PŘÍBĚH ČESKÉ REÁLKY v Kroměříži (1902-1949)

O vzniku české reálky se jednalo již na počátku 90. let 19. století. Nejprve se uvažovalo o postupné přeměně německé reálky na českou. První žádost zaslaná zemské školní radě byla zamítnuta. Následně se usnesl 2. března 1898 obecní výbor v čele se starostou JUDr. J. Pištěckým na tom, že bude zřízena nová obecní reálka v Kroměříži.

V srpnu byl předložen učební plán a v září téhož roku byla otevřena první třída pro 24 žáků. Třída byla umístěna v budově dívčí měšťanské školy na rohu Šafaříkovy ulice a Příkopů (dnešní ulice 1. máje), a to „v jedné učírně se šatnou, jež byly opatřeny zvláštním vchodem z ulice“.

Vyučovali zde profesoři z různých kroměřížských škol. Prozatímním správcem a ředitelem se stal Rudolf Henninger, baron z Eberku, tehdejší ředitel českého gymnázia v Kroměříži. Definitivním ředitelem se stal 8. května 1899 František Chmelík; v této funkci setrval až do roku 1913.

Hlavními podmínkami pro vznik reálky a získání tzv. práva veřejnosti byly vlastní místnosti pro školu, stálí profesoři a ředitel. Toto právo bylo uděleno 25. července 1899, kdy měl ústav dva definitivní učitele a své vlastní místnosti ve druhém patře domu č. 45 v ulici na Příkopech. Od roku 1900 zde působil učitel Alois Beňa, který sepsal dějiny České zemské vyšší reálky v Kroměříži.

Když reálka dosáhla práva veřejnosti i pro čtvrtou třídu a dosavadní místnosti určené pro školu již nevyhovovaly, byl na schůzi obecního výboru 13. května 1901 schválen návrh obecní rady, aby byla pro reálku postavena nová budova na Příkopech (dnešní ulice 1. máje č. 221).

Ke stavbě byl vybrán pozemek, na němž již stála česká dívčí škola (směrem do Šafaříkovy ulice), dále byla zakoupena zahrada pana Lažnovského vedle budovy hudební školy spolku Concordie.

Plány stavby budovy reálky byly objednány u c. a k. inženýra Pětníka z Brna. Dodány byly 11. října 1901 a již 31. října započala příprava stavebních prací firmami pánů J. Drahoše a F. Skibiňského. Dne 4. listopadu 1901 se začalo s kopáním základů a 12. listopadu 1901 byl slavnostně položen základní kámen pro stavbu nové školní budovy. Za sedm měsíců – 9. června 1902 – byla převzata do zemské správy pod názvem Česká zemská vyšší reálka v Kroměříži a 20. října 1902 v ní začalo vyučování.

Budova měla dvě patra, vyvýšené přízemí a jednu třídu ve třetím patře.

Celkový rozpočet na stavbu činil 303 234,50 korun.

Pro srovnání: kolem roku 1900 byla minimální denní mzda 1 K pro nekvalifikovanou práci, cena celého činžovního domu se pohybovala v širokém rozmezí od cca 20 000 K do cca 100 000 K.

Počátky české reálky popsal prof. ing. Václav Pajer ve studii Prvních patnáct let české reálky v Kroměříži.

„Důležitý krok ve vývoji reálky učiněn usnesením obec. výboru 13. května 1901, aby pro ústav postavena byla nová budova školní na Příkopech na místě, kde byla zahrada české školy dívčí a zahrada p. Lažnovského vedle hudební školy spolku Concordie. Sbor profesorský žádal, aby budova postavena byla u Květné zahrady v prostoře mezi ulicemi Havlíčkovou a Divišovou, kde bylo více zdravého vzduchu i více místa pro dvůr, letní cvičiště, zahradu botanickou aj., kde žactvo ušetřeno by bylo ruchu a prachu hlavní ulice a kde i stavba byla by značně levnější než na Příkopech, neboť zde bylo třeba předem odváděti stoku a stavěti budovu monumentální nad příkopem hradebním značně hlubokým. Obecní výbor přes to rozhodl se pro Příkopy proto, aby budova tak nákladná zdobila hlavní ulici a byla blíže středu města. Plány objednány u c. k. inženýra K. Pětníka v Brně. V říjnu 1901 předloženy sboru prof. plány na stavbu budovy.

