Příměří mezi Chile a Argentinou

Situace po deváté misi kampaně El Tridente Antartico

Postup Argentiny k Magallanovu průlivu zastaven, Chile v ofenzivě

Situace po deváté misi kampaně El Tridente Antartico

Detenido el avance argentino hacia el Estrecho de Magallanes, Chile a la ofensiva

Situación tras la novena misión de la campaña El Tridente Antártico

Argentina se probíjí k Magallanovu průlivu, Chile ma iniciativu na Tierra del Fuego

Situace po osmé misi kampaně El Tridente Antartico

Argentina se abre paso hacia el Estrecho de Magallan, Chile tiene la iniciativa en Tierra del Fuego

Situación tras la séptima misión de la campaña El Tridente Antártico

Střet chilsko- britské koalice s Argentinou nabírá na intenzitě

Situace po sedmé misi kampaně El Tridente Antartico

Masivní střet chilsko-britské koalice a Argentiny

Situace po šesté misi kampaně El Tridente Antartico

Situace Jizni Atlantik

Zprava k 9.Srpnu 1999
Situace v jiznim Atlantiku

Reakce UK a Chile na útok Argentiny

Situace po páté misi kampaně El Tridente Antartico
Část 2. Prohlášení Britanie a Chile

Letecký útok na Royal Field

Situace po páté misi kampaně El Tridente Antartico
Část 1. Prohlášení Argentiny

Eskalace v Jižním Atlantiku

Situace po čtvrté misi kampaně El Tridente Antartico

Krize v Jižním Atlantiku

Situace po třetí misi kampaně El Tridente Antartico

Měření sil v Jižním Atlantiku

Situace po druhé misi kampaně El Tridente Antartico

Kuriózní mise Íránského letectva v Atlantiku

Opět rádi předkládáme kus letecké historie, o které málokdo ví: roku 1999 přinesl náš oblíbený časopois L+K krátkou zprávu o Íránských tankerech a jejich roli v eskalaci v jižním Atlantiku.

La curiosa misión de la Fuerza Aérea iraní en el Atlántico

Una vez más, nos complace presentar un pedazo de la historia de la aviación que pocos conocen: en 1999, nuestra revista favorita L+K publicó un breve reportaje sobre los aviones cisterna iraníes y su papel en la escalada en el Atlántico Sur.

Eskalace v Jižním Atlantiku: Incidenty Laguna Condór a Royal Field 

Napjatá situace v regionu Ohňové Země a Jižního Atlantiku se zkomplikovala ozbrojenými střety mezi letectvy Chile a Argentiny a námořním incidentem na ropném poli Royal Field.

Reubers

Escalada en el Atlántico Sur: los incidentes de Laguna Condor y Royal Field 

La tensa situación en la región de Tierra del Fuego y el Atlántico Sur se complicó con los enfrentamientos armados entre las fuerzas aéreas de Chile y Argentina por un incidente marítimo en el yacimiento petrolífero de Royal Field.

Reubers

Podle prohlášení Argentinského ministerstva obrany překročila 24. 5. 1999 ve 1422 místního času dvojice Chilských bojových letounů Chilsko Argentinskou hranici v prostoru mezi Rio Turbio a Laguna Condór kde sestřelila dva Argentinské letouny, hlídkující v Argentinském vzdušném prostoru. Akci předchazelo několik krátkých narušení vzdušného prostoru Argentiny letouny Chilského letectva v prostoru Rio Turbio.

Argentinský prezident Carlos Menem prohlásil akci za plánovanou agresi vůči Argentině uvedl do pohotovosti  ozbrojené sily Argentiny a oznámil přípravu opatření k zajištění bezpečnosti Argentinského teritoria v jižní Patagonii. Jako jedno z možných opatření uvedl prezident blokádu Megallanova průlivu na jeho atlantické straně.

V jeho prohlášení uvedl odhodlanost Argentinské diplomacie k profesionálnímu řešení konfliktu, jakoukoliv nutnou cestou. Prezident Menem pochválil vysoký stupeň profesionality Argentinského letectva při dosavadní deeskalaci a vyslovil soustrat rodinám obou padlých pilotů.

Několik hodin po incidentu vyzvala ministryně zahraničí USA M. Albrightová obě strany incidentu ke zdrženlivosti a k podniknutí všech kroků k zabránění válečného konfliktu na Jihoamerickém kontinentě.

US prezident Bill Clinton přislíbil Argentině poslílení její obranyschopnosti dodávkami zatím nespecifikovaných raketových prostředků PVO a zároveň vyslovil v telefonátu s Britským premiérem T. Blairem obavy z vtažení Velké Británie do válečného konfliktu na Americkém kontinentě a obavy z vojensko politické orientace Argentiny na Čínu v případě selhání pragmatické diplomacie. Americká diplomacie tim se jasně postavila na Argentinskou stranu. 

Kancelář US ministerstva zahraničí předvolala k rozhovoru Chilského velvyslance v New Yorku. I v Londýně byl Chilský velvyslanec předvolán do Downing Street.

Podle nóty Chilské diplomacie předané Argentině, UK i USA prostřednictvím Chilského ministerstva zahraničí se naopak Argentinské letouny nacházely ve vzdušném prostoru Chile a tim se naopak Chile stalo bětí Argentinské provokace. Chilská sttrana tvrdi, že má nezvratné důkazy o nepřátelském chování letounů FAA, proti kterým nad Chilským územím zakročili.

Ministr obrany Argentiny uvedl, že je k dispozici záznam z radarového přenosu informací průběhu incidentu, který jednoznačně potvrzuje Argentinské stanovisko. Zároveň prohlásil, že záznam v současné době nebude veřejně publikován, bude však k dispozici US diplomacii, která se očividně snaží o spravedlivé východisko z krize vyvolané nesmyslnou provokací Chile.

Ve stejnou dobu došlo v mezinárodních vodách v oblasti ropných polí Royal Field během operací Argentinského letectva a námořnictva UK  incidentu leteckých a námořních sil obou stran. Argentinské námořnictvo ztratilo za zprvu nejasných okolností jeden bojový letoun. V době incidentu se v oblasti nacházely bojové letouy Argentiny i UK. Z prohlášení obou stran vyplývá, že letouny Argentiny a UK byly v době, kdy došlo k incidentu v kontaktu, postupovaly podle ROE a měly situaci plně pod kontrolu. Ze strany obou letectev nedošlo k nepřátelskému aktu. Mluvčí Royal NAVY oznámil že jeden letoun A4E Argentinského námořnictva však provedl neočekávaný útočný manévr proti HMS Kimedaka, když se na malé výšce a vysokou rychlostí přibližoval v kolizním kurzu k plavidlu. Letoun byl v souladu s direktivou Royal NAVY o sebeobraně zničen hlavňovou výzbojí středního klibru několik set metrů od HMS Kimedaka na útočném kurzu. Tato informace byla podána admiralitě okamžitě po incidentu. Dle prohlášení Argentinské diplomacie prováděly bojové letouny Argentiny rutinní operace nad vodami výhradního ekonomického zájmu Argentiny a ani jeden z Argentinských letounů neprováděl nepřátelské akce proti Britským plavidlům. Britský ministr zahraničních věcí označil vysoce neprofesionální pčínání pilota letounu Argentinského námořnictva za příčinu tragického incidentu, kdy PVO HMS Kimedaka byla nucena jednat rychle v sebeobraně svěřeného plavidla a vyzval Argentinu k zastavení činnosti námořnictva v oblasti Royal Field.

Poněkud mírná reakce Argentiny i UK na události na Royal Field je patrně důsledkem střetu Chilského a Argentinského letectva nad lagunou Condor. Argentinská vláda se tím těší pozici oběti agrese aliance Chile a UK, kdežto Velká Británie je nucena pod tlakem okolností a svého transatlantického spojence vážně hodnotit nebo dokonce přehodnotit svou alianci s potenciálním agresorem Chile a nebezpečí vtažení do válečného konfliktu na Jihoamerickém kontinentě.  

Según un comunicado del Ministerio de Defensa argentino, el 24 de mayo de 1999 a las 1422 hora local, un par de aviones de FACH cruzaron la frontera chileno-argentina en la zona comprendida entre Río Turbio y Laguna Cóndor, donde derribaron dos aeronaves argentinas que patrullaban el espacio aéreo argentino. La acción fue precedida por varias breves violaciones del espacio aéreo argentino por parte de aeronaves de la Fuerza Aérea de Chile en la zona de Río Turbio.

El Presidente Carlos Menem, al declarar que se trataba de una agresión planificada contra Argentina, puso en alerta a las fuerzas armadas argentinas y anunció la preparación de medidas para garantizar la seguridad del territorio argentino en el sur de la Patagonia. Como una de las posibles medidas, el Presidente mencionó el bloqueo del estrecho de Megallan en su vertiente atlántica.

En su declaración, manifestó el compromiso de la diplomacia argentina con una resolución profesional del conflicto, por cualquier medio necesario. El Presidente Menem elogió el alto grado de profesionalidad de la Fuerza Aérea Argentina en la desescalada hasta el momento y expresó sus condolencias a las familias de los dos pilotos caídos.

Pocas horas después del incidente, la Secretaria de Estado norteamericana, M. Albright, hizo un llamamiento a las dos partes implicadas para que actuaran con moderación y tomaran todas las medidas necesarias para evitar una guerra en el continente sudamericano.

El Presidente de los E.U., Bill Clinton, ha prometido reforzar las defensas de Argentina suministrándole equipos de misiles de defensa antiaérea aún no especificados. Al mismo tiempo, el presidente Clinton, en una conversación telefónica con el primer ministro británico, T. Blair, expresó su preocupación por arrastrar a Gran Bretaña a un conflicto bélico en el continente americano y su temor a la orientación político-militar de Argentina hacia China en caso de fracaso de la diplomacia pragmática. La diplomacia estadounidense tim puso claramente del lado de Argentina.

El Departamento de Estado de E.U. citó al embajador chileno en Nueva York para una entrevista. También en Londres, el embajador chileno fue citado en Downing Street.

Según una nota de la diplomacia chilena transmitida a Argentina, Reino Unido y E.U. a través del Ministerio de Asuntos Exteriores chileno, aviones argentinos se encontraban en espacio aéreo chileno y esto, a su vez, convirtió a Chile en blanco de la provocación Argentina.

El Ministro de Defensa argentino declaró que existe una transmisión radar de información del incidente que confirma claramente la posición argentina. También declaró que las imágenes no se harían públicas por el momento, pero que estarían a disposición de la diplomacia estadounidense, que busca claramente una solución justa a la crisis provocada por la insensata provocación de Chile.

Al mismo tiempo, se produjo un incidente en el que participaron las fuerzas aéreas y navales de ambos bandos en aguas internacionales, en la zona de los yacimientos petrolíferos de Royal Field, durante las operaciones de la Fuerza Aérea Argentina y la Armada del Reino Unido. La Armada argentina perdió un avión de combate en circunstancias inicialmente poco claras. Tanto aviones de combate argentinos como británicos se encontraban en la zona en el momento del incidente. Las declaraciones de ambas partes indican que las aeronaves argentinas y británicas estaban en contacto en el momento del incidente, estaban procediendo de acuerdo con las ROE y tenían pleno control de la situación. No se produjo ningún acto hostil por parte de ninguna de las aeronaves. Un portavoz de la Royal Navy informó de que un avión A4E de la Armada argentina realizó una maniobra de ataque inesperada contra el HMS Kimedaka cuando se encontraba en una aproximación a baja altitud y alta velocidad en rumbo de colisión con el buque.

De acuerdo con la directiva de autodefensa de la Royal Navy, el avión fue destruido por el armamento de cañón de clipper medio a varios cientos de metros del HMS Kilmedaka en rumbo de ataque. Esta información fue comunicada al Almirantazgo inmediatamente después del incidente. Según una declaración de la diplomacia argentina, los aviones de guerra argentinos estaban realizando operaciones rutinarias sobre aguas de interés económico exclusivo de Argentina y ninguno de los aviones argentinos estaba llevando a cabo acciones hostiles contra buques británicos. El Ministro de Asuntos Exteriores británico ha identificado las acciones altamente poco profesionales del piloto de un avión de la Armada argentina como la causa del trágico incidente en el que el PVO del HMS Kimedaka se vio obligado a actuar rápidamente en defensa propia de un buque que le había sido confiado y ha pedido a Argentina que detenga la actividad naval en la zona del Royal Field.

La reacción un tanto suave de Argentina y el Reino Unido ante los sucesos de Royal Field es probablemente consecuencia del enfrentamiento entre las fuerzas aéreas Chilenas y Argentinas sobre la Laguna Cóndor. El gobierno argentino disfruta así de la posición de víctima de la agresión de la alianza chileno-británica, mientras que el Reino Unido se ve obligado por la presión de las circunstancias y de su aliado transatlántico a evaluar seriamente o incluso reconsiderar su alianza con el potencial agresor Chile y el peligro de verse arrastrado a una guerra en el continente sudamericano.

Společné manévry Chile a Velké Británie

Roku 2007 přinesl náš oblíbený časopois L+K krátkou zprávu o Chilsko Britském námořním cvičení. Článek o dnes již historických událostech s radostí předkládáme.

Mingrelská krize - Mingrelian Crisis

Zprávy agentury Reubers prostřednictvím zpravodaje Pavla Rudenka.
As seen by Reubers by correspondent Pavlo Rudenko.                4.2.2021 

Situační zprava informační služby IUA  z 3. 2. 2021 severní Mingrelie

ZPRAVA UIA pro jednotky IPFM v Severni Mingrelii HQ Tbilisi         UIA

Situation report from the IUA Information Service dated 3.2.2021 North Mingrelia.

