2017

7. 1. 2017 PRAHOU RUDOLFÍNSKOU

Obdobně jako v dobách hluboké totality, bál bych se psát o Politice, netroufal bych si tento článek napsat ve Zpravodaji ještě před dvěma měsíci, abych tak zbytečně nedráždil některé členy KPMV. Dnes však je situaci díky Bohu jiná a tak se se svými zážitky mohu podělit i s Vámi.

Oproti letům minulým, konala se společná akce, kdy se aktivní členové Pivní stopy loučili se starým rokem, až v sobotu 7. ledna 2017. Tentokrát pod názvem: „Kámen mudrců“, aneb recesticky: „Císařův Faust a Faustův císař“.

V nejmrazivějším dni, kdy bylo snad -15oC, sešla se skvělá parta osmnácti lidí před Faustovým domem. Ten den bohužel chyběl nově přijatý člen KPMV: pan „ZELENÝ“ Tonda ŠAFRÁNEK z Berouna, který od letošního kalendářního roku v KPMV nahradil Miloše CIDLINU. A tak jsem z řad členů KPMV byl n a této akci jen já, Martička VOTAVOVÁ a Petr MIŇOVSKÝ, co je pouhý aktivní příznivec KPMV a PS.

Našimi průvodci byli opět: Aleš ČERMÁK, tentokrát v roli Magistra Kelly a Honza KIMLA v roli Dr. Fausta. Již před Faustovým domem, namíchal magistr Kelly první elixír mládí, kdy do nádoby nalil dva díly „pivního elixíru života“, který po domácku v koupelně uvařil předseda KSPS (Klub sběratelů pivních suvenýrů) Marek KAMLAR a díl rumu. Ten pak nabídl několika účastníkům, avšak výsledek se neprojevil.

Pak jsme se vydali na cestu a první zastávkou byla plzeňská restaurace U Sedlerů, kde jsme si dali oběd. Pak jsme se vydali na pěší túru přes Spálenou ulici, Uhelný trh, Staroměstské náměstí a Kaprovu ulici na náměstí Jana Palacha, kde v restauraci U Rudolfína byla druhá zastávka v teple. Cestou ještě na dvou místech magistr Kelly namíchal elixír mládí: na Uhelném trhu pivní elixír života se slivovicí a v Melantrichově ulici pivní elixír života se zelenou. Opět se žádný zázrak nekonal.

Následoval třetí pěší přesun, a to přes Mánesův most na Klárov, Letenskou ulicí na Malostranské náměstí a pak vzhůru Nerudovou ulicí k uličce Jánský vršek, kde byla další kratičká zastávka v podzemí restaurace. Pak už se šlo přes Malostranské náměstí a kolem kostela Panny Marie Vítězné do Všehrdovy ulice, kde byl cíl, stejně jako v prosinci roku 2015 v salonku restaurace U Tlusté myši. Cestou se opět konala celá řada vědomostních soutěží a zde se pak vyhlašovaly výsledky, dražba obrázků, pivní stopař roku a poslední pokus s elixírem života. Obětním beránkem jsem se stal já, který bez přípravy podal všem živý důkaz toho, že elixír opravdu na člověka působí. Jako vetchý stařec jsem se poprvé proměnil a vrátil do dob totalitního režimu a vlády jedné strany.

Když jsem se podruhé napil, stal se ze mne puberťák se sluchátky na uších.

Do třetice jsem se napil a proměnil se v batole, které mělo mezi nohama plenky a v ruce chrastítko.

V celodenní soutěži se na prvních třech místech umístila děvčata: Kamila, Radka a Lucka.

Pivním stopařem roku 2016 jsem se stal já, před Tomášem PAPEŽEM a svým synem Rudou se snachou Ivankou, kteří soutěží jako tým „Rudík 83“.

Na závěr posezení byla dražba tří kreseb, které kreslila Lucie RÖSSLOVÁ. Vyvolávací cena byla vždy pouhá stokoruna. První kresba představovala hrad Karlštejn a tu si za 800,- Kč koupil bratr Miloše „Mydli“. O druhou kresbu „dres Jaromíra Jágra“ jsem se rval spolu s Tomášem. Nakonec jsem vyhrál a kresbu koupil za 1 400,- Kč. Ihned jsem pak kresbu předal svému synovi, který hokej miluje a Jaromír Jágr je pro něho Bůh.

Investovaných peněz jsem nijak nelitoval, neboť jsem tak finančně podpořil hladovějící zvířátka v pražské zoologické zahradě a udělal radost svému synovi, kterému dlužím výchovu, neboť jsem ho opustil v době, kdy mu bylo teprve pět roků, a výchovu převzal můj švagr Pavel.

Dražbu třetí kresby dnešní akce „kámen mudrců“ koupil za 2 600,- Kč Tomáš PAPEŽ s Luckou.

V roce 2015 se vybralo 2 800,- Kč, které se věnovaly jako sponzorský dar pražské ZOO na zvířátka: hrdličku a outloně. Letos se vydražilo neuvěřitelných 4 800,- Kč a k nim se přidalo ještě dalších 700,- Kč od přítomných dárců. Opět se tyto částka věnuje pražské zoologické zahradě.

Celá akce opět neměla ani tu nejmenší chybičku a skvělá parta se velice bavila. A navíc, smích je lék.

8. 1. 2017 Z KOUŘIMI DO ZÁSMUK

Následující den, jel jsem stejně jako do Pelhřimova zcela sám, jen s Martičkou přes Pečky do Kouřimi. Od nádraží jsme se hlubokým sněhem prodrali vzhůru k Lechovu kameni. Teprve pak jsme zašli do centra města, kde byl tak zvaný „střed Evropy“. V restauraci U Lva jsme si dali oběd a pak už se vydali nejdříve po modré a pak po žluté turistické značce až do Zásmuk. Trasa v délce více jak 11 kilometrů byla z větší části silně zasněžená, tak že jsme se místy propadali až do dvaceti centimetrových závějí, což bylo vyčerpávající a náročné. Zimní idylka, klid a vše kolem ale stálo za tu námahu. V lese jsme narazili na dva historické kamenné mostky. Více jak tří hodinový pochod jsme nakonec oba zvládli ve zdraví. Ze Zásmuk se pak jelo přímým autobusem až do Prahy.