Jižní louka u nás poprvé vyšla až v roce 2012, i když byla publikována už v roce 1959. Originální název zní Sunnanäng. Jižní louka obsahuje čtyři příběhy, v nichž jsou hlavními postavami děti, které to v životě nemají lehké, žijí v chudobě. Téma smrti se objevuje v každém příběhu. Hned v úvodním, který nese název jako sama kniha, se setkáváme se dvěma sirotky Annou a Matyášem. Oba pracují u sedláka, ale nejsou zde šťastni. Anna má strach, že se nedožije zimy, kdy jim začne škole, do které se oba těší.
„Mé dětství stejně nebude trvat dlouho,” pokračovala smutně Anna. „Z brambor a slanečkového láku nedožiju ani do zimy.”
s. 10
Oba se zimy dočkají, ale škola je zklame. Patří mezi nejchudší děti. Jednou při své cestě zpátky na statek spatří červeného ptáčka, který je zavede na místo, které nese název Jižní louka. Celé místo září barvami, hrají si zde děti, které na jídlo svolává jejich “maminka”. Anna s Matyášem se zde cítí jako doma, ale bohužel musí toto místo opouštět, aby byly včas na dojení krav. Poslední den školy opět zavítají na Jižní louku, projdou brankou a zavřou ji, protože jakmile se branka jednou zavře, už se nikdy neotevře.
Druhý příběh Hraje má lípa, zpívá můj slavík? (švédsky Spelar min lind, sjunger min näktergal) v sobě nese jen málo radosti. Malin je taktéž sirotek, truchlí pro své rodiče, kteří zemřeli na souchotiny. Přichází do chudobince.
Jeho vedoucí ji sebou bere na žebrání, protože nad dítětem se lidé smilují více než nad ní. Jednou přijdou na farnost, kde Malin uslyší hlas, který říká: Hraje má lípa, zpívá můj slavík. Krásná slova, která potěší Malininu duši. Touží, aby před chudobince vyrostla lípa, která bude hrát a slavík na ní bude zpívat. Nic jiného nechce. U chudobince zasadí hrášek, protože semínko lípy nemá. Splní se jí sen, lípa opravdu vyroste, ale nehraje, je bez života. Malin ví, co musí udělat. Lípa musí mít přece duši, aby mohla hrát a slavík na ní pěl.
„Ano, moje lípa bude hrát, pomyslela si Malin. Slavík zazpívá a všechno v chudobinci bude krásné a milé. Jen já už nebudu, protože nikdo nemůže žít bez duše.”
s. 42
Ve třetím příběhu Hou, hou, halihou (švédsky Tu tu tu!) se ocitáme na statku Kapela, kde vlk zabil celé stádo oveček. Obyvatelé tuto ztrátu oplakávají.
„Ano, chudinky jehňata, teď se jim stalo něco mnohem horšího. Vlčí chřtán byl samozřejmě horší než nůžky na vlnu, bylo samozřejmě horší koupat se ve vlastní krvi než ve velkém škopku.”
s. 49
Hlavní postavou je Stina Marie, která je zajata podzemními bytostmi. Tyto bytosti a celé jejich podzemí je šedivé. Stina Marie od těchto bytostí dostane stádo oveček, o které se stará. V závěru se naše hlavní postava dostává zpátky na povrch, kde ji všichni vítají a jsou rádi, že jim přivedla nové stádo ovcí.
Závěrečná pohádka Rytíř Nils z Dubu (švédsky Junker Nils av Eka) je nejdelší. Malý Nils je nemocný a jeho rodina má strach, že už se blíží jeho konec. Tuto špatnou zprávu jim potvrzuje i to, že u jejich domu kuká kukačka, což znamená, že má někdo zemřít. Nils mezitím prožívá sen, ve kterém je panošem krále, který je zajat a musí ho jet zachránit. Nils za svého krále položí i vlastní život, aby ho zachránil. Na posledních stránkách se Nils uzdravuje a jeho rodina je šťastná.
Doprovodné ilustrace od Mariny Richterové jsou většinou v šedých tónech, což nám evokuju onu chudobu, smutek, smrt. Ale občas se objeví i krásně barevná ilustrace.
O Jižní louce uvedeme zajímavé artefakty. Vybrali jsme dobře zpracované recenze, které byly z větší části vydány v periodikách. Tyto recenze okamžitě reagovali na vydání knihy, jelikož jsou z roku 2012. Krom toho si můžete poslechnout dvě audio nahrávky v německém jazyce, kterou jsou doprovázeny obrázky.
Tento artefakt jsme vybrali, protože Milena Šubrtová je expertkou na dětskou literaturu, takže její recenzi považujeme za přínosnou a neměla by se opomenout. Autorka v úvodu představuje obsah jednotlivých pohádkových textů. V závěrečných odstavcích nám sděluje informaci:
„Lindgrenová v knížce otevírá téma, které pro ni samotnou zůstávalo po celý život citlivé. Jako mladá svobodná matka byla nucena ponechat svého syna v pěstounské rodině, dokud sama nevybudovala vlastní domácnost.”
