Působnost, definice, vedlejší produkt

Základní kritériím pro uplatnění povinností podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech je otázka, zda věc, se kterou osoba nakládá naplní definici odpadu (tedy zda se jí osoba zbavuje nebo má úmysl anebo povinnost se jí zbavit) či nikoliv, a případně, zda tato věc není z působnosti zákona o odpadech vyloučena. Přednáška se proto nejprve zaměří na uplatnění nejdůležitějších výjimek z působnosti zákona a o odpadech, jejich výklad a také na přístup správních orgánů k těmto výjimkám. Dále se zaměří na podrobný rozbor jednotlivých složek definice odpadu a jejich uplatnění. Od roku 2010 zákon o odpadech rovněž obsahuje dvě důležité výjimky z definice odpadu, a to jednak výjimku pro zbytky z výroby, které naplní definici vedlejšího produktu podle § 3 odst. 5 zákona o odpadech a dále výjimku pro výrobky vzniklé z odpadu vymezenou v odstavci následujícím. Tyto výjimky byly zavedeny již před osmi lety, doposud však není jejich uplatňování zcela ustálené. Přednáška se proto zaměří na bližší výklad jednotlivých podmínek těchto výjimek.

Výše uvedené bude doplněno příklady z rozhodovací praxe správních orgánů.

Pro posouzení toho, zda má osoba povinnosti ve vztahu ke vzniklému odpadu je rovněž důležité, jestli je jeho původcem. Původce odpadu je definován tak, že se jedná o osobu, při jejíž činnosti vzniká odpad. Odpad však často vzniká v rámci činnosti prováděné na cizí na zakázku věci nebo v rámci činnosti více osob nebo běžnou činností zaměstnanců v nemovitostech provozovaných jinou osobou, než je jejich zaměstnavatel. Přednáška se proto zaměří rovněž na výklad definice původce odpadů, na to, jak k této na vždy jednoznačné definici přistupují kontrolní orgány a také na představení přístupu k této otázce v novém zákoně o odpadech.