Tento druh oblaku hrdě dostává svého jména, je odvozený od latinského slova Ci, které znamená kštice nebo hříva. Cirrus má základnu ve výši 5-13 km stejně jako všechny oblaky začínající slabikou Cirr, což je řadí do Oblaků vysokého patra. Jelikož se vyskytuje pouze ve vysokém patře, tak už není potřeba ho dále rozřazovat a tak jeho jméno je pouze Cirrus.

Oblaka tvoří jasně bílá jemná vlákna nebo bílé skvrny úzkých pásů po obloze. Je skoro vždy průsvitný a tedy nevytváří vlastní stín. Můžeme ho klidně vidět v podobě chomáčků či jiných tvarů. Má vláknitý vzhled či hedvábný lesk (nebo také obojí). Skládá se výlučně z ledových krystalků - ve výšce je nižší teplota až pod - 40 stupňů.

Slunce i měsíc skrz tento oblak snadno prosvítá. Z Cirrů nikdy neprší, nesněží ani nepadají jiné atmosferické srážky. Může se vytvořit po bouřce jako zbytek Comulonimbů. Při tomto typu oblaků klidně můžou vzniknout Halové jevy.

Zajímavý fakt ohledně Cirrů je, že se vyskytují i v atmosférách jiných planet (například u Marsu či Neptunu).

Už jste někdy viděli "beránky"? Určitě ano, ale možná jste nevěděli, že v meteorologii používáme termín Cirrocumulus. Nachází se ve výšce 5-13 km spolu s ostatními oblaky začínajícími na slabiku Cirr. Tento oblak již však patří do druhů Kupovitých oblaků, což v názvu vyznačuje slovo cumulus. Cumulus je slovo převzaté z latiny a znamená kupa či shluk.

Tento oblak není na obloze tak častý, ale když už ho uvidíte, bude tvořený tenkými, bílými skvrnami, ploškami nebo vrstvami oblaků, které nevytváří vlastní stín. Může vám připomínat třeba vločky nebo malinké chomáčky, skládá se totiž z malých zrnitých oblačných částí a je více či méně pravidelně uspořádaný. Složený je z ledových krystalků a nevypadávají z něj srážky, stejně jako u Cirru.

Zajímavý fakt ohledně Cirrocumulů je, že když je uvidíte, tak je to předzvěst příchodu nestálého počasí.

Cirrostratus si opět nese první slabiku Cirr, takže se nachází ve vysokém patře tedy ve výšce 5-13 km. Druhá část jeho jména, Stratus, pochází z latinského slova a do češtiny si ho překládáme jako sloha, zatímco také znamená rozpínat se, roztahovat se nebo pokrývat.

Abyste ho poznali, musíte na nebi hledat průsvitný bělavý oblačný závoj vláknitého nebo hladkého mlhovitého vzhledu. Skládá se převážně z ledových krystalků a stejně jako u jeho spolu-jmenovcům z rodu Cirr z něj nevypadávají žádné srážky.

Často vyvolává Halové jevy, které v některých případech jsou jedinou známkou existence po tomto občas neviditelném oblaku. Slunce i měsíc skrz něj prosvítají, ale pokud skrz něj prosvítá slunce, bude vytvářet stíny. Jedinou výjimkou prosvítání sluncem je v zimě, kdy je slunce tak nízko, že skrz oblak vůbec neprosvítá.

Zajímavý fakt ohledně Cirrostratu je, že když se nám ho povede spatřit, znamená to přibližování teplé fronty, tedy brzké zhoršení počasí.

Strus, česky sloha, je jednolitá, obvykle šedivá, nízko položená oblačná vrstva kompaktně pokrývající oblohu. Tento mrak panuje podzimu a zimním inverzím. Trvá-li inverzní počasí více dní, zakrývá stratus oblohu monotónní šedí, která dusí sluneční paprsky. Nepopulární schopností tohoto mraku je významně negativně ovlivnit psychiku člověka. (Na podzim se páchá více sebevražd než v ostatních ročních obdobích...)

Stratus vzniká v důsledku ochlazení spodních vrstev atmosféry (inverze). Buď je potomkem mlhy, která vystoupala výš nad povrch země, nebo oddělenou spodní vrstvou jiného mraku, např. stratocumulu.

