původně z 18. ledna 2002, poslední úprava z 24. dubna 2003
(recenze)
Stojí za přečtení, ale pozor, je zákeřná.
Autor vysvětluje v prvních šesti kapitolách, že autentická lidská existence, prožívání života, je riskantní. Člověk se zajišťuje vlastněním. Jestliže však omezí své bytí na pouhé vlastnění, přestává existovat. Lidé se prý vzdávají své existence a uchylují se k vlastnění. V tom autor spatřuje podstatu krize, do které zabředá industriální civilizace. V dalších třech kapitolách hledá možnosti, jak by se měla krize řešit, a popisuje ideální představu postindustriální společnosti.
Civilizační kvas šedesátých let manifestoval onu krizi. Srozumitelně ji popsal mj. Římský klub, u nás zejména Civilizace na rozcestí. Rozehnání pražského jara prokázalo, že v soupeření kapitalismu se socialismem jde možná o všelicos, ale určitě ne o ideály, které by vedly k řešení. A tu ejhle! - v roce 1976 Erich Fromm nabízí jiný, také srozumitelný výklad krize, který ovšem - mimo očekávání čtenářů - rozvrací jejich dosavadní způsob myšlení. Kacířství očišťuje. Ta knížka byla jedním z otřesů, které kácely modly své doby.
Proč stojí za přečtení i po pětadvaceti letech? Za prvé, po věcné stránce obsahuje hodně pravdy. Fakta a konkrétní postřehy mě zaujaly. Za druhé, hodně ze současné antiglobalizační, postmoderní a levicové propagandy jsem našel v této knize v podobě poměrně zevrubných spekulací.
Proč je zákeřná? Propaganda působí, ať si to čtenář rozumem uvědomuje nebo ne. A nedá se to vrátit. Psychiatrická terapie dobře léčí neurózu konkrétního člověka, ale na všechny lidi dohromady se asi aplikovat nedá. Už to, že Fromm se ji pokouší aplikovat na všechny lidi dohromady...
Problémy, o kterých píše Fromm, jsem porovnal s několika knihami, které jsem měl zrovna po ruce - zejména se Schweitzerovou knížkou Z mého života a díla. Schweitzer byl vzdělaný humanitně i přírodovědně, žil prostě a pracoval duševně i fyzicky (koncertoval, kázal, přednášel na universitách, psal, léčil, operoval, stavěl nemocniční baráky, nakládal několikatunové kmeny v ústí řeky Ogoué na námořní lodě). Osobně se znal s gabunskými domorodci a věděl, jak funguje jejich tradiční společnost. To dodává jeho názorům váhu. Schweitzer dospívá k podstatně jiným závěrům než Fromm: věří v pokrok, především v pokrok mravní. Odmítá etiku, která smiřuje člověka s utrpením ostatních (např. bráhmanismus). Spojuje křesťanství s racionalitou. Úcta k životu znamená činnou podporu života a světa. Je to postoj řeckého hrdiny, který se staví na stranu člověka proti bohům a přitom ví, že bude po zásluze potrestán. Je to postoj křesťanského mučedníka, který vydán napospas zlu tvrdohlavě setrvává ve víře v dobro. V Lambaréné Schweitzer předvedl prakticky, co má na mysli.
Co nám předvedl Erich Fromm? Jeho návody na "lepší" uspořádání společnosti se jistě dají implementovat různě. Jedním příkladem je třeba kambodžská revoluce v podání Rudých Khmerů: banda zasranejch měšťáků (tj. učitelů, lékařů, úředníků...) byla zbavena břemena svého života v modu vlastnění a bylo jí umožněno intenzivně prožívat zbytek svých dnů v modu bytí v blahodárné pospolitosti zemědělských komun. Milióny lebek prokopnutých motykou jsou dnes turistickou atrakcí přitažlivější než Angkor Vat a strašlivější než celý Auschwitz-Birkenau, tam totiž mrtvoly spalovali.
Erich Fromm: Mít, nebo být? AURORA, Praha 2001 (anglický originál To Have Or To Be? The Continuum Publishing Company, New York 1997).
str. 9:
"rozbor sobectví a altruismu, které považuje za dvě základní charakterové orientace"
- pravda je, že Fromm zkoumá současného člověka (Američana) šedesátých-sedmdesátých let z hlediska sobectví a altruismu. To je jistě možné a snad i správné nebo užitečné udělat. Ale proč by tyto charakterové orientace měly být základní? Další Frommova předpojatost spočívá v tom, že předpokládá, že sobectví a altruismus se vzájemně vylučují. To ale není pravda: člověk sobecký vůči státu bývá altruistou ve své rodině (kdo neokrádá stát, okrádá rodinu).
str. 14:
"Socialismus a komunismus se rychle změnily z hnutí, jehož cílem byla nová společnost a nový člověk, v hnutí, jehož ideálem byl buržoazní život pro všechny, univerzální buržoa jako muži a ženy budoucnosti. Dosažení blahobytu a pohodlí pro všechny se považovalo za výsledek neomezeného štěstí pro všechny."
- srov. Zelený: Úvod do filosofie, Richta a kol.: Civilizace na rozcestí; Fromm píše nepravdu: ideálem (propagandou?) byla výroba zajišťující potřeby (nikoli nadprodukce!), osvobození člověka od dřiny a rozvoj osobnosti a vloh každého jednotlivce (nikoli bezuzdný konzum!) Skutečný socialismus však dokázal stěží pokrýt základní potřeby všech lidí (u nás např. nebylo nikdy vyřešeno bydlení, jinde např. ani výroba a distribuce potravin). Univerzální buržoa nebyl ideálem (jednotlivci možná snili o tom, že by se rádi stali individuálními buržuji, ale určitě ne společností univerzálních buržujů)! Myslí si snad Fromm, že soustavné úsilí o rozvoj individuálních schopností je symbolem pohodlí ve srovnání se stereotypním trávením pracovní doby v zaměstnání? Já jsem zažil obojí a mohl bych panu Frommovi vyprávět...
str. 18:
"Jsme společenstvím notoricky nešťastných lidí: osamělých, úzkostných, depresivních, destruktivních, závislých"
- kdo je to my? Fromm by neměl zobecňovat vlastnosti, které nachází u sebe a u svých pacientů, a neměl by používat sugestivní "my", kterým podsouvá tyto charakteristiky i každému ze svých čtenářů. Je to podlé.
"Jsem tím více, čím více mám; že musím pociťovat nepřátelství ke všem ostatním - ke svým zákazníkům, které chci podvést, ke svým konkurentům, které chci zničit, ke svým dělníkům, které chci vykořisťovat."
- současně musím pečovat o své zákazníky, protože bez nich bych neměl odbyt; konkurenti jsou současně kolegové a potenciální spojenci (if you cant beat them, join them); zaměstnance musím pěstovat, protože oni zajišťují chod podniku (čím lépe funguje iniciativa zaměstnanců, tím méně starostí mám s provozem). Jsem-li tím více, čím víc mám, musím si vybudovat daleko složitější systém vztahů k okolí, než jenom pocit nepřátelství. Chce-li si pak člověk uchovat integritu osobnosti, nutně najde meze, za kterými princip "Jsem tím více, čím více mám" pro něj přestává platit. Fromm zjednodušuje, asi účelově.
str. 19:
"Prohlášení komunistů... je fikce, protože jejich systém je založen na principu neomezené konzumace jako cíli života."
