Napsali o nás
Rozhovor pátera Kamila Vrzala pro Kolínský deník 10. února 2016
Cílem je objevit klášter jako místo, kde se dá ledacos prožít
10.2.2016 autorka Lucie Mašínová
Zásmuky – Do bývalého františkánského kláštera v Zásmukách se v sobotu 13. února opět vrátí umělci, pedagogové, žáci, studenti a skauti, aby svou tvorbou na téma Uvnitř a vně připomněli zajímavou historii místa i pohled na život v Zásmukách. Podobná akce se v Zásmukách nekoná poprvé. Na několik dotazů ohledně současnosti, minulosti i budoucnosti kláštera jsme se zeptali iniciátorky projektu Jaroslavy Trojanové (J.T.) a faráře P. Kamila Vrzala. (K.V.)
Cesta sedmi kostelů zavítali do zásmuckého kláštera | Foto: Deník/ Lucie Mašínová
Po kolikáté se již poutníci a umělci objeví za zdmi kláštera?
V klášteře budou umělci již potřetí.
Navazují jednotlivé projekty jeden na druhý?
J. T.: Určitým způsobem ano, takovým jemným způsobem. Poprvé jsme chtěli, aby návštěvníci v tématu „Co je za tou zdí" dostali možnost po dlouhé době vstoupit dovnitř. Podruhé jsme tématem „Dopis nevinnému" připomněli osudy lidí spjatých s klášterem, a teď potřetí s tématem „Uvnitř a vně" se díváme na klášter a Zásmuky s větším odstupem a v širším kontextu.
Je možné, aby přišel někdo, kdo na předchozích projektech nebyl a nic o nich neslyšel?
J. T.:To je samozřejmě možné, žádoucí a potřebné. Pozvánkou jsou všichni vítaní, cílem je objevit klášter jako místo, kde se dá ledacos prožít.
Přibližte prosím čtenářům předchozí zmíněné projekty.
J.T:Témata jsem zmínila, důležití jsou samostatní tvůrci, kteří uchopí téma a po svém ho ve svém prostředí zpracují. Výtvarně, hudebně, tanečně, literárně-dramaticky a jinak. Tato ztvárnění probíhají ve školách a ateliérech po různých místech naší vlasti od září, kdy je téma vyhlášeno, do února, kdy se práce instalují.Mezi tím probíhají koordinační schůzky, kdy se domlouváme, kdo bude kde vystavovat, kdo co bude říkat, kdo koho pozve. Tímto celkem běžným kolotočem zařizování se sleduje, aby klášter měl „své" lidi, kteří si ho oblíbí, kteří se v něm budou cítit dobře a kteří se do něj budou vracet.
Po únorovém vstupu pak následuje červnové letní výtvarné sympózium, kdy jsou v klášteře desítky studentů, kteří na dané téma tvoří na místě. Pak jsou výtvarná díla přes prázdniny v klášteře vystavena. Od září pak začíná další tvorba na jiné téma.
Jak vlastně celý projekt v zásmuckém klášteře vznikl?
Vznikl na základě iniciativy Cesta sedmi kostelů, která vstupuje do opuštěných sakrálních staveb a snaží se je oživit. Sem do zásmuckém klášteře už od osmdesátých let minulého století jezdí skauti z Prahy, kteří jsou pro nás velkou inspirací a oporou. Klášter není zcela opuštěný, ale tak velký objekt potřebuje mnohem více aktivních lidí, než potřebuje třeba vesnický kostelík.
Plánujete další pokračování tohoto projektu?
Ano, plánujeme. Klášter má velké kouzlo a stojí za to pokračovat dál.
Součástí projektu je také mezinárodní projekt proti totalitě Mene Tekel. O co jde?
Mene Tekel je mezinárodní projekt, který se už desátým rokem snaží každý rok v únoru připomínat veřejnosti nelidskost totalitních režimů. Vznikl jako reakce na nezájem společnosti o osudy politických vězňů, na absenci výuky o období před rokem 1989 ve školském systému. Klášter má také pohnutou historii, takže jsme se navzájem podpořili a připojili.
