Karel Čurda se narodil ve Staré Hlíně u Třeboně jako nejmladší ze šesti dětí. Po absolvování mateřské a obecné školy se stává dělníkem a v roce 1933 nastupuje povinnou vojenskou službu ke 29. pěšímu pluku v Jindřichově Hradci. Tam má skvělé výsledky, velení ho oceňuje, a je záhy povýšen na podplukovníka. V roce 1938 je však za nevyjasněných okolností propuštěn. Vstupuje do služby u finanční stráže. V půlce roku 1939 odchází přes Polsko do Francie, odkud po jejím napadení odchází za kanál La Manche. V Anglii je zařazen k automobilové rotě a záhy poslán do Garramouru ve Skotsku, aby absolvoval speciální výcvik. Má výborný profil, ze strany vedení má skvělé hodnocení, je naprosto vynikajícím vojákem. Někteří jeho druhové s tím však příliš nesouhlasí a Čurda je mezi některými z nich spíše neoblíbený.

V lednu 1942 poté doplňuje řady skupiny Out Distance určené k provádění podvratných akcí hluboko v týlu nepřítele.

27.3.1942 je spolu s Adolfem Opálkou vysazen v Protektorátu. Ač mají přistát u Jičína, přistávají na Vysočině. To spolu se zraněním Adolfa Opálky komplikuje operaci od samého začátku. Jeho další druh, Ivan Kolařík, je brzy nato dopaden Gestapem. Čurda s Opálkou se tak ukrývají v Praze, ale 28.5. téhož roku se Čurda rozhoduje vyhledat úkryt u rodiny v Nové Hlíně. Tam se dozvídá o nacistickém řádění v rámci Heydrichiády. Nakonec podléhá tlaku rodiny a na pobočku Gestapa v Benešově posílá anonymní udání. Na něj však není brán zřetel, a tak se vydává do Prahy na velitelství Gestapa. Nezná místo úkrytu výsadkářů, ale zná jména těch, kteří jim pomáhali. Je přítomen i jejich smrti v kryptě Chrámu Sv. Cyrila a Metoděje. Následně má padlé identifikovat.

Po událostech v kryptě nadále spolupracuje s Gestapem. Osobně napomáhá dopadení mnoha dalších výsadkářů, kteří jsou na území Protektorátu vysláni za podobným účelem jako kdysi on sám. Dostává odměnu ve výši 10 milionů korun, Němku za ženu a jméno Karl Jerhot. Válečná léta prožívá v klidu a blahobytu v Praze. Po válce je však dopaden, když se snaží prchnout do amerického zajetí. Českým mimořádným soudem je odsouzen k trestu smrti oběšením. Popraven je na konci dubna 1947.

Jeho osobnost je dodnes rozporuplná. V jeho rodné Staré Hlíně na něj však mají lepší názor - tvrdí, že pokud by Čurda tehdy nejednal, jejich ves by potkal osud Lidic a Ležáků. Jeho rodina je rozdělena, část žije v Rakousku, část ve Staré Hlíně. Nestýkají se, ke Karlu Čurdovi se nijak nehlásí. Lidé nesoucí jeho jméno mají ve vsi složité postavení - nesou si jakési stigma.

Karel Čurda se již na věky zapsal do českých dějin jako jeden z jejich největších zrádců. A tak si ho, na rozdíl třeba od Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, většina lidí pamatuje. Co je však nesporné je, že býval vynikajícím vojákem, který měl obrovský potenciál. Bohužel se ve špatnou chvíli dal na scestí, a proto jeho jméno dodnes budí odpor.