- Fromm už zase lže (viz pozn. ke str. 14)
str. 20:
"vztah člověka k přírodě se stal značně nepřátelským"
- to není typické jen pro industriální éru ani pro civilizaci, dobyvačný vztah k přírodě má každý živočišný druh. Nové je to, že v industriální éře je člověk schopen rozvrátit přirozené regulační mechanismy a směřuje k ekologické katastrofě.
str. 30:
"hledal jsem empirický základ v konkrétním zkoumání"
- napřed věděl (od Marxe), co chce najít (rozdíl mezi být a mít), pak to opravdu našel (ne snad fakta, ale výklad) - to je vědecký postup hodný geniálního akademika Lysenka!
str. 33:
"Bašóův a Goethův vztah ke květině se očividně odehrává v modu bytí."
- ale vždyť Goethe si ji přesadil do SVÉ zahrádky, přivlastnil si ji!!!
str. 38:
"existuje také vztah k vlastnímu tělu, který prožívá tělo jako živé a který lze vyjádřit slovy 'já jsem své tělo'"
- to by znamenalo, že když mi doktor uřízne třeba slepé střevo nebo nohu, tak přijdu o část své identity, svého ego (v případě např. frontální lobotomie asi opravdu ano, pokud však nejde právě o mozek a míchu, tak nesouhlasím; otázkou je, zda by se informace uložená v mozku a míše nedala překopírovat na jiné médium? - např. napsat knihu, vychovat dítě, namalovat obraz, zkonstruovat stroj...) Viz Wiener: Kybernetika a společnost.
"Žít a nic nemít je fakticky nemožné."
- identita, osobnost, charakter, povaha je informace, kterou se každý jednotlivý člověk odlišuje od jiných bytostí a věcí (ztotožňuje se sám se sebou) a to po celou dobu svého bytí. Touto informací tedy musí zformovat nějaký vhodný substrát. Abych si mohl být jist svou identitou, tj. chránit integritu své osobnosti (duševní zdraví) a zachovávat co možná pevný charakter vůči okolnímu světu (to je etický předpoklad každé myslitelné morálky), musím mít veškerá a výlučná práva (a s nimi spojenou odpovědnost) nad substrátem, který nese moji identitu. Tato veškerá a výlučná práva bych označil slovem "vlastnictví". Být a nemít je tedy nemožné. Je naopak možné mít a nebýt? (prej ano, viz str. 95) Srov. Herbert Marcuse: One-dimensional Man; Wiener: Kybernetika a společnost; taky Erazim Kohák nedávno pěkně mluvil do rádia, že kdyby mohl za svého psa obětovat třeba prst, tak by to rád udělal, protože vztah k psovi byl součástí jeho totožnosti, kdežto s prstem se neztotožňuje.
str. 40:
"2. Existování v modu "mít" znamená, že můj vztah ke světu je vztahem přivlastňování a majetnictví, vztahem, ve kterém si chci každého a každou věc, včetně sebe, učinit svým majetkem."
- každého a každou věc? proč? to přece není nutné! Fromm by neměl absolutizovat.
"...že bytí je dění, má dva největší a krajně neústupné představitele na počátku a na vrcholu západní filozofie: v Hérakleitovi a v Hegelovi. Stanovisko, že bytí je stálé, bezčasé, neměnné a opakem dění, jak to je vyjádřeno u Parmenida, Platóna a scholastických "realistů", dává smysl pouze na základě idealistické představy, že myšlenka (idea) je nejvyšší skutečností. ...Živé struktury jsou možné jen tehdy, jestliže se dějí..."
- úvodní učebnice filosofie obvykle učí, že oba krajní názory jsou neudržitelné. S Hérakleitem i Parmenidem je potíž v tom, že neuměli stanovit meze platnosti svých názorů, relativizovat je. Každá věc (přesněji: jsoucno) musí nějak interagovat se zbytkem světa, aby nebyla izolovaná, od světa odříznutá, jsoucí v nějakém vlastním (jiném) světě. Věříme-li, že svět je jeden (totalita všech věcí), tak každá věc se musí nějak chovat. Má-li se však věc nějak chovat, musí mít identitu (neidentické není a nechová se nijak). A identita je relativně stálá (pohybuje se relativně pomaleji než chování věci). Sám Fromm se vyjadřuje slovy a spoléhá se, že slova pro něj stejně jako pro nás vyjadřují to, co je na jejich denotátech stálé: činí tedy přesný opak toho, o čem se nás snaží přesvědčit. Stálost a změna jsou relativní, definují se navzájem, jedno bez druhého ztrácí smysl. To se týká všech věcí, tj. všech jsoucen - neživých předmětů, živých bytostí i abstraktních pojmů. Rozhodně nesmíme zjednodušovat: mít = stálost, být = pohyb.
str. 43:
"Spotřebitel je věčný kojenec volající po láhvi."
- kojenec ovšem nevolá po láhvi z chtivosti vlastnit (přivtělit), nýbrž protože má hlad. Vlastnění souvisí se stálostí (např. totožnost člověka), spotřeba je pohyb - spotřebou člověk ztrácí věc, kterou vlastnil. Spotřebuje-li člověk věc, která je součástí jeho identity, přestává být sám sebou! Gay-Lussacův pokus dokládá, že informace se může ztratit, aniž by se změnilo množství hmoty a aniž by se spotřebovala nebo vyrobila energie (viz pozn. ke str. 100). Představy o přivtělování možná fungují v psychoanalýze a umožňují léčit neurózy, ale v kontextu být-mít jsou irelevantní. Ztotožnění spotřeby s vlastněním je podle mého názoru chyba (úmyslná?) Srov. Jean Baudrillard: De Systéme des objets; Colin Campbell: The Romantic Ethic and the Spirit of Modern Consumerism. Viz též C. Wright Mills: Culture and Politics: The Fourth Epoch; Raymond Williams: Problems in Materialism and Culture
str. 44-56:
"Vlastnění a bytí v každodenní zkušenosti"
- Pěkné příklady. Podle Fromma poznávání v módu "být" znamená, že získanou informaci začlením do své identity (měním své ego, pohybuji se svou relativně stálou totožností). Hrozí nebezpečí, že ztratím identitu, že si ji rozvrátím nebo že ji změním nepředvídaným a nežádoucím způsobem. Kdo však neriskuje toto nebezpečí, nemůže si vypěstovat charakter. Naproti tomu poznávání v módu "mít" nezačleňuje poznatky do vlastní identity (buduji si cizí svět ve svém vědomí). To potřebuju, abych mohl vycházet s lidmi, se kterými musím žít, ale jejichž názory nemohu nebo nechci přijmout za své (chci-li např. porozumět Frommově lživé argumentaci, abych ji mohl správně vyvrátit). Myslím, že oba módy poznávání se vhodně doplňují. Souhlasím s Frommem do té míry, že kdo se vůbec neumí identifikovat s novými poznatky, zanedbává svou osobnost. Horší problém však vidím v tom, že někteří lidé prostě vůbec nechtějí vědět, protože nevědět jim dává převahu nad ostatními.
