2016

14. 5.

700. NAROZENINY KARLA IV.

Dne 14. května 2016 náš odbor připoměl veřejnosti 700. Narozeniny Karla IV., kdy jsme byli v kostýmech. Na startu u dolní stanice lanové dráhy se konaly dva starty: první již ve 4 hodiny ráno, kdy na start došlo 18 turisů a druhý od 9 hodin, kdy startem prošlo více 200 turistů.

Start zajišťovali: mnich Jiří Hrbek, kralevic Karel IV. Jan Kučera a Blanka z Valois Hanka Huspeková.

Kontrola na baště Karla IV. byl rytíř Rudolf Krause, na konreole u muzea Karlova mostu Arnšt z Pardubic Jiří Štraub a v cíli v restauraci U karla IV. pod Vyšehrasdem císař Karel IV. Jarda KEC a jeho čtvrtá manžeůka Eliška Pomočanská s mečem – Marta Votavová.

24. 9.

Courání cípem Českého krasu

COURÁNÍ CÍPEM ČESKÉHO KRASU

10. ročník pochodu pořádaného našim odborem KČT pro širokou veřejnost

COURÁNÍ PODÉL ŘEKY BEROUNKY

6. ročník pochodu pořádaného našim odborem KČT pro širokou veřejnost

Bližší informace podají pořadatelé: Jan KUČERA, Tomáš MARAT a Marta VOTAVOVÁ

Ahoj všem, měli jsme trošku fofr a tak posíláme fotky z desátého ročníku courání cípem Českého krasu až nyní … V Radotínské cementárně byl den otevřených dveří k 55 výročí založení, tak jsme se tam trošku zdrželi.

Srdečně zdraví. SLÁVKA a VLÁĎA SETNIČKOVI

sobota 5. 11.

PRVNÍ POSEZENÍ V PODSVĚTÍ

I když jsem v nově otevřené provozovně Tatyany BERNARD a Valji CHARVÁTOVÉ s názvem Music bar Podsvětí, která se nachází v ulici Braunerova č. 5, což je až v Libni, byl již třikrát, první oficiální posezení se členy KPMV se konalo až dnes, v sobotu 5. 11., kdy se mi podařilo ze Sparťanského maratónu do těchto míst přivléci: Martu VOTAVOVOU, Petra SLAVÍKA a manžele SETNIČKOVI. Všem se tyto prostory velice líbily a poseděli zde více jak dvě hodiny. Krom piva si dali domácí nakládaný hermelín.

Útulné a čisté prostředí, na čepu čtyři druhy piva: Svijany 10^o, 11^o , kvasnicová 13^o a Rychtář 15^o. Pak tu je jukebox, kde je celkem 130 000 písniček, kdy si může každý za pouhou dvacku nechat pět zahrát. Je zde otevřeno každý den od 16:00 do 01:00 hodin, pro známé třeba až do rána. Bohužel se sem ještě nenaučila chodit veřejnost. Navíc je v blízkém okolí plno dalších restaurací, které už jsou zaběhnuté.

UCTĚNÍ PAMÁTKY CÍSAŘE FRANZ JOSEFA I.

Mne pouze napadlo, že když si za 650,- Kč půjčím kostým císaře Františka Josefa I., že by nebylo špatné uspořádat vzpomínkový večírek k uctění památky, před sto lety zesnulého mocnáře. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že se mé myšleny s velkolepou pompou zhostí mladá čtveřice v čele s Nikolkou. Nikdo z nás, včetně mé osoby, do poslední chvíle vůbec nic nevěděli. Snad jen něco malého tušila Tatyana s Valjou.

Kostým císaře Františka Josefa I., který jsem měl na sobě již v listopadu 2014 v restauraci Kravín, jsem si vtipně vypůjčil již ve čtvrtek a pod bundu vzal na sebe.

V pátek ráno jsem v kostýmu přišel v 7 hodin ráno na nástup pracovníků depa Vokovice. To bylo haló. Pár lidí si mne hned fotilo a směnový mistr mou hlášku, že dneska nepracuji, že jsem císař a ti mají své poddané, vzal kupodivu s humorem.

