Polsko

S válkou za zády

V březnu vyjelo 10 účastníků do Polska (Krakow). Na rozdíl od Portugalska jsme jeli na pohodu, vlakem, bez přesedání.

Naše 2 vošačky socpedky pracovaly v domově důchodců, největším v Krakowě. Tam u klientů angličtina vázla,  ale měl je na starost anglicky mluvící muzikoterapeut a místní medializovaný hudebník. Mimo jiné je operativně zapojil do humanitární pomoci pro Ukrajinu.

Naše školkařky a jeden školkař (sš i voš) byli po 4 ve dvou školkách, obě byly vícejazyčné s rodilými mluvčími, takže tu fungovala britská angličtina, navíc francouzština, němčina a samozřejmě polština. Anglicky se dalo běžně mluvit s rodiči i dětmi, což byl podle Portugalska velký bonus a našim holkám se tak oddechlo, líbilo se jim v práci a panovala zde velmi pozitivní atmosféra a energie.

Sledovali jsme aktuální dění, na nádražích jsme se proplétali mezi matkami a dětmi ztrápenými válkou a dlouhou cestou. Náš první zážitek s dopadem války...v Bohumíně se koncentrovali uprchlíci a začaly se plnit vlaky k nám, nicméně všechno dobře dopadlo. 

Poznávání polské mateřské školy v Krakově

Ve dnech 13. – 26. 3. 2022 jsme v rámci projektu Erasmus+ navštívili polské město Krakov. Během dvou týdnů jsme měli možnost poznat nádherné historické centrum, navštívit nejznámější a nejkrásnější památky města, zajeli jsme se podívat i do solného dolu Wieliczka. Vrátili jsme se obohaceni nejen o skvělé zážitky, ale především o pracovní zkušenosti.

Pracovali jsme zde ve dvou školkách. Polovina z nás navštěvovala školku Trilingual nursery and international kindergarten in Cracow (International trilingual school of Warsaw). Je to trilingvní soukromá školka v centru Krakova. Děti se zde učí tři jazyky – angličtinu, francouzštinu a polštinu. Na každý jazyk je tam učitelka, která je rodilá mluvčí v daném jazyce. Angličtině a francouzštině je věnováno asi 40 % výuky, polštině 20 %. Jsou zde dvě třídy, v jedné jsou úplně nejmladší děti a v druhé jsou děti od 3,5 roku po asi 6 let. My jsme byly ve třídě starších dětí, kde jich bylo celkově 12. Některé děti už dokázaly skvěle ovládat všechny tři jazyky a plynule přecházet z jednoho do druhého. Zvládaly s námi komunikovat v angličtině. Učitelky se střídaly, dopoledne jedna a odpoledne ji vystřídala druhá. Výuka, veškeré činnosti a komunikace probíhaly v jednom z jazyků, podle toho, jaká tam zrovna byla učitelka. Třída byla vyzdobena a vybavena poněkud jinak, než jsme zvyklí u nás, měli menší výběr hraček, výzdoba byla zaměřena spíš na výuku.

Ráno děti postupně přicházely a mohly si dle vlastního výběru hrát. Pak uklidily hračky a po půl desáté měly svačinu. Následovaly nějaké řízené činnosti (didakticky zacílené činnosti v daném jazyce). Když potom ještě zbyl do oběda čas, mohly si děti hrát. Kolem dvanácté byl oběd, následovaly spontánní činnosti. Po druhé hodině dostávaly děti polévku. Potom se buď šlo většinou ven na procházku (došli jsme do parku či na hřiště, kde si děti mohly hrát), nebo byl další blok řízených činností. Kolem čtvrté hodiny děti svačily a následně si mohly jít hrát. V pět hodin jsme my odcházely. Jednou týdně k nim do školky chodí učitelka na logopedii, ta probíhá v polštině, je to něco jako lekce minimální logopedické prevence. Mívají také jednou týdně lekci v rámci hudební výchovy, klavír však ve školce není, mají jen nástroje Orffova instrumentáře.

