyběly). Kráčeli polemi nebo snad loukami a na cestu jim svítil kulatý měsíc s blikajícími hvězdami. Zatímco celý tábor spal, nejodvážlivější čtvrtý oddíl prozkoumával noční krajinu. Když už jim začali padat víčka a podlamovat se nohy, zakempili to někde v lese a tam přečkali až výjde světlo. Hned ráno se posilnili kvalitní snídaní (rohlíkem s marmeládou a paštikou) a vyrazili rovnou za nosem. Podrobněji do malé vesničky jménem Stolín, kde nás uvítali milí lidé s velkým statkem. Aby jsme tam mohli přespat a dojít si na opravdový nesuchý záchod, tak jsme si to museli odpracovat. Opravili jsme jim ohrádku pro koníky, starali se o zvířátka, nosili seno a další voňavé prácičky. Také jsme byli svědky další popravy, tentokrát ale králikomutí, z kterého byla výborná lornička. Večer nechybělo Bédovo rozumné povídání, u kterého jsme se všichni nasmáli. Také Jeníkovi detektivní hry nesměli chybět a Toníkovi uchylný vtipy také ne. Následující den jsme se vypravili na vlak, kterým jsme se přepravili z Červeného Kostelce do Adršpachu. Tam jsme byli pověřeni úkolem prozkoumat okolí skal, jestli náhodou tam není někde nějaký tábor (kmen), kterým bychom mohli být ohroženi. Byli jsme připraveni zaútočit, byli jsme připraveni se spřátelit, ale před tím vším jsme se museli posilnit, kdyby nás tam náhodou chtěli věznit. Za vedením stál náš šéf kuchař Béda Perkele a jeho pravá ruka -Tonda Vančák a - Vojta Stárek, také babi kořenářka, neboli pomocnice v receptech - Klárka Bělobrátková. Kteří nám zajistili výbornou večeři o třech chodech (zájemci o recept pište do zpráv). Hned co jsme se nadlábli hledali jsme dnem i nocí, v suchu i v dešti, ale v dohledu ,ani v doslechu žádný kmen nespatřen. Tu noc jsme si byli doslova blízko, protože pršelo a my na okraji lesa blízko krmelce byli pod plachtou na sobě namáčklí jak sardinky. Další den nás vedoucí přkvapili milou snídaní se sušenkami a džusíkama za náš statečný výkon. Po snídani jsme se vydali na vlak, kterým jsme vyrazili až do Police, kde jsme se potkali se třetím oddílem a vesele jsme si kráčeli do tábora, kde nás tradičně přivítali táborníci z pátého oddílu.