W༙྇I༙྇N༙྇T༙྇E༙྇R༙྇B༙྇E༙྇R༙྇G༙྇O༙྇V༙྇Y༙྇ ༙྇S༙྇L༙྇Z༙྇Y༙྇ ᵛýˢᵗᵃᵛᵃ ᵘᵐěⁿí(;´༎ຶٹ༎ຶ`)VIMPERK⛆KNIHOVNA

W͚I͚N͚T͚E͚R͚B͚E͚R͚G͚O͚V͚Y͚ ͚S͚L͚Z͚Y͚

výstava současného umění v městské knihovně Vimperk

umělci: Adrian Altman ⛆ @adrian.altman ⛆ https://sites.google.com/view/adrianaltman ⛆ Bianka Chladek ⛆ @biankachladek ⛆ https://biankachladek.com/ ⛆ Jakub Hájek & František Hanousek ⛆ @his_holiness_4com & @francy.no.check ⛆https://sites.google.com/view/hello-ambition ⛆

text: Lumír Nykl ⛆ @loom.er

Maringotku jim odtáhli, takže zamáčknou slzu a míří k jedné z bran Šumavy po proměnlivě rozchodné trati, jejíž úsečky se táhnou někde od loňska a setkávají se už v letošním jarním ovzduší na 1. máje. Semknutí zkušeností s prací na společném díle, které může stát na pevných základech, jen když je podsklepené vlastními strachy a nejistotami. Jejich křiklavě rozdílné přístupy k tvorbě vedou k jednomyslnému rozhodnutí popustit uzdu supícímu samohybnému vynálezu umělecké svobody. Jeho nákres by opsal kruh mezi beztvarou i tvárnou malbou, svéráznými kutilskými experimenty, psaním a kresbou do různě měkkých tkání. Smyslné osobní mytologie postav navlečených do vyšívaných napůl folklorních motivů i smyslů zbavené rukodělné tipy a triky poučené pytlačivým čtením historie se tak potkávají s obrazotvorností, která možná nikdy nebyla moderní, a právě proto se vrací jako přízrak. Řemesla jsou zapomenutá, technologie budou překonané, učení zůstává strojové. Jen dočasně zadrhlé jako nit ve stroji, inkoust ve strojku, drátek v bříšku prstu a pigment za nehty.

Díky patří také zaměstnancům knihovny Jaroslavě Řehořové a Adéle Juříkové

Adrian Altman, Bianka Chladek, Jakub Hájek & František Hanousek: Winterbergovy slzy

13. 4. 2024 - 29. 4. 2024

Text: Lumír Nykl

Maringotku jim odtáhli, takže zamáčknou slzu a míří k jedné z bran Šumavy po proměnlivě rozchodné trati, jejíž úsečky se táhnou někde od loňska a setkávají se už v letošním jarním ovzduší na 1. máje. Semknutí zkušeností s prací na společném díle, které může stát na pevných základech, jen když je podsklepené vlastními strachy a nejistotami. Jejich křiklavě rozdílné přístupy k tvorbě vedou k jednomyslnému rozhodnutí popustit uzdu supícímu samohybnému vynálezu umělecké svobody. Jeho nákres by opsal kruh mezi beztvarou i tvárnou malbou, svéráznými kutilskými experimenty, psaním a kresbou do různě měkkých tkání. Smyslné osobní mytologie postav navlečených do vyšívaných napůl folklorních motivů i smyslů zbavené rukodělné tipy a triky poučené pytlačivým čtením historie se tak potkávají s obrazotvorností, která možná nikdy nebyla moderní, a právě proto se vrací jako přízrak. Řemesla jsou zapomenutá, technologie budou překonané, učení zůstává strojové. Jen dočasně zadrhlé jako nit ve stroji, inkoust ve strojku, drátek v bříšku prstu a pigment za nehty.

Adrian Altman maluje věci, které vytřídí ze svého vizuálního úložiště, co procedí přes žitou zkušenost nebo po nichž pátrá při vyrovnávání se s pocity odcizení a spirituálního vytržení. Od dřívějších multimediálních výstupů zahrnujících gamifikační, kostýmní, memetické, instalační i filmařské prvky došel až k svéráznému pojetí abstraktní malby na plátně, někdy opatřené řezbářsky/truhlářsky vyvedenými rámy. Na jeho malbách do sebe morfují tvarosloví - dávná modernistická i ta soudobá pouliční. Důraz dává na významotvornost materiální stránky malby - olej a terpentýn slouží jako prostředek záznamu toku myšlenek a nedoslovné sublimace vlastních dojmů.

