Great Britain 2012

13. června 2012 - 26.7.2012

Godwins Farm, Tichborne, Alresford, the UK

Letošní pracovní cestování jsem začala v Anglii, kde jsem myslela, že bych mohla zůstat i nějakou delší dobu. Ne vždycky ale jde všechno podle našich představ, takže po 6ti týdnech jsem už balila kufry.. Já jsem byla celkově moc spokojená, i když to samozřejmě nebylo úplně dokonalé, ale vesnička byla krásná, lidi milí a na koně, kteří ne všichni byli uplně hodní, jsem si začala pomalu zvykat. I na to, že musím opravdu dávat pozor na detaily, co se týče koní..Jakýkoliv škrábaneček ošetřit, jakýkoliv psychický výpad, jako pokus o kousnutí (ne u Perryho, to by bylo stokrát denně..) oznámit, nebo pokud se trochu hůř protahují s pomocí mrkvičky...Bylo toho hodně, na co jsem musela pamatovat (i když Julia si myslela, že toho nemám moc..) a nejsem perfektní, takže bohužel jsem občas na něco zapomněla nebo něco udělala špatně, a i když mi bylo třeba vynadáno "jemně", připadala jsem si pak dost často jako dost velký idiot..

Snažila jsem se na to nemyslet, a že to zas bude v pohodě, ale jeden den se mi už podruhé stalo, že jsem dala poníkovi na druhé straně vesnice seno o 2hodiny déle než obvykle..Pak za mnou Julia přišla do stáje, že to takhle nebude fungovat, a že musím jet domů..No lehce řečeno, byla jsem překvapená.. A hlavně mi to bylo hrozně líto, protože jsem si konečně začala na všechno zvykat a dělat věci automaticky (ale stejně pořád ne asi přesně, jak si Julia představovala), byl to prostě krásný anglický venkov, cihlový starý nádherný dům..a prostě se mi odtamtud nechtělo.. Ale dohadovat se s ní jakkoliv nemělo smysl.. Prostě "Musíš jet domu. Chceš jet zítra?" .. Jela jsem za 6 dnů a první 3 dny byly hodně těžké..

Hned v pátek, co mi byl oznámen odjezd, jsme šli na steak do hospody, kde byla zase skoro celá vesnice..všichni ti přátelští lidé a seděli jsme u jednoho dlouhého stolu a já musela dělat jakože nic, protože i bez jakéhokoliv vyptávání, na které jsem nebyla připravená, a taky že vedle mě seděla Julia (a to bych opravdu nevěděla, co těm lidem říct), jsem se chtěla aspoň chvíli ještě bavit a moc nemyslet na odjezd.. Na to jsem měla spoustu času další dny ve stáji.. Vážně jsem si připadala hrozně, že nejsem schopná se postarat ani o 3 koně a poncla nebo co? A hlavně jsem ani nevěděla, jak to napsat domů.. K tomu jsem se odhodlala až v neděli večer, a pak už to bylo o něco lepší..A ještě víc v pondělí, když mi Holly (co pracuje pro Rowlanda v kanceláři) řekla, že holky se tam Julii střídají každých pár měsíců, a že to není fér..

Už jsem se dost těšila domů, do středy jsem pořád pracovala a Julia se tvářila, jako že se vlastně vůbec nic neděje a všechno je uplně v pohodě, že prostě jedu domů..Ale zároveň mi pořád dávala najevo, jako že tuhle práci nemám dělat, a že nejsem dost zkušená (hlavně protože jsem se nenarodila v koňácký rodině!)..No už jsem se těšila na čtvrtek na odjezd, i když pořád mi bylo dost líto, že už třeba Michelle nebo Georgu (moc milá paní ve vesnici) i holky z kanceláře neuvidím..

Ale co se dá dělat.. Přeju Julii ať jí to s těma jejíma "dětma" krásně jde, ať Kevina nemusí prodávat a hezky závodí, ať je Betty v pořádku a dělá jí radost, a ať najde někoho perfektního ( i když tomu nevěřím..), kdo jí s nimi pomůže.

A já jedu cestovat dál...tentokrát to je Dánsko..tak uvidíme..:)

:*