Portugalsko

ZKUŠENOSTI OČIMA STUDENTŮ

Naše dny v mateřské škole... 

Ve dnech 13. – 26. 2. 2022 jsme navštívili v rámci projektu Erasmus+ Portugalsko, konkrétně město Braga. Je to krásné historické město na severu země, které se pyšní titulem nejstaršího města v Portugalsku. Strávili jsme zde úžasné dva týdny, na které budeme dlouho rádi vzpomínat. O víkendu jsme měli možnost navštívit ještě další dvě nádherná města, a to sice Guimarães a Porto.

Přes týden jsme chodili pracovat do mateřské školy, která byla součástí školy Colégio Dom Diogo de Sousa. Byla to soukromá škola, kde byly děti od mateřské až po střední školu. Škola byla hodně velká, měla rozsáhlé prostory, několik hřišť, dokonce i vlastní bazén. V rámci mateřské školy zde bylo několik tříd rozdělených podle věku. My jsme chodily každá do jiné třídy (jedna k nejmladším – tříletým, dvě k pětiletým a já ke čtyřletým). Ve třídě, kde jsem byla já, bylo 25 dětí. V každé třídě byla učitelka a asistentka. Pracovní doba učitelek se lišila od té naší. Učitelka byla na třídu jen jedna, takže byla ve školce ráno i odpoledne, ale měla mezitím několik přestávek. V době, kdy měly učitelky volno, hlídaly děti asistentky, většinou byly děti ze všech tříd dohromady, buď vevnitř ve velkém společném prostoru na chodbě, nebo šly ven na hřiště s průlezkami.

Ráno se děti postupně scházely a samy si vybíraly z nabídky činností. Třídu měli rozdělenou na několik center/oblastí – knihovničku, centrum námětové s kuchyňkou, konstruktivní se stavebnicemi, oblast s hrami, kreslením a tvořením, vědeckou oblast, kde měli i mikroskop nebo písek. Po příchodu si děti samy zapisovaly docházku do tabulky se jmény přilepené na stěně. V devět hodin začínala řízená činnost s učitelkou. Začalo se nejprve ranním kruhem. Děti seděly na zemi, pozdravily se, učitelka zkontrolovala, zda se všichni zapsali do tabulky. Pak si zazpívali písničku (Bom dia alegria), zopakovali si počítání, řekli si, jaký je den nebo třeba jaké je počasí, roční období, měsíc apod., pověděli si, jak se mají, učitelka jim řekla, co budou dělat. Potom šly děti ke stolům (každý měl své místo – židličky měly označené fotkou a jménem), každý si vzal svůj kelímek se psacími potřebami, který měly podepsaný, někdy učitelka pověřila několik dětí, aby kelímky rozdaly ostatním. Často se začínalo tím, že děti dostaly papír, na který měly opsat Braga, datum a svoje jméno (psacím písmem) a nakreslit pak nějaký obrázek. Někdy ale třeba dělali úvod k aktivitám následujícím po svačině, nebo začali s nějakou činností, ve které pak pokračovali. V deset měly děti svačinu, učitelka pak odešla a měla do půl jedenácté pauzu. Následovaly řízené činnosti. Když dělali něco v rámci výtvarné výchovy, tak si učitelka brala k jednomu stolu děti po skupinkách, ostatní pokračovali u stolů v zadané práci. Některé dny k nim chodila do třídy učitelka, se kterou měli lekce angličtiny. Jeden den v týdnu chodili do tělocvičny. Ve dvanáct hodin se šlo na oběd do společné jídelny. Po obědě učitelka odvedla děti, předala je asistence a začala jí obědová pauza, která trvala do dvou hodin. Pak následovaly odpolední aktivity. Učitelka často začínala tím, že si s dětmi sedla zase do kroužku a četla jim pohádku. Potom byly opět nějaké řízené činnosti, někdy se pokračovalo v tom, co se dopoledne nestihlo dodělat. Když bylo vše hotovo, mohly si děti volně vybrat z nabídky činností. Ve čtyři hodiny měly svačinu, občas jim k tomu učitelka pustila nějakou pohádku. Já jsem v tuto dobu odcházela. Jedno odpoledne jsem se mohla jít podívat i na hodinu baletu. Škola totiž nabízí dětem i řadu kroužků, například balet, plavání, karate, jógu a další.

Co se týče srovnání s českým předškolním vzděláváním, tak určitě zde nějaké rozdíly jsou. Například pracovní doba učitelek a režim dne se liší, nemají pravidelné ranní cvičení, v didakticky zacílených činnostech jsem postrádala hudební činnosti, cvičení v tělocvičně nemělo strukturu cvičební jednotky jako u nás, po obědě nemají odpočinek, nechodí spát (kromě těch nejmladších). Celkově mně přišlo, že se hodně zaměřují na to, aby toho děti co nejvíce zvládly, aby byly co nejlépe připraveny do školy, aby splnily, co mají, kladli na ně větší požadavky než u nás, už ve školce měly přepisovat slova a věty, několikrát se stalo, že jim učitelka vyhodila obrázek nebo pracovní list a nechala je to dělat znovu, dokud to neudělaly lépe. Děti byly i hodně vedeny k samostatnosti, aby se například zvládaly samy bez pomoci převlékat. Byli jsme ale v soukromé škole, takže je dost možné že se v něčem liší od škol státních.

Celkově se mi ve školce moc líbilo. Využila jsem i mé přípravy, jelikož lekce angličtiny, které jsem měla v přípravách, se podobaly těm, které mívaly ve školce, takže jsem si mohla vyzkoušet i učit. Jinak jsem se snažila zapojovat do činností a pomáhat s čím mi paní učitelka řekla. Byla to rozhodně obohacující zkušenost a skvělý přínos do praxe.

Verča

Denní stacionář Cerci Braga

VIZÍ CERCI BRAGA JE BÝT REFERENČNÍM SUBJEKTEM V OBLASTI SOCIÁLNÍHO ZAČLEŇOVÁNÍ A POSKYTOVAT SVÝM ZÁKAZNÍKŮM/KLIENTŮM LEPŠÍ KVALITU ŽIVOTA. 

JÁ, JAKO PRAKTIKANT JSEM ZAČÍNALA V 9:45 A KONČILA JSEM OKOLO 17:00 KAŽDÝ DEN. 

KLIENTI JSOU PODÉL ROKU ROZDĚLENI DO SKUPINEK PODLE MÍRY SAMOSTATNOSTI A ZÁJMŮ.

V CERCI JSOU 4 ,,UČEBNY“ KAŽDÁ SE ZABÝVÁ JINÝMI ČINNOSTMI – MANUÁLNÍ PRÁCE (HLAVNĚ VÝROBA RUČNÍHO PAPÍRU A VÝROBKY Z PAPÍRU, MALOVÁNÍ, INTERAKTIVNÍ HRY JEDEN NA JEDNOHO, VÝUKA PSANÍ A ČTENÍ, CVIČENÍ, PROTAHOVÁNÍ, AROMATERAPIE A DALŠÍ).

JÁ JSEM BYLA PŘÍTOMNÁ POUZE U TĚCHTO ZMÍNĚNÝCH AKTIVIT.

SKUPINY JSOU VŽDYCKY MAX 10. LIDÍ, CELKOVÝCH KLIENTŮ JE V CERCI CELOROČNĚ OKOLO 30.

Anička