K japonštině mě přivedla touha učit se japonskou masáž shiatsu , akupunkturu a buddhistickou nauku. Japonské masáže a akupunktuře jsem se po 5 letech studia do určité míry naučila, nicméně buddhistická nirvána mě bohužel stále míjí. Přesto neztrácím naději a snažím se každodenní život žít v duchu citátu Dalajlamy „Neberte se moc vážně, neboť nikdo jiný vás také tak brát nebude.“

V Japonsku jsem studovala na jazykové škole a poté rok na univerzitě, kde jsem měla to štěstí bydlet v japonské rodině. Dodnes nechápu, jak moji japonští „rodiče“ vydrželi bydlet s „gaidžinem – cizincem“ rok pod jednou střechou. V Japonsku se totiž projev „co na srdci, to na jazyku“ příliš nenosí a já tímto projevem bohužel či bohudík přímo oplývám. Naštěstí jsme to všichni přežili ve zdraví a dodnes, což je více než 15 let, se stále navštěvujeme a moji japonští rodiče dokonce i několik let žili v Praze, neboť jejich dcera zde studovala hudbu.

Již během studia na FFUK, obor Japanologie, jsem vyučovala japonštinu, češtinu a angličtinu v Česko-japonské společnosti v Praze a vedla soukromé hodiny. Od promoce již více než 15 let tlumočím na volné noze v japonských firmách či v českých, které s Japonskem spolupracují.

Jsou chvíle, kdy na Japonsko pěji ódy a chvíle, kdy jsem ráda, že žiji v Čechách, nicméně japonština, coby krásný a znělý jazyk, mě bude provázet asi navěky. Nakonec, kdo by si v Japonsku nechtěl hezky "pojaponsku" objednat v „sušárně“ to nejlepší suši a po večerech si přečíst velikány japonské literatury v originále?

Pokud vás japonština láká, ráda se s vámi vrhnu do víru výuky a poznání.