historie MOLOCHOVA

Molochov (*1938) je lidový název pro funkcionalistickou budovu luxusních nájemních bytů na pražské Letné nádherným výhledem na Pražský hrad a Letenskou pláň. Původ jména "Molochov" pochází pravděpodobně již z doby stavby z konce 30. let jako negativní označení této mohutné budovy (od slova moloch) stavebními dělníky. Stavba byla dokončena roku 1938

Nyní zanedbaný Molochov dominuje podobně zanedbané Letenské pláni (dnes třída ulice Milady Horákové č. o. 72–96, dříve Belcrediho třída). Ze zadní strany je ohraničen uličkou U letenské vodárny a ze stran ulicemi U Sparty a Korunovační. Složitá majetková struktura jednotlivých domů a bytů komplikuje rekonstrukci domu.

Za jednotnou fasádou se skrývá soubor šestipatrových činžovních domů s betonovým a v jednom případě železobetonovým skeletem. Dům je 252 m dlouhý a 16,5 m široký. Byty jsou různých velikostí - od nejmenších jednopokojových pro někdejší domovníky až po desetipokojový byt přes celé patro. Ten po roce 1948 rádi zabírali komunističtí ministři.

Nejluxusnější vchod je obložen carrarským mramorem z italských dolů. Dům je pokryt nyní již poničeným keramickým obkladem, zakryt plochou střechou a ustupujícím posledním patrem. Obsahuje velmi zajímavé kovové prvky od zábradlí přes poštovní schránky po například kovové části dveří atd. Stavbu realizovala firma Ing. Jaromíra Bečky. Majitelé domu se bohužel již 20 let nebyli schopni dohodnout na jeho rekonstrukci.

Slavní obyvatelé

Do války zde dominovali bohatí obchodníci, z nichž část skončila během války v koncentračních táborech a nahradila je nacistická smetánka a zaměstnanci říšského filmového průmyslu. Po roce 1948 začali uprázdněná místa nahrazovat představitelé komunistického režimu a tlak na nahrazování nájemníků vznikal i z nedalekého ministerstva vnitra.

Mezi známé obyvatele domu patřil ministr zahraničí Bohuslav Chňoupek či komunistický ministr spojů Karel Hoffman], který zde obýval celé patro, ale také řada dalších ministrů a prominentů režimu.

Autoři

Domy měly být původně stavěny odděleně různými architekty, až později přišlo rozhodnutí budovu sjednotit fasádou. Nakonec byl postaven v letech 1936–1938 architekty Josefem Havlíčkem (mj. autor sjednocující fasády) a bratry Otto Kohnem a Karlem Kohnem (mj. autory okrajových domů a také původního projektu). Oba bratři Kohnové byli před postupujícími nacistickými vojsky nuceni v roce 1938 uprchnout s rodinami do Ekvádoru. Otto Kohn byl biologickým otcem Miloše Formana.

Na vnitřním řešení se však nadále podíleli i další architekti: Ernst Mühlstein a Victor Fürth (navrhli i již zmíněný mramorový vchod), František Votava a Leo Laurmann.

Ochrana

Dům je památkově chráněný, je zapsán pod rejstříkovým číslem 40592/1-1558. Ochrana mu byla přiznána od 1. ledna 1964.

   zdroj: Wikipedie

Jiný zdroj:

Původně mělo jít o čtrnáctčinžáků, kterým se tehdy říkalo elektrické domy. Jejich projektanty byli různí architekti: bratři Otto a Karl Kohnové, Leo Lauermann, František Votava, dvojice Ernst Mühlstein-Victor Fürth a Josef Havlíček. Protože nejvíce domů – sedm – měli projektovat Kohnové, úřad jim rozumně nařídil, aby vytvořili i jednotné řešení fasád směrem k Letenské pláni, aby blok nepůsobil v této exponované poloze rozháraně.

Přišel však rok 1938 a oba bratři emigrovali před rasovou persekucí, takže projekt zřejměnestačili dokončit. Ten pak byl svěřen renomovanému představiteli československé meziválečné avantgardy a někdejšímu členu Devětsilu Josefu Havlíčkovi. Ten už nemohl měnit dispozice jednotlivých staveb, navržené zmíněnými projektanty, individuálně tak zůstaly řešeny jak severní fasády domů, tak i domovní portály – dva nejkrásnější ze skla a chromované oceli navrhli Mühlstein s Fürthem. Havlíček původně chtěl, jak uvádí ve své monografii, pokrýt celá průčelí keramikou, nakonec zůstalo jen u zábradlí lodžií a parteru. Fasády byly z bílého umělého kamene. Lodžie celý blok vhodně člení, hezkým detailem jsou i výklopné dřevěné žaluzie.

Také interiéry domů se liší, stejně jako bytové dispozice. Převládá ale typ s kuchyní , ložnicí a pokojem pro služku orientovaným na sever a velkým obývákem nebo alternativně dvěma pokoji s výhledem na Prahu směrem jižním. Ve vnitřním traktu je hala a příslušenství, které je vskutku luxusní – vedle velké koupelny k němu vždy patří i šatna.

Protože hala nebyla přímo osvětlena, byla od obytných místností oddělena prosklenou stěnou. Nejkrásnější byty byly ovšem v nejvyšším patře, uskočeném z roviny průčelí, kde měli obyvatelé k dispozici i rozměrnou terasu.