Hned v titulku vidíme slovo smrt, což dokonale vystihuje samotné téma knihy i této digitální kolekce. Sama autorka článku řadí Jižní Louku k dalším tematicky stejně zaměřeným pohádkám pro děti od Astrid Lindgrenové - Mio, můj Mio, Bratři lví srdce. Kniha Bratři lví srdce, otevřela otázku, zda se ještě vůbec jedná o dětskou literaturu, když hlavní dětské postavy zemřou.

Jednou větou zde přispěla i Radka Potměšilová z nakladatelství Albatros, která vysvětluje, že dospělí o smrti před dětmi nemluví. Z Albatrosu se objevuje i vysvětlení o samotné redaktorky Zuzany Kovaříkové, která se svěřila, že s vydáním Jižní louky váhali, jelikož téma je smutné a točí se kolem smrti. Závěrný odstavec je zaměřen na Albatros a jeho vydávání knih od Astrid Lindgrenové.

Autor informuje o vydávání dětských kniha od Astrid Lindgrenové v nakladatelství Albatros. Následně přechází do rozpravy nad literární tvorbou této švédské spisovatelky, které obsahuje „temnou linii”. Do této linie se řadí i Jižní louka, ve které se dle Gabriela Pleska, se nachází odkazy na její pozdější knihy. V Rytíř Nils z Dubu můžeme nalézt spřízněnost s knihou Mio, můj Mio a Bratři lví srdce. Úvodní text je taktéž blíže příbuzný, vypráví o dvou světech. O šedivém kde žijí dva sirotci Anna a Matyáš, kteří objeví dveře do krásně barevného světa. Hraje má lípa, zpívá můj slavík? připomíná pohádku Slavík a růže od Oscara Wilda. Zde se hlavní postava Malin obětuje, aby oživila lípu. Pleska dodává: „Ovšem u Lindgrenové převládá univerzální láska, u Wildea máme lásku jednosměrnou.”

U textu k pohádce Hou, hou, halihou se opět ocitáme ve dvou světech, které můžeme zařadit do typického tradičního švédského folkloru - podzemní národ a pasáček se stádem. v závěrečném odstavce se dozvídáme, že Albatros Jižní louku doporučil dětem od 8 let. Tak jako v předešlém artefaktu, tak i zde není zapomenut skandál ve Švédsku, který způsobila kniha Bratři lví srdce. Novou informací je, že se někteří kritici obávali wertherovského efektu u těžce nemocných dětí, který se nekonal. Na posledních řádcích pan Pleska doporučuje, ať necháme děti si vybrat knihu, jakou chtějí samy číst.