Zdálo by se, že aktivity v klášteře se věnují jen historii. Ale opak je pravdou. Protože oslovujeme hlavně mladé lidi, chceme, aby se klášter proměnil především v radostné místo dnešní doby, kde se budou scházet ti, kdo chtějí sami sebe i druhé obohatit. Letos bude otevřena i klášterní kavárna v den vernisáže, tedy v sobotu 13. února od 14 hodin.
Je klášter přístupný veřejnosti i mimo tyto projekty?
Krom zmiňovaných výtvarných vstupů je klášter otevřený především od jara do podzimu. Konají se v něm pobyty dětí a mládeže, jezdí sem rodiny, příležitostně pořádáme koncerty nebo různé oslavy jako jsou křtiny či svatby. Doufejme, že se klášter otevře do budoucna častěji, především zásmucké veřejnosti.
Zkuste čtenářům ve zkratce přiblížit historii kláštera.
K.V.:Zakladatelem zásmuckého kláštera byl Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka, který byl nejvyšším purkrabím Českého království. I když jeho úmysl založit klášter byl zřejmě staršího data, písemně jej lze doložit zakládací listinou z 11. března 1690.
Samotná výstavba konvenventních budov probíhala v letech 1691-1694. Celý areál vysvětil 1. srpna 1694 sedlecký opat Jindřich Snopek. Následujícího dne byli řeholníci uvedeni do konventu, když jim zakladatel slavnostně předal klíče jak od konventu, tak i od kostela Stigmatizace sv. Františka. V roce 1698 byla Šternberky přistavěna ještě kaple sv. Antonína.
Za zdmi kláštera se však neskrývá jen to dobré. Co se dělo?
K.V.:Ve své historii se klášter stal účastníkem několika dramatických událostí. Zmíním zde především bitvu u Kolína v roce 1727, během které přiváželi raněné z obou znepřátelených armád do Zásmuk. V klášteře je ošetřovali i po domech františkáni. Budova konventu i klášterní kostel sloužily jako vojenský lazaret. Mnoho vojáků zde zemřelo a byli pohřbeni v klášterní zahradě.
Klášter v době josefinských reforem nebyl zrušen, nicméně reformy se dotkly jeho života. Šternberská nadace původně počítala s dvaceti řeholníky, avšak v době josefinismu byl počet redukován na dvanáct. Na přelomu 19. až 20. století zde žili již jen čtyři řeholníci, z nichž dva měli kněžské svěcení.
To však nebylo všechno, přišla 2. světová válka…
K.V.:Za druhé světové války nacisté klášter zabrali a využili jako internační zařízení a shromaždiště před transportem do koncentračních táborů pro katolické kněze. Gestapo zde věznilo přes sedmdesát kněží, z nichž několik v klášteře zemřelo.
Příchodem Františkánů – řádu Menších bratří-observantů začalo nové období dějin tohoto místa – zásmuckého kostela a kláštera. S Boží pomocí, přes řadu nepříznivých období, počínaje bitvou u Kolína, přes dobu Josefa II., proměnu v internační tábor za II. světové války i komunistické pronásledování, dosud tento klášter a kostel trvá a věřme, že vytrvá.
-----------
Rozhovor pátera Kamila Vrzala pro Kolínský deník 19. února 2015
Zásmucký klášter zažil bitvy i války, nyní slouží ke kulturním akcím
Ohodnoťte článek
19.2.2015 , Lucie Mašínová, Zásmuky
S farářem Kamilem Vrzalem jsme hovořili o zásmuckém klášteru, o kterém se svého času hovořilo jako o problému. Nyní však dochází k jeho postupné rekonstrukci.Kliknutím zvětšíte
8 fotografií v galerii › Klášter v Zásmukách navštěvují lidé při různých příležitostech. | Foto: archiv Kamila Vrzala
Ke kterému roku se datuje vznik zásmuckého kláštera? Povězte nám něco o jeho historii.
Dle zakládací listiny z 11. 3. 1690 je zakladatelem kláštera Adolf Vratislav Sternberg. Roku 1691 pozval do Zásmuk Řád menších bratří (františkánů) OFM. V letech 1692 – 1694 stavěli bratři klášter a následně kostel Stigmatizace sv. Františka. Příchodem františkánů tak začalo nové období dějin tohoto místa. Klášter za dobu své existence zažil dobré i špatné časy. Dvakrát se stal přímým účastníkem válečných konfliktů, jejichž výsledek rozhodoval o osudu našeho národa. Byla to sedmiletá válka (1756 – 1763) a II. světová válka (1939 – 1945).
