Patnáct let jsem pracovala v mezinárodní firmě, do školství jsem měla hooodně daleko. Shodou náhod jsem se však dostala k doučování angličtiny a zjistila, že mě to vlastně baví. Proto jsem si dodělala všechna potřebná vzdělání a kompletně vyměnila obor.

Děláte Vaši práci ráda? A proč?

Ano, kdyby mě nebavila, už bych asi určitě toto povolání nedělala, ale šla bych zase dál. Moc mě baví kontakt s mladší generací, baví mě sledovat jak během čtyř let lidsky rostou, jak se formují a připravují na budoucí život.

Proč jste se stala součástí týmu “ANOA - Mezinárodní spolupráce” 

Mezinárodní spolupráci jsem se na naší škole začala věnovat před čtyřmi lety. Ve svém předchozím povolání jsem byla v kontaktu se zahraničím každý den. A vím, že teoreticky vysvětlovat jaká jsou úskalí mezinárodní spolupráce ve firmách není dostačující, člověk si to musí na vlastní kůži zažít, aby pochopil.

Znát teorii problému je základem, nikoli cílem ve vzdělávání. Znalosti jsou potřeba procvičit a rozšířit praxí. Žijeme v době, kdy shánění teoretických informací trvá pár minut a dokáže to prakticky každý, ale jak tuto teoretickou znalost použijeme je na každém z nás.  Právě připravenost aplikace teorie může mít vliv na přijetí do zaměstnání.

Který pobyt v zahraničí Vás profesně nejvíce formoval?

V mládí jsem procestovala půlku světa jako turistka.  Ale největší vliv na mě měla práce pro  švýcarskou pobočku mého předchozího zaměstnavatele. Kombinace švýcarského prostředí s mojí nadřízenou, která byla původem z Hong Kongu, mě naučila nový přístup k práci.

Z čeho míváte největší radost?

Ve škole určitě, když se studentům něco povede, ať už jsou to jazykové certifikáty, nebo přijetí do Erasmus plus programů, úspěch na videokonferencích... atd. V soukromém životě je to rodina a čas ztrávený s ní.

Na čem právě pracujete?

Na další mezinárodní spolupráci a na svém profesním rozvoji.

Co Vás v životě nejvíce formuje?

Prostředí a lidé kolem mě.