UIA REPORT for IPFM units in North Mingrelia HQ Tbilisi         UIA

Data od 3.2.21 1400 do 3.2.21.1750

OPERACE IPFM: Prosazováná rez. 4712

OPERACE MAF:  Obrana ízemi protio agresi SSF, zastavení postupu nepíitele na ose Chasavali - Oni - Ambrolauri Infiltrace SOF na území SSF

Časová osa:
1445 MADZ E SSF GF útočí z Oni směrem na Ambrolauri
1447 MADT E SSF GF GF útočí z Chasavali na Oni
1451 MADZ E MAF zahajuje činnost proti SSF GF utočicím na Ambrolaurti a poskytuje CAS Mingrelským silám odriznutým v Oni
1457 MADZ W Narušení MADZ Mig25 SSF na velké výšce ze severozapadu
1457 MADZ E Narušení MADZ Mig25 SSF na velké výšce z východu
1502 MADZ W 1. Mig29 SSF narusil MADZ v severni casti - Gudauta
1505 MADZ W 2. Mig29 SSF narusil MADZ v severni casti - Gudauta
1509 MEZINÁRODNí PROSTOR Sestřel 2x Su27 sil SSF letectvem IPFM (Roman 2), chybná deklarace - risk assesment v mezinárodnich vodách. Incident vyšetřit.
1514 MADZ W sestřel 3 IPFM letounů (3x FA18 Devil) v MADZ Migem 29 SSF.
1515 MADZ E BLUE sestřel hlášeného MEDEVAC letounu letectvem IPFM, chybná identifikace VIPER 21. Incident vyšetřit.
1517 MADZ E 1. RED 2x Su27 vstup do MADZ E
1517 MADZ E 2. RED 2x Su27 vstup do MADZ E
1520 MADZ E MAF operace Orfanik zahájena
1524 MADZ E 3. RED 2x Su27 vstup do MADZ E
1524 MADZ W 3. opětovny vstup letounu SSF Mig29 do severni casti MADZ, letoun sestřelen v zoně (FA18 SQUID)
1527 MADZ E 4. RED 2x Su27 vícenasobné vstupy do MADZ E do casu 1540
1527 MADZ W  4. vstup letounů SSF Mig29 do severni části MADZ, letoun sestřelen v zoně (FA18 SNAKE)
1530 MADZ W  Úder pozemnich sil SSF proti Mingrelii v LWA W a E
1530 MADZ W  kontinuální akce stihaciu SSF uvnitř MADZ
1535 MADZ W  Masivni aeromobilní operace SSF v centrální Mingrelii
1540 1517 MADZ E Útok stihačů SSF na A10 MAF provadějící CAS v Oni, během 10 minut akce ztráta 2xA10 MA. Několik Su27 SSF zničeno.
1540 CAS nad Oni ukončen, útok na Amnrolauri odražen, nepřítel posílil pozice v Oni, v severni casti Oni izlovány sily Mingrelijske armády.
1540 letectvo MAF začíná působit proti invazním silam SSF v LWA W
1600 MADZ E - LWA E SSF vstupuje čerstvymi obrněnými jenotkami na území Mingrelie tunely v LWA E
1616 MADZ E MAF operace Orfanik zrušena - ztrta 3x AH64 na územi SSF.
1630 MADZ E MAF operace Orfanik: nákladni vrtulniky operujici v rozporu s mezinarodnimi pravidly pod oznacenim UNO sestřeleny PVO vysadkovych sil SSF na územi Mingrelie.

1740 STATUS QUO Operaci 3.2.2021
Eskalaci v čase od 1400 do 1530 připravila SSF podmínky pro rozsáhlý útok letectvem, obrněnými, mechanizovanými a aeromobilními silami proti Mingrelii.

Útočná operace SSF byla zahájena přiblžně v 1530 - 1540 leteckym pozemnim a aeromobilnim útokem v severni části MADZ v obou LAW zónach.
Od 1530 sily IPFM a MAF prestaly de facto prosazovat rezoluci 4712 a začaly bránit agresi SSF v MADZ i když postupy sil IPFM zůstaly v ramci ROE danými rezolucí 4712. Chyby letectva IPFM během prosazovani rezoluce 4712 pomohly SSF propagandisticky ospravedlnit agresi. Tyto chyby je nutno vyšetřit.

Pravděpodobne bezprostřední cíle SSF od 3.2.21 1530:

Vychod:
Obsadit celou Zborovskou autonomní oblast po Tschkinvali a oslabit pozice obranců Tschkinvali. Cile dosazeno.
Posilit pozice v Chasavali a z Chasavali posilit pozice v Oni mimo LWA E. Cile dosazeno.
Vyuzit sil v Oni k rychlemu prulomu na zapad a obsadit Ambroaluri. Nedosazeno. Utok na Ambrolauri byl odrazen

Střed:
Aeromobilním výsadkem mobilnich SHORADzamezit volnému působení letectva Mingrelia a IPFM proti pozemnim cilum. Cíle dosaženo.
Odriznout Miongrelske sily branici Oni a Ambrolauri aeromobilnimi jednotkami. Cile dosaženo částečně. Ambrolauri je ve spojeni s jižním týlem přes silnici Motorehead.
Rozdělit operační oblast na dvě části v prostoru Zugdidi, kntrolovat přehradu Zugdidi a odriznout Mingrelskou základnu Suchumi. Cile dosazeno castecne. Sily SSF neohrouji prozatim primo Zugdidi. Situace na přehrade nejasna.
Západ:
Postoupit Mechanizovanymi a obrněnámi jednotkami ze  Sochi přes Gudautu směrem na Suchumi. Posílit pozici na letišti Gudauta. Cile dosaženo. Na letiste Gudauta se dostaly dva odpalovače SA-11 BUk.

Prolomit Mingrelskou obranu Suchumi a zahajit utok na zakladnu Suchumi. Nedosaženo. Útok byl odražen letectvem MAF a IPFM a Mingrelskou armádou.

Pravdepodobne strategické cile SSF
Obsazeni disputovanych teritorii. Rozdělení území v jeho střední části. Masivním útokem obsadit hlavní město a změnit režim.

Data entry from 3.2.21 1400 to 3.2.21.1750

IPFM OPERATIONS: Promoted res. 4712

OPERATIONS MAF: Defense against SSF aggression, stopping enemy advance on Chasavali - Oni - Ambrolauri axis, Infiltration of SOF into SSF territory

Timeline:
1445 MADZ E SSF GF attack from Oni towards Ambrolauri
1447 MADT E SSF GF GF attacking from Chasavali towards Oni
1451 MADZ E MAF launches action against SSF GF attacking Ambrolauri and provides CAS to Mingrelian forces cut off at Oni
1457 MADZ W Disruption of MADZ Mig25 SSF at high altitude from the NW
1457 MADZ E High altitude MADZ Mig25 SSF interference from the east
1502 MADZ W 1st Mig29 SSF disrupted MADZ in northern part - Gudauta
1505 MADZ W 2. Mig29 SSF disrupted MADZ in northern part - Gudauta
1509 INTERNATIONAL SPACE Shoot down 2x Su27 by SSF air force IPFM (Roman 2), misdeclaration - risk assesment in international waters. Incident to be investigated.
1514 MADZ W shoot down of 3 IPFM aircraft (3x FA18 Devil) in MADZ by Mig 29 SSF.
1515 MADZ E BLUE downing of a reported MEDEVAC aircraft by an IPFM, misidentification of VIPER 21.
1517 MADZ E 1st RED 2x Su27 entering MADZ E
1517 MADZ E 2. RED 2x Su27 entering MADZ E
1520 MADZ E MAF Operation Orfanik initiated
1524 MADZ E 3. RED 2x Su27 entering MADZ E
1524 MADZ W 3rd SSF Mig29 re-entry into northern part of MADZ, aircraft shot down in zone (FA18 SQUID)
1527 MADZ E 4. RED 2x Su27 multiple entries into MADZ E by time 1540
1527 MADZ W 4th entry of SSF Mig29 aircraft into northern part of MADZ, aircraft shot down in zone (FA18 SNAKE)
1530 MADZ W SSF ground strike against Mingrelia in LWA W and E
1530 MADZ W Continuous SSF interception action inside MADZ
1535 MADZ W Massive SSF aeromobile operation in central Mingrelia
1540 1517 MADZ E SSF attack on A10 MAF conducting CAS in Oni, loss of 2xA10 MA during 10 minutes of action. Several Su27 SSF destroyed.
1540 CAS over Oni terminated, attack on Amnrolauri repulsed, enemy reinforced positions in Oni, Mingrelian Army forces landed in northern part of Oni.
1540 MAF air force begins to operate against SSF invasion force in LWA W
1600 MADZ E - LWA E SSF enters Mingrelian territory with fresh armoured vehicles through tunnels in LWA E
1616 MADZ E MAF Operation Orfanik cancelled - loss of 3x AH64s in SSF territory.
1630 MADZ E MAF Operation Orfanik: cargo helicopters operating in violation of international rules under UNO designation shot down by SSF airborne forces on Mingrelia territory.

1740 STATUS QUO Operation 3.2.2021Escalating between 1400 and 1530, the SSF prepared conditions for a large-scale attack by air, armored, mechanized, and aeromobile forces against Mingrelia.

The SSF offensive operation was launched at approximately 1530 to 1540 with an air ground and aeromobile attack in the northern part of the MADZ in both LAW zones.From 1530, IPFM and MAF forces ceased de facto enforcement of Resolution 4712 and began to resist SSF aggression in the MADZ, although IPFM force procedures remained within the ROE given by Resolution 4712. The mistakes of the IPFM Air Force during the enforcement of Resolution 4712 helped the SSF propagandistically justify aggression. These errors need to be investigated.

Likely immediate SSF targets from 3.2.21 1530:

East:
Occupy the entire Zborov Autonomous Region after Tschkinvali and weaken the positions of the Tschkinvali defenders. Objective achieved.Strengthen positions in Khasavali and from Khasavali strengthen positions in Oni outside LWA E. Objective accomplished.Use forces in Oni to rapidly move west and capture Ambroaluri. Not achieved. The attack on Ambrolauri was repulsed.

Center:
Airborne mobile SHORADs to prevent Mingrelia and IPFM air forces from operating freely against ground targets. Objectives achieved.Cut off Miongrelian forces defending Oni and Ambrolauri with aeromobile units. Objective partially achieved. Ambrolauri is in conjunction with the southern rear via the Motorehead road.Split the operational area into two parts in the Zugdidi area, kntrolovat Zugdidi dam and cut off the Mingrelian base Suchumi. Objective achieved partially. SSF forces are not threatening Zugdidi directly for the time being. The situation at the dam is unclear.
West:
Advance mechanized and armored units from Sochi through Gudauta towards Sukhumi. Reinforce the position at Gudauta airfield. Objective achieved. Two SA-11 BUk launchers have reached Gudauta airfield.

Break the Mingrelian defenses of Sukhumi and launch an attack on the Sukhumi base. Not achieved. The attack was repulsed by MAF and IPFM and the Mingrelian Army.

Probable SSFO strategic objective
To occupy the disputed territories. The division of the territory in its central part. Massive attack to capture the capital and change the regime.

Mírové snahy OSN v severní Mingelii se nezadržitelně hroutí.

Ozbrojený střet v regionu eskaluje a vtahuje NATO prostřednictvím IPFM do eskalační spirály. Reubers

UN peace efforts in northern Mingelia are collapsing .

Armed conflict in the region escalates and draws NATO through IPFM into an escalating spiral. Reubers

Nekonečná jednání a rezoluce Rady bezpečnosti, menící týdně znění nedokázaly deeskalovat nebezpečnou situaci v severní Mingrelii. Zatímco se západní demokracie snažily demonstrací síly deeskalovat situaci, využila Severoslavjanská Federace omezení aktivity Mingrelskych obranných sil k posílení svých pozic a 3. 2. 2021 k zahájení ofenzivy úderem kombinovaných sil v severní Mingrelii.

Tento analytiky očekávaný krok byl jistě urychlen četnými politickými a vojenskými chybami sil západních demokracií a OSN ustanovenou IPFM. Příčinu konfliktu jistě třeba hledat jinde, avšak tato pochybení pomohla retorice SSF prezentovat světu a vlastní vřejnosti casus belli. Řada intenzivních provokací SSF v době platnosti obou rezolucí OSN vedla k ne vždy správné reakci nehomogenních bezpečnostních sil IPFM. IPFM usela v mnoha případech zasahovat proti silam SSF, porušujícím stanovy rezolucí. Podle prohlášení ministerstva zahraničí SSF však letectvo IPFM zasahovalo proti humanitárním letům SSF, povoleným mandátem OSN a proti letounům SSF, hlídkujícím v mezinárodním vzdušném prostoru. Mluvčí MZ SSF konkrétně obvinil letectvo IPFM ze zničení dvou vrtulníků SSF provádějících povolenou humanitarní činnost v bezletové zóně vyhlášené OSN a z nevyprovokovaného útoku a zničení dvou vojenských letounů SSF hlídkujících v mezinárodních vodách Světlemodrého Moře. Mluvčí IPFM oznámil zničení dvou stíhacích Su-27 letectva SSF v mezinárodním vzdušném prostoru 50 km jihozápadně od Batumi. Podle prohlášení mluvčího, se letouny agresivním způspobem přibližovaly k letounu včasné výstrahy letectva IPFM a to v době, kdy SSF prokazatelně zahájila rozsáhlou bojovou činnost všemi prostředky na území Mingrelie. Letouny byly proto podle platných ROE (pravidel pro vstup do boje, pozn redakce) vyhodnoceny jako útočníci a zničeny stíhací obranou IPFM. K údajnému zničení humanitárních vrtulníků v bezpečnostní zóně se pro v současné době nejasnou situaci na bojišti nevyjádřil. Nehodu jednoho vrtulníku ve východním humanitárním sektoru však potvrdil. Zplnomocněnec Mingrelie při OSN Meterescu Blescu oficiálně požádal síly IPFM o zdrženlivost a vysokou profesionalitu při provádění tak náročných úkolů, jaké jim OSN svěřuje. Zdůraznil, že úkolem IPFM je deeskalovat. Jeho vystopení bylo medii komentováno jako poslední chabý pokus Mingrelijske zahraniční politiky o politické řešení již bezvýchodné situace. A to hlavně v kontextu obvinění ze strany SSF o zneužití výsostných znaků OSN Mingrelijským letectvem operující nad územím SSF.

Situace na bojišti je zatím vlice nejasná. Zdá se, že hlavní síly SSF postupují ze zapadu podel pobřeží Světlemodrého moře smerem na Suchumi. V první fázi bojů ztratilo letectvo IPFM nekolik stíhacích letounů, bránících bezletové zóny.

Endless negotiations and Security Council resolutions, changing the wording weekly, failed to de-escalate the dangerous situation in northern Mingrelia. While Western democracies struggled to de-escalate the situation by the demonstration of force, the North Slavic Federation has taken advantage of the limited activity of the Mingrelian Defense Forces to reinforce its positions and launch an offensive on 3 February 2021 in northern Mingrelia.
This move, expected by analysts, was certainly precipitated by numerous political and military missteps by the forces of the Western democracies and the UN-appointed IPFM. The cause of the conflict must surely be sought elsewhere, but these missteps helped the SSF rhetoric to present a casus belli to the world and its own public. A series of intense provocations by the SSF during the period of the two UN resolutions led to a not always correct response by the inhomogeneous security forces of the IPFM. In many cases, the IPFM had to intervene against SSF forces violating the statutes of the resolutions. According to a statement by the MoFA spokesperson of the SSF, however, the IPFM air force has intervened against SSF humanitarian flights authorized by the UN mandate and against SSF aircraft patrolling international airspace. Specifically, the SSF MoFA spokesperson accused the IPFM air force of destroying two SSF helicopters conducting authorised humanitarian activities in the no-fly zone zone declared by the UN and of unprovoked attack and destruction of two SSF military aircraft patrolling in international waters of the Light Blue Sea. An IPFM spokesman reported the destruction of two SSF Su-27 fighter jets in international airspace 50 km southwest of Batumi. According to the spokesman's statement, the aircraft were aggressively approaching an IPFM early warning aircraft at a time when the SSF had launched extensive combat activity by all means on Mingrelia territory. The aircraft were therefore, in accordance with the applicable ROE (Rules of Engagement, editor's note) were assessed as attackers and destroyed by IPFM fighter defences. The alleged destruction of the humanitarian helicopters in the security zone he did not comment due to unclear situation on the battlefield. However, he confirmed the crash of one helicopter in the eastern humanitarian sector. Mingrelia's Plenipotentiary to the UN, Meterescu Blescu, has officially asked IPFM forces to exercise restraint and high professionalism in carrying out such demanding tasks as those entrusted to them by the UN. He stressed that the IPFM's task is to de-escalate. His statement was commented on by the media as the latest feeble attempt by Mingrelian foreign policy to politically resolve an already deadlocked situation. This is especially in the context of the accusations by the SSF of abuse of UN insignia by the Mingrelian air force operating within SSF territory.
The situation on the battlefield is still very unclear. The main SSF forces appear to be advancing from the west along the coast of the Bright Blue Sea towards Sukhumi. In the first phase of the fighting, the IPFM lost several fighter aircraft defending the no-fly zones.