Sbor vyslovil přání, aby vchod byl širší, schodiště mohutnější, chodby aby byly lépe na koncích osvětleny, aby rýsovna, kreslírna, tělocvična byly větší a na vrchu budovy aby byla terasa pro pozorování astronomická a j. Přání ta i jiná byla splněna po-

zději p. Janem Utíkalem, zemským stavitelem, jemuž byl svěřen dozor nad stavbou nové budovy. Zásluhou jeho jest, že budova opatřena jest ústř. topením, elektrickým osvětlením, exhaustory.“ (Z archivních materiálů lze zjistit, že ústřední topení bylo převezeno z vídeňského Schönbrunnu.)

Autentický popis dění prvního školního 1902/1903 v nové budově

„Již od počátku škol. roku umístěny byly v nové budově 4 třídy a kreslírna a od 20. října se souhlasem zdravotních orgánů zahájeno vyučování ve všech třídách v nové budově, ač ještě úprava její nebyla hotova. Vyučování bylo rušeno stálým hlomozem různých pracovníků; výhodou značnou bylo, že všechny učírny byly

v jediné budově. V únoru zřízena i tělocvična dle nejnovějšího způsobu nákladem 4000 K a od 18. února 1903 počalo se v ní cvičit.

Pro žáky přespolní zřízena byla v budově útulna opatřená nábytkem a nářadím

k očištění obuvi a oděvu; v útulně mohou býti žáci přespolní před vyučováním, po něm i přes poledne. Budova posvěcena byla ndp. knížetem arcib. Th.-Dr. Theodorem Kohnem na den svatého Petra a Pavla 29. června 1903 slavnostním způsobem. Den předtím panoval v budově veliký ruch. Dělníci zdobili budovu, žáci zdobili podle svého vkusu své učírny. Ráno 29. června vyšli žáci k paláci arcibiskupskému, kdež s družičkami a spolky kroměřížskými očekávali příchod světitele. Odtud vyšel průvod k oltáři, jenž postaven byl na Velkém náměstí; tam sloužena byla za přítomnosti tisíců lidu pontifikální mše sv., při níž zpěváci ústavu za pomoci ochotníků a za doprovodu městské hudby zazpívali Exultet od

Witta. Průvod odebral se pak k nové budově. Při obřadech zpívali opět žáci ústavu. Po vykropení učíren odevzdali v aule ústavu před slavnostním shromážděním stavitelé budovy klíč starostovi města Dru. J. Pištěckému, který na jejich řeč odpověděl a promluvou vzletnou odevzdal jej řediteli. Ten vzdal díky za postavení budovy všemu občanstvu kroměřížskému. Slíbil, že bude se i se sborem starati

o budovu i o to, aby v ní vychováváni byli lidé mravní, milující svůj národ a svoji vlast, spějící k vyšším ideálům a snažící se osvojiti si nejnovější vymoženosti vědy a umění. Vyslovil přání, aby absolventi ústavu zjednali si vyšší vzdělání a nabrali zkušeností doma i v cizině a pak vrátíce se do Kroměříže pomohli šířiti blahobyt města.

Když deputace sboru děkovala ndp. světiteli, oznámil jí radostnou zprávu, že na památku svěcení zřídil stipendium 2000 korun, z něhož úroky ročně mají býti udělovány chudému žáku ústavu, rodilému Kroměřížanu, vyznání katolického. Odpoledne v den svěcení konala se zahradní slavnost na Hrázi; návštěva byla obrovská, čistý výtěžek pro podporovací fond činil 800 K.“

První absolventi školy vykonali maturitní zkoušky v červnu 1905. V témže roce byla otevřena žákovská čítárna časopisů. T. G. Masaryk, budoucí prezident, pronesl v aule přednášku o problému malého národa. Od května 1906 se začalo vyučovat od sedmé hodiny ranní. V roce 1906-1907 byla pro vyučování přírodopisu určena zvláštní místnost, čímž bylo odstraněno přenášení přírodnin po celé budově.

Od školního roku 1907/1908 začala škola přijímat dívky, ty se účastnily výuky všech předmětů s výjimkou tělocviku. První rok zde studovala jedna dívka, druhý rok jich bylo osm, třetí již třiatřicet a postupně jich přibývalo.

