O Mustangu byla již řeč v textu hlavní stránky. Připomeňme jenom krátce, že Jawa 50 Mustang byla pro patnáctiletého kluka naprostým velebohatstvím. A ještě i pro šestnáctiletého. Ale ! Byla to přeci jenom padesátka. Ve velkém panáku zběsile lítal malý prcek, a to za zvuku, který každým rokem stával se nedůstojnějším světa muže dospělého. Bez řádného prokluzování spojky se to nerozjelo a trapný pokles otáček po rozjetí jasně naznačoval, že sportovní duch nemůže být tímto strojem uspokojen na věky. Prostě a krátce – byl to fichtl.

Ale taková dvěapůle, nebo alespoň stopětasedma, to už nebyl žádný jekot, to už bylo regulérní a nefalšované brumlání. Strojový park se prostě musel rozšířit. A nejen o dvěstěpadesát kubíků, ale i o další dva výfuky. Nebyly sice zlověstně zdvižené (zlověstně zdvižené výfuky měl jenom Kalif, rozuměj Jawa 350 Californian), ale dva byly, to ano. Dvě robustní, stříbrná torpéda.

A k tomu samozřejmě nezbytné doplňky z Cassidy Pardubice a Okuly Nýrsko.

A když se Zdeněk s kamarádem Karlem Novotným rozhodli propálit benzín v takovýchto strojích, to nebylo jako když se Větrovec rozjel shánět Bohouše nebo náhradní díly na orchestrión. To byla přehlídka technické dokonalosti a lidského umu. Byla to prostě veliká radost ze života.