Agrese NATO proti SSF

Zpráva tiskové agentury Severoslavjanskaja Pravdivaja Izvestija k udalostem v Severni MIngrelii 3.2.2021

Агрессия НАТО против ССФ

Репортаж информационного агентства "Северославянская Правдивая Известия" о событиях в Северной-Мингрелии 3.2.2021

Broskwa 4.2.2021

Vojenská mašinerie západu vedená Severoslavjanskofobním NATO zahájila společně s Mingronacisty agresi proti Severoslavjanskému národu a to nejen proti diskriminovanému Severoslavjanskému obyvatelstvu v oblastech Zakavkazské Rusi a Zborovské Svobodné Republiky, ale i přímým útokem na území Severoslavjanské Federace. Tomuto hanebnému útoku předcházela řada provokací a boj o zvýšení vlivu NATO prostřednictvím absurdních rezolucí OSN zkorumpovanou západními nenavistnými ideologiemi a Seroslavjanskofobní hysterií .

Vyvrcholením eskalace západu vedené proti osvobozeneckému boji našich severoslavjanských bratří v Zakavkazské Rusi a Zborovské Svobodné Republice bylo 3.2.2021 zneužití mandátu OSN v takzvané Mingrelské obranné zóně letectvem NATO. Letevo NATO zneužilo bezletov zóny vyhlašené OSN k útokům vlastního letectva proti civilním cílům v oblastech severní Mingrelie s převládající Severoslavjanskou populací a k vrtulníkovým útokům na území SSF. Zcela v rozporu s platnými mezinárodními konvencemi použilo NATO k těmto útokům vrtulníky s výsostnými zanky OSN. Od 1400 hodin místního času bránilo letectvo NATO silou vstupu humanitárnich dopravních prostředků SSF jednajících nejen morálně, ale i právně zcela v souladu se všemi platnými rezolucemi vynucenými západem a vydanými OSN. Ve jednom z humanitárních koridorů, byly letectvem NATO sestřeleny dva záchranná vrtulníky na předm ohlášeném humanitárním transportním letu. Na palubách obou vrtulníků zahynulo 28 dětí evakuovaných z dětské nemocnice v Tschkinvali zničené Mingronacistickým dělostřelectvem. Od 1500 hodin se staly cílem letectva NATO letouny SSF hlídkující nad mezinárodními vodami Světlemodrého Moře. Dva hlídkující letouny SSF byly bez varovani sestřeleny nad mořem 50 km zapadně od Batumi. 

Proti agresi Mingronacistů podorovaných západem zareagovaly ozbrojené síly SSF v souladu s mezinárodním právem a podle platných zákonů Severoslavjanské Federace. Nacistický utok na územi SSF byl rychle odražen a na podporu civilního obyvatelstva v Zakavkazské Rusi, Zborovské Svobodné Republice a v severné Mingrelii zahájily síly SSF omezenou speciální operaci s cílem denacifikace Mingrleie a zajištění práv sebeurčen diskriminované Severoslavjanské populaci.

Zprava byla vydána na počet soudruha Lubomíra Štrougala.

Бросква 4.2.2021

Военная масинерия Запада, возглавляемая северославянофобским НАТО, вместе с мингронацистами начала агрессию против северославянского народа и не только против дискриминируемого северославянского населения в регионах Закавказской России и Свободной Республики Зборов, но и путем первичного нападения на территорию Северославянской федерации. Этому позорному нападению предшествовала серия провокаций и борьба за усиление влияния НАТО с помощью абсурдных резолюций ООН развращенные западными идеологиями ненависти и истерией серославян. Кульминация эскалации Запада против освободительной борьбы наших северославянских братьев в Закавказской России и Свободной Республике Зборов стало нарушение мандата ООН в так называемой Мингрельской зоне обороны 3 февраля 2021 года. военно-воздушными силами НАТО. Воздушные силы НАТО использовали объявленные ООН бесполетные зоны для нанесения ударов своими ВВС по гражданским объектам в преимущественно мингрельских районах на севере страны. Население Северной Мингрелии и вертолетные атаки на территорию ССФ. В полном нарушении применимых международных конвенций НАТО использовало вертолеты для этих атак с выданными ООН занками. С 14:00 по местному времени авиация НАТО силой препятствовала въезду гуманитарных транспортных средств ССФ. не только морально, но и юридически, в полном соответствии со всеми действующими резолюциями, навязанными Западом и принятыми ООН. В одном из гуманитарных коридоров военно-воздушные силы НАТО два спасательных вертолета были сбиты НАТО во время заранее объявленного гуманитарного транспортного рейса. На борту обоих вертолетов 28 детей, эвакуированных из детской больницы в Цчкинвали, уничтоженный мингронацистской артиллерией. Начиная с 15:00, воздушные силы НАТО нацелились на самолеты SSF, патрулирующие над международными водами Синего моря. Два патрульных самолета SSF были сбиты без предупреждения над морем в 50 км к западу от Батуми. На агрессию мингронацистов, которой противостоял Запад, ССФ отреагировал в соответствии с международным правом и действующими законами Северославянской Федерации. Нападение нацистов на территорию ССС было быстро отбито, а гражданское население Закавказской России, Свободной Республики Зборов и северной Мингрелии получило поддержку. Силы SSF начали ограниченную специальную операцию по денацификации Мингрелии и обеспечению прав на самоопределение для дискриминируемого северославянского населения.

Mingrelská krize - Mingrelian Crisis

Zprávy agentury Reubers prostřednictvím zpravodaje Pavla Rudenka.
As seen by Reubers correspondent Pavlo Rudenko.

Mingrelská krize - Mingrelian Crisis

Zpráva agentury Wind Inc.
Reported by Wind Inc. - Wind Inc - we report, were others quit.

Rezoluce 4711 nahrazena rezolucí 4712

Resolution 4711 replaced by resolution 4712

UN Rezoluce 4711, která měla deeskalovat Mingrelskou krizi nepřinesla očekávané výledky.

Reubers 21. ledna 2021

UN Resolution 4711, which was supposed to de-escalate the Mingrelian crisis, did not bring the expected results.

Reubers 21. january 2021

Stažení těžké tecniky ze Zakavkazské Rusi a Zborovské Autonomné oblasti neproběhlo v plném rozsahu. Přičemž ani Severoslavjanská ani Mingrelská strana neprojevila ochotu síly stáhnout, vzájemně se obviňujíce s porušování   stanov rezoluce. SSF stáhla sice těžkou techniku ze zón dotyku, ale žádá z jenotek neopustuila ani částečně oblasti definované rezolucí. Naopak SSF obsadila těžkou technikou klíčové body v regionech mimo zóny dotyku do přednich linií přesunula lehké mechanzované síly, které pokračují v boji a na několika místech dosáhly územního zisku. Ve dvou sledovaných případech postoupila SSF tězkými jednotkami do pozic zakázaných rezolucí a v jednom případě bylo proti těmto silám zakročeno prostřednictvím IPFM silou. Ministr zahraničí SSF oznámil, že oba incidenty byly vyvolány navigační chybou velícího důstojníka a označil reakci IPFM jako nepřiměřenou, neprofesionální a severoslovanskofobní. Ani Mingrelské síly neprojevily ochotu stáhnout se z oblasti sporu. Podle prohlášení Mingrelského ministra obrany byly v důsledku agresivního jednání SSF v regionech ponechány dělostřelecké sytémy jako druhá linie obrany. SSF v několika případech vstoupila letouny do bezletových zón a to jak letouny s pevným křídlem, tak s ozbrojenými vrtulníky. Během prosazování bezletových zón silami PFM došlo na stranách SSF a IPFM ke ztrátám letounů. SSF provedla bojové lety nad územím Mingrelie mimo zóny sledované rezolucí, během kterých byly napadeny hlídkující letouny IPFM. Jeden z letounu byl zničen.

25.1.21 bylo na důležité křižovatce severně od Gudauty zničeno minou hlídkující vozidlo OSN. Dva členové posádky zahynuli, tři další byli těžce zraněni. V důsledku tohoto incidentu zakázala OSN svým silám v regionu hlídkovat pozemními jednotkami západně od Gudauty. Tento zákaz, značně omezuje informovanost bezpečnostních sil o dění v této oblasti.

Rada Bezpečnosti vydala 28.1.21 rezoluci 4712, která má vstoupit v platnost 3.2.21, nahrazuje předešlou rezoluci 4711 a neobvyklým způsobem přitvrzuje opatření namířena proti expanzi SSF v regionu. Další neobvyklou skutečností je, že rezoluce opět nebyla zástupcem SSF vetována. Přední analytici soudí, že připravenost sil SSF v regionu vést intenzivní bojové akce je nízká a SSF se akceptováním rezolucí snažískat čas pro změnu poměru sil ve svůj prospěch. I po vyhlašení rezoluce 4712 však ozbrojené střety podél čar dotyku znepřátelených stran pokračují.

The withdrawal of heavy equipment from Transcaucasian Rus and the Zborov Autonomous Region did not take place in full. Neither the Severo-Slavic nor the Mingrelian side showed willingness to withdraw forces, accusing each other of violating the statutes of the resolution. While the SSF withdrew heavy equipment from the zones of contact, none of this equipment left even partially the areas defined by the resolution. On the contrary, the SSF has captured key points in regions outside the zones of contact with heavy equipment and moved light mechanised forces to the front lines, continuing to fight and even reaching territorial gains in several places. In two cases observed, the SSF advanced with heavy forces into positions prohibited by the resolutions, and in one case these forces were engaged by IPFM force. The SSF Foreign Minister reported that both incidents were triggered by a navigational error of thetroop commander and described the IPFM response as disproportionate, unprofessional and North Slavophobic. The Mingrelian forces have also shown no willingness to withdraw from the area of the dispute. According to a statement by the Mingrelian Defence Minister, artillery systems were left as a second line of defence in the regions as a result of the SSF's aggressive actions. On several occasions, the SSF entered no-fly zones with both fixed-wing aircraft and armed helicopters. During the enforcement of no-fly zones by IPFM forces, several aircraft has been destroyed on the SSF and IPFM sides. The SSF conducted combat flights over Mingrelian territory outside the zones monitored by the resolution, during which IPFM patrol aircraft were attacked. One of the aircraft was destroyed.

On 25.1.21, a UN patrol vehicle was destroyed by a mine at an important junction north of Gudauta. Two crew members were killed and three others were seriously injured. As a result of this incident, the UN prohibited its forces in the region from patrolling with ground troops west of Gudauta. This ban, severely limits the security forces situatonal awareness in the area.

On 28.1.21, the Security Council issued Resolution 4712, which is due to enter into force on 3.2.21, replacing the previous Resolution 4711 and, in an unusual move, tightening measures against SSF expansion in the region. Another unusual fact is that the resolution was again not vetoed by the SSF. Leading analysts judge that the readiness of SSF forces in the region to conduct intensive combat operations is low and the SSF, by accepting the resolutions, is trying to buy time to change the balance of forces in its favour. However, even after the promulgation of Resolution 4712, armed clashes along the lines of contact between the opposing sides continue.

Plné znění nařízení UNSCOM Rezoluce 4712 o deeskalačních opatřeních v Mingrelské krizi.

Na obranu severní části vzdušného prostoru Republiky Mingrelia rozšiřuje OSN mandát IPFM k mirotvorné činnosti na části území Republiky Mingrelia rezolucí 4712. Rezoluce 4712 definuje:

1 - Mingrelia Air Defence Zone MADZ
2 - prostory omezeného použití pozemní bojové techniky v novém rozsahu pod označením Limited Weaponry Area LWA-E resp. LWA-W

1 - Mingrelia Air Defence Zone MADZ
Vzdušný prostor podél severní hranice Republiky Mingrelia dle přiložené mapy.

Parametry omezení leteckého provozu ve stanovené MADZ:
- Veškerá SSF letadla s pevnou a rotační nosnou plochou.
- povolené jsou pouze předem ohlášené a  schválené humanitární a MEDEVAC lety po trati definované rezolucí.

2 - Prostory omezeného použití pozemní bojové techniky - LWA
Prostorová definice na uzemích Zakavkazské Rusi a Zborovské Autonomní oblasti dle přiložené mapy.

Parametry omezeného použití pozemní bojové techniky ve stanovených LWA:

Definice:
Těžká technika - veškerá pozemní bojová technika s lafetovanou raketovou
výzbrojí a hlavňovou výzbrojí nad ráži 15 mm včetně.

Lehká technika - veškerá ostatní technika.

Nařízení:
Těžká technika
Odsun techniky mimo zóny LWA do 48 hodin po vyhlášení platnosti rezoluce.
Zákaz manévrování techniky směrem k čarám dotyku.
Zákaz přísunu nové techniky.

Lehká technika:
Zákaz přísunu nové techniky.
Zákaz manévrování techniky směrem k čarám dotyku.

Nepovolené manévrování:
- Všechna vojenská vozidla, prokazatelně směřující k čáře dotyku znepřátelených sil.

Výjimky z omezení:
MEDEVAC a humanitární vozidla. (hasičská vozidla, vojenská vozidla označena červeným křížem, civilní autobusy).

UNSCOM Resolution 4712 on de-escalation measures in the Mingrelian crisis.

To defend the northern part of the Republic of Mingrelia's airspace, the UN extends the IPFM mandate for peacekeeping activities in part of the Republic of Mingrelia's territory through Resolution 4712. Resolution 4712 defines:

1 - Mingrelia Air Defence Zone MADZ
2 - areas of limited use of ground combat equipment in a new scope under the designation Limited Weaponry Area LWA-E and LWA-W respectively.

1 - Mingrelia Air Defence Zone MADZ
Airspace along the northern border of the Republic of Mingrelia as per the attached map.

Parameters of air traffic restrictions in the designated MADZ:
- All SSF fixed and rotary wing aircraft.
- Only pre-announced and approved humanitarian and MEDEVAC flights along the route defined by the resolution are permitted.

2 - Areas of Restricted Use of Ground Warfare - LWA
Prospatial definition on the territories of Transcaucasian Russia and the Zborov Autonomous Oblast according to the attached map.

Parameters of limited use of ground combat equipment in the defined LWA:

Definition:
Heavy equipment - all ground combat equipment with armour-piercing rocket and barrel armament above and including 15 mm calibre.

Light equipment - all other equipment.

Regulation:
Heavy equipmentMovement of equipment out of the LWA zones within 48 hours of the declaration of the resolution.
Prohibition of manoeuvring of equipment towards the lines of contact.
Prohibition of entry of  new equipment.