Stratus se skládá z malých vodních kapiček či ledových částic. Může dávat vzniku srážkám v podobě mrholení nebo sněhových zrn.

Altostratus, neboli vysoká sloha, je o něco optimističtější bratr stratu. Šedivý až namodralý mrak leží výše ve střední oblačné vrstvě, má většinou nezřetelnou strukturu (slitá šedivá plocha) a ve své šířce dokáže dosahovat rekordních rozměrů tisíců kilometrů.

Altostratus vzniká výstupem rozsáhlé, vlhké, stabilní vzduchové vrstvy do značných výšek, či přeměnou z jiných mraků - zesílením vrstvy cirostratu, zeslabením nimbostratu, či rozšířením některých vrstev kumulonimbu.

Altostratus je srážkovým oblakem složeným z částic vody i ledu. V chladných měsících srážky padají na zem ve formě deště či sněhu, ovšem v letním počasí se většinou stihnou vypařit a země nedosáhnou.

Pozor, prší! Samotné jméno nimbostratus, dešťová sloha, vypovídá o základní charakteristice tohoto oblaku. Nimbostratus je typický srážkový mrak. Zatahuje celou oblohu hustou tmavou šedí přes níž nelze vidět slunce. Ačkoliv je oblakem střední vrstvy často svou mohutností zasahuje i do vyšších a nižších výšek. Pokud je nad vámi tento mrak, potřebujete pláštěnku, holínky a deštník.

Vzniká nejčastěji přeměnou z přerostlého altostratu. Mohutněním altostratu a hojným výskytem srážek se rodí tento deštivý velikán.

Nimbostratus je typický srážkový oblak, který přináší hustý trvalý déšť či sníh, případně krupky.

Stratokumulus, kombinace znamenající slohová kupa, je oblak nízkého patra, bílé a šedivé barvy. Tvarem připomíná valouny nebo péřové duchny.

Stratokumulus vzniká nejčastěji rozpadem jiných druhů mraků (např. Cumulu) vlivem turbulentního proudění.

Stratokumulus je vodním oblakem (tvořen kapičkami vody). Mohou z něj vypadávat srážky v podobě deště i sněhu, ovšem vždy jen slabé intenzity.

Osamocené oblaky, obvykle husté a s ostře ohraničenými obrysy vyvíjející se směrem vzhůru v podobě kup, kupolí nebo věží. Jejich horní část má často podobu květáku. Části oblaku ozářené Sluncem bývají nejčastěji zářivě bílé. Základna oblaku bývá poměrně tmavá a téměř vodorovná. Někdy jsou Cumuly roztrhané.

Cumulus je obvykle vodním oblakem, v případě velkého vertikálního vývoje může být v horní části oblakem smíšeným. Je většinou nesrážkovým oblakem, ale z vertikálně mohutných Cumulů můžou vypadávat srážky v podobě krátkých přeháněk.

Jedná se o menší nebo větší skupiny či vrstvy oblaků, bílé nebo šedé barvy. Altocumulus má i vlastní stín.

Skládají se z malých oblačných částí podoby vln, oblázků nebo valounů,, které mohou být buď navzájem odděleny nebo spolu mohou souviset. Mnohdy mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled. Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí oblaků bývá 1°-5° prostorového úhlu.

Altocomulus je vodním oblakem a mohou z něj vypadávat srážky, které se však zpravidla stačí vypařit v podoblačném vzduchu a nedopadají ve formě srážek na zemský povrch.

Mohutný a hustý oblak velmi značného vertikálního rozsahu v podobě hor, nebo obrovských věží.

Aspoň část jeho vrcholu je obvykle hladká nebo vláknitá nebo žebrovitá, a téměř vždy zploštělá. Tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu. Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, ale nemusí s oblakem souviset.

Cumulonimbus je smíšeným oblakem, který vzniká působením intenzivní konvekce nejčastěji na studených frontách, podstatně méně často na teplých frontách. Na Cumulonimbu jsou vázány bouřky, silné přeháňky, přívalové srážky i krupobití.