Dne 1. září 1913 byla Česká zemská vyšší reálka převzata do státní správy a přejmenována na Českou státní reálku.

Rozvoj školy byl přerušen první světovou válkou, kdy řada profesorů a studentů odešla bojovat na frontu. Mnozí z nich se již nikdy nevrátili. Ústav se potýkal s řadou problémů vyplývajících z válečné doby. S radostí byl uvítán konec války i vznik samostatné Československé republiky 28. října 1918. V meziválečném období první republiky se střídalo období rozvoje a stagnace školy, řadu změn prodělalo i vedení ústavu. Některým studentům důsledky hospodářské krize znemožnily další studium.

V letech 1932 až 1938 se škola jmenovala Státní československá reálka, v té době ji již navštěvovalo asi 500 žáků.

Těžká doba Protektorátu Čechy a Morava a druhé světové války s sebou přinesla řadu nesnází. Ústav byl přejmenován na Státní reálku v Kroměříži. Postupně museli opustit školu učitelé i studenti židovského původu. Byla zrušena řada vyučovacích předmětů. V květnu 1939 byla budova reálky obsazena říšskoněmeckou policií a téměř 500 žáků a 21 profesorů se muselo přestěhovat do českého gymnázia, v němž bylo zavedeno střídavé vyučování. Přestože od 10. února 1941 byla škola opět uvolněna (jen v přízemí zůstaly tři místnosti zabrány místní skupinou SA) a žáci se svými učiteli se mohli vrátit zpět, pokračovala postupná likvidace tohoto ústavu. Na úkor výuky české literatury a dějepisu bylo rozšířeno vyučování německého jazyka. Prospěch v německém jazyce určoval, zda student mohl, či nemohl dále studovat. Tzv. závadné texty byly eliminovány.

Dne 10. srpna 1941 byly podle nařízení ministerstva třídy reálky postupně rušeny a převáděny pod Státní reálné gymnázium (I. třída nebyla otevřena, II. a III. byly přetvořeny na reálné gymnázium a IV. až VII. zůstaly ještě reálné). Na školách byl snížen počet profesorů, některým byl zvýšen úvazek a jiní byli posláni na práci pro Říši. Nastalo další omezení výuky – v listopadu byla ukončena výuka dějepisu a české literatury, místo toho byla znovu posílena němčina, byly upraveny osnovy zeměpisu a českého jazyka. Na německý jazyk byl kladen tak velký důraz, že i profesoři se museli účastnit přeškolování a doplňovat si další zkoušky z němčiny. V prosinci 1941 byla reálka oficiálně pojmenována Realgymnasium in Kremsier am Graben. Byly zrušeny další třídy a 3. února 1942 Němci budovu znovu zabrali. Devět tříd reálky se opět přestěhovalo do budovy gymnázia, stejně jako studenti ze zabraného arcibiskupského gymnázia. Tímto se v jedné školní budově ocitly tři ústavy se třemi řediteli. Výuka byla zkrácena na čtyřicet minut a bylo zavedeno střídavé vyučování v dopoledních a odpoledních hodinách.

Fašistická perzekuce českého školství neustále sílila, do zbrojního průmyslu v Protektorátu i v Říši byli nasazeni všichni oktaváni a posléze i septimáni. V tomto těžkém období převzal správu školy ing. Jindřich Březina, budova reálky byla obsazena nacisty a určena pro školení německých telefonistek.

4. května 1945 němečtí okupanti opustili budovu a zanechali ji ve velmi zuboženém stavu, navíc značně znečištěnou. Mnohé zařízení bylo vykradeno.

Obnova vyučování po osvobození republiky 8. května 1945 proto trvala delší dobu. 8. června 1945 ministerstvo školství zrušilo persekuční výnos z 10. srpna 1941, schválilo obnovení školy i zahájení samostatného vyučování k 17. září 1945. 16. dubna 1946 byl ústavu udělen čestný název Masarykovo reálné gymnázium – s novou adresou: třída Dr. E. Beneše 5.

Ve školním roce 1947/1948 byla budova označena nápisem se jménem školy a ve vestibulu budovy byla odhalena pamětní deska absolventům ústavu umučeným za okupace.

V roce 1949 bylo Masarykovo reálné gymnázium zrušeno. V dalším školním roce 1949/1950 vzniklo v budově reálky Pedagogické gymnázium.