Light equipment:
Prohibition of entry of  new equipment.
Prohibition of manoeuvring of equipment towards the lines of contact.

Unauthorised manoeuvres:
- All military vehicles moving towards the line of contact with the opposing forces.

Exceptions to the restriction:
MEDEVACs and humanitarian vehicles. (Fire trucks, military vehicles marked with a red cross, civilian buses).

Zpráva agentury UIA o Mingrelske krizi z 16. ledna 2021

UIA report on the Mingrelian crisis of 16 January 2021

Eskalace v Zakavkazské Rusi sestřelením letounu Dánskáho Královského letectva a následnou neuspěšnou akci na záchranu pilota silami NATO na území Severoslavjanské Federace vyvrcholila 1.1. 2021 vstupem obrněných jednotek Severoslavjanské Federace na uzemí Mingrelie, jmenovitě do provincií Zakavkazská Rus a Zbrovská Autonomní oblast.
Tyto dvě oblasti jsou již po léta centry sporu mezi Mingrelií a Severoslavjanskou Federací, která zde nepokrytě podporuje proseveroslavjanské separatistické hnutí. Akce je v SSF ospravedlňovaná jako mírotvorná mise na ochranu Severoslavjanské menšiny proti represáliím ze strany Mingrelie a NATO. Síly SSF pronikly v obou jmenovaných oblastech obrněnými jednotkami po hlavních komunikacích jinak těžko schůdným terénem do hloubky několika kilometrů. Ačkoliv tankové jednotky SSF prorazily první linii Mingrelské obrany, podařilo se Mingrelským ozbrojeným silám za použití těžké techniky v předem připravených postaveních druhé obranné linie nepřátelský útok zastavit. Letectvo SSF využilo vylepšení počasí v několika posledních dnech a zahájilo intenzivní činnost na podporu pozemních sil na území provincií Zakavkazská Rus a Zborovská Autonomní Oblast.

Rezoluce OSN na vytvoření bezletové zóny se kterou přišla rada Bezpečnosti neobvykle rychle nebyla překvapivě vetována Severoslavjanskou Federací. Naopak prohjevila SSF neočekávanou mírovou iniciativu s návrhem plánu deeskalace odsunutím těžkých vojsk obou stran konfliktu z disputovaných oblastí a to vojsk raketových a techniky nad ráži 15 mm.

Výsledkem intenzivních jednání je rezoluce 4711 rady bezpečnosti OSN, ktrou je vyhlášeno přímeří od 20.1.2021 na dobu 10 dni, vyhlášeny a prostorově definovány dvě bezletové zóny nad disputovanými oblastmi a zahájen odsun těžké bojové techniky započínající v odpoledních hodinách 20.01.2021. Odsun vojsk a dodržování bezletových zón bude kontrolován vojsky OSN a úkolovym uskupením IPFM pod mandátem OSN a pod ROE vyhlášenými a platnými pro IPFM.

Varovaní:
Výsledek jednáni je obecně oslavován jako průlom v mírovém procesu v Mingrelské krizi. Střízlivá analýza naší zpravodajské služby odhaluje následující fakta:

Přímý střet sil v terénu, nevhodném pro vedeni boje težkou technikou nepřinesl silám SSF očekávaný efekt a postup tankových sil na vhodných komunikacich uvázl. Pro hornatý terén nejsou letouny přímé podpory SSF schopny učinně podpořit vlastní pozemní síly. Přesun dostatečného množství pěchoty a lehkých mechanizovaných sil do operační oblasti je časově náročný a vzhledem k přítomnosti težkých zbraní obranných sil Mingrelie takticky těžko proveditelný. Mirová iniciativa SSF dojednaná na půdě OSN a prosazovaná a kontrolovaná silami IPFM (International Peacekeeping Force Mingrelia) umožní silam SSF získat čas pro přeskupení a reorganizaci sil a pro změnu ratia sil v obou sporných oblastech ve prospěch SSF.

Pravděpodobnost další eskalace je v nejbližších deseti dnech po vyhlášení příměří nízká. Možnost nového vzplanutí konfliktu po uplynuti doby příměří je stále aktuální. Síly IPFM učastnící se mírotvorné mise a dohledem nad plněním podminek příměří budou provádět jako sekundární misi sběr informací o infiltraci sil SSF, na které se nevztahují omezení rezoluce OSN 4711, do regionu.

Escalation in Transcaucasian Russia started by the downing of a Royal Danish Air Force aircraft and the subsequent failure of NATO forces to rescue the pilot on the territory of the Severoslavjansk Federation culminated on 1 January 2021 with the attack of the armored forces of the Severoslavjansk Federation on the territory of Mingrelia, namely on the provinces of Transcaucasian Rus and the Zborov Autonomous Region. These two areas have for years been centres of dispute between Mingrelia and the Severoslavjansk Federation, with the later beeing openly supporting the proseveroslavjansk separatist movement there. The attack is justified by the SSF as a peacekeeping mission to protect the Severoslavjansk minority in disputed areas against repressions by Mingrelia and NATO. SSF forces penetrated both named areas with armoured forces along main roads through otherwise difficult terrain to a depth of several kilometres. Although the SSF tank units broke through the first line of Mingrelian defences, the Mingrelian armed forces, using heavy equipment in pre-prepared positions of the second line of defense to stop the enemy attack. The SSF Air Force took advantage of the improvement in the weather over the last few days and launched an intens activity in support of ground forces on the territory of Transcaucasian Rus and Zborov Autonomous Oblast.

The UN resolution to create a no-fly zone that the Security Council came up with unusually quickly was surprisingly not vetoed by the SSF. On the contrary, the SSF took an unexpected peace prposal bpresenting a de-escalation plan by withdrawing heavy troops of the both conflict parties from the disputed areas namely mounted missile weapon systems and equipment of 15 mm calibre and above.

Negotiations resulted in the UN Security Council Resolution 4711 which declare a 10-day ceasefire from 20 January 2021, declared and spatially defined two no-fly zones over the disputed areas and defined the areas of limited use of combat equipment where the withdrawal of defined combat equipment commencing in the afternoon of 20.01.2021. Troop withdrawal and compliance with the no-fly zones will be controlled by UN troops and the IPFM TF under UN mandate and under ROE declared and in force for the IPFM.

Warning:
The outcome of the negotiations is widely hailed as a breakthrough in the peace process in the Mingrelian crisis. A careful analysis of our intelligence service reveals the following facts:
The first clashes in terrain unsuitable for fighting with heavy equipment did not produce the desired effect on the SSF forces and the advance of tank forces on suitable communications has stuck. Because of the mountainous terrain, SSF prime support aircraft are unable to effectively support their own ground forces. The movement of sufficient infantry and light mechanized forces into the operational area is time-consuming and, given the presence of the Mingrelian Defence Force's heavy weapons, tactically difficult. Peace initiative SSF negotiated at the UN and promoted and controlled by the IPFM (International Peacekeeping Force Mingrelia) will allow the SSF to gain time to regroup and reorganize forces and to change the balance of forces in the two disputed areas in favour of the SSF.

The likelihood of further escalation is low in the next ten days of the ceasefire. The possibility of a new outbreak of hostilities after the expiry of the ceasefire is still relevant. IPFM forces participating in the peacekeeping mission and supervising the compliance of the terms of the resolution 4711 will carry out as a secondary mission the collection of data on the infiltration of SSF forces, which are not subject to the restrictions of UN Resolution 4711, into the AO.

Zpráva agentury Reubers o situaci v Království Ashtarot z 15. řijna 1980

Reubers Agency report on the situation in the Kingdom of Ashtarot, 15 October 1980

Military coup in the Kingdom of Ashtaroth - intense fighting between rebels and royalists in the northwestern part of the kingdom.

Král s rodinou zachráněn Molambským letectvem

King and family rescued by Molambian Forces

Protikrálovský puč otřásl v ranních hodinách 14.10.1980 Královstvím Aštarot. Pod vedením zatím neznámých vysokých důstojníků generálního štábu obrátila část Královské Armády a Letectva Aštarotu zbraně proti hlavě státu králi Muhamadu al Mansurimu. Vzbouřenci, kteří jsou vojensky podporováni ze sousedního Alfuratu, ovládli překvapivě rychlým útokem severozápadní královské metropole Irbid, Rhamta a Jarash a zaútočili na Královskou leteckou akademii na základně King Hussain.

Stejně překvapivě rychlá byla 15. řijna protiakce kontingentu mírotvorných sil, tvořených letectvem a speciálními jednotkami Forces Aeriennes du Molambe. Operace, která byla původně zaměřena na evakuaci Molambského diplomatického sboru z města Jarash, vyústila do spektakulární akce, jejímž výsledklem byla záchrana Molambských diplomatů a záchrana krále a královské rodiny z města z Jarash a dále pak zajištění základny King Hussain AFB a vybudování vrchního velitelství Královských ozbrojených sil pod vedením samotného krále al Mansuriho na Královské letecké akademii.

Aštarotský král se ujal vedení vojenských operací ihned poté co opustil na půdě letecké akademie palubu vrtulníku FAM, kterým byl evakuován z ohroženého Jarashe a osobně vyznamenal posádky Molambských vrtulníků řádem Lstivého Velblouda prvního stupně - nejvyšším vojenským vyznamenánim Království Aštaroth.

Král dále osobně telefonicky poděkoval prezidentovi Etat Independent du Molambe M. Bosambovi za záchranu Královstvi a přislibil vysokou finanční podporu letectvu Molambe a rodinám pilotu padlých během osvobozovací oprace.

Postoj sousedního Alfuratu je silně protikrálovský a několik bojových letounů Alfuratu bylo sestřeleno při provádění bojové činnosti nad územím Ashtarotu. Alfuratská diplomacie se k incidentu nevyjádřila, obvinila vsak letectvo Epafosu z útoku na letouny Alfuratu, hlídkující podél Aštarotských hranic. Účast letectva Epafosu nebyla dosud nezávislými zdroji potvrzena. Alfuratské pozemní síly se koncetruji podél Alfuratsko - Aštarotské hranice. Situace je značně nepřehledná.

An anti-royal coup shook the Kingdom of Ashtaroth in the morning hours of 14.10.1980. Under the leadership of as yet unknown senior General Staff officers, a section of the Royal Army and Air Force of Ashtaroth turned their guns against the head of state, King Muhamad al Mansouri. The rebels, backed militarily from neighbouring Alfurat, took control of the northwestern royal cities of Irbid, Rhamta and Jarash in a surprisingly swift attack and stormed the Royal Air Force Academy at King Hussain Airbase.

Also surprisingly fast was 15.October counter-action of the contingent of peacekeeping forces, consisting of the air force and SOF of the Forces Aeriennes du Molambe. The operation, which was initially aimed at evacuating the Molambe diplomatic corps from the city of Jarash, evolved in a spectacular action that resulted in the rescue of the Molambese diplomats and the rescue of the King and the Royal Family from the city of Jarash, as well as the securing of King Hussain AFB and the establishment of the Royal Armed Forces HQ under the leadership of King Al Mansuri himself at the Royal Air Force Academy.

The Ashtaroth King took command of military operations immediately after landing on the air academy grounds aboard the FAM helicopter that evacuated him from the threatened Jarash and personally decorated the Molambian helicopter crews with the Order of the Cunning Camel First Class, the highest military decoration of the Kingdom of Ashtaroth.

The king also personally thanked the president of the Etat Independent du Molambe, M. Bosambo, during a telephone call for saving the Kingdom and pledged high financial support to the Molambe air force and to the families of the pilots killed during the liberation operation.

The attitude of neighbouring Alfurat is strongly anti-royal and several Alfurat fighter aircraft have been shot down while conducting combat activity over Ashtarot territory. Alfurat diplomacy has not commented on the incident, accusing Epafos air force of attacking Alfurat aircraft patrolling along the Ashtaroth border. The involvement of the Epafos air force in the violences has not yet been confirmed by independent sources. Alfurat ground forces are concentrating along the Alfurat-Ashtarath border. The situation on the ground is very unclear.

Jedna z mála dostupných fotografií z místa bojů ukazuje osobní letoun generála J. F. N'Kemy pravděpodobně na King Hussain AFB. Přímá účast generála je však nepravděpodobná, neboť generál je ještě hostem ve Velké Británii, kde se účastní oslav výročí konce Bitvy o Británii, k jejímž přímým účastníkům je počítán.

One of the few available photographs from the scene of the fighting shows General J.F. N'Kema's personal aircraft probably at King Hussain AFB. However, the General's direct involvement is unlikely as he is still a guest in the UK where he is attending the anniversary celebrations of the end of the Battle of Britain, of which he is counted among the direct participants.

Filmová agentura WIND Inc. poskytuje, díky vynikajícím kontaktům v Molambe, obsáhlou filmovou dokumentaci tohoto zapomenutého krvavého konfliktu. Navštivte kanál agentury WIND 

SLEDUJTE I STARŠÍ REPORTÁŽE AGENTURY WIND NÍŽE NA TÉTO STRÁNCE U ZPRÁV K JEDNOTLIVÝM MISÍM

Filmová agentura WIND Inc. poskytuje, díky vynikajícím kontaktům v Molambe, obsáhlou filmovou dokumentaci tohoto zapomenutého krvavého konfliktu. Navštivte kanál agentury WIND 

SLEDUJTE I STARŠÍ REPORTÁŽE AGENTURY WIND NÍŽE NA TÉTO STRÁNCE U ZPRÁV K JEDNOTLIVÝM MISÍM

Dovolujeme si předložit velmi zajímavou dokumentaci Československé televize Praha, ve které nám prof. RNDr. PhDr. Nikolaj Jabloň CSc jeho známou strhující a poutavou populárně naučnou formou přiblíží geologickou historii Afrického kontinentu se zvláštním zřetelem na geologii Molambe. Na závěr přednášky nás prof. Jabloň zavede přímo do Molambe a seznámí nás s výsledky práce geologické expedice Kungurwanga 1969, pořádané Československou akademii věd. Přejeme příjemnou zábavu.

Kim Kimbulemba je lokální zpravodaj agentury Reubers v Molambe. S nasazením vlastního života podává seriózní zpravodajství o občanské válce v této západoafrické zemi. Kimbulemba je Lagombské národnosti, pochází z hlavního města lagombské provincie Bandar Khamir a ovládá několik desítek nářečí a jazyků mluvených po celém Molambe.

Čtvrtá konference Rady Bezpečnosti OSN o situaci v Molambe

Ženeva 17.1.1970

4th UNSC conference on Molambe

Geneva 17. 1. 1970

Neutuchající boje mezi vládními vojsky E. Kazirumimby a CMLN vedeným J. N'Kemou byly na programu čtvrtého zasedání rady bezpečnosti OSN.

Continued fighting between government forces of
E. Kazirumimba and rebellion of CMLN, led by J. N'Kema was discussed by UNSC.

Obě strany se během bojů, které vyvrcholily rozsáhlými leteckými a pozemními operacemi 15.1.1970, pokusily obsadit strategicky důležité distrikty v centrálním a jižním Molambe. Úspěchy obou stran byly vzhledem ke ztrátám mizivé.