Mezi jejich a českým předškolním vzděláváním rozdíly určitě jsou. My jsme teda byly v soukromé školce, takže se jejich systém vzdělávání může lišit od toho státního. Co se týče režimu dne, tak nemají ranní kruh ani ranní cvičení, po obědě nechodí spát, někdy bylo na některých dětech vidět, že jsou odpoledne už unavené. Řízené činnosti byly hodně edukačně zaměřené, spíš se soustředili na to, aby děti v daném jazyce ovládaly abecedu, počítání, barvy, tvary atd. Děti například přepisovaly abecedu, psaly čísla, postrádala jsem ale hry (jiné než spontánní hry dětí) nebo více kreativních činností. Bylo vidět, že je školka zaměřená především na to, aby se děti naučily dané jazyky.

Byly jsme ohromeny, jak se malé děti dokážou učit a ovládat další jazyky. Snažily jsme se zapojovat a pomáhat, kde bylo potřeba, dělat, co nám bylo řečeno. Byla to rozhodně obohacující zkušenost do praxe a skvělý zážitek, na který budeme rádi vzpomínat.

Nely

Domov pro seniory v polském Krakově

Dom Pomocy Społecznej w Krakowie

je zařízení pro seniory, také pro mentálně a tělesně handicapované. Klienti nejsou separovaní a žijí společně v koexistenci.

  Domov poskytuje 24 hodinovou péči. V Polsku se snaží o přístup více domácký a kamarádský mezi personálem a klienty, pro ně jsou to obyvatelé ne klienti. Nejvíce mě fascinovalo svoboda obyvatel oproti našim zařízením. Mohli se pohybovat velmi volně a vždy jen na vrátnici řekli že někam jdou u nás jsou na to pravidla a různé postupy.

  Personál domova se skládá: lékař primární péče, psychiatr, kaplan, psycholog, zdravotní sestry, pečovatelé, instruktoři ergoterapie, terapeuti, rehabilitační pracovníci, sociální pracovníci, nutriční specialisté. Obyvatelé mají odbornou lékařskou péči a využívají zájezdů do rehabilitačních táborů spolufinancovaných PFRON.

  Zařízení bylo rozděleno do čtyř budov s velkou zahradou s rozmanitými prostory pro společné trávení času (altány a tichá zákoutí), v každé z nich je ubytovací sekce (pokoje 1-2-3). Velkým rozdílem oproti nám je to že cena za pokoj se neliší podle míst. U nás pokoj pro 4 je nejlevnější a pokoj pro 1 je nejdražší, vše se týká soukromí, ale když budeme k sobě upřímní v domovech něco, jako pojem soukromí neexistuje, ale stejně o něm mluvíme, protože klienti mají právo na své soukromí.

  Každá budova obsahuje místnosti pro různé druhy terapie například muzikoterapie, arteterapie, fyzioterapii, ergoterapii dokonce je součástí domova truhlářská dílna, taneční a světová zážitková místnost, kulinářská dílna, kavárna, kadeřnictví a kosmetika, kaple, mini tělocvična. Samozřejmě i knihovna s přístupem k dennímu tisku a denním místnostem. Také je tu pokoj pro hosty, který může každý z klientů využít k tomu, kde se může setkat se svou rodinou či přáteli.

  Domov má svou vlastní kuchyni a jídelnu, ale nejvíce se mi líbilo že součástí domova je výdejní okénka pro osoby bez domova. Je to správné využití přebytku jídla, které zůstane. U nás se to vyhodí nebo dá prasatům, protože jsou pravidla, které jsou sice krásné a z určité části dobře mířené, ale je vidět, že to vymyslel někdo, kdo nikdy v domově nepracoval v přímé obslužné péči.

  Velice se mi líbilo, že jejich aktivizační programovým je velmi flexibilní a spontánní. U nás to funguje tak že v tento den a v tuto hodinu děláme to a to. V Polsku to bylo spíše ve formě, dnes je krásně půjdeme na zmrzlinu.

  V Krakově jsem si to velmi užila je to krásné město a rozmanitou kulturou. Jejich metody jsou v některých ohledech jiné, než naše a myslím si, že by nebylo špatné se od nich něco naučit.

Jana