Probírat se sportovně-motoristickou minulostí Zdeňka Sedláčka a nevzpomenout přitom na Karla Novotného, kamaráda ze školních lavic, to by bylo velikou historickou nedůsledností. Vždyť první kola, jejichž otáčky směřovaly Zdeňkův život na závodní tratě, nebyla kola koloběžky, ale kola od kočárku, která s Karlem používali ke konstrukci dřevěných kár.
A byl to právě Karel Novotný, se kterým vedli společné úvahy o tom, jestli dráždit bahno a výmoly terénních tratí, či vrhat se do zatáček silničních okruhů. To když spolu křižovali českou krajinou na svých dvoudobých cestovních krasavicích, Zdeněk na Jawě250 a Karel na ČZ 175.
Zatímco Zdeněk se vydal ve šlépějích Gustava Havla a Bohouše Stašy, Karlovi učarovala Šestidenní a Stříbrná váza a vydal se po stopách Mašity a Stodůlky.
Rozdílnost disciplín znemožňovala oběma kamarádům měřit své síly na společných kolbištích. Ale existuje obor motoristického klání, kde lze využít spolupráce dvojice. Ano, jsou to sajdy. Kde jinde lze tréninku letité spolupráce využít jinde než právě tady? Kárky z prkýnek tak vystřídala sajdkárkrosová mašina a pozornost hlídače pražského parku (tzv. šedého mora) pozornost diváků regulérních tratí. Celé toto dobrodružství má počátek v roce 1981. Zdeňkovou obživu tehdy zajišťovala mzda za práci řidiče autobusu a důvěra zaměstnavatele o rok později vyvrcholila svěřením zkušební Karosy na víkend. A Zdeněk svěřený majetek prověřil důkladně. Nejen jízdní vlastnosti a chod motoru, ale především vlastnosti kapacitní. Výsledek testu byl pro autobus vynikající – Sajda se do Karosy vejde! A tak začalo veliké dobrodružství, a to jen tak mimochodem jako přestávky v seriálu silničních závodů, na jejichž konci stál Zdeněk na prostřední bedně. Ale vraťme se k terénu. Píše se květen 1982 a zkušební Karosa míří na Moravu.
Čeká se na odstartování “MEDLOVSKÉ SKALKY 82“.
Ale za měsíc už museli na závod s přívěsným vozíkem. 26. června se jel závod v Benátkách. Podívejme se společně, jak se dařilo soutěžákovi nalézat stopu v terénu a jak mladému mistru silnic přišly k duhu zkušenosti s udržováním rovnováhy.
Ale ještě se vraťme o rok zpátky. To jsou úplné začátky. Pro změnu trochu video historie. Nejdříve Votický kopec.
Tady je vidět, co je to za krpál, vedle si pak můžeme vychutnat pokusy sajdkár.
Zdeněk je mitfára číslo 54, no, není každý den posvícení ( jak s oblibou říká Karel Čáslavský, když komentuje Zdeňkovy jízdy ).
Teď příjdou dva historické okamžiky již v barvě. Jedná se ještě o závod s číslem 54, ještě to není úplně vytuněná jízda, ale nějaký pokrok tu už je. Takže Třemošnice 1981.
Tak tady se kluci rozjeli jak draci, ale pak začali tak nějak jakoby zpomalovat, až nakonec došlo k potupnému odtahu skrze čerstvě vzešlý ozim.
A tohle už myslím dojeli v pohodě, alespoň tu není vidět žádný karambol ani odtah. Zdeněk tu už poskakuje po sajdě jako zkušený a dobře vytrénovaný opičák.
A jsme už zase v roce 1982. To je ten rok, co Zdeněk vyzkoušel přepravní kapacitu Karosy na cestě na Medlovské skalky. Je tu už vidět prudký nárůst formy. To už bylo jasné, že to brzy musí skončit věncem. Z tohoto roku máme dvě videa a určili jsme je jako Benátky. Snad nám historie dá zapravdu a když ne tak nic. Prostě rok 1982 to je, to prozrazuje číslo 41 na sajdě..
A tohle už je opravdu žrádlo, chvíli to sice vypadá, že mládenci skončili ve stromě, ale to jenom Zdeněk potřeboval chvilku času, aby v duchu šestidenní bleskově opravil mašinu na místě a mohli zase drandit dál.
Tak to je zatím poslední historické video terénní. Umělecky jsme tam v závěru vyjádřili zub času. Je to směs Benátek a AMK při JZD Troubelice, je to kus nostalgie a musíme uznat, že ty sajdy jsou pro opravdové bouráky.
Motokros silničních jezdců v Přerovské rokli
Do terénu se Zdeněk ještě vracel při závodech silničních jezdců v motokrosu. Nějaké fotografie jsme umístili do alba Picassa a tak stačí kliknout, prohlížet a zavzpomínat. Snímky by snad měly pocházet z roku 1984.