Both factions tried to achieve territorial gains in actions, which culminated at 15.1.70 in intense ground and aerial combats in central and southern Molambe. While the loses were immense, the gains were unsignificant on both sides.

Vládní vojska Republique Populaire du Molambe zaútočila v jižním sektoru, obývaném národy Lagombe na ose B.e Pol, Ruydar a Lar. Za podpory letectva, které se plošným bombardováním infrastruktur v distriktech E. Pol a Ruydar pokusilo zlomit odpor pozemních sil CMLN, bylo vládní armádou dosaženo minimálního teritoriálního úspěchu obsazením distriktu B. E Pol. Pokusy o prolomení obranné linie CMLN dále na západ ztroskotaly za těžkých ztrát. Mluvčí CMLN prohlásil všechny vládní síly, přibližně o síle praporu, západně od E. Pol za zničené.

Zástupci CMLN předložili radě bezpečnosti fotografický materiál, pořízený v distriktech E Pol a Ruydar, dokazující plošné bombardování civliních infrastruktur vládním letectvem. Civilní oběti v distriktu E Pol nemohly být kvantifikovány, neboť CMLN byla nucena distrikt vyklidit. Z distriktu Ruydar oznámil zástupce CMLN, že pod bombami vládního letectva zahynulo více než 500 obyvatel, převážně z národnostní skupiny Lagombe. Více než polovinu obětí tvoří údajně ženy a děti. CMLN požádalo radu bezpečnosti o odsouzení zákroků vládních vojsk Kazirumimbova režimu proti civilnímu obyvatelstvu. Zástupce RPM nařčení CMLN odmítl a prohlásil je za západní propagandu s cílem diskreditovat zákonnou vládu v očích světové veřejnosti a především v očích národa Lagombe, obývajícího jižní Molambe. Podle prohlášení zástupce RPM, byly po obsazení B. e Pol vládními silami identifikovány desítky mrtvých civilistů, zavražděných ustupujícími jednotkami CMLN. Nestranné ověření situace na místě není pro těžké boje možné. Jednotky OSN na základně ve městě Bam neobdržely od Kazirumimbovy vlády povolení vstupu do bojové zóny. Vláda zdůvodnila toto rozhodnutí obavami o bezpečnost jednotek OSN v bojové zóně.

Síly CMLN obsadily aeromobilním výsadkem ekonomicky důležitý ostrov Lavan, s leteckou základnou a rozsáhlým petrochemickým průmyslovým zařízením. Pokus o stabilizaci fronty v jižním a středním sektoru byl za cenu obrovských ztrát na mužstvu a techniky korunován pouze částečným úspěchem. CMLN ubránila distrikty Ruydar a Lar, ale ztratila distrikt B. e Pol. Široce založená ofenziva s cílem obsazení distriktu Sirjan, podpořená leteckým útokem na vojenskou základnu ve městě, byla za těžkých ztrát na obou stranách vládními silami odražena. Těžké ztráty utrpělo zejména letectvo CMLN.

I přes vysoké ztráty na obou stranách a rychle se rozšiřující humanitární krizi na jihu Molambe nejsou obě znepřátelené strany ochotny vyjednávat.

The government forces of Republique Populaire du Molambe (RPM) conducted offensive operations in the south of Molambe, inhabitated mainly by the Lagombe ethnical group. The main axis of the offensive was B. e Pol, Ruydar and Lar districts. Little territorial gain by seizing the district of B. e Pol has been achievd by the government forces, supported by indiscriminate bombing through (AFYBM - government Air Force) during the main offensive. The try to brake trough the CMLN line of defence in the south has failed with heavy loses for the RPM force. CMLN speaker announced elimination of at least one enemy batallion in the areas west of B. e Pol.

CMLN presented to the UNSC intelligency materials, which alleghed war crimes conducted by RPM (air) forces, reffering to heavy civilian loses due the indiscriminate bombing of districts Ruydar and B. e Pol. The countings of civilian victims were not possible in B. e Pol due the CMLN beeing forced to leave the area. For the Ruydar district CMLN speaker reported more than 500 identified civilian victims due the AFYBM bombing. Most of victims belonging to the Lagombe nationals and include women and children. CMLN demanded condemnation by the UNSC of the war crimes agains the civilian population conducted by the RPM government. 

The representative of RPM dismissed the allegations as western propaganda aimed to discredit the legitime RPM government in the eyes of the world community and in the eyes of loyal Lagombe nation. According the declaration of RPM representative, the RPM force entering the city of B. e Pol identified tens of bodies, slaughtered by the retreatring CMLN units. Unpartisan clearing of those allegations is not possible due the heavy fighting in the area. The UN units based in Bam were not permitted to acces the area by Kazirumimbas government for the security reasons. 

The economicaly and military important island of Lavan was captured by aeromobile CMLN forces. CMLN secured there the air base and important petrochemical facilities. CMLNs try to stabilize the south was achieved only partially and cost the rebels dearly on personal and equipement. CMLN could keep districts of Ruydar and Lar, but lost district B. e Pol. CMLN offensive targeting Sirjan province has been defeated by the RPM, causing the CMLN heavy loses, especially among CMLN aerial assets.

Despite the heavy loses on both sides and evolving humanitarian crisis in the southern Molambe, neither of the both hostile factions was willing to negotiate.

Filmová agentura WIND Inc. poskytuje, díky vynikajícím kontaktům v Molambe, obsáhlou filmovou dokumentaci tohoto zapomenutého krvavého konfliktu. Navštivte kanál agentury WIND

Třetí konference Rady Bezpečnosti OSN o situaci v Molambe

Ženeva 18.12.1969

3rd UNSC conference on Molambe

Geneva 18. 12. 1969

Třetí zasedání Rady Bezpečnosti OSN řešilo humanitární krizi v centrálním a jižním Molambe. Provincie Bandar e Pool, Ruydar, Do Borji a Darab jsou i nadále místem urputných bojů mezi vládními silami a vzbouřeneckou CMLN. V důsledku zuřivých leteckých a pozemních bojů propukl v provinciích hladomor spojený s nedostatkem pitné vody. Tisíce uprchlíků všech tří hlavních národnostních skupin (Maswe, Emuru a Lagombe) se snaží po několika málo neporušených cestách opustit své domovy ležící ve válečné zóně. Krátkodobé zastavení leteckého bombardementu, vyjednané zvláštním zplnomocněncem OSN pro západní Afriku mělo značné části civilního obyvatelstva umožnit opustit bojovou zónu a mělo trvat do 1500 hod 18.12. 1969 místního času. Toto ujednání bylo, na základě tvrzení vládních sil Molambe hrubě porušeno  letectvem CMLN a vedlo k další eskalaci na válečném i politickém poli. Stovky uprchlíků byly zaskočeny na cestách, které se během minut změnily na strategické přístupové trasy bojujících stran. Očití svědkové vypovídají o stovkách mrtvých civilistů v důsledku leteckých útoků na veškerý provoz v provincii Ruydar a civilní zástavbu v provincii Bandar e Pol. Do sídelního města Molambské vlády dorazilo 500 příslušníků bezpečnostních sil OSN, které mají koordinovat humanitární pomoc v Molambe. Kazirumimbova vláda sice jednotkám povolila vstup do země, nevydala však povolení k jakékoliv jejich činnosti mimo hlavní město.

Během posledních střetů utrpěly obě strany těžké ztráty bez jakéhokoliv podstatného územního zisku. Vláda Molambe upevnila své pozice na ostrov Queshm a vyvíjí tlak na pozice CMLN v Provinciích E Pol a Ruydar, které CMLN i přes těžké ztráty zatím ubránilo.

Vyjádření mluvčího CMLN k obvinění z porušení příměří

Dne 18.12.1969 pilot Forces Aériennes du Molambe údajně porušil příměří tím , že použil pro průzkumnou misi bojový letoun místo průzkumného. Vyšetřováním bylo zjištěno, že během vyšetřované akce nedošlo k nasazení zbraní. Bude-li náhodou zjištěn jakýkoliv prohřešek proti ROE stanovených velením CMLN a bude-li jakýkoliv pilot Forces Aériennes du Molambe shledán interním vyšetřováním vinným, bude případ předán mezinárodnímu soudu v Haagu k vyšetření.

The third UNSC conference on Molambese internal conflict discussed the evolving humanitarian crisis in central and southern Molambe. Districts of B. e Pol, Ruydar and Darab are still theaters of heavy fighting between government forces and CMLN. As result a famine outbrake and acute water shortage hit the mentioned districts hard. Thousands of inhabitants belonging to the three biggest ethnical Molambese groups (Maswe, Emuru and Lagombe) have been forced to leave their destroyed homes and seek refugee in the neighboring districts on the both sides of the war zone. The short hold of the aerial bombardement has been negotiated by the UN envoy for west Africa and should have last until 18. dec. 1500 local time. According the government forces, this agreement was broken by CMLN, which led to futher escalation of hostilities and destroyed another chance for the peace talks. Hundreds of fleeing civilians have been caught on the roads, which happened to be the strategical entry routes for the invading troops of both sides of conflict. Survivors talked about hundreds of civilian victims of indiscriminate bombing along the roads in Ruydar district and within Bandar e Pol urban aereas. As the war zone is still sealed off, there is no way to tell who commited those war crimes, which both sides denying them. UN security contingent of 500 landed in Molambese capital. This group is tasked by coordination of humanitarian help, which is planned to be provided in southern Molambe. Prezident Kazirumimba alloved the UN peacekeepers into Molambe, but restricted their actions only to the capital.

The last fighting cost the both sides on equipment and personal  dearly, with no effective territorial gain. Molambese government secured the entire island of Queshm and press against the CMLN held districts of E Pol and Ruydar, which are still kept by hard shake CMLN forces.

Statement of CMLN spokesman to the alleghed breech of armistice

At 18. 12. 1969 a pilot of Forces Aériennes du Molambe alleghedly broke the armistice, conducting a recon mission using a fighter instead of a recon plane. Investigation revealed that no ordnance has been deployed during this mission. Should in any time an infringment of the ROEs, which are established by the staff of CMLN occure, with a pilot of FAM being responsible, the case will be passed to the internatioanl coaurt of Haague for investigation.

Druhá konference Rady Bezpečnosti OSN o situaci v Molambe

Ženeva 9.12.1969

2nd UNSC conference on Molambe

Geneva 9.12.1969

Druhé zasedání Rady Bezpečnosti OSN se zabývalo eskalací v Molambském vnitrostátním konfliktu. V souladu s prognózami analytiků OSN se stalo centrální Molambe a jeho distrikty Darab a Do Borji centrem urputných bojů pozemních sil a letectva. Za těžkých ztrát na pozemní technice na straně vládních vojsk a téměř katastrofických ztrát letectva vzbouřenecké CMLN byl vládními vojsky obsazen distrikt Do Borji, přičemž oddíly CMLN obsadily a udržely distrikt Darab a Hajiabad West. Na periferii konfliktu upevnila vládní vojska své pozice na severu země v distirktech Sirjan, Mashiz a Rafsanjan. Na jihu pak byly obsazeny provincie Minab a Serik a získána důležitá letecká základna na ostrově Queshm.

Jednnotky CMLN obsadily pobřežní distrikty Bastak, Bandar e Charak a Bandar e Lengeh, včetně letecké základny B. Lengeh. Dále pak upevnily pozice v severních distriktech Abadeh Tashk a Marvadasht. Hlavním bodem jednání bylo vystoupení delegace vlády Republique Populaire du Molambe s obviněním sil CMLN z válečných zločinů páchaných na civilním obyvatelstvu během bojů o distrikt Darab. Předložené důkazy nemohy být, pro nepřístupnost místa bojů jednoznačně posouzeny. Zástupci CMLN se proti bviněním ostře ohradili a prohlásili předložené důkazy za podvrh a pokus o maskování etnických čistek vládních vojsk zaměřených proti narodnostní skupině Maswe v celém centrálním Molambe. Návrh Rady Bezpečnosti o odeslání vyšetřovací komise podpořené bezpečnostními jednotkami OSN byl vetován delegací Sovětského Svazu.

The second UNSC conference on Molambese internal conflict delt with the latest escalation. In accordance with prognoses of UN analysts the central Molambese districts Darab and Do Borji became a gravity center of heavy clashes which involved ground forces and aerial assets of both hostile parties. Suffering heavy loses the Government army took district Do Borji, while the CMLN units could establish control over the Darab and Hajiabad West districts. The price CMLN was forced to pay was high. The loses of CMLN aircraft were almost catastrophic and the combat readiness of the Forces Aériennes du Molambe was significantly hampered. At the periphery both sides secured its backward positions. Government forces proceeded faster than CMLN and secured districts Sirjan, Rafsanjan and Mashiz in the north and districts Minab and Serik in the south. Also the east part of the Island of Queshm has been secured by the Government including the Queshm Airbase.

CMLN expanded into Lagombe ethnical districts Bastak, Bandar e Charak and Bandar Lengeh, securing the Airport of B. Lengeh. The situation of the island Lavan is not clear yet. Further the northern Maswe districts of Abadeh Tashk and Marvadasht have been secured by CMLN. One of the main conference topics discussed, were the warcrimes and crimes against humanity commited alleghedly by CMLN troops during the combat and seizure of Darab district center. The evidences, offered by Govenment delegation could not been verified yet, for no neutral observers have access to central Molambe by now. The CMLN representatives refused to take responsibility by any means and declared the alleghations to be faked by Kazirumimbas government with the blunt intent to cover up its own ethnical cleansing operations among the Maswe population of central Molambe. The UNSC proposal to create an UN investigation comitee and escorted by the UN security forces send it to the central Molambe has been vetoed by the UDSSR delegation.

No common agreement on armistice or cessation of the hostilities could be reached.

První konference Rady Bezpečnosti OSN o situaci v Molambe

Ženeva 21.11.1969

Rada bezpečnosti OSN se po těžkých bojích na jihu Molambe poprvé zabývala krizí v této západoafrické zemi. Během intenzivních ozbrojených střetů mezi vládními silami Republique Populaire du Molambe a vzbouřeneckou armádou CMLN došlo de facto k rozdělení země. Boje jsou vedeny převážně mezi národnostními entitami Emuru (reprezentujícími současnou vládu) a Maswe (podporující CMLN). Zatímco vládní síly kontrolují většinu důležitých distriktů na východě země, jsou důležitá centra v západních distriktech pod kontrolou CMLN.

Středem bojů 20.11.1969 byl ekonomicky významný distrikt Bandar Abbas, ve kterém se nacházejí dvě letiště, největší obchodní přístav Molambe, elektrárna a největší Molambská rafinerie. Během bojů o distrikt nasadily obě strany těžkou pozemní techniku, letectvo a vrtulníky. V počáteční fázi operací se CMLN za podpory letectva podařilo obsadit řídící stanoviště na letišti Bandar Abbas a přesunout do jeho blízkosti kombinovaný prapor. Vládní síly zaútočily na postavení CMLN dvěma kombinovanými prapory podporovanými letectvem. I když vládní vojska a letectvo utrpěly těžké ztráty, podařilo se odpor CMLN v distriktu Bandar Abbas zlomit a tím distrikt udržet pod kontrolou Kazirumimbovy vlády. Výhodou na vládní straně bylo použití tanků Panther, které na bojišti prokázaly převahu nad typem Sherman, bojujícím na straně CMLN.

