Kdo je leopard

Leopard má v sobě všechno, co lze od pracovního psa čekat. Má sílu, energii, odvahu, ale i vlastní hlavu. Je to pes, který poslouchá, když rozumí smyslu úkolu. Neudělá něco jen proto, že mu to někdo řekl. Musí vědět proč. A právě to z něj dělá plemeno pro lidi, kteří mají zkušenosti. K cizím bývá zdrženlivý, někdy až rezervovaný, ale nikdy zbabělý. Naopak, když ucítí hrozbu, dokáže jednat velmi rychle a rozhodně. Svou rodinu chrání bez váhání, ale zbytečně neútočí. Je to rozumný ochránce, ne bezhlavý rváč. Ovšem jako u každého zvířete i u tohoto plemene se mohou najít jedinci, kteří mohou být nebezpeční.

Jeho vztah k lidem je zvláštní. Často bývá popisován jako pes jednoho pána. To znamená, že si vybere člověka, ke kterému se připoutá, a toho poslouchá téměř bez výhrad. K ostatním členům rodiny je přátelský, ale v jeho očích vždycky zůstane jeden člověk, ke kterému vzhlíží nejvíc. Což může být ale pro běžný rodinný život dost omezující. Leopard má obrovskou chuť pracovat. Miluje pohyb, výcvik a výzvy. Pokud mu je člověk nedá, vymyslí si je sám, a to jak je známo, obvykle nebývá k radosti majitele. Proto potřebuje aktivní životní styl a důsledného, ale spravedlivého majitele. Trest nebo křik ho zraňuje, zato klidná autorita a jisté vedení z něj dělají ideálního parťáka.

A pak je tu jedna zvláštnost. Toto plemeno často „mluví“. Vydávají různé zvuky, brumlají, vrní, občas zaskučí, jako by si něco sami komentovali. Lidé, kteří s nimi žijí, říkají, že se s nimi dá opravdu vést konverzace. Je to pes s emocemi, které se nebojí projevit.

Dříve byl louisianský leopardí pes především lovcem a honákem. Dokázal stopovat prasata, jeleny, ale i pumy, a když bylo třeba, pomáhal shánět dobytek. V bažinách Louisiany, kde se jiní psi báli, leopard pracoval. Uměl přemýšlet, používal instinkt a dokázal se rozhodovat sám. Dnes je využíván i jinak. Díky výjimečnému čichu a vytrvalosti se uplatňuje jako záchranářský a pátrací pes, ale i jako pomocník policie při stopování pachatelů nebo pohřešovaných osob. Má přirozený smysl pro hledání a nevzdává se, dokud nenajde, co hledá.

V dnešní době se z něj stává rodinný společník, ale není to pes přímo do města nebo jen na gauč. Potřebuje prostor, pohyb, aktivitu a kontakt s člověkem. Mnoho aktivních lidí ho využívá k běhu, túrám nebo do lesa, kde se cítí doma. Kdo ho zavře do bytu a nemá na něj čas, ten z něj udělá nešťastného tvora. Zajímavé je, že si stále zachovávají silný pracovní instinkt. I po generacích bez farmy a lovu v nich zůstává chuť něco dělat. Jsou to psi, kteří hledají smysl, ne jen obyčejné rozptýlení.

Louisianský leopardí pes patří mezi plemena, která mají štěstí. Šlechtění nebylo nikdy zaměřeno jen na vzhled, takže si zachoval přirozenou odolnost a zdraví. Většina jedinců se dožívá 12 až 15 let, někteří i více. Přesto existují určité problémy, které se mohou objevit. Hlavně u jedinců s dvojitým merle genem, tedy u těch, kteří mají extrémně světlou nebo silně leopardí srst. Ti mohou trpět vrozenou hluchotou nebo problémy se zrakem. Proto je nutné vybírat chovné páry s rozmyslem a od chovatelů, kteří provádějí genetické testy. Jinak je péče o něj jednoduchá. Srst téměř nelíná, stačí občas vyčesat. Potřebuje ale dostatek pohybu a mentální stimulace. Rozhodně to není pes, kterému stačí pár minut na zahradě. Potřebuje běhat, stopovat a učit se. Potřebuje cítit, že dělá něco užitečného.

Louisian není z těch, kteří se zalíbí každému. Má drsný původ, silnou osobnost a charisma, které se nedá napodobit. Není to mazlíček, který bude slepě poslouchat. Je to pes, který vyžaduje respekt, trpělivost a čas. Kdo mu je dá, získá věrnost, která se nedá koupit. Jeho leopardí srst, zvláštní oči a klidná síla v pohledu připomínají, že v něm stále žije kus divočiny. Je to pes, který by se neztratil ani v časech, kdy se člověk musel spolehnout jen na sebe a na svého psa. Kdo jednou pozná jeho povahu, nikdy nezapomene, že v těch merle barvách se ukrývá srdce opravdového pracovníka.