str. 57:
"Vědění znamená proniknout povrchem a dosáhnout kořenů, a tudíž i příčin;"
- domnívám se, že Fromm zaměňuje vědění s myšlením. Nejen internalizované, ale i odcizené vědění mohu použít jako předmět údivu, pochybnosti nebo jako věrohodný základ k myšlení a poznávání. Rozdíl je v tom, že kdo myslí, ještě neví. A kdo už ví, ten to nepotřebuje vymyslet. Chápu ovšem, že vědění jako protiklad k myšlení se nehodí Frommovi do krámu.
str. 59:
"Bůh nesmí mít jméno"
- to není pravda, Hospodin se jmenuje Jehova (Hospodin je bytost a jméno patří k jeho identitě).
str. 62:
"'Láska' je abstrakce, možná bohyně nebo jiná cizí bytost, i když nikdo nikdy tuto bohyni neviděl. Ve skutečnosti existuje jen akt lásky."
- nikoli, láska je abstraktní pojem a jako pojem je skutečně (to Fromm konec konců prakticky předvádí právě v této kapitole: další rozpor mezi tím, co tvrdí, a tím, co činí)
"Milovat znamená být tvořivě činný."
- s tím souhlasím (akorát mi bohužel dost dlouho trvalo, než jsem na to sám přišel...) Stojí za povšimnutí, že Fromm tady vysvětluje význam, tj. denotaci pojmu "láska".
str. 90:
"Naše ego ...zahrnuje mnoho věcí: naše tělo, naše jméno, naše společenské postavení, náš majetek (včetně vědění), představu, kterou máme sami o sobě, a obraz, který chceme, aby o nás měli ostatní."
- viz pozn. ke str. 100
str. 95:
"Přirozená povaha vlastnického modu existence vyplývá z povahy soukromého vlastnictví."
- myslím že ne, že vyplývá z toho, že nelze být a nemít. Je přirozené (dokonce nezbytné) mít, aby člověk mohl být.
"V tomto modu existence vše, oč jde, je získávání majetku, mé neomezené právo podržet si to, co jsem získal."
- vlastnické právo je v rovnováze se zodpovědností (podobně jako každé právo, pokud je dobrovolné). Kdo neunese zodpovědnost, nemůže vlastnit (pokud získal, tak ztrácí).
"Vlastnický modus existence vylučuje ostatní; nevyžaduje žádné další úsilí z mé strany k udržení mého majetku či k jeho tvořivému použití."
- není pravda, že VYLUČUJE, pouze nevyžaduje (srov. pozn. ke str. 38). Je tedy možné mít a nebýt?
str. 96:
"Říci, že mám něco trvale, spočívá na iluzi trvalé a nezničitelné substance."
- tvrdím, že nikoli substance, nýbrž informace. A informace není nezničitelná, dokonce pomíjí sama od sebe. Jinak souhlasím (srov. pozn. ke str. 43 a 100).
str. 98:
"Církev zakazuje kontrolu porodnosti"
- Která církev? Křesťanské církve, které znám, zakazují nepřirozené způsoby kontroly, ale např. výpočet neplodných dní doporučují.
"Církev zakazuje kontrolu porodnosti a mimomanželský sex a lpí na těchto zásadách dokonce i dnes, kdy by prozíravost doporučila mnohem tolerantnější postup."
- Fromm to psal nejpozději v roce 1976, AIDS se objevil asi tak 1980...
str. 100:
"Člověk a jméno se stávají ekvivalenty; jméno dokládá, že člověk je trvající, nezničitelnou substancí - a nikoliv procesem."
- jméno identifikuje člověka a člověk se identifikuje se svým jménem (viz str. 90 nebo Dale Carnegie: Kterak získávati přátele a obcovati s lidmi), ale nevidím důvod k absolutizaci trvání člověka; podle mě jméno je symbol, který označuje podstatu (substanci) člověka: osobnost, charakter, povahu. A právě to je informace, kterou se člověk odlišuje od všeho ostatního a která vyjadřuje jeho identitu. Informace se ovšem může samovolně a bez náhrady vytratit (Gay-Lussacův pokus), ačkoli sama od sebe asi nevzniká (viz pozn. ke str. 43).
"Obecná podstatná jména mají tutéž funkci: to znamená, že slova "láska", "hrdost", "nenávist", "radost" se zdají být neměnnými substancemi, avšak taková jména nemají žádnou realitu a pouze zatemňují poznání, že jde o procesy odehrávající se v lidské bytosti."
- jsou to pojmy, které slouží k pojmovému myšlení (řeč) - pojmy jsou reálné jako pojmy (nehmotná věc, která vypovídá o jiné věci, je reálná). Je samozřejmé, že substance (podstata) je relativně stálá a že identifikuje nějaký proces (umožňuje odlišit jeden určitý proces od všech jiných procesů). Kdyby podstata pojmu nebyla relativně stálá, dotyčná věc by neměla svou totožnost a významy pojmu by nebyly odlišitelné od zbytku světa: nebyl by svět, nýbrž chaos. Stálost a proměnlivost je ovšem relativní, takže stačí, aby různé procesy probíhaly různě rychle.
"Slova nám sugerují, že mluvíme o pevných substancích, ačkoliv věci jsou pouze energetickými procesy, které vyvolávají určité počitky v našem tělesném systému."
- zase absolutizuje. Samozřejmě, že slovo "sugeruje" relativně stálou substanci (podstatu) pojmu. Slova hrají svou roli v pojmovém myšlení a jestli je někdo používá nebo zneužívá k něčemu jinému, měl by za to nést osobní zodpovědnost.
- čití je informační tok vázaný na pohyb hmoty pomocí energetického procesu, nicméně samotný přenos hmoty energetickým procesem nevypovídá dohromady nic o přenesené informaci bez znalosti jazyka, komunikačního protokolu, správné interpretace (včetně záměru, schopností a ochoty zdroje i příjemce zprávy) atd. Při čití nejde ani tak o energetické (ve fyzikálním smyslu), nýbrž o informační procesy (nebo možná entropické - ve fyzikálním smyslu, jenže k tomu, abychom se mohli opřít o fyziku, museli bychom se nejdřív shodnout na apriorní metafyzické (tj. filosofické) znalosti (na účelu, jazyce a předmětu fyziky)). Kromě toho Descartovská res cogitans má s čitím málo společného.
str. 101:
"Veřejná známost dláždí cestu k nesmrtelnosti a reklamní agenti se stali novými kněžími."
- to spíš propagandisté (?novináři?), úkolem reklamních agentů je jenom urychlovat spotřebu (funkce projímadla)
str. 117:
"Mé chování může zčásti odrážet moje bytí, ale obvykle tvoří masku, kterou mám a kterou nosím pro své cíle. Behaviorismus tuto masku přijímá, jako kdyby byla spolehlivým vědeckým údajem;"
- myslím, že to není pravda, že behavioristé hledají správnou interpretaci chování tak, aby pochopili bytí (třeba i nevědomé); podobným způsobem interpetují lidské chování sociologové
str. 118:
"Myšlenkový postup se snaží zorganizovat celou tuto žumpu iluzí podle zákonů logiky a přesvědčivosti."