Zdecimované oddíly CMLN ustoupily do pozic v distriktech Bandar e Pol a Bandar Kahmir. I když se vládním silám podařilo kontrolu nad Bandar Abbasem obnovit, je zde bojeschopnost vládních oddílů značně omezena.

Intenzivními boji o kontrolu co největšího území, vyčerpaly obě znepřátelené strany značné množství bojových prostředků a téměř všechnu munici. Navzdory těmto okolnostem a přes snahu OSN o zprostředkování, není ani jedna ze znepřátelených stran ochotna vyjednávat. Ani USA ani SSSR se k zprostředkování mírových rozhovorů nepřipojily.

Lze očekávat, že se znepřátelené strany budou snažit rozšířit kontrolu na distrikty sympatizujících národnostních entit ve vlastním zázemí a obsadit důležité komunikační uzly v zemi.

1st UNSC conference on Molambe

Geneva 21.11.1969

United Nations Security Council scheduled a Conference on Molambe for the first time following the clashes from 20.11.1969 which engulfed the Babbas Province of the Westafrican Country. The intense fights between the government forces of the Republique Populaire du Molambe and forces of CMLN (Comité molambese de Libération nationale) resulted in de facto division of the country. The hostilities are taking place between the nations of Emuru (who represents the government) and Maswe (supporting the CMLN). While the government forces control the key positions in the east part of the country, CMLN holds the most important positions in the western districts. 

The centre of gravity of the figts at 20.11. was the economicaly important district of Babbas, with its two airports, the biggest marine port of Molambe, power plant and the biggest oil reffinery of Molambe. During the operations, both sides deployed heavy mechanised forces, aircraft and helicopters. CMLN achieved modest success in the beginning of the battle, taking control over the radar equipement at Babbas Int. Airport by deployment of aeromobile troops, supported by one combined battalion. The government forces attacked CMLN positions with two combined forces battalions, supported by air force. Despite its heavy loses, the government forces could brake the defences of CMLN in district Babbas and keep it under the control of Kazirumimbas government. The government forces took advantage of their Panther tanks which appeared to be superior to the CMLN Shermans.

Battered CMLN units retreated to districts Bandar e Pol and Bandar Kahmir. The governmaent forces control the district of Babbas, but their combat readines is limited because of heavy loses.

The intense combat operations cost both sides lot of equipment and almost all ammunition. The UN initiative to broker the peace talks failed despite these circumstances, for neither side shows willingnes to negotiate. Neither USA nor USSR joined the UN peace-brokering iniciatives.

It is presumable, that both conflict factions will try to enhance the control of territory in the districts inhabitated by the sympathisant ethnical groups and to take control over the most important traffic hubs.

Edward Eugene Kazirumimba

Osobní data další klíčové postavy
Molambského konfliktu

Status: Pouze pro služební použití

Edward Eugene Kazirumimba
Pohlaví: Muž Národnost: Emuru

E.E. Kazirumimba se narodil 1932 v pastevecké vesnici v trojúhelníku mezi Portugalskou Garan-galou a pohraničím kmenových území Maswe a Emuru v kolonii Britské Molambe. Oblast byla od nepaměti označována pro svou neúrodnost Emurským slovem Tawinga, což znamená Tvrdý Kámen (*).

Jeho otec Johannes Kazirumimba, náčelník vesnice a vážený muž v celé severní Emuru komunitě, byl roku 1941 obviněn z vraždy sedmičlenné expedice Královské geologické společnosti a po rychlém soudu tehdejším Britským distriktním komisařem před shromážděnými obyvateli vesnice popraven. Náčelníkem vesnické samosprávy byl distriktním komisařem ustanoven Edwardův strýc Nhase - manžel sestry Edwardova otce, který se podle tradice musel postarat o zbytek rodiny a výchovu dětí svého mrtvého švagra. Ten však z obav, že by děti jeho švagra mohly ohrozit jeho existenci, prodal Edwarda spolu s jeho sestrou a dvěma staršími bratry jednomu z náčelníků pohraničních kmenů Maswe. Zbytek rodiny ujistil, že děti odeslal do hlavního města do škol.

V Maswe byli sourozenci rozděleni a svou sestru Edward již nikdy nespatřil. Spolu se svými bratry byl pak nucen pracovat v ilegálních dolech

podél Molambsko Garangalské hranice, kde jeho nejstarší bratr Lukas roku 1943 zahynul. Téhož roku, byl ilegální důl přepaden Garangalskými bojovníky pod vedením Portugalských důstojníků. Ozbrojená ostraha dolu byla pobita a Edward spolu se svým bratrem Markem byli odvedeni do Portugalské Garan-galy, kde se stali vojáky portugalského koloniálního režimu, když bylo Edwardovi 11 let. Jeho oddíl, skládající se z negramotných dětí, zverbovaných násilím v pohraničních vesnicích, je portugalským velitelem využíván k ilegálním privátním operacím, jejichž cíle dětským vojákům zcela unikají.

V roce 1944 během výpadu na území Britského Molambe v oblasti Tawinga se portugalská rota na ústupu střetne s jednotkou milic Emuru. Dojde ke krvavému boji, ve kterém padne Edwardův bratr Marcus než se Portugalcům podaří oddíl Emuru pobít. V chaosu boje se Edwarda zmocní jeden ze zraněných nepřátel, ukryje se s ním na bojišti a s nožem na krku mu zabrání přivolat pomoc. Po boji Portugalci ve spěchu postřílí raněné nepřátele a dají se na ústup na vlastní území. Kazirumimba zůstává spolu se svým zraněným přemožitelem, velitelem Emurské milice a zarytým komunistou Jonasem Libimbim na opuštěném bojišti. Zraněný Libimbi, neschopný chůze, připoutá Edwarda k sobě lanem ale dovolí mu pohřbít svého bratra. Pak ho přinutí sestrojit nosítka, na kterých ho Edward táhne během několikadenní cesty do bezpečí. Po třech dnech dosáhne nerovný pár dominikánského kláštera ve městě Lamala kde se k Edwardovu údivu dostane oběma lékařského ošetření, neboť je zde Libimbi očividně dobře znám.

Během strastiplné cesty a pobytu v klášteře Libimbi zjistí z Edwardova vyprávění jeho totožnost a je velice překvapen osudy dětí mrtvého náčelníka Kazirumimby, kterého jako mnoho ostatních v pohraničí znal. Libimbi si Edwarda značně oblíbí a i když mu nejprve zatají, že značný podíl na utrpení jeho rodiny a mnohých dalších v pohraničí má iegální obchod s diamanty, na kterém se on sám podílí, snaží se chlapce získat pro ideál vytvoření nového spravedlivého světa, ve kterém nevládnou ani Britové ani Portugalci, ale čestní muži jako byl jeho otec. Edward je nadšen a stává se nadšeným stoupencem Marxe a Lenina. Když Libimbi opouští klášter odmítne vzít Edwarda k jeho zklamání s sebou a ponechá ho v péči dominikánských sester, kterým za jeho výchovu patřičně zaplatí.

Edward netuší, že Libimbi z jeho vyprávění pochopil, že jedním z hlavních obchodníků diamanty na obou stranách hranice je Edwardův strýc Nhase, který pracujíce pro Britského distriktního komisaře, před léty pobil britskou geo-logickou výpravu, která měla pátrat v Tawinze po diamantech a vinu pak svalil na náčelníka Kazirumimbu. Libimbi cítí příležitost zmocit se pohraničního trhu s diamanty a i když se cítí dostatečne silný aby se vypořádal se samotným Edwardovým strýcem, je mu jasné, že se sám nedokáže postavit distriktnímu komisaři potažmo britské koloniální vládě. Ví, že akce takového rozsahu potřebuje vlivného náčelníka s mocným kouzlem Juju, které bybylo schopné sjednotit kmeny severní komunity Emuru. Překvapivé vystoupení syna známého náčelníka zavražděného Brity by mohlo být v pravý okamžik přesně tím poža-dovaným Juju pod jehož ochranou by muži byli ochotní vyrazit nazí proti kulometům. Libimbi je ekonomicky smýšlející muž. Ví, že nastolení jakéhokoliv společenského řádu, i toho nejspravedlivějšího stojí peníze. Poskytnou-li hory Tawingy dostatek peněz pro budovatele spravedlivého světa, zbyde jistě něco málo i jako privátní odškodnění za budovatelovu námahu. A že bude jeho snažení namáhavé, o tom Libimbi nepochybuje.

Do roku 1949 se Libimbi zotavuje ze svého zranění a shromažďuje prostředky pro úder v distriktu Tawinga. Po celou dobu dohlíží na výchovu svého chrá-něnce Edwarda a vede s ním dlouhé politické diskuze o Marxismu - Leninismu. Libimbi je dobrým agitátorem - Lenin by na něj mohly být hrdý. Díky chaotické situaci v Portugalské kolonii Garangala se mu daří kontrolovat trasy pašeráků diamantů na severní hranici, vedoucí do Portugalska. Na Britské straně mu jde na ruku i chování Britského komisaře, podporovaného Edwardovým strýcem Nhase, kteří před brity úspěšně tají zdroje diamantů v pohraničí.

Na začátku roku 1949 provede Libimbi úder proti Nhasemu, překvapivou akcí eliminuje jeho válečníky a nechá Nhaseho ukřižovat před jeho vlastním domem. Edward Kazirumimba provede současně hlavními silami útok na rezidenci Britského komisaře v Tawinze, který zahyne velmi nedůstojnou smrtí a spolu s ním celá jeho rodina. Edward Kazirumimba pak vystoupí jako nástupce velkého náčelníka Johanna Kazirumimby zavražděného Brity roku 1941. Nadšená odezva v celém severním pohraničí se však nedostaví, nicméně kmeny distriktu Tawinga nového náčelníka nadšeně podpoří. Akce rozdmychá protibritské povstání v celé kolonii. K národům Emuru se postupně přidají i etniky Lagomba a doposud probritské kmeny Maswe. Pokus o nastolení velkého sjednocujícího náčelníka celého Molambe sice selhal, ale protibritské povstání zachvátilo celou kolonii a vzniklý chaos umožnil Kazirumimbovi a Libimbimu nepozorovaně zajistit vzkvétající obchod s diamanty pro jejich kliku. Tehdy Kazirumimba vyhledá svou matku, žijící v chudobě v jeho rodné vesnici spolu s jeho babičkou a druhou ženou jeho zemřelého otce. V jedné z nejtěžších chvil svého života přináší Edward své matce zprávy o osudech jejích dětí.

Další vývoj situace již není tak příznivý, těsně před pádem Britské koloniální vlády roku 1952, podpoří západní mocnosti národní hnutí Maswe, vedené plukovníkem Bosambem a dříve než stačí doposud mezinárodně izolovaná komunistická strana reagovat, obsadí Bosambo klíčová zařízení a vyhlásí Etat Independent du Molambe.

Zkušený Libimbi reaguje rychle a odesílá Edwarda za pomoci Dominikánského řádu do zahraničí. Sám pak využívá svého postavení v protibritském odboji, hlásí se k plukovníku Bosambovi a vstupuje do nově vzniklé Force Aerienne du Molambe. Tajemství svých příjmů na severu země se mu podaří uchránit. Přes Garangalské kanály a Portugalsko navazují Molambští komunisté kontakty se Sovětským Svazem a Československem. Odtud se jim dostává v rámci studenoválečných doktrin zemí Varšavského paktu významné podpory.

Tak se podaří ukrýt Kazirumimbu zrakům západních tajných služeb v SSSR, kde Edward do roku 1964 vystuduje Frunzeho vojenskou akademii. Libimbi po celou dobu buduje za pomoci tajných lužeb SSSR a ČSSR a s penězi získanými z jeho obchodu s diamanty politické a ozbrojené složky Parti Communiste du Molambe. Cílům komunistů napomáhá tradiční nenávist mezi národy Maswe a Emuru, ale i kroky Molambské vlády. Premiérministr Bosambo zvýhodňuje ve všech lukrativních funkcích příslušníky kmenů Maswe, což vyvolává zuřivost mezi diskriminovanými národy Emuru a Lagomba.

Když pak roku 1965 přilétá Kazirumimba speciální linkou ČSA z Prahy do Lusandy (hl. město Garangaly) aby 23. února téhož roku vstoupil po pašeráckých stezkách na půdu své vlasti, je zde bouřlivě vítán kmeny Emuru, poníženými Bosambovou vládou. Co se nepodařilo před 13 lety se stává skutečností: Kazirumimba se je mužem, sjednocujícím národ Emuru od Laru po Jask.

Roku 1965 se rozhoří krvavé boje, později označované jako Druhá Molambská Insurgence, mezi národy Emuru vedenými Parti communiste du Molambe a vládními silami Etat Independent du Molambe. Boje vrcholí v Dubnu 1968 komunistickým útokem na hlavní město, vyvražděním dosavadní vlády včetně premiéra Bosamba a vyhlášením komunistické Republique Populaire du Molambe. Edward Kazirumimba, předseda Parti communiste du Molambe se stává prezidentem, vyhlašuje novou ústavu, pokouší se usmířit národy Molambe a vytvořit v zemi podmínky pro mírový vývoj. Zahraniční vztahy Molambe se orientují na země Varšavské smlouvy, za jejichž vydatné pomoci se Kazirumimba snaží o reformu školství a sanaci petrochemického a důlního průmyslu.

Pro radikální komunistickou vládu kuriozní je Kazirumimbův postoj ke katolické církvi, která měla velký vliv na jeho výchovu a lví podíl na jeho záchraně po porážce v roce 1957. Jeho oddíly proslulé svou brutalitou, se neodvažují zasahovat proti katolické církvi, nad kterou Kazirumimba drží ochrannou ruku a veškeré náslí vedené v Molambe proti církvi, exemplárně trestá.

Jonas Libimbi zůstává ve funkci důstojníka I Air Force Yabantu Base Molambe a zastává funkci správce provincie Tawinga, kde se věnuje nyní již státem utajovanému obchodu s určitými komoditami.

*) K velké radosti Britů bylo vědci Královské etymologické společnosti zjištěno, že výraz Tvrdý kámen je v severním nářečí Emuru synonymem pro diamant. Jiná významná skupina vědců však zastává názor, že správný překlad je 'zelené eso', což je z linguistického hlediska velmi zajímavé, neboť národ Emuru nikdy nehrál karty. Pak, že je jazykověda bezvýznamná.

Edward Eugene Kazirumimba
Sex: Male Nationality: Emuru

Edward Eugene Kazirumimba was born 1932 in rural settlement in the triangle of Portuguese Garangala border and tribal borderlands of Emuru and Maswe in British Molambe. This region,in Emuru dialect,is known as Tawinga, which means 'The Hard Stone' *

His father Johannes Kazirumimba, a well known chief of northern Emuru community, was convinced of slaughter of researcher group of British Royal Geologic Society and was executed in front of his people by British district commissioner in 1941. Edward"s uncle Nhase was appointed new chief by the district commissioner and as such was supposed to take care of Kazirumimbas family and the education of his four children. Nhase, fearing  his nephews might endanger his position as chief when grown up, sold Edward, together with his sister and two brothers to one of the borderlands Maswe chiefs. The rest of the family he made believe the children have been sent to the capital to school.

