Klíma David

Pravda a nic než pravda

Myslíte si, že děláte věci složitě? Cítíte se unavení ze zbytečných úkonů? Představujete si, jak všichni ostatní umí věci dělat efektivnějí?

Pokud jste odpověděli aspoň 1krát ano, jsem připraven Vám dokázat, že zdaleka nejsou Vaše představy o neefektivitě, složitosti či zbytečnosti vyčerpané. Dokážu Vám během krátké doby velmi zkomplikovat život a ukázat cesty, po kterých jít znamená přidělat si tolik práce, že je někdy lepší vůbec nezačínat.

Váš David Klíma

***********************************************************************************************************************************************************

Krátké osobní info

Pracovní:

- 9 let jsem strávil ve VAKUSu Brno. Možná znáte z dřívějších zelených složenek. "Výpočetní a kontrolní ústředna spojů", tedy VAKUS, se později přejmenoval na "Výpočetní technika Jižní Morava". Zde jsem v non-stop provozu (24/7/365) seděl před počítačem a pořád do něj něco ťukal či z něj něco četl. Celé dny, celé noci. Pořád dokola, pořád to stejné a přitom pokaždé jiné. Zde jsem získal závislost na počítači. Jak si na počítač nešáhnu několik dní, cítím nedostatek, necítím se dobře, vnímám, že mi něco chybí. V roce 2005 Výpočetní technika Jižní Morava zanikla a s ní i já, jako mnohaletý pošťák, byť v podobě "kancelářské krysy", ve dne v nocí sedící u počítače.

Co mě baví:

- se stejnou chutí, s jakou se někteří zakusují do lahodné, studené a přijemně slané šunky, se já zaposlouchávám do rozhlasového vysílání. Možná jsem i na rozhlasovém vysílání zavislý. Televizi, co je týden dlouhý, nepustím, rozhlas "běží", co to nejvíc jde.

Pamatujete na Rádio ECHO? V mém okolí tuto stanici nikdo nezná, možná mezi vámi budou někteří, kteří si na tuto středovlnou stanici pamatují.

- a zase ten počítač. Ano, další velká záliba. Uživatelská práce s počítacím strojem. Skoro ne záliba, ale závislost.

Mé přání je naučit se plně uživatelsky ovládat BSD UNIX v některé jeho variantě a ten si vyladit tak, aby na něm korektně běžely i programy psané pro systém od Microsoftu. Zásadní překážka? Nemám kdy se tímto intenzivně zabývat a po malých kručcích, které dělám, je to neuskutečnitelné ... takže z přání se spíše stává sen.

Sport:

Především zdůrazňuji, že jsem aktivní nesportovec. Sport mě nebaví aktivně ani pasivně. Jsem nesportovec tělem i duší. Hrát kolektivní sporty mě nedokáže donutit ani partnerka. Nerad se nechávám řidit, ovlivňovat, nerad poslouchám. Jsem rád zodpovědný sám za sebe a svá rozhodnutí. Proto jediný sport, kterého se aktivně jako závodník účastním, je dogtrekking.

- dogtrekking je, zjednodušeně napsáné, pochod se psem na cca 100 km. Ano, děsivá představa. Dva dny jdete, pořád jdete, pořád dopředu ... čím více kilometrů máte za sebou, tím více se sám(-a) sebe ptáte, proč jste vůbec startoval(-a).

Na druhou stranu jdete sami, můžete se kochat přírodou, kdykoliv se zastavit a koukat, kdykoliv jít dál, vše záleží na vás, jak si trať rozplánujete. Dodržet je třeba příchod na kontrolní body do stanoveného času, v rámci těchto intervalů je však osud každého závodníka závislý jen na jeho schopnostech, fyzických a psychických (jít celý den v dešti je horší na psychiku jak na fyzičku, kdo nezkusil, neuvěří), na výbavě, kterou si nese v batohu a na psovi, kterého má s sebou. Je to jediný sport, který aktivně dělám. Je to droga. Je to dogtrekking.

(aktuálně je mi účast na dogtrekkingu z části znemožněna závadou na obou kolenech a ztrátou psa, se kterým jsem se akcí zúčastnoval ... vypadá to, že se k tomuto nádhernému sportu asi nějaký čas v plné míře nevrátím)

Představil se vám David Klíma.