Na pražské AVU prošel ateliéry Michaela Rittsteina, Anny Daučíkové a Tomáše Vaňka, absolvoval v ateliéru Malba III Josefa Bolfa, Jakuba Hoška a Nik Timkové. Absolvoval stáže na FaVU v Brně u Luďka Rathouského, Royal Institute of Art ve Stockholmu a pracovní stáž u vídeňské skupiny Gelitin. Samostatně vystavoval například v City Surfer office (výstava Floor is lava), v Yoyogi Party Space v Tokiu nebo v Holešovické šachtě s Biankou Chladek (Goat track, Pig trail). V pořadu Prostřeno realizoval výstup svého projektu Come dine with Adrian Altman. Účastnil se výstavy v rámci Ceny Exit v Ústí nad Labem. Organizoval a kurátoroval nomádský výstavní a rezidenční prostor Dálava.

Bianka Chladek bere svou tvorbu jako celistvou kontemplativní práci. V poslední době používá třídění online archivů, ruční výšivku i myšlenkové introspektivní hry s řetězením příbuzných pojmů. Obraznost strojového učení doslova prošívá do pestrobarevného patchworku nebo dokonce zraňuje dužinu inkoustem. Povědomé všední věci zhmotňuje v ornament vlastního “semifolklorního” vizuálního jazyka. Lucidní pohádkové vidění se snadno překlápí v Y2K noční můru, v níž se povrchní vnímání reality lehce proděraví heslovitou poezií a zamotá do emocemi napjatých pavučin křehkých sdělení i drzých hlášek.

Bianka Chladek vystudovala v ateliéru Jiřího Černického a Michala Novotného na UMPRUM v Praze, je absolventkou ateliéru reklamní fotografie na UTB ve Zlíně. Zúčastnila se např. skupinové výstavy World Not My Oyster v ACUD Galerii v Berlině v roce 2023, spolu s Adrianem Altmanem vystavovala v roce 2022 ve FOC v Barceloně. Letos absolvovala rezidenci FKSE v Budapešti, v loňském roce MGLC Švicarija v Lublani.

Jakub Hájek & František Hanousek syntetizují samostudiem nabyté vědomosti, prodírají se networkem menšinového současného umění a usměrňují návaly tvořivé patafyzické imaginace. Vytváří svět s žánrovými pravidly na pomezí mnoha věděckofantastických punků, ať už jsou to žánrové konvence poháněné parní energetikou či setrvačnými ozubenými koly. V jejich práci lze vysledovat prvky ovlivněné “videoherním” chápáním prostoru. Nejde však o používání uživatelského rozhraní, ale hlavně o zvýznamňování předmětů a jejich scénografické uspořádání do výpravných celků i detailně komponovaných situací. Dvojice H & H dává volný průchod snění o překonaných technologiích typu potrubní pošty, s vervou se oddávají zapomenutým řemeslům jako je drátkařství a noří se i do hlubin současných internetových tipů a triků na zútulnění příbytků.

Oba vystudovali bakalářské studium oborů Nová média (Hanousek) a Multimédia (Hájek) na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Diplomovali v Ateliéru intermediální tvorby III. Tomáše Vaňka, Jiřího Kovandy a Jiřího Skály na AVU v Praze. Vystavovali na mezinárodních výstavách samostatně v C. Rockefeller Center for the Contemporary Arts v Drážďanech, Future Suburban Contemporary v Kodani. Skupinově vystavovali např. v  A.M.180 v Praze, Centru pro současné umění FUTURA v Praze, v Bistro 21 v Lipsku, prostoru Dálava v Praze, na akci Divoká Šárka (is still alive), v Terénu v Brně, v rámci projektu Proto Gallery Systems - Clueless Agency v Tokamaku GOLEM v Praze. Zúčastnili se rezidencí v Drážďanech, Antverpách a Kodani. Věnují se i autorské výstavní architektuře (Kingdom of Hex v Meetfactory, Všechno kromě lži v Galerii Klenová, There has to be smth in the room v berlínské Acud Galerii, Ryo Koike, David Pinkava - Heartbeaten v Holešovické šachtě).