In Maswe the children had been torn apart and since then, Edward saw his sister never again. Together with his brothers he was forced to work in illegal mines along the Garangala border. It was there where his younger brother Mathias died 1943. The same year the mine had been attacked by tribesmen from Garangala, led by Portuguese officers. With the guards of the mines slaughtered, Edward, his brother and other childworkers had been taken to Portuguese territory, where both brothers were incorporated into the Portuguese colonial fighting force. Edward was 11 years by then and his squad of illiterate children had been used by its Portuguese commander for privat operations, with goals far beyond the scope of Edwards understanding.

In 1944 during an illegal ride in Tawinga region of British Molambe, Edwards retreating squad came across Emuru militia troop. A fierce fight evolved and before Emurus got slaughtered by Portuguese troops Edwards brother Marcus got killed in front of Edwards eyes. During the chaotic battle Edward got seized by a wounded enemy, who, hiding with him aside the battlefield put a knife on his throat preventing him to call help. After the battle, the Portuguese troops quickly slaughtered the wounded enemies and retreated back toward the Portuguese territory, leaving Edward and his seizor, who appeared to be the commander of Emuru millitia and the staunch communist Jonas Libimbi, on the field. Wounded Libimbi, unable to walk, tied Edward with a rope to his body, but he allowed him to burry his brother. Then he ordered Edward to build a simple sled. On this sled Edward towed Libimbi several days during the dramatic retreat into safety. After three days the exhausted uneven pair reached a Dominican Convent of Lamala. To Edwards major surprise, both of them recieved shelter, food and medical help there, for Libimbi seemed to be a well known person there.

During their trial and their stay in the convent, Libimbi found out Edwards identity, beeing very surprised to hear about the fate of the children of chief Kazirumimba whom he knew personally. Libimbi liked  young Edward and while keeping discretion about the illegal diamond market, which is the paramount coars for the poor people of Tawinga and from which Libimbi is profiting nicely, he tried to win the young man for the ideas of communism, describing the dreams of a new world where the people got enough to eat and neither Portugeese nor Brits rule, but honest men, men like Edwards father do. Edward is enthusiastic and becomes a keen follower of Marx and Lenin. Leaving the convent, Libimbi left Edward to his great disappointment, in the care of the convents sisters, for which service he payed the abbess generously.

Edward did not realize, what Libimbi got from his stories. The whole diamond business on both sides of the border is controlled by Edwards uncle Nhasa who, working for the British District commissioner, killed the British geological party years ago, making old Kazirumimba pay for this crime. Libimbi felt the opportunity to take over the whole border diamond business. But some preparations had to be done. Libimbi was strong enough to challenge Nhasa, but to take on the British commissioner ment to meddle with the British colonial system. For an action of this size, he would have need an influential chief who could field a strong Juju and unite all northern Emuru tribes under its spell. A sudden appearence of a son of a mighty chief who has been killed by Brits, staged in the right time might bring the Juju, necessary for the men to charge naked against the British mashineguns. Beeing of economical mind, Libimbi knew, that creation of any state, no matter how altruistic it might be,  costs money. And when the mountains of Tawinga provide enough money to create a new altruistic society, there should be a little more left for the creator to compensate him for the inconveniences. And being an experienced man, Libimbi knew, the inconveniences were about to come.

Libimbi recovered from his wounds and gathered forces and money until 1949 in the preparation of his strike in Tawinga district. Meanwhile he overlooked the education of his young protegee Edward in Lamala, discussing with him at every opportunity the communist ideology. Libimbi appeard to be a good teacher, Lenin would have been proud of him. Thanks to the chaotic situation in Portugeese Garangala Libimbi managed to control most of the diamond smugglers routes through the Garangala border and to Portugal. Even the secretive operations of Tawingas commissioner and Nhasa, who were keeping the diamond business hidden from the British authorities, were to his advantage.

In the beginning of 1949 Libimbi and Kazirumimba began to strike Nhasa's stronghold. Libimbi took Nhasa himself by surprise and, killing all his men crucified Nhasa in front of his own house. Kazirumimba attacked simul-taneously with main forces the residence of the British commissioner in Tawinga, who died together with his family and staff in most uncomfortable way. Kazirumimba declared himself a supreme chief of the Northern Emuru, son of famous chief killed by Britons  in 1941. Though there was no landwide acceptance of his leadership, Kazirumimba got the whole support of the northern Emuru tribes in Tawinga. The goal of establishing one unifying leader in the whole colony failed, but counterbritish insurgency engulfed whole Molambe. The Emuru nations had been joined in the fight by tribes of Lagomba and later even by Maswe. In this chaotic situation Kazirumimba and Libimbi secured the diamond market in Tawinga for themselfs. It was than as Edward met his mother, who still lived in his home village, together with his grandmother and his father's second wife. There he brought the sad news about the fate of his siblings.

The further situation evolved not favorable for the communist rebels. Short before the fall of British colony in 1952 the Britons started to support colonel Bosambo and his nationalist Maswe movement. Bosambo seized the key structures within Molambe fast and declared Etat Independent du Molambe, before the Emuru communist, still isolated internationally, could react.

Libimbi, the experienced man, reacted quickly and with help of Dominican Sisters sent Edward Kazirumimba aboard. Libimbi himself, took advantage of his reputation within resistance, joined Bosambo and entered service in new established Forces Aeriennes du Molambe. The secret of his income source Libimbi managed to protect successfully. Through the Garangala smuggler channels and Portugal, Molambese communists established contacts to USSR a Czechoslovakia, getting from there a significant support, according the cold war doctrine of the communist block.

Kazirumba disappeared from the eyes of the western services in USSR, joining Frunze Military Academy where he graduated in 1964. Meanwhile in Molambe Libimbi, with the help of the CSSR secret service and the 'diamond' money, was building up the forces of Parti communiste du Molambe. Very helpful for him was the traditional hate between the nations of Maswe and Emuru, but also the actions of Molambese government at the time. In all lucrative top government positions Bosambo nominated the Maswe nationals, which allowed the old ethnical grievances to resurface, especially within Emuru and Lagomba nations.

1965 Kazirumimba returned to Molambe via Prague and Lusanda (Garangalas capital) being celebrated by Emuru tribesmen who felt humiliated by

Bosambos rule. What did not work 13 years ago, became reality now: Edward Kazirumimba was the man uniting the whole Emuru nation from Lar to Jask. The Second Molambese Insurgency started in 1965 and bloody fights engulfed Molambe again. The bloodshed between the Emuru Parti Communiste du Molambe and Bosambo's government forces culminated in April 1968 with Emuru communists charging the capital, slaughtering the government, including col. Bosambo and declaring Republique Populaire du Molambe.

Edward Kazirumimba, the chairman of the Parti Communiste du Molambe, became the president of new republic, introduced new constitution and tried to reconcile the nations of Molambe to create conditions for peaceful tatebuilding. Foreign politics of Molambe shifted eastwards, with significant ties to Warsaw Pact countries. With the help of his communist supporters Kazirumimba started to reform the school system and to revive the petrochemical and mining industry.

There is a  peculiar relationship between communist Kazirumimba and katholic church, especially the Dominican order, which had a major influence in Kazirumimba's education and saved his life after his defeat in 1957. Kazirumimbas brutal combat squads do not dare any attacks on the church institutions, for Kazirumimba keeps protecting them and the punishments for such attacks are most unpleasant.

Jonas Libimbi keeps a low profile position as officer of I Air Force Yabantu Base Molambe and as administrator of a poor northen Molambese province Tawinga, where he keeps certain secret state business going.

*) to the amazement of British government, the scientist of the Royal Etymologyst Society found out, that terminus 'Hard Stone' is a synonym for diamond in the northern Emuru dialect. Yet another influential group of scientists is of the view, that correct translation means 'The Ace os Spades', which is from the linguistic point of view very interesting, for the nations of Emuru do not play cards, not even poker.
And still some people might say the etymology is a worthless science.

John Francis Smith alias Joseph N'Kema

Osobní data jedné z klíčových figur konfliktu v Molambe

Status: Pouze pro služební použití

John Francis Smith alias Joseph N'Kema

Personal File of the first key person in Molambese conflict

Status: For official use only

J.F. SMITH Narozen 1919 na Farmě Britského velkostatkáře Chirona Smithe v tehdejší Královské kolonii British Molambe. Od ranného mládí pracoval na Farmě svého otce jako lovecký průvodce, organizujíce lovecká safari pro prominentní zákazníky z Evropských zemí. Již tehdy si získal popularitu mezi stopaři a lovci z kmenů Maswe a získal mezi prominentními zákazníky první kontakty s britskými informačními službami. 

V roce 1939 vstoupil do britské RAF a v jejich službách bojoval jako stihač v Bitvě o Británii, ve které mu byly oficiálně přiznány 3 sestřely. Po jeho zranění v roce 1942 byl kontaktován MI6, opustil RAF a navrátil se zpět do British Molambe, aby převzal  farmu po svém otci, který byl toho roku, spolu se všemi obyvateli farmy, včetně Smithovy matky a mladšího bratra zavražděn loupeživými bojovníky z kmenů Emuru, kteří své akce ospravedlňovali bojem proti koloniálnímu režimu. Jediným přeživším členem jeho rodiny tak zůstala sestra Elizabeht, která se provdala za britského důstojníka a žila od roku 1936 v Londýně.

Do roku 1945 navazuje Smith jako agent - sleeper kontakty s protikomunistickými guerillami v národnostní skupině Maswe a Lagomba. Tyto kontakty využívá hlavně k upevnění své moci na svých pozemcích v Britském Molambe a v sousedním státě Akasawa. V letech 1944 a 1945 provede několik velmi úspěšných akcí proti vrahům jeho rodiny z kmenů Emuru.

Na konci druhé světové války, kdy se do Britského Molambe začíná repatriovat množství domorodých vojáků, kteří během války sloužili v Britských ozbrojených silách, ho MI6 pověřuje infiltrací a monitorováním bývalých příslušníků Britských ozbrojených sil z národnostních skupin Maswe s cílem snažit se získat jejich podporu pro Britský režim v kolonii a mobilizovat je jako protiváhu proti komunistickým bojovníkům z národa Emuru.

V roce 1947 se Smithovi podaří kontaktovat a infiltrovat ozbrojenou skupinu pod vedením bývalého seržanta RAF Bosamba, titulovaného již tehdy svými spolubojovníky jako plukovník Bosambo. Uskutečnění kontaktu bylo poměrně snadné, jelikož Bosambo a Smith sloužili během Bitvy o Británii ve stejné jednotce. Seržant Bosambo byl zařazen jako zbrojíř. Shodou okolností pracoval Bosambův otec jako stopař na farmě Smithova otce, kde byl spolu s ostatními roku 1942 zavražděn. Smithovy rozhodné akce proti viníkům přepadu na jeho farmu v letech 1944 a 1945 (tehdy byl Bosambo ještě v aktivní službě v Británii), získaly Smithovy naprostou Bosambovu důvěru, kterou Smith  v roce 1947 upevnil dle tradičního zvyku národa Maswe a to předáním sušené hlavy a pohlavních orgánů náčelníka banditů, odpovědných za smrt jeho otce 'plukovníku' Bosabovi. Říká se, že tyto artefakty, vystavené na nevydělané psí kůži, zdobily Bosambovu pracovnu až do jeho smrti. 

V roce 1949 došlo k eskalaci vedoucí ke koloniální válce v Britském Molambe. Komunistické oddíly národů Emuru získávaly vliv ve východních distriktech a pod vlivem chyb v britském vedení bojovníků národa Maswe, došlo k jejich protibritské radikalizaci. Tehdy se postavil i plukovník Bosambo proti Britům a na to pověřila MI6 Smithe jeho eliminací. Tajné síly očividně podcenily sílu přátelského vztahu mezi oběma bojovníky. Smith nejen že rozkaz nesplnil, ale varoval Bosamba, který na to zmizel z dosahu Britských sil. Smith ohlásil nesplnění rozkazu jako vlastní chybu. To sice zatím jeho postavení jako agenta neohrozilo, ale během vyhledávacích akcí British Army došlo za Smithovy nepřítomnosti k přepadu jeho farmy britským průzkumným oddílem. Během incidentu zahynuli dva bílí a patnáct černých Smithových zaměstnanců. Po odražení přepadu se Britský pěší oddíl stáhl do buše. I když si byl Smith vědom toho, kdo ho napadl, rozhodl se britský oddíl pronásledovat a zajmout. Druhou noc po přepadu Smithovi stopaři tábor Britů našli a Smith nechal nic netušící vojáky obklíčit a prakticky bez boje zajmout. Všichni vojáci byli odvedeni na farmu kde Smith donutil Britské důstojníky před jejich nastoupenými podřízenými pohřbít černé zaměstnance farmy. Poté nechal Smith všem Britům popálit chodidla rozžhavenými kopími a poslal je bosé a neozbrojené na padesátikilometrový pochod na základnu. Tři z Britských vojáků pochod nepřežili a čtyři další skončili po pochodu v psychiatrické léčebně.

Po tomto incidentu byl Smith roku 1950 oddílem SAS zatčen a vojenským tribunálem odsouzen k trestu smrti zastřelením. Pod vlivem MI6 byl výkon trestu neustále odkládán. Roku 1952 se stala situace Britů v Molambe neudržitelná. Začalo být zřejmé , že je Molambe jako kolonie ztracena a prioritou se stalo získat vliv při tvorbě vlády v nově vzniklém státě, jelikož hrozilo reálné riziko převzetí moci komunisty. Tehdy byl Smith podruhé kontaktován MI6 s úkolem zprostředkovávat s mezitím velmi vlivnou organizací bojovníků Maswe vedené plukovníkem Bosambem za účelem nastolení Britům příznivé nezávislé vlády v nově vzniklé republice. MI6 inscenovala Smithův útěk během transportu mezi dvěma vojenskými základnami. 

Tehdy si Smith zvolil své krycí jméno Joseph N'Kema, navázal spojení s plukovníkem Bosambem a zorganizoval několik tajných jednání s MI6. Výsledkem byla finanční a materiální podpora jednotek plk. Bosamba, jeho vojenské vítězství nad národem Emuru a v roce 1957 vyhlášení Etat Independent du Molambe se silnou orientací na Velkou Británii. Plukovník Bosambo se chtěl nechat prohlásit králem, avšak na N'Kemovu radu se spokojil s demokratickým titulem ministerského předsedy. Smith alias N'Kema zůstal tajným poradcem plukovníka Bosamba a mediátorem mezi ním a MI6.

V roce 1965 začala mezi kmeny Emuru upevňovat svůj vliv Komunistická strana Molambe, vedená náčelníkem jednoho z vlivných kmenů Emuru Edwardem Kazirumimbou. Dle tehdejších studenoválečných doktrín zemí Varšavské smlouvy se dostalo komunistům značné finanční a personální podpory včetně informací tajných služeb. Situace eskalovala v tzv. Druhé Molambské Insurgence, která měla od začátku charakter nacionálního boje mezi etnikami Maswe a Emuru. Během této insurgence se stal N'Kema velitelem Molambského letectva (Forces Aeriennes du Molambe).