- Fromm z toho nevyjímá ani svou knihu "Mít nebo být"...
str. 127:
"ve velké většině jsou reálné obě možnosti a závisí na faktorech prostředí, která převládne a která bude potlačena"
- proč by jedna musela převládnout? Myslím si, že záleží mj. na faktorech prostředí, jaký poměr vlastnění a bytí se ustálí jako rovnovážný.
str. 130:
"Obdivujeme tyto hrdiny, protože hluboce cítíme, že takoví, jací jsou, bychom chtěli být také - kdybychom to dokázali. Protože se však bojíme, věříme, že bychom takoví být nedokázali, protože to dokáží jen hrdinové."
- tak teda nevím, jaký hrdina je pan Fromm a jeho známí. Lidé, které znám já, nejsou zrovna ideální hrdinové, nicméně přestože se bojíme, věříme, že dokážeme být hrdiny aspoň do jisté míry (a každý si musí najít svou míru). Málokdo je ve všech situacích úplná bačkora. Kdyby pro nic jiného, tak aby si neuříznul ostudu.
str. 135:
"...sebevětší výroba nedokáže udržet krok s neomezenou žádostí..."
- to je logický závěr, který se však dostává do sporu se zkušeností (známým problémem je odbyt, nikoli objem výroby). Frommův předpoklad neomezené žádosti není pravdivý.
"A navíc, protože sebevětší výroba nedokáže udržet krok s neomezenou žádostí, musí existovat nepřátelská konkurence mezi jednotlivci v boji k získání maxima."
- z chybné úvahy o sebevětší výrobě vyvozuje závěr? Fromm se mě zřejmě pokouší oklamat.
"Proto dokud se budou národy skládat z jedinců, jejichž hlavní motivací je vlastnění a chtivost, nemohou se vyhnout válkám."
- Asi ano, nicméně k válkám by pravděpodobně docházelo i v případě, že by hlavní motivací jedinců nebylo vlastnění a chtivost. K válkám jsou i jiné důvody (dejme tomu, že přesahují téma knihy). Kromě toho není jasné, jak Fromm přišel na to, že národy vedou války. Já si myslím, že to jsou válečníci, kdo vede války - ovšem na účet ostatních lidí. Národnost se snadno může stát záminkou (příslušníci různých národů si nerozumějí a toho se dá zneužít), ale skutečných viníků je málo (po válce se ukáže, komu prospěla). Fromm tu už zase dělá sugestivní propagandu...
str. 140:
"Smutek a deprese se považovaly za znaky duchovního zmatení, ne-li přímo za hřích."
- židé a křesťané považují za hřích "zoufalství" (nevíru, odmítnutí Boha, odpor k bytí - projevuje se duševním utrpením a vede k sebevraždě). Např. šimpanzi cvičení v pojmovém myšlení (Kantův Verstand) pomocí posunkové řeči časem zpravidla upadají do deprese, možná když si uvědomí nezúplnitelnost tohoto typu pojmového myšlení, aniž by jej zúplnili vírou v kosmický řád (viz str. 174, viz Gödel: Filosofické eseje, jde o Kantův Vernunft). S lidmi je to podobné: víra se nedá získat ani na povel, ani rozumnou úvahou, ani koupí, nýbrž soustavným úsilím (např. úsilím o integritu vlastní osobnosti). Duševně dezintegrovaný člověk ztrácí svou totožnost, takže vlastně přestává být nejen sám sebou, ale vůbec kýmkoli (otázka biologického přežívání pak už asi není podstatná). Viz Fromm na str. 175
str. 142:
"Ale společným prvkem je názor, že neposlušnost vůči božím přikázáním je hříchem, ať jsou příkazy jakékoliv."
- právě že nejsou jakékoliv, ale výhradně boží přikázání. Jinými slovy, hříchem není neposlušnost vůči jakékoli autoritě (moci), ale právě jen rozvracení kosmu (božího řádu, dobra, sličnosti) ve prospěch chaosu (nebytí, zla, ošklivosti). Kácení model není hřích! Potud kniha Genesis. Fromm chybně směšuje biblické pojetí hříchu s psychologickým problémem viny způsobeným internalizací autority, která má moc (tedy z donucení, bez ohledu na hříšnost té autority). Skutečný hřích v biblickém smyslu znamená, že člověk rozvrací okolní svět, svůj vztah ke světu i svou osobnost, že se vzdává své identity a přestává být (být ve smyslu Aristotelské metafyziky).
str. 146:
"Z jejich vzájemných postojů je patrné, že se nemilují: Eva se nesnaží Adama bránit a Adam se snaží uniknout trestu udáním Evy jako viníka, místo aby ji bránil. Jaký spáchali hřích? Postavili se vůči sobě jako oddělené, izolované, sobecké lidské bytosti, které nedokáží překonat svou oddělenost v aktu milujícího sjednocení. ...tento stav existence - úplné oddělení a vzájemné odcizení, které není překlenuto láskou - je definicí "pekla". Je to pro nás nesnesitelné. ...Jestliže je egocentrická oddělenost kardinálním hříchem, pak se hřích odčiňuje aktem lásky."
- dost dobře!
str. 151:
"Zapisování myšlenek se děje v čase, avšak jejich zformulování je tvořivou událostí mimo čas. Tak je tomu u všech projevů bytí."
- Myšlenka v pojmovém smyslu má charakter invariantní podmínky, je relativně stálá, hýbe se pomaleji než to, čeho se týká. Fromm nám už zase předvádí, že každou představu, kterou se nám pokouší vsugerovat, dokáže zdůvodnit libovolným argumentem (kdyby chtěl, mohl by zformulování myšlenky vydávat zrovna tak snadno za příklad přivlastnění - srov. str. 100: "Slova nám sugerují, že mluvíme o pevných substancích"). Už zase zákeřná sugestivní argumentace...
str. 155:
"sociální změny jsou v interakci se změnami sociálního charakteru"
- pozor na dvojznačnost! Fromm má zřejmě na mysli, že se mění charakter společnosti, nikoli že charakter změny je sociální.
"'náboženské' podněty přispívají nezbytnou energií"
- Fromm zřejmě nemá na mysli energii ve fyzikálním významu (srov. "energetické procesy" na str. 100)
str. 160:
"Bez mapy našeho přírodního a sociálního světa - obraz světa a místa člověka v něm je strukturován a má vnitřní soudržnost - by lidská bytost byla zmatena a neschopna jednat účelně a soustavně"
- srov. s pozn. k str. 140
str. 164:
"středověký ideál zahrnoval intenzivní víru, že všechny národy a všichni lidé jsou součástí velkého společenství"
- lovili otroky v pobaltí, mučili osoby podezřelé z čarodějnictví, krutě nakládali s obyvatelstvem Svaté země... - to bylo v souladu s oním středověkým ideálem, běžná praxe ovšem překračovala ideál a byla ve skutečnosti daleko horší: antihumánní, nelidská. Fromm už zase lže. Srov. Schweitzer: Z mého života a díla, str. 207: "Křesťanství... Po staletí bylo nositelem přikázání lásky a milosrdenství jako tradované pravdy, ale nevzepřelo se na základě toho proti otroctví, proti upalování čarodějnic, proti mučení, a proti tolika jiným antickým a středověkým nelidskostem. Teprve pod vlivem myšlení osvícenské doby se odhodlalo k boji za lidskost."
