Písmena šifry jsou seřazena a zarovnána přesně pod sebe a jejich pořadí (tzn. to jak šifru přečteme) je uspořádáno do stylu šneka nebo hada. Záludností této šifry je to, že čtenář neví v jakém stylu je text zašifrován a u každého typu je velké množství možností  (tj. více než je zobrazeno na kartičce)– začátek uprostřed nebo vně šneka, v libovolném rohu, pravotočivý nebo levotočivý směr čtení, různé kroucení hada. Čtenář tedy musí zkoušet všechny možné kombinace. 

Obdobně jako u šifry „šneci a hadi“ i u této šifry jsou písmena zarovnána přesně pod sebe jako do tabulky. Čtou se však vždy šikmo. Začnete tedy v jednom rohu a poté pokračujete vedlejším písmenem. Další písmeno ale následuje o sloupec a řádek mimo. Toto se neustále opakuje až do konce tabulky.

Při čtení této šifry musí čtenář střídat písmena ze začátku a konce textu. Moou nastat dva případy této šifry – 1) text se čte střídavě od krajů do středu, 2) text se čte střídavě od středu ke krajům.

Popis bude doplněn

Popis bude doplněn

Pro rozluštění této šifry potřebujeme mít k ruce pomůcku: tabulku ve které jsou obsažena písmena abecedy. Každé písmeno v tabulce lze poté znázornit pomocí ohraničení výseče, ve které se písmeno nachází + vyznačením pozice písmene puntíkem ve zmíněné výseči (vlevo, uprostřed, vpravo). 

Hlavní pomůcka je stejná jako v šifře „základní kříž“. Pozici písmene zde však nezískáme znázorněním ohraničení výseče, nýbrž nejdříve pořadím výseče v základním kříži (levá tabulka) a poté pořadím písmene v dané výseči (pravá tabulka). 

Ani u této šifry se neobejdeme bez pomocné tabulky, resp. čtyř různých křížů, z nichž dva jsou ještě navíc lemovány kruhem. Do těchto křížů vepíšeme postupně celou abecedu (mimo písmene CH). Pro určení písmene opět vykreslíme ohraničení výseče, ve které se písmeno nachází. Ovšem abychom oddělili kříže které jsou v kruhu od těch, které v kruhu nejsou, umístíme do výseče puntík na znamení, že se jedná o kříž v kruhu.

V této šifře využijeme vždy jen jedno písmeno v každém sloupci. Šifrované slovo má tedy tolik písmen, kolik sloupců má šifra. To, o jaké písmeno ve sloupci se jedná, prozradí číslo nad sloupcem. 

Nejzákladnější pomůcka pro šifry. Je to nejtypičtější druh šifry, kde jsou písmena nahrazena jinými znaky – v tomto případě čísly. Důležité je vědět, zda se jedná o abecedu, která obsahuje písmeno CH nebo se jedná o abecedu mezinárodní, která CH nemá. Ne tak častým případem může být i abeceda s háčky. 

Šifru poznáme tak, že obsahuje alespoň dva řádky. Navíc písmena horního a spodního řádku jsou od sebe vždy na dvě pozice v abecedě. Tedy ob jedno písmeno. Hledaný text získáme tak, když doplníme ono vynechané písmeno mezi horním a spodním řádkem a vepíšeme ho do mezery mezi řádky. 

Princip šifry je popsán na kartičce. Abeceda je vepsána do tabulky, která má pevně dané souřadnice 1–5 řádků × 1–5 sloupců. Jelikož má tedy každé písmeno natrvalo přiřazenou souřadnici a jedná se tedy o jednoduchou substituční šifru (tzn. písmena abecedy jsou zaměněna za jiné znaky), je tato šifra snadno rozluštitelná. 

Nutnou součástí této šifry je tabulka se zdánlivě náhodnými písmeny rozmístěnými v souřadnicovém systému. Text šifry je jednoduše zašifrován tak, že každé písmeno je zapsáno souřadnicemi v uvedené tabulce. Souřadnice přesně určí pozici písmene v tabulce označením sloupce a řádku tabulky. Aby bylo rozluštění šifry pro nežádoucí čtenáře obtížnější, může označení sloupců a řádků u tabulky chybět.

Principem fonetické šifry je vzájemná záměna písmen, které podobně znějí. Toto pravidlo nelze aplikovat úplně na všechna písmena. Proto jsou některá písmena přiřazena do dvojice k písmenu s podobným výrazem při výslovnosti. Pro tuto šifru tedy nepotřebujete nutně pomůcku, jelikož se podobně znějící písmena dají odvodit. 

Pro tuto šifru je důležitý výchozí obrazec (velký čtverec rozdělený na osm menších trojúhelníků). Z tahů obrazce lze poměrně snadno vytvořit libovolné písmeno abecedy nebo číslo. Chceme-li touto šifrou zakódovat text, jednoduše vynecháme tahy, které bysme pro vytvoření žádaného písmene použili. Pro rozluštění šifry stačí chybějící znaky obrazce doplnit. 

Písmena jsou zaměněna za kombinace teček a čárek. Každému písmenu odpovídá jiná kombinace. Ke snadnějšímu zapamatování se můžeme tyto kombinace naučit pomocí pomocných slov. Pokud pomocné slovo rozdělíme na slabiky, tak délka slabiky určuje,  jestli se bude jednat o tečku (krátká slabika) nebo čárku (dlouhá slabika). 

Pro tuto šifru si potřebujeme představit segmenty (šestiúhelníkové dílky číslice 8) u klasického digitálního displeje. Jednotlivé segmenty označíme písmeny A až G jako na příkladu vpravo. Zašifrované písmeno zjistíme opsáním jeho tvaru na displejové osmičce a přečtením písmen segmentů, ze kterých se opsané písmeno skládá. Písmeno C by se tedy skládalo ze segmentů A, F, E, D, které zašifrujeme jako adef (písmena jsou seřazena podle abecedy).

Popis bude doplněn.

Tato šifra využívá tzv. Vigenèrova čtverce, který znázorňuje 26 vzájemně posunutých abeced.  Pro zašifrování je nutné zvolit klíč, což je libovolně dlouhé slovo (nebo skupina slov či věta bez mezer). Čím delší klíč, tím je méně pravděpodobné prolomení šifry.
Pro zašifrování prvního písmene zprávy (v příkladu J) si vezmeme první písmeno klíče (v příkladu M) a tam, kde se protnou ve Vigenèrově čtverci, tam je pozice písmene v šifře (v příkladu V). Pro dešifrování musíme zvolit samozřejmě opačný postup. Horní abeceda udává písmena klíče, levá abeceda udává písmena zprávy.
Nesmírná výhoda této šifry, díky které byla dlouhou dobu neprolomitelná, je fakt, že jedno písmeno zprávy může být (v závislosti skladby písmen v klíči) zašifrováno až 26 různými způsoby (písmeny), v příkladu JEDNAOSMDESATKA je písmeno D ve zprávě zašifrováno jednou jako G a podruhé jako M. Jako klíč nesmí být zvoleno příliš slabé slovo např. „AAAAA“.