Proč se o klášteru v minulých letech hovořilo jako o problému? Byl jeho stav tak špatný?
V roce 1993 můj předchůdce P. Václav Nekolný (dodnes žije na faře v Zásmukách a s houževnatostí sobě vlastní vypomáhá ve farní správě) převzal od františkánů budovu kláštera a začal nejprve za přispění brigádníků s jeho opravou, neboť areál byl ve značně špatném stavu. Po dobu čtyřiceti let totality, kdy byl klášter pod správou MNV, se skoro nic neudržovalo, zejména střechy a krovy byly v havarijním stavu. Klášter si vzal pod správu zejména proto, aby nebyl zneužit nějakým „šikovným" podnikatelem.
Kde se začalo s opravami?
S opravami se začalo v refektáři. Tam práce trvaly dva roky. Nejdříve byly zlikvidovány některé nešetrné zásahy. Například do historických sloupů v refektáři byly zaraženy trámy, na kterých byla zakotvena bedna, jež sloužila svazákům jako klubovna. Dále opravy pokračovaly v knihovně, kde je dnes zřízena kaple. Pro nájemníky to byla místnost, kde měli ve své době složené uhlí a dříví. Paradoxně za záchranu fresek v místnosti bývalé knihovny vděčíme rozumné nájemnici, která do zdí nedělala žádné větší zásahy a skladovala zde suché dříví, což ne vždy platilo.
Co bylo největším problémem?
Dlouholetým největším problémem, jak to u podobných objektů bývá, bylo hledání smysluplného využití, aby klášter mohl opět sloužit široké veřejnosti.
Kdo vzal břemena na svá bedra a začal se o klášter starat? Od kdy se tito lidé o klášter starají? Co se od té doby změnilo?
V době, kdy už byly některé místnosti a zahrada částečně zprovozněny, byla to předně skautská mládež. Vystřídalo se zde asi 110 výprav. Někteří přijeli jen na rekreaci, ale byli i takoví, kteří pomáhali při opravě. Vzpomenout je třeba na slečnu Lidušku, farní hospodyni P. Václava Nekolného, která, jak o ní bylo známo, málo mluvila, ale o to víc však bylo za ní vidět velké množství práce, a také moc dobře vařila.
Jistě nebylo jednoduché klášter opravit. Vyskytly se nějaké velké problémy?
Během postupné rekonstrukce se vyskytlo mnoho problémů. Boj s vlhkostí,
s dřevomorkou a zaneseným rybníkem. Probíhající obnova se samozřejmě neobešla bez starostí o finance. Tady chci předně zmínit paní hraběnku Šternberkovou, která na potřeby kláštera pamatovala a dodnes pamatuje svými dary. Plní tak vůli svého předka hraběte Adolfa Vratislava, zakladatele kláštera.
V posledních třech letech, především díky iniciativě Cesty sedmi kostelů, je snaha oslovit a zapojit místní zásmucké obyvatele. V loňském roce se velmi hezkým způsobem zapojila i zdejší základní škola, která se zapojila do projektu s názvem: „Co je za tou zdí?".
Díky tomu se dnes po více jak dvaceti letech smysluplnost využití kláštera ukazuje v konkrétních rysech. Dokladem je toho právě připravovaná akce.
Hovoříte o připravované akci, je tedy klášter přístupný veřejnosti?
Klášter je přístupný veřejnosti jak při pouti, která se slaví na Porcinkuli (neděle po 2. srpnu), dále při konání koncertů konaných panem Jaroslavem Morávkem.
Dobře se rozvíjí spolupráce s kulturní komisí města Zásmuky zastoupenou Dagmar Skývovou, která pořádá výstavy v zásmuckém zámku a už se podařila nejedna akce propojit.
Především však díky iniciativě Cesty sedmi kostelů, kdy se při únorovém vstupu realizuje daný projekt, ke kterému jsou mnozí zváni. Pozvání opět přijali pedagogové a žáci místní základní školy a nově se k nám přidali vysokoškolští studenti a pedagogové z Českých Budějovic, několik profesionálních výtvarníků z Čech a Francie, návštěvníci výtvarných kurzů, hudebníci a herci z řad studentů i dospělých.