"Kdyby evropská historie pokračovala v duchu třináctého století, vyvíjel by se duch vědeckého poznání a individualismu pomalu a evolučně a my bychom se patrně nacházeli ve šťastnější situaci. Avšak rozum se počal zvrhávat v manipulující inteligenci a individualismus v sobectví."
- Fromm jistě dobře ví, že evropská historie nemohla pokračovat v "duchu třináctého století", protože mezi ideálem a jeho aplikací v praxi byl rozpor, který se nedal řešit bez vlivu na ten ideál. Pokud ovšem přistoupím na Frommův předpoklad, že takový ideál ve středověku vůbec byl. Možná tomu nevěří ani sám Fromm, ale že by si přál, abych tomu uvěřil já, tak to je mi zřejmé. Opět zákeřná argumentace...
"Krátké období christianizace skončilo a Evropa se vrátila k původnímu pohanství."
- Pojetí christianizace, které nám Fromm předkládá k věření, je ovšem Frommův výmysl, který se mu prostě hodí do krámu. S historickou skutečností má jen málo společného. Viz např. Albert Schweitzer: Kultur und Ethik.
str. 165:
"Dějiny Evropy a Severní Ameriky jsou ... historií dobývání, hrdosti, chtivosti"
- srov. s první pozn. ke str. 164
"...jsou navzdory konverzi k církvi historií dobývání..."
- asi nikoli navzdory (jak daleko mají křesťanské církve ke křesťanství?)
str. 165-166:
"Asi neexistuje žádné období, které by nebylo charakterizováno těmito faktory, ...často včetně genocidy, jako tomu bylo u amerických indiánů, ...křižácké výpravy ...obchodníci s otroky, vládci Indie, vyhlazovatelé indiánů, Britové nutící Číňany otevřít jejich zemi pro dovoz opia..."
- srov. s první poznámkou ke str. 164. Fakta vyjmenovaná zde rozhodně nevedou k formulaci středověkého ideálu na str. 164. Po sedmi stech letech je ovšem jistě snadné vymyslet si jakýkoli "ideál", který sice vůbec nebyl, ale který se dobře hodí k sugestivní argumentaci. Srov. Albert Schweitzer: Zwischen Wasser und Urwald.
str. 167:
"vlčí chování"
- Fromm zřejmě neví, jak se chovají vlci
"žijeme zcela bez lásky"
- zase absolutizuje. Není pravda, že ZCELA bez lásky. Lže.
str. 173-174:
"Rozum ve smyslu rozvažování je výlučnou vlastností druhu homo sapiens, kdežto manipulativní inteligence k dosažení praktických cílů je společná živočichům i lidem."
- srov. Kant považuje rozvažování (Verstand) za nástroj, kterým vytváříme ze smyslové zkušenosti pojmy a pojmové systémy (transcendentální estetika). Rozum (Vernunft) slouží k spojení pojmových systémů do konsistentních celků (totalit) svět, duše, Bůh (transcendentální dialektika). Viz pozn. ke str. 140.
- manipulativní inteligence? - to by se muselo dělat rukama, aby to bylo manipulativní. Já obvykle užívám v tomhle smyslu slovo 'machinovat'. Inteligence: stojí za povšimnutí, že v latině splývají schopnosti rozlišovat, chápat a rozumět a taky chápavost s rozumem (přestože někdo má např. chápavý ocas, ale žádný rozum). Takže pojem "manipulativní inteligence" bych vyložil nejspíš jako schopnost uchopit rukou...
str. 175:
"Člověk s tímto charakterem je odcizen své práci, sobě, jiným lidským bytostem a přírodě. V psychiatrické terminologii by mohl být nazván schizoidním,..."
- nesouvisí to náhodou s nezúplnitelností frštandu bez frnunftu? Viz pozn. ke str. 140.
str. 177:
"Kybernetické náboženství"
- srov. s Wiener: Kybernetika a společnost. Zdá se, že Fromm nepochopil, čím se zabývá kybernetika. Asi by byl překvapen společenskými jevy, které přišly v 70.-90. letech (amatérské hnutí, cyberpunk). Aspoň že vysvětlil, co si pod tím nevhodným termínem představuje.
str. 178:
"je třeba zničit všechny jaderné zbraně a atomové elektrárny"
- jak?
str. 184:
"cílem socialismu bylo poskytnout všemu obyvatelstvu tutéž slast z konzumu, kterou kapitalismus poskytoval jen menšině."
- cílem? Opravdu všemu obyvatelstvu? Tak proč socialismus vedl k soustavnému deficitu nabídky? Kapitalismus poskytoval slast z konzumu menšině? Kde žil Erich Fromm, když to psal? O proklamovaných (a snad i vážně míněných) cílech socialismu viz Richta a kol.: Civilizace na rozcestí. O tzv. reálné humanitě jako cíli socialismu viz Zelený: Úvod do filosofie. Rozhodně nešlo o slast z konzumu.
str. 191:
"jeho knihy jsou každým rokem populárnější" (E. F. Schumacher)
- vážně?
"Ve své knize Population, Resources, Environment: Issues in Human Ecology docházejí k těmto závěrům o 'současné situaci světa': 1. Vzhledem k dnešní technologii a vzorcům chování je naše planeta silně přelidněna."
- myslím, že se jedná spíš o ty technologie a chování některých (skupin?) lidí, které planeta nesnese. Většina lidí však žije způsobem, který planeta trvale snese. Je to možná věc názoru. Pak ovšem tvrzení, že planeta je přelidněna, vypadá nejspíš jako účelová lež.
"2. Vysoký absolutní počet lidí a populační přírůstek jsou hlavní překážkou pro řešení lidských problémů."
- přírůstek populace může být překážkou (je např. rozpor mezi schopností snížit kojeneckou úmrtnost a neschopností plánovat rodičovství). Ale nemyslím si, že je to hlavní překážka. Dnes se už projevily důsledky toho, co v sedmdesátých letech bylo v plném proudu - neschopnost lidí, kteří se zbavili kolonialismu, vládnout si (např. císař Bokassa aj.) Více a zasvěceněji o tom napsal už v roce 1921 Albert Schweitzer v knize Zwischen Wasser und Urwald. Odcházejícím kolonizátorům v padesátých a šedesátých letech říkali vítězové národně osvobozeneckého boje: "To není váš problém." Dnes říkají jejich nástupci: "Je to vaše vina." Proč to Fromm zamlčoval a jeho vyznavači to zamlčují dodnes?