Podcast si můžete poslechnout nebo si ho přečíst. Petr Matoušek nás v úvodu zavede do dětské literární tvorby Astrid Lindgrenové. Zmiňuje tituly, které naleznete v této digitální kolekci. Označuje ji za nejvlivnější autorku dětských knih 20. století.
„Koncem 50. let poprvé odmítla nejsvětější tabu tvorby pro nejmenší, když nenavázala na tradici zobrazování smrti motivem skonu blízké osoby (většinou dědečka), a vykročila s dětmi do říše stínů bez prostředníka.”
Druhá část je již zaměřena na Jižní louku, která má v sobě symboliku smrti. V příbězích je znát smutek, osamění. Tyto stejné pocity prožívala i sama Astrid Lindgrenová, když musela ve svých osmnácti letech svého syna na výchovu k příbuzným. Nemohla ho vychovávat, protože by ho neuživila. Texty v Jižní louce měly vliv i na další skandinávské autory, kteří nacházeli způsob jak smrt sdělit dětem. U nás se tématem smrti zabývá Iva Procházková.
Hned v titulku vidíme slovo smrt, což dokonale vystihuje samotné téma knihy i této digitální kolekce. Sama autorka článku řadí Jižní Louku k dalším tematicky stejně zaměřeným pohádkám pro děti od Astrid Lindgrenové - Mio, můj Mio, Bratři lví srdce. Kniha Bratři lví srdce, otevřela otázku, zda se ještě vůbec jedná o dětskou literaturu, když hlavní dětské postavy zemřou.
Jednou větou zde přispěla i Radka Potměšilová z nakladatelství Albatros, která vysvětluje, že dospělí o smrti před dětmi nemluví. Z Albatrosu se objevuje i vysvětlení o samotné redaktorky Zuzany Kovaříkové, která se svěřila, že s vydáním Jižní louky váhali, jelikož téma je smutné a točí se kolem smrti. Závěrný odstavec je zaměřen na Albatros a jeho vydávání knih od Astrid Lindgrenové.
Autor informuje o vydávání dětských kniha od Astrid Lindgrenové v nakladatelství Albatros. Následně přechází do rozpravy nad literární tvorbou této švédské spisovatelky, které obsahuje „temnou linii”. Do této linie se řadí i Jižní louka, ve které se dle Gabriela Pleska, se nachází odkazy na její pozdější knihy. V Rytíř Nils z Dubu můžeme nalézt spřízněnost s knihou Mio, můj Mio a Bratři lví srdce. Úvodní text je taktéž blíže příbuzný, vypráví o dvou světech. O šedivém kde žijí dva sirotci Anna a Matyáš, kteří objeví dveře do krásně barevného světa. Hraje má lípa, zpívá můj slavík? připomíná pohádku Slavík a růže od Oscara Wilda. Zde se hlavní postava Malin obětuje, aby oživila lípu. Pleska dodává: „Ovšem u Lindgrenové převládá univerzální láska, u Wildea máme lásku jednosměrnou.”
U textu k pohádce Hou, hou, halihou se opět ocitáme ve dvou světech, které můžeme zařadit do typického tradičního švédského folkloru - podzemní národ a pasáček se stádem. v závěrečném odstavce se dozvídáme, že Albatros Jižní louku doporučil dětem od 8 let. Tak jako v předešlém artefaktu, tak i zde není zapomenut skandál ve Švédsku, který způsobila kniha Bratři lví srdce. Novou informací je, že se někteří kritici obávali wertherovského efektu u těžce nemocných dětí, který se nekonal. Na posledních řádcích pan Pleska doporučuje, ať necháme děti si vybrat knihu, jakou chtějí samy číst.
Nadpis tohoto článku vás zaujme tak, že si ho chcete přečíst a dozvědět se více. Pavel Vokatý se v úvodu zaměřuje na díla Astrid Lindgrenová, která například svou knihou Bratři lví srdce (1973) vyvolala ve svém rodném Švédsku skandál, který se řešil i v parlamentu. Jižní louka této knize předcházela. Upozorňuje zde, že si každý své místo na světě musí vydobýt, což nemusí znamenat vyhrát. Následuje stručný popis děje všech čtyř pohádek, kde autor vystihuje jejich podstatu. V závěru se dozvídáme, že tvorba Lindgrenové je používána v paliativní péči pro nevyléčitelně nemocné děti.
Artefaktem jsou čtyři audio zpracování příběhů Jižní louky v německém jazyce. Přednes je doprovázen ilustracemi, které přesně vystihují vyprávěnou pohádku. Artefakt je tedy vhodný pro ty, kteří rozumí německému jazyku. Digitální česká verze Jižní louky zatím není, jelikož byla vydána teprve v roce 2012.