Ti budou vystavovat svá díla na téma Dopis nevinnému, a podpoří celé odpoledne svými hudebními a divadelními vstupy. V prostorách kláštera bude dále vystavena výstava z Ústavu pro studium totalitních režimů s názvem Diktatura versus naděje – pronásledování římskokatolické církve v Československu 1948 – 1989.
Kdy tedy lidé mohou klášter navštívit?
Klášter lidé mohou navštívit při zmíněných akcích nebo pak kdykoli po telefonické domluvě se mnou jako správcem kláštera. Není ještě v našich silách zajistit trvalejší a každodenní otevření. Byť se o to snažíme. Například výstavu a výtvarná díla bude možné zhlédnout od chystané akce 21. února do 31. března každou středu od 14.00 hodin do 16.00 hodin a v sobotu 9.00 hodin do 11.00 hodin.
Pokud by chtěl někdo přiložit ruku k dílu a pomoci, je to možné?
Ano, samozřejmě, budeme za to rádi. Aktuální kontakty najdete na webových stránkách www.klasterzasmuky.cz.
Klášter internačním zařízením pro kněze pronásledované nacisty
Od 15. 10. 1941 do 4. 5. 1945 si v klášteře sv. Františka pod stálým dohledem gestapa odpykávali kněží tresty, ale současně klášter plnil funkci přestupní stanice do koncentračních táborů. Věznění kněží se většinou provinili proti nacistickému režimu kritikou okupantů na svých kázáních, schvalování atentátů na Heydricha a také proto, že byli autoritami pro své okolí a jejich působení se muselo omezit. Po roce 1942 byl vazební režim zpřísněn. Bez jakýchkoli důvodů začali převážet kněze pryč a ti putovali do koncentračních táborů. V letech 1941 – 1945 prošlo zásmuckým internačním vězením 72 až 76 kněží. Někteří zde zemřeli.
Zásmucký klášter se stal účastníkem bitvy u Kolína
Za vlády Marie Terezie vpadla do Čech na jaře 1757 pruská vojska pod velením svého krále Fridricha II. Velikého.
Ten měl pověst těžko porazitelného vojevůdce, kterému se podařilo z 15 bitev zvítězit celkem dvanáctkrát. Po bitvě u Štěrbohol poražená rakouská armáda ustoupila do Prahy, kterou Prusové oblehli a bombardováním z těžkých děl ji začali cíleně ničit. Na pomoc Praze postupovala od Golčova Jeníkova další rakouská armáda pod velením maršála Leopolda Dauna. Její přední voj dorazil 13. 6. 1757 do Zásmuk.
Fridrich Daunovi vytáhl od Prahy vstříc a tentýž den Prusové dorazili k Českému Brodu, kde se 18. 6. obě vojska spolu střetla v postavení jižně od silnice Český Brod – Kolín. Účastníky bitvy se tak stala řada obcí od Chocenic a Křečhoře až po Zásmuky.
Bitva začala v půl jedné odpoledne a skončila okolo deváté hodiny večer naprostým vítězstvím rakouské armády, v jejíž řadách bojovalo nezanedbatelné množství mladých českých rekrutů. Ztráty na rakouské straně činily 9000 mužů, Prusové měli 14000 padlých.
Během bitvy přiváželi raněné z obou znepřátelených armád do Zásmuk. Tady je ošetřovali v klášteře i po domech františkáni. 19. června přivezli do Zásmuk 1400 zajatých Prusů a několik tisíc raněných Prusů a Rakušanů. Mnoho jich zde zemřelo a byli pohřbeni v klášterní zahradě. Budova konventu i klášterní kostel sloužily jako vojenský lazaret.
Rakouští vojáci české národnosti volali o pomoc sv. Václava v kostelích jemu zasvěcených v Křečhoři, Nové Vsi a Svojšicích.
Prusové se dali po bitvě na kvapný ústup a během několika dnů opustili české území. Jejich porážka u Kolína učinila přítrž Fridrichovým expanzivním snahám připojit jako kořist k již dříve zabranému Slezsku také české země.
----------------