"3. Mezí lidské schopnosti produkovat potravu konvenčními prostředky bylo již téměř dosaženo. Problémy se zásobováním a distribucí již způsobily, že zhruba polovina lidí trpí podvýživou nebo hladoví. Ročně umírá nyní deset až dvacet milionů lidí."
- Dobře si pamatuji na vývěsku amerického velvyslance, která v sedmdesátých letech vyvracela uvedené tvrzení. Příčina hladovění nebyla a není v neschopnosti produkovat (dnes se světová produkce potravin musí uměle omezovat), ale právě v distribuci. Lidé, kteří hladoví, nedokáží zabránit, aby jim potravinová pomoc nebyla ukradena místními bojovníky (celníky, partyzány, policajty, vojáky, bandity...) Umíralo-li ročně patnáct milionů z patnácti set milionů hladových lidí, bylo to jedno procento (zřejmě hluboko v rámci statistické chyby)! Kromě toho, nejedná se o problém nový: jaká část obyvatel Evropy hladověla a umírala v hladomorech, dokud se nezačaly pěstovat brambory? Jak to jde dohromady s Frommovým středověkým ideálem? Tenkrát hladomor v Evropě nebyl problém a dnes hladomor v Africe problém je?
"4. Snaha dále zvyšovat výrobu potravin bude zrychlovat zhoršování našeho prostředí, takže nakonec se sníží schopnost země produkovat potravu. Není jasné, zda zničení prostředí došlo tak daleko, že je ireversibilní; ale je možné, že schopnost planety podporovat lidský život je trvale poškozena."
- dnes (po 25 letech) je problémem spíš nadprodukce potravin než neschopnost produkovat
"Takové technologické 'úspěchy' jako automobily, pesticidy a anorganická dusíkatá hnojiva jsou hlavními příčinami zhoršení prostředí."
- To byla pravda, dnes se zdá, že tyto problémy lze řešit technicky. Globální ekologické problémy dneška jsou spíš oteplování a mýcení pralesů.
"5. Důvodně lze uvěřit, že růst populace zvyšuje pravděpodobnost světových smrtelných epidemií a nukleární války. Populační problém by pak mohl být vyřešen nežádoucí 'úmrtností'; epidemie i válka jsou schopny zničit lidskou civilizaci a druh homo sapiens dokonce dovést k zániku."
- taky řešení... Dnes už asi není tak pravděpodobné, že by tím došlo k zániku civilizace a lidského druhu.
"6. Neexistuje technologický všelék pro tento komplex problémů, které jsou součástí populační, potravinové a ekologické krize, ačkoliv technologické postupy vhodně uplatněné v oblastech, jako je snižování znečištění prostředí, komunikace a kontrola porodnosti, mohou poskytnout značnou pomoc. Zásadní řešení předpokládá dramatickou a rychlou proměnu v lidských postojích, zvláště postojích týkajících se reprodukčního chování, ekonomického růstu, technologie, prostředí a řešení konfliktů. (Podtrhl E. F.)"
- OK, ke změně postojů (morálky) bych přidal především orientaci na nehmotné hodnoty, např. mezilidské vztahy, umění, vzdělání, místo na plýtvání hmotou a energií.
str. 192:
"Dokonce i mezi autory sovětského bloku, kde ideje omezování výroby byly vždy tabu, se ozývají hlasy, aby se věnovala pozornost ekonomii bez růstu."
- problém není ani tak, zda s růstem nebo bez, ale jak budeme definovat růst. V současné době se na HDP vyspělých zemí asi nejvíc podílejí služby (tj. nemateriální produkty, do značné míry jde o humanizaci spotřeby a pěstování lidských vztahů ve společnosti). Významnou část HDP tvoří nové technologie (to je hodnota lidských nápadů, nezávisí na množství opracované hmoty). Do budoucna snad můžeme počítat s dalším nárůstem podílu informačních technologií na HDP (zpravodajství, umění, vzdělání, vztahy mezi lidmi, zábava) - velikost hodnoty opět nezávisí na množství hmoty ani energie.
str. 194:
"Pokud je správný předpoklad, že jedině základní proměna v lidském charakteru od převažujícího vlastnického modu k převládajícímu modu bytí nás může zachránit od psychologické a ekonomické katastrofy"
- zase absolutizuje; to, co Fromm popisuje pomocí pojmů být-mít, se dá určitě popsat i jinak (a možná přesněji, správněji, stručněji...) - takže proměna charakteru od vlastnění k bytí skoro jistě není jedinou záchranou od katastrofy. Především se však ptám, o jaké "katastrofě" to vlastně Fromm mluví? Proč?
"4. Abychom překonali svůj špatný stav, musíme akceptovat, že se budeme řídit určitými normami života a proměníme své současné životní návyky."
- hahaha! A co dělba údělu? Podle Fromma pomine jaksi sama od sebe? Neboli čtvrtý bod čtu asi takhle: "Abychom překonali svůj špatný stav, musí někteří jiní lidé akceptovat, že se budou řídit určitými normami života a promění své současné životní návyky."
str. 196-198:
"podpora vzniku nového člověka, bytosti s charakterovou strukturou, jejíž rysy budou tyto..."
- no, je tam trochu moc vágních pojmů, ale snad by se to celé dalo shrnout např. do hesla "Arbeit macht frei"? Berija, Eichmann nebo Pol Pot by asi byli s panem Frommem spokojeni (např. pod zásadu, že "svoboda není libovůlí, ale možností být sebou" by se asi mohli podepsat)...
str. 200:
"Uvedu jen několik málo obtíží, které musí nová společnost řešit:"
- pokud to Fromm myslí jako věc osobní volby každého jednotlivce, tak každý může začít na sobě pracovat (možností má skoro každý víc, než může využít); pokud má Fromm na mysli, že problémem jsou donucovací mechanismy ("mělo by se", "musí být", "bylo by třeba"), můžeme si vzít za vzor třeba Kambodžskou revoluci (to bylo asi tak v době, kdy to Fromm napsal?), jak tam dokázali zatočit s bandou zasranejch měšťáků...
str. 202:
"Nikdo nemůže říci, zda k takové proměně od nadvlády přírodovědy k nové sociální vědě dojde."
- nadvláda přírodovědy? To asi těžko: přírodověda nefunguje mimo přírodu, součástí přírodovědy je i poznání jejích vlastních mezí (např. problém nezastavení Turingova stroje není řešitelný žádným Turingovým strojem ani parciálně). Viz Gödel: Filosofické eseje, Wiener: Kybernetika a společnost. Některé jevy prostě podléhají přírodním zákonům (v mezích pragmatiky, apriorní znalosti...), kdežto jiné jevy (literatura, ceny akcií, česká historie, vzdušné turbulence, lidská psychika) nepodléhají. A hlavně: věda nemůže vládnout (vědění a moc není totéž!), vládne vždycky člověk. Má-li Fromm na mysli, že nová sociální věda by se měla stát nástrojem nadvlády jedněch lidí nad ostatními, tak to především znamená, že mocní přestanou vládnout podle pravidel (příroda není záludná, ale společenské hazardní hry připouštějí lest). Fromm v tomto duchu pokračuje:
"Pokud ano, pak snad ještě máme šanci na přežití, ale zda se tak stane, závisí na jednom činiteli: kolik skvělých, učených, ukázněných a pečujících jedinců upoutá nová výzva lidské mysli a fakt, že tentokrát cílem není ovládání přírody, ale vláda nad technikou a iracionálními společenskými silami a institucemi, které ohrožují přežití západní civilizace, ne-li celého lidstva."