Z Vokovic jsem jel rovnou přes Masarykovo nádraží do Libně, kde chvíli před mým příchodem teprve Tatyana odemykala. A pak pomalu a jistě přicházeli pozvaní lidé, ovšem jen z řad členů KPMV: Jířa ŠTRAUB v černém obleku s motýlkem a v klobouku, chvíli za ním Marta VOTAVOVÁ, která donesla domácí vynikající švestkový koláč. Pak konečně dorazila Valja a za ní už pak, nevím v jakém pořadí ti ostatní: Dana RODINOVÁ, Petr MIŇOVSKÝ, Petr SLAVÍK s Ivetou HLAVÁČOVOU z Olomouce, Karel KUPKA, pivní stopaři Jana s Pepou, František, Liduška STRNADOVÁ a zcela neznáma Izabela. Ta jako jediná přišla zcela nečekaně, neboť je členkou spolku pro obnovu monarchie a o této akci se dozvěděla přes internet, kam zadala pozvání Tatyana. Izabela přišla čistě jen ze zvědavosti, šokovaná, že si v dnešní době taky někdo vzpomněl na toto kulaté výročí císaře Františka Josefa I. Už bylo 18 hodin, kdy se mělo vše začít, a hlavní organizátoři akce stále nepřicházeli. To už se Valja a Tatyanou obě převlékly do společenských šatů a já měl v sobě páté pivo.

Teprve krátce před půl sedmou scházeli po schodech do Podsvětí mladí s aparaturou. Já byl v šoku s krásou své, bohužel jen na pár hodin, krásně oděné, mladičké ženušky, císařovny Sisi, kterou jen na tento večer ztvárnila Nikolka. Ještě slabou půl hodinu museli všichni čekat, než začal, i pro mne dosud nečekaný, šokující program zinscenovaný mladou čtveřicí, budoucích členů KPMV a KČT.

Ke stolu, kde jsem seděl s Liduškou a Izabelou přišla má choť Sisi a odvedla si mne na taneční parket. V ruce měla mikrofon a ten zcela nečekaně předala mne do ruky a doslova mne hodila do vody, když všem oznámila, že předává slovo císaři, aby všechny přítomné přivítal. Já jsem ze sebe doslova vykoktat několik uvítacích slov. Na má slova se ze všech reproduktorů ozvala česky zpívaná pětisloková hymna Rakouska-Uherska „Zachovej nám Hospodine“. Všichni se rázem postavili do pozoru a Izabela s pravicí na svém srdci hlasitě odzpívala všech pět slok. Pak následoval valčík „Na krásném modrém Dunaji“ od mistra Johanna Strausse a já musel tančit se svou mladičkou chotí Sisi, která navíc neuměla taneční kroky. Spouště fotoaparátů se rozezvučely jako na tiskovce. Já s vypětím všech sil první valčík ze série dalších valčíků, bez pádu a ostudy vcelku zvládl, ač ze mne lilo a cítil se trapně, byť šťastný z půvabu Nikolky, která se do role císařovny po mém boku dokonale vžila. Škoda, že vše bylo jen jako. Věřím, že bych i v tak pokročilém věku dokázal vydržet třeba až do rána. Ovšem co chudák Nikolka? A co by pak na to asi řekl její přítel!

Zábava pak pokračovala hranou čtecí historií ze života Franze Josefa I. a jeho choti Sisi, několikrát prokládána valčíky mistra Strausse. Music bar se tak na několik hodin proměnil ve velký sál vídeňského zámku Schönbrunn o sto let dříve. Pak jsem jako císař musel tančit nejen s Izabelou, ale i Liduškou, Martou a Valjou. Na Danušku a Tatyanu se myslím už bohužel nedostalo. Po osmém pivu jsem pomalu a jistě ztrácel přehled. Ale byl jsem nesmírně spokojený.

Dál nechť mluví foto, neboť to, co se zde odehrálo, se dá jen velice těžko popsat slovy na papír.

Hlavní program končil krátce před 22 hodinou, kdy se přítomní počali pomalu trousit ke svým domovům a kdy z řad členů KPMV zůstali jen ti vytrvalejší. U třech stolů pak seděli ještě neznámí lidé a dál už zněly jen písně z jukeboxu. Já krom Valji a Tatyany odcházel jako poslední, kdy rychlými kroky stihl poslední denní spoj tramvaje linky číslo 10 v 00:07 hodin směr Řepy. Po deseti pivech a dosytnosti naplněn zážitky jsem usnul jako špalek. Poslední, co jsem slyšel, bylo hlášení zastávky I. P. Pavlova. Pak už mne budil řidič na konečné v Řepích. Noční tramvají jsem pak dojel domů až kolem čtvrt na dvě. Ještě štěstí, že následující den byla sobota a já neměl nic moc na programu, tak že jsem se dosyta vyspal. V neděli mne pak čekala série dalších milých překvapení a hlavně v pořadí již třetí dočasná choť Sisi.