Ráno sbalíš zatuchlou bandasku a vyrážíte na cestu.

Hnilobné sucho vystřídal déšť a očistil z tenisek letní prach.

O několik puchýřů později zahlédneš mezní kůl s nápisem Forest behind Prague.

Tady se usadíme!

…

Zákoutí velkoměsta, kde paďouři už zapomněli na řemeslo. Přičichli ke keši a teď mají smůlu. Nám práce překáží, přesto jsme nuceni sem tam přiložit námezdnickou ruku k dílu. Ve stínu lesa odhalíš igelit zahalující jakousi hobo oázu, možná i bleší trh neidentifikovatelných údů, paznehtů a CDs. Místo nasáknuté až na dřeň mnoha příběhy a tekutinami. Usazený sediment už dávno dehtem nešpiní. Rozdmýchán potrubním duněním nese se dálavou a slouží ostatním darmošlapům jako turistická značka. Opodál s blahodárnou nadějí souzní kytara a bardův sametový hlas. Napovídá, jak po cestách dál hledat normální svět a jak dřív bylo líp. Stromy mlčí. My se držíme za ruce v kroužku a všichni se znaj, blázněj a zpívaj.

Adrian Altman

Analog Fotos: Bianka Chládek / all images copyright