- skvělí jedinci, ovládání společenských sil a institucí? - to bych se asi fakt radši připojil k té západní civilizaci, která si podle Fromma právě váže mašli...
str. 204:
"V tomto bodě vzniká nejobtížnější praktická otázka: Kdo má stanovit, které potřeby jsou zdravé a které patogenní?"
- OK
"Jednou věcí si můžeme být jisti, totiž že nepřichází v úvahu, aby byli občané nuceni konzumovat to, o čem stát rozhodl, že je nejlepší, a to dokonce ani tehdy, kdyby to nejlepší bylo. ... Zdravá spotřeba může nastat jen tehdy, když stále větší počet lidí chce změnit své vzorce spotřeby a svůj životní styl. A to je možné jen tehdy, když se lidem nabídne typ spotřeby, který je mnohem přitažlivější než ten, na který jsou zvyklí."
- Kdo nabídne ten přitažlivější typ spotřeby?
"To se nemůže stát přes noc nebo nadekretovat, ale bude to vyžadovat pomalý výchovný proces;"
- ano, výchovné procesy bývají pomalé. Přitažlivost nového typu spotřeby ovšem musí být zřejmá okamžitě. Dnes takový typ spotřeby nabízejí informační technologie (také vzdělání a výchova se dá považovat za spotřebu informací, takže vzniká kladná zpětná vazba). Komunikace mezi lidmi přináší lidem uspokojení (vždycky přinášela), které nepotřebuje reklamu, a může motivovat spontánní celosvětové hnutí.
"v tom musí vláda hrát důležitou roli."
- Snad to ani nemyslel zle. Dál vysvětluje, jak to myslí (analogie s FDA), ale stejně, jak skloubí zájmy vědců bádajících o "zdravých" a "nezdravých" potřebách nového člověka se zájmy toho člověka? Kdo bude vybírat ty vědce a jak? To je vláda "nadekretuje"? Budou je delegovat university? - budou tedy university machinovat národní spotřebu? Komu by Fromm svěřil moc nad lidmi? Moc korumpuje...
str. 205:
"Vláda může do značné míry tento výchovný proces usnadnit podporou výroby žádoucích výrobků a služeb, dokud je nebude možné vyrábět se ziskem. Toto úsilí by měla doprovázet rozsáhlá výchovná kampaň ve prospěch zdravé spotřeby."
- už zase by chtěl machinovat lidmi
str. 206:
"Tento argument zřejmě nepřihlíží k faktu, že přání konzumenta jsou vytvářena výrobci."
- OK, z toho ale neplyne, že přání konzumenta by měla být vytvářena VLÁDOU! Proč nejde Frommovi o to, aby si konzumenti vytvářeli svá přání sami? To by přece bylo téma pro psychologa, sociologa, pedagoga...
str. 207:
"...vláda musí poskytnout nezbytný kapitál..."
- kde ho asi vláda vezme?
"Pouze záplava občanských požadavků na zdravou spotřebu by mohla odpor korporací zlomit."
- aha, tak občanských požadavků a ne vládních dekretů?
str. 208:
"vůdcové radikálního humanistického hnutí spotřebitelů"
- takže podle Fromma by hnutí mělo mít ňáký fýrery...
"Celý problém zde spočívá v tom, jak přivést spotřebitele k tomu, aby si uvědomili..."
- Fromm by chtěl někoho někam přivádět? Když si spotřebitelé nebudou sami chtít uvědomit, tak je to zase jenom sugesce, machinace, brainwashing, podvod. Na ignoranci má právo každý člověk (i spotřebitel).
str. 209:
"Tento požadavek sdílí většina radikálních humanistů."
- Pokud se 'radikální humanista' definuje právě 'tímto požadavkem', tak jistě ano...
"Průmyslová demokracie také znamená, že podnik není jenom institucí ekonomickou a technickou, ale institucí sociální..."
- V každém podniku by se mělo jasně říct, jestli jeho účelem je vyrábět nebo poskytovat sociální jistoty. Je-li účelem podniku poskytování sociálních jistot, vede to podle mé zkušenosti k vydírání: zákazníci (nebo daňoví poplatníci) bývají donucováni vydržovat zaměstnance vysoko nad úrovní podpory v nezaměstnanosti, místo aby za své peníze prostě dostali užitnou hodnotu (nemluvě o nespravedlivě vysoké společenské prestiži dotyčných takyzaměstnanců, kterou dávají okázale najevo).
str. 210:
"ve které se blaho společenství stává soukromým zájmem každého občana"
- no to opravdu nejni těžký bejt takhle chytrej. Problém je v tom, že soukromé zájmy jednotlivých občanů se liší a že blaho společenství je vágní pojem (snadno zneužitelný k machinaci a vymývání mozků - ostatně zažili jsme, co to jsou zájmy socialistické společnosti a co znamená studovat za dělnické peníze).
"Vynalézt metody participační demokracie je pravděpodobně daleko složitější..."
- ano, veřejné diskuse fungují (např. konference na internetu) a odstraňují nedostatky referenda, voleb nebo průzkumu veřejného míněni, o kterých Fromm píše dál. Tzv. elektronická demokracie nám dnes nabízí jedno z možných technických řešení, a to i v globálním měřítku.
str. 215:
"Korporace je jejich domovem, její příkazy jsou posvátné, protože jsou to příkazy 'racionální'."
- srovnej např. s Gödelovým pojetím racionality (rok 1964).
"nové formy nebyrokratické administrativy"
- až sem Fromm diskutuje požadavky na svou "humanistickou" administrativu. Porovnejme Frommovy představy s fungováním samosprávných společenství jako jsou např. trampové, ochotníci, dobrovolní hasiči, židovské obce, švýcarská nebo islandská demokracie, tradiční společnost v Arménii nebo v Gruzii. Jedná se o nebyrokratické mechanismy založené spíš na tradicích, zvyklostech a tabu než na osobní moci jednotlivce. Vytvoření takových mechanismů ovšem vyžaduje čas, vysokou společenskou prestiž, možnost jednotlivců vzdělávat se (dostupný zdroj informací) a touhu většiny jednotlivců po vzdělání (přestože každý má právo na ignoranci). Je to obtížné, vzniká to pomalu (např. jsem zažil, jak v turistickém oddílu Tesly Žižkov to trvalo nějakých deset nebo patnáct let) a vznikají zkostnatělé rituály (zaprděnost), které znásilňují individuality a brání užitečným společenským změnám (jak ukazují např. česká dramata s venkovskou tematikou, např. Naši furianti nebo Maryša).
str. 216:
"Ale my svou mysl plně nekontrolujeme, protože vlivem hypnotizujících metod podléháme propagandě."
- ano, dokonce i v případě, že si to uvědomujeme a rozumově chápeme, tak propaganda stejně působí!
str. 217:
"Zastavení jedu masové sugesce bude mít na spotřebitele odvykací účinek jen málo odlišný od odvykacích příznaků u drogově závislých osob, když drogy přestanou brát."
- nesouhlasím, zažili jsme útlum bolševické propagandy koncem 80. let. 'Nikdo neplakal, nikdo nelitoval, ...někdo přitakal, jiný poděkoval...'
"Chudé národy přestaly přijímat ekonomické vykořisťování industriálním světem jako fakt daný od boha."
- chudé národy se především musí zbavit ekonomického vykořisťování svými Bokassy, Mobuty, Saddámy, různými předsedy kolchozů a lokálními vojenskými veliteli (viz Schweitzer: Zwischen Wasser und Urwald). Ti obyčejní chudí lidé jsou za to zodpovědní, protože když to neudělají, tak to budou na prvním místě oni, kdo na to doplatí. Např. Kambodžani si vyzkoušeli, jak vypadá přechod od modu vlastnění k modu bytí v Polpotově pojetí (miliony maloměšťáckých lebek prokopnutých motykou dnes vystavují jako turistickou atrakci)...
"Buď se do pevností bílé společnosti rozšíří epidemie, nebo hladomory doženou obyvatelstvo chudých zemí k takovému zoufalství, že možná - s pomocí sympatizantů z průmyslového světa - vykonají destruktivní akty, a dokonce použijí malé nukleární či biologické zbraně, což vnese do bílých pevností chaos."
- takhle věštil pan Fromm v roce 1976 (dost dobře, Ussámovi a Condoleeze pak holt už jen stačilo nalistovat zde popsaný scénář...)
str. 218:
"Cesty pro takovou pomoc musí být zbaveny jakéhokoliv zájmu o zisk a politické výhody na straně bohatých zemí"
- hlavně aby na těch cestách nečíhali lupiči organizovaní šéfíky dotyčných chudých zemí. Je to konec konců v zájmu zemí bohatých, nikoli v zájmu místních náčelníků, kteří žijí v horizontu "po nás potopa"... (viz Schweitzer)
str. 223:
"Měla by se vytvořit Nejvyšší kulturní rada..."
- viz poslední pozn. ke str. 204
str. 225:
"samozřejmě i televize a rozhlas by měly významnou roli v šíření těchto informací."
- dnes by se na první místo dostal asi internet (nekomerční, decentralizované, globální, snadno dostupné médium, kde může publikovat skoro každý). První dokument o internetu "Network Working Group Request for Comment Nr. 1" od Steva Crockera pochází ze 7. dubna 1969.
str. 226:
"naše potíže se stanou téměř nepřekonatelnými, připojíme-li další nezbytnou podmínku pro novou společnost: jaderné odzbrojení."
- to už dnes vypadá přece jen o dost líp
str. 227:
"Je málo moudrosti v dnes běžném technokratickém názoru, že není nic vážně špatného na tom, když se zaměstnáváme prací nebo zábavou, na tom, že u toho nic nepociťujeme, a dokonce, že kdyby technokratický fašismus existoval, asi nakonec nebude tak špatný."
- pokud jde o upřímnou, ale ignorantskou iluzi naivních hračičků, že poměrně jednoduché technické principy lze stejně dobře uplatnit i na člověka, podnik nebo v politice, tak souhlasím, že je to chyba. Chybou je neochota chápat, nikoli upřímnost a dobrá vůle technokrata, ani snaha řešit problémy. Daleko horší je, že tzv. humanitní vzdělanci (ve skutečnosti byrokrati a ignoranti z povolání) straší lidi technokracií jen proto, aby uhájili své společenské nebo mocenské postavení. Byrokrat nechce vědět "jak na to" - nesnaží se řešit problém, jde mu jen o prestiž a moc. Ignorance je daleko mocnější prostředek než vědění.
str. 229:
"Pouze menšina je zcela ovládána moderním modem vlastnění, kdežto jiná malá menšina je zcela ovládána modem bytí."
- tak tady konečně neabsolutizuje. Tu větu je potřeba aplikovat na celou knihu, aby získala trochu reálnější proporce.
Baudrillard, J.: De Systéme des objets, Gallimard, Paris, 1968, str. 255-283. Anglický překlad v Mark Poster (red.), Jean Baudrillard: Selected Writings, přel. J. Mourrain, Polity Press, Cambridge, 1988, str. 21-22.
Campbell, C.: The Romantic Ethic and the Spirit of Modern Consumerism. Blackwell, Oxford, 1987, str. 189-190.
Carnegie, D.: How to Win Friends and Influence People, Pocket Books, New York 1982 (první vydání: 1936), česky: Jak získávat přátele a působit na lidi, Talpress, Praha 1992
Crocker, S.: Network Working Group Request for Comment Nr. 1, UCLA, Los Angeles 1969, viz např. ftp://ftp.isi.edu/in-notes/
Gödel, K.: Collected Works, Oxford University Press, 1986-1995; Unpublished Philosophical Essays, Birkhäuser, 1995; česky: Filosofické eseje, Oikoumene, Praha 1999; Malina, J., Novotný, J. eds.: Kurt Gödel, Nadace Universitas Masarykiana, Brno 1996
Marcuse, H.: One-dimensional Man (1961). Český překlad: Jednorozměrný člověk. přel. Miroslav Rýdl, Naše vojsko, Praha, 199l, str. 34, 37.
Richta, R. a kol.: Civilizace na rozcestí, společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce, 3. rozšířené vydání, Svoboda, Praha 1969
Schweitzer, A.: Aus meinem Leben und Denken; Albert Schweitzer: Die Lehre von der Ehrfurcht vor dem Leben; česky: Z mého života a díla, Vyšehrad, Praha 1974
Schweitzer, A.: Kultur und Ethik, 280 stran, 1923. (C. H. Beck, Mnichov; Paul Haupt Bern.) Anglické vydání 1923, holandské 1931.
Schweitzer, A.: Verfall und Wiederaufbau der Kultur, 65 stran, 1923. (C. H. Beck, Mnichov; Paul Haupt, Bern.) Vyšlo též anglicky, švédsky, dánsky, holandsky.
Schweitzer, A.: Zwischen Wasser und Urwald (poprvé vyšlo ve švédském překladu v r. 1921), česky: Lidé v pralese, Orbis, Praha 1971
Wiener, N.: Cybernetics and Society. The Human Use of Human Beings, Mougton Mifflin, Boston 1949 (česky: Kybernetika a společnost, Nakladatelství ČSAV, Praha 1963)
Williams, R.: Problems in Materialism and Culture, Verso, London, 1980. In: During, S. (red.): The Cultural Studies Reader, Routledge, London, 1993, str. 335.
Wright Mills, C.: Culture and Politics: The Fourth Epoch. In: The Listener (vydala British Broadcasting Corporation), 12. březen 1959. Přetištěno v C. Wright Mills, Power, Politics and People, Ballantine Books, New York, 1963, str. 236.
Zelený, J.: Úvod do filosofie, Svoboda, Praha 1969