Nájezdy a přepady byly čím dál silnější a ukázalo se, že neandrtálcům nejde jen o oheň, ale jasněji a jasněji se ukazuje, že kolem tábořiště vede stezka mamutů… Boždas zdůrazňoval potřebu nového náčelníka, cítil jak mu síly ubývají a obával se, aby byl lov mamutů úspěšný a neandrtálci nás nejen neohrožovali, ale mamutů se nezmocnili. Za zmínku stojí přepady, kdy se nám podařilo získat dravé ptáky, které doplňovaly posvátné místo u totemu, i přepad, kdy děti zachránily uneseného Boždase, z kterého se neandrtálci snažili vymámit zprávy o mamutech. A jak ty nejmenší uplatnili znalosti z přednášené zdravovědy a poskytli ukázkovou první pomoc, to bylo radosti pro Šarikámen! Pro mnohé táborníky to byly první zkušenosti s nočním vstáváním, chytáním přepadníků, i jaké to je usínat se sladkým pocitem vítězství.