V Dubnu 1968 kdy N'Kema krátce opustil Molambe na pohřeb své sestry v Londýně, došlo k puči v hlavním městě, při kterém byla vyvražděna celá dosavadní vláda včetně plukovníka Bosamba. Vůdce komunistického puče Edward Kazirumimba vyhlásil novou Republique Populaire Molambe s komunistickým vládním programem. N'Kema začal za podpory MI6 z pozemků, které již dříve získal v sousedním státě Akasawa organizovat síly, potřebné ke změně režimu v Molambe.

Joseph N'Kema se těší obrovské popularitě mezi kmeny Maswe na západě Molambe. Na mořském pobřeží žijící kmeny Lagomba mají zatím indiferentní postoj. Národy Emuru podporují tradičně E. Kazirumimbu a to více z nacionalistických než politických důvodů. I přes jeho popularitu nepřichází  N'Kema pro MI6 jako kandidát na politické vedení státu v úvahu. Případným kandidátem je nejmladší syn plukovníka Bosamba Marcell, který v současné době studuje ve Velké Británii a je pod dohledem MI6.

J. F. SMITH born 1919 on the farm owned by his father Chiron Smith in British Molambe. As youngster worked Smith at his fathers farm as guide for hunting saffaries offered by his family to the rich European customers. There he gained his popularity among the hunters belonging to Maswe people and he established first relations with members of British secret service among his fathers costumers.

In 1939 he joined the RAF and left for Europe to take part in Battle of Britain as fighter pilot. There he scored three enemy aircraft kills. Wounded in 1942, Smith was contracted by MI6, left RAF and traveled back to Molambe just in time to take over the family farm after his father, mother and younger brother have been killed together with all employees of the farm during a robbery ride conducted by renegade Emuru tribe. His only living relative left was his older sister Elisabeth who, married to British officer, left for London in 1936.

During the years to come until 1945 is Smith as MI 6 sleeper establishing contacts to the anticommunist guerillas, belonging mostly to the ethnical groups of Maswe and Lagomba. He is using his connections to strenghten his reputation and authority on his family owned land in Molambe and in adjacent Akasawa. He conducts several successfull rides against the murderers of his family among the Emuru tribesmen in the years of 1944 and 1945.

With the world war ending, scores of native Molambian British Armed Forces servicemen are repatriating to the colony. Smith is tasked by MI6 to infiltrate and monitor the groups of native former British soldiers from the Maswe nation with the order to gain their support for the British colonial authority and to mobilize them as a force counterpart to the communist militias, operating within Emuru tribesland in the eastern part of the Colony.

In 1947 Smith contacts the armed Maswe group led by former RAF sergeant Bosambo in the borderlands with Emuru tribes. To establish this contact goes particulary easy. Bosambo, being entitled by his fighters 'Colonel' by then, was serving armourer within the same RAF Squadron as Smith during the wartime. Also Bosambos father hapened to be one of the hunters, working at Smith father's farm, where he was killed with the others during the Emuru robbery in 1942, while Bosambo still serving with RAF. Smith could won Basambos absolute trust because of his decissive revenge actions against the murderers of his father. This trust has been sealed by Smith in a traditional way of Maswe by a gift of dryied head and sexual organs of the Emuru chief responsible for the farm ride given to 'Colonel'Bosambo. There are some stories, telling, that those 'artefacts', presented on a dogs hide, have been decorating Bosambos office until his dead.

1949 sees an anticolonial escalation in British Molambe which leads to a warlike situation. The communist squads within the Emuru nations are getting more and more influential in the east of the colony, while the Maswe fighters get radicalised against Brits, due the failures and misconductments by their British leadership. Colonel Bosambo stands up against the British authorities at this point and Smith ist tasked by MI6 to eliminate him. The secret services underestimated obviously the ties of friendship between those two warriors. Smith not only did not follow the order, but warned Bosambo, who escaped from the reach of British forces to the neighbor territory of Akasawa. Hiding there reportedly on Smith's owned lands. Smith reported he failed to fulfill the orders and took full responsibility.This intermezzo did not influence his carreer negatively yet, but another incident took place. During the search oparations of British forces was Smith's farm attacked by a British reccon party. With Smith absent at the time the attack was repelled, but two white and fifteen black Smith's employees have been killed. Getting all details after his return, Smith decided to pursue the retreating British force and take revenge. The second night after the attack Smith's scouts found the British party's night camp with the soldiers beeing encircled and took prisoners by Smith without a shot fired. The Brits have been taken to the farm where the officers have been forced to burry the fifteen black employees of the farm in front of their own lined up subordinates. After the 'ceremony' the British soldiers feet have been burnt by white glowing speearheads and barefeet the reccon party has been sent to their homebase, which was a 50 km walk. Three of the soldiers died enroute and four another ended in the psychiatric care after return.

Following this incident Smith was captured by SAS unit and sentenced to death by martial court in Kungurwanga.  His execution was postponed several times by the orders of MI6 until 1952 when the situation of British forces in Molambe became unsustainable and it became obvious that the Royal Colony of British Molambe is about to fall. The first priority became to get essential influence on the government buildig in the new independent state, for there has been a very real risk of the communist takeover.

At this point Smith has been contracted for the second time by MI6 with the orders to contact and negotiate with meanwhile powerfull Maswe force of colonel Bosambo with the MI6 intent to defeat the communists with Bosambo's help and establish a British friendly government in Molambe. MI6 staged Smith's escape during a transfer between two military bases.

Smith has chosen his new alias Joseph N'Kema at this time and joined colonel Bosambo. The results: financial and material support of Bosambos forces, his military victory over the commuists and the proclamation of British oriented Etat Independent du Molambe in 1957. Despite his original decission to call himselfs King, Bosambo took Smith's advice and accepted the very democratic title of Premier Ministre. Smith alias N'Kema stood behind colonel as advisor.

In 1965 the Communist Party of Molambe started to get ground again among the Emuru tribes in the east of Molambe. A new influential leader Edward Kazirumimba one of the young chiefs of north eastern communities emerged. Molambese communists got a lot of financial, inteligency and personal support from the states of Warsaw Pakt according to their cold war doctrine.

The situation has escalated into so called Second Molambese Insurgency, which, being an ethnical clash between Maswe and Emuru nations from its beginning was exploited by the communists. N'Kema became the commander of Forces Aeriennes du Molambe. In April 1968 while N'Kema left Molambe to attend the funeral of his sister Elisabeth in London, communist forces led by E. Kazirumimba overrun the capital Kungurwanga, where the whole government including colonel Bosambo has been slaughtered. The communist leader Kazirumimba called out Republique Populaire du Molambe.

N'Kema unable to get back to Molambe retreat to his property in Akasawa and with assistance of MI6 and displaced Maswe fighters started to gather forces necessary to change the regime in Molambe again.

N'Kema enjoys huge support among the Maswe nations in the western part of Molambe, while the Lagomba tribes, populating the coastal region keep indifferent stance. Emuru nations support communist Kazirumimba traditionally. Their support is more nationally than politically motivated.

MI6 does not see N'Kema as a suitable candidate for the presidential office in Molambe, despite his popularity. Son of colonel Bosambo is a person of interrest in this case. Marcell Bosambo, student of Cambridge University in UK is currently under supervision of MI6.

Poslední bojový letoun US NAVY opouští Hormuz

Přinese stažení US kontingentu DRAGONFLY regionu mír, nebo nové harašení zbraněmi?

Skromné sdělení Amreické strany o přerušení bojové činosti v oblasti Hormůzu na jedné straně a bombastické politicko-náboženské oslavy při přebírání základny Bandar e Jask na straně Íránské. Írán slaví vítězství, USA mlčí a Čína neúměrně zvyšuje svůj vliv v regionu.

USA ztratiy důvěru v regionu, Írán velkou část letecké techniky západní provenience, kterou však pilně nahrazuje Čínskými produkty, které během nedávných bojů svými výkony zaskočily strategy USA. Absolutním vítězem se se prozatím jeví Čína. Nehledě na politický kapitál, vytěžený z mírotvorných politických aktivit, dosáhla Čína uzavření rozsáhlých kontraktů v Íránu a v UAE, ke kterým se před konfliktem vlády partnerů v Perském zálivu stavěly přinejmenším rezervovaně.

Bezpochybně ne příliš optimistické vyhlídky pro trvalé mírové řešení v této neuralgické oblasti.

Last US NAVY aircraf leaving Hormuz

Will the US withdrawal bring the peace to the region or a new warmongering?

Modest announcement from the US about terminating the combat actions in Hormuz area. Bombastic religious and political celebrations in Iran during the Bandar e Jask take over. Iran is celebrating, USA keep silence and China gets more and more influential in the Gulf.

USA lost trust in the region, Iran lost a big part of its western equipment during the fights, which is being substituted by Chinese hardware with parameters obviously surprising the US strategists. The paramount winner seems there to be China: capitalizing politically the peace negotiations between Iran and UAE and signing several contracts with Iran and UAE which would never be signed before the conflict.

These are not very optimistic prospects for durable peace in this volatile region.

Americký prezident prohlašuje koflikt v Perském zálivu za ukončený

Washington

14.5.2010

US president declares end of the conflict in the Strait of Hormuz

Washington

14.5.2010

Po intenzivních bojích v oblasti Hormuzu, které vyvrcholily 10.5.2010 potopením 3 válečných plavidel US NAVY s největšími ztrátami na životech ve válečné historii USA po Pearl Harboru, prohlásil US prezident všechny cíle operace Persian Knight Move za dosažené a oznámil stažení expedičních sil z oblasti do 22.5.2010. Na tiskové konferenci v Bílém Domě prezident prohlásil:

'Naše ozbrojené síly svedly osudovou a vítěznou bitvu, která rozhodla konflikt a dosáhla všech našich cílů v regionu. Jako každá slavná bitva se ani tato neobešla bez hrdinských obětí. Naštěstí pro Ameriku jsem byl v této historické chvíli jako nejvyšší velitel na pravém místě, každá jiná administrativa by teď místo 1000 oplakávala 5000 ztracených námořníků. Naši námořníci splnili své úkoly a mají právo navrátit se ke svým rodinám do konce května. Situaci s Íránem jsem mistrně vyřešil protože jsem byl zvolen řešit problémy Ameriky a nyní je řada na Emirátech aby si zametli před svým prahem. Emirátům předložíme účet na úhradu našich ztracených lodí, protože byly ztraceny při oobraně jejich území.'

Během bojů 10.5.2010 byl Íránským letectvem ve východním Perském zálivu potopen potopen raketový křižník USS Normandy spolu s fregatami USS Gray a USS Kaufmann. Na palubách potopených kombatantů zahynulo 950 námořníků a dalších 100 bylo zraněno.

UAE uzavřely s Čínou kontrakt o pronájmu skladovacích a plnících zařízení ropných produktů v přístavu Fujaira, které umožní ČLR přepravu ropných produktů přímo z Ománského zálivu bez nutnosti průjezdu Hormůzským průllivem a zorganizovaly mírová jednání s Íránem ve Švýcarskám Bernu za moderace Číny a Ománu. USA a Saudská Arábie se jednání nezúčastní.

Analysté se shodují v závěru, že konflikt uvázl pro USA na mrtvém bodě a perzident jej ukončil, vida že by se původně kátké dobrodružství změnilo na nekonečný konflikt zasahující do jeho volební kampaně.

After heavy clashes in the Hormuz Strait and eastern Persian Gulf, culminated by sinking of 3 US combat vessels and worst casualties in the history of the US NAVY since Pearl Harbor, US president declared all objectives of the operation Persian Knight Move as accomplished and announced withdrawal of US forces from the Hormuz Area of operations until 22. May 2010. At the press conference held today in White House President told the astonished auditory:

'Our forces fought and won the most important battle in the modern history and accomplished in this way all our goals and objectives in the region. As in every glorious battle in the history there have been sacrifices. Luckily for the America I was elected to be president and supreme commander of the forces in such demanding times. Any other administrative would now be mournig not for 1000, but at least 5000 lost sailors. Our servicemen and women acted behind and above the call of duty and they have right to get home and see their families until the end of may. I solved the Iran crisis, because I was elected to solve Americas problems. For Emirates it is time now to clean up their backyard. And I tell you what: they will pay for our lost ships, because we lost those ships defending their desert.'

During the battles at 10.5.2010 IRIAF destroyed in the eastern Persian Gulf the missile cruiser USS Normandy and friggates USS Gray and USS Kaufmann. On those three ships and on board of USS Iwo Jima no less than 950 crew were killed in action, with more than 100 personell wounded.

UAE contracted pat of the oil facility in Fujaira Oil terminal to China. This allowes China to transport and store its oil products, awoiding the Strait of Hormuz. A peace conference with Iran was organised by UAE in Bern with Oman and China as negotiators. USA and Saudi Arabia announced they will not participate.

The western analyst see the situation on battlefield stuck at the dead point for the US and so it was ended by president for the fear the short intervence will transform to another endless coflict protruding into his election campaign. 

Reakce Číny na Americkou blokádu Hormůzského průlivu

7.5.2010 Peking

Chinese reaction to American closure of the Hormuz Strait

7th May 2010 Beijing

Čínský ministr zahraničních věcí Žuj-Chuj prohlásil na tiskové konferenci, konanou ministerstvem zahraničí ČLR, Americkou válečnou námořní zónu v Hormůzském průlivu za nezákonnou a upozornil, ze Čína bude i nadále nárokovat svá práva na svobodnou plavbu, která je životně důležitá pro ekonomiku Čínské Lidové Republiky. Ministr dále uvedl, že mezinárodní práva jsou základním pilířem mírové koexistence všech civilizovaných národů a Čína disponuje robustními prostředky tato práva kdekoliv na světě prosazovat.

Mluvčí PLAN oznámil připravenost Čínské námořní mise v Perském zálivu aktivně ochraňovat konvoje civilních plavidel plavících se na mezinárodních námořních trasách v Perském Zálivu pod Čínskou vlajkou.

During the press conference held in Beijing the Chinese minister of forreign affairs Zhuy-Huy declared the American naval war zone in the Strait of Hormuz for unlawfull and warned that Peoples Republic of China will unaffected further conduct its rights for free navigation, which are essential for the Chinese economy and wellbeing of Chinese people. Minister pointed out that international laws and norms are a central pillar of peacefull coexistence of civilised nations and stated that China has robust assets on disposal to enforce its rights worldwide. 

The spokeswomen of the PLAN reported the readiness of the PLAN naval mission in the Persian Gulf to protect actively all comercial shipping, sailing through the Pesian Gulf under the flag of Peoples Republic of China. 

US CENTCOM vyhlašuje námořní válečnou zónu

5.5.2010

US CENTCOM vyhlásil v oblasti Hormuzského průlivu námořní válečnou zónu, ve které bude vyloučena civilní námořní doprava. Podle prohlášení velitele CENTCOMU mohou být všechna plavidla v této oblasti považována za nepřátelská a jejich bezpečnost nemůže být garantována. Pojišťovna LLOYDS oficiálně varovala všechna civilní